Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
10 C 220/2020-63
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Krejzkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 41 575 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 42 534,96 Kč spolu s 10 % zákonnými úroky z prodlení ročně z částky 35 373 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení a spolu s 25,62% úroky ročně z částky 29 717,16 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 1.4.2020 dosáhne částky 129 729 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do povinnosti žalované zaplatit žalobci úroky ve výši 56,05% ročně z částky 29 717,16 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 9 047,04 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, advokátky se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 42 534,96 Kč spolu s 10 % zákonnými úroky z prodlení ročně z částky 35 373 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení a spolu s 25,62% úroky ročně z částky 29 717,16 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 1.4.2020 dosáhne částky 129 729 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do povinnosti žalované zaplatit žalobci úroky ve výši 56,05% ročně z částky 29 717,16 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 9 047,04 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 29. 9. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 42 534,96 Kč s úrokem ve výši 81,67 % ročně z částky 29 717,16 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 129 729 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 373 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 20. 2. 2018 uzavřena smlouva o úvěru číslo (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, a to dne 21. 2. 2018. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 120,37 % ročně splácet žalobkyni v 36 měsíčních splátkách po 3 003 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2018. Žalobkyně prověřila schopnost žalované úvěr splácet na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované, atd.), kdy žalobkyně uzavřela, že volné zdroje k splacení jsou dostatečné. Úvěrová minulost žalované byla prověřena v databázích příjmení a NRKI. Žalovaná po uzavření smlouvy požádala o bezúplatný odklad splátek, této žádosti bylo vyhověno a byla odložena splatnost splátek číslo až 9. Po dobu odkladu splátek, tj. od 25. 9. 2018 do 24. 12. 2018, neběžel sjednaný úrok. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaná uhradila splátky za měsíce březen až srpen 2018 ve výši 3 003 Kč, za měsíc prosinec 2018 splátku ve výši 3 003 Kč, dále pak splátky ve výši 3 003 Kč za měsíce leden až říjen 2019, v neposlední řadě pak žalovaná uhradila v měsíci lednu 2020 částku 2 x 3 003 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut podle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 1 996 Kč. V důsledku prodlení žalované dále vzniklo žalobkyni v souladu s bodem 6.2. smlouvy právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši celkem 800 Kč. V důsledku prodlení žalované došlo následně k zesplatnění celého úvěru ke dni 30. 3. 2020 v souladu s bodem 6.3. smlouvy. Podle bodu 6.4. smlouvy při zesplatnění úvěru se veškeré v tomto okamžiku nezaplacené původní splátky úvěru, zahrnující jistinu i úroky, až do konce splátkového kalendáře stávají součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 35 580,02 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru, má žalobkyně právo požadovat po žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužné nové jistiny úvěru. V daném případě žalobkyně požaduje tuto smluvní pokutu pouze ke dni vyhotovení žaloby, tj. smluvní pokutu v celkové výši 6 202,56 Kč. Žalovaná na dlužnou částku žalobkyni ničeho neuhradila, ačkoli byla k jejímu zaplacení žalobkyní vyzývána předžalobní výzvou.
2. Žalovaná se k jednání nařízenému na den 26. 11. 2020 nedostavila, ani se z něj neomluvila, ačkoliv byla na jednání řádně a včas předvolána. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti žalované.
3. Soud ve věci provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 20. 2. 2018, informací pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru, hodnocení klienta, předsmluvního formuláře, splátkového kalendáře, oznámení o schválení úvěru ze dne 22. 2. 2018, vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek a karty klienta, pracovní smlouvy, dohody o změně pracovní smlouvy, výplatních pásek žalované soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala žalobkyni úvěr spolu s úrokem ve výši 120,37 % ročně (odpovídající nominální úrokové sazbě ve výši 81,67 % ročně) zaplatit v 36 měsíčních splátkách po 3 003 Kč. Celkem se tedy žalovaná zavázala žalobkyni uhradit částku 108 108 Kč. Žalovaná se dále ve smlouvě v bodě 6. 1. zavázala, že pokud se octne v prodlení s úhradou jakékoliv splátky po dobu 30 dnů, vznikne žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou bude žalovaná takto v prodlení, nejvýše však smluvní pokuta mohla činit částku 2 999 Kč za kalendářní rok. Dále ve smlouvě bylo v bodě 6. 2. sjednáno, že žalobkyni vznikne právo na účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované s úhradou splátky ve výši 200 Kč za každé prodlení. Dále ve smlouvě bylo v bodě 6. 3. sjednáno, že jestliže se žalovaná dostane do prodlení s úhradou jakékoliv splátky úvěru či její části po dobu více než 65 dnů, dojde k automatickému zesplatnění úvěru, přičemž v souladu s bodem 6.4. smlouvy se dosud nesplacené splátky úvěru, zahrnující jistinu i úroky, až do konce splátkového kalendáře stávají součástí nové jistiny úvěru. V neposlední řadě bylo ve smlouvě v bodě 6.5. sjednáno, že žalobkyni vznikne v případě, že žalovaná v den zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, když při tom vycházela z informací o příjmech žalované uvedených v pracovní smlouvě, dodatku k pracovní smlouvě, výplatních pásek žalované, z historie transakcí z účtu žalované, z výpisu z registru příjmení a NRKI. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že úvěr byl žalované vyplacen dne 21. 2. 2018. Z žádosti o odklad splátek, oznámení ze dne 14. 9. 2018 a upraveného splátkového kalendáře soud zjistil, že žalované byl povolen odklad splátek splatných v měsících září až listopad 2018. Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaná neodporovala, soud zjistil, že žalovaná do data zesplatnění celého úvěru uhradila toliko měsíční splátky ve výši 3 003 Kč za měsíce březen až srpen 2018, za měsíc prosinec 2018, za měsíce leden až říjen 2019, v neposlední řadě pak žalovaná uhradila v měsíci lednu 2020 částku 2 x 3 003 Kč. Z výzvy k zaplacení ze dne 27. 12. 2019, 27. 1. 2020 a 25. 2. 2020, soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných splátek. Z oznámení ze dne 27. 3. 2020 soud zjistil, že žalovaná neuhradila splátky splatné v měsíci lednu až březnu 2020. Z oznámení ze dne 30. 3. 2020 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované automatické zesplatnění úvěru z důvodu prodlení žalované s úhradou splátek trvajícího 65 dnů, tj. ke dni 30. 3. 2020 byl úvěr zesplatněn, s tím, že požadovala po žalované úhradu neuhrazenou smluvní pokutu ve výši 1 996 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované ve výši 800 Kč a dlužnou jistinu a úrok z úvěru, úrok a úrok z prodlení z nové jistiny úvěru, kterou činila částka 35 373 Kč. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 9. 9. 2020 včetně podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána před podáním žaloby k úhradě dluhu, a to s dostatečným časovým předstihem.
4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalobkyně poskytla na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne 20. 2. 2018 žalované úvěr ve výši 40 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr splácet v 36 měsíčních splátkách po 3 003 Kč. Efektivní úroková sazba činila 120,37 % ročně, nominální 81,67 % ročně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalovaná se dostala do prodlení s placením svého dluhu, když uhradila žalobkyni pouze měsíční splátky ve výši 3 003 Kč za měsíce březen až srpen 2018, za měsíc prosinec 2018, za měsíce leden až říjen 2019, v neposlední řadě pak žalovaná uhradila v měsíci lednu 2020 částku 2 x 3 003 Kč. Žalobkyně tak úvěr ke dni 30. 3. 2020 zesplatnila a po žalované požadovala s odkazem na smlouvu smluvní pokutu ve výši 1 996 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované ve výši 800 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru od 1. 4. 2020 a dále úrok a zákonný úrok z prodlení z nové jistiny úvěru ve výši 35 373 Kč. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, ačkoliv byla k tomu žalobkyní vyzvána předžalobní výzvou ze dne 9. 9. 2020.
5. Provedeným řízením má soud za prokázané, že mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v pl. znění (dále jen „o. z.“), a ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, přičemž žalovaná nesplnila svoji povinnost pro ni z uvedené smlouvy vyplývající a nevrátila věřiteli poskytnutou finanční částku ve výši 35 373 Kč na jistině (nové jistině úvěru vzniklé po jeho zesplatnění). Žalobkyni vzniklo v souladu se smlouvou a § 2048 o. z. a § 122 zákona o spotřebitelském úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 1 996 Kč a dále na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužné nové jistiny úvěru, kterou žalobkyně požaduje pouze ke dni vyhotovení žaloby, tj. smluvní pokutu ve výši 6 202,56 Kč. Protože se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením žalované částky, je kromě ní povinna zaplatit žalobkyni i zákonné úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje podle § 1970 o. z. a nař. vlády č. 351/2013 Sb. , přičemž žalobkyně tyto za období od 1. 4. 2020 do 30. 6. 2020 kapitalizovala na částku 959,40 Kč, a dále požaduje úroky z prodlení z částky 35 373 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené tak soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl.
6. Soud se následně zabýval otázkou, zda lze žalobě vyhovět v souladu s ust. § 588 o. z. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18 ). V daném případě žalobkyně požadovala úrok z prodlení v zákonné výši a smluvní úrok ve výši 81,67 % ročně. Soud dospěl k závěru, že tato výše smluvního úroku přesahuje podstatně výši úrokových sazeb za úvěry poskytované v roce 2018 bankami domácnostem, která (jak zjistil soud z databáze časových řad příjmení jméno národní banky na webové stránce https://www.cnb.cz/docs/ ARADY/HTML/info) v únoru 2018 činila 8,54 %. Pokud se jedná o sjednané smluvní úroky z úvěru, pak je dle soudu nutno konstatovat, že sjednaný smluvní úrok v jeho efektivní výši 120,37 % p. a., tj. ve výši 81,67 % ročně, pokud je úrok vyjádřený v nominální úrokové míře, v době, kdy byla smlouva sjednána (20. 2. 2018), více než 9krát převyšuje roční úrok požadovaný bankovními institucemi při poskytování finančních prostředků na základě úvěrových smluv fyzickým osobám v dané době na území ČR. V této souvislosti je třeba uvést, že ustálená judikatura obecných soudů shledává úrokovou míru rozpornou s dobrými mravy zpravidla tam, kde výše sjednaných úroků podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, kdy v projednávaném případě byl s ohledem na ustálenou judikaturu shledán úrok ve výši 81,67 % ročně (nominální úroková míra) z jistiny úvěru, přesahující obvyklou úrokovou míru 9x, v rozporu s dobrými mravy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ). V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 dovolací soud uzavřel, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje výše obvyklého úroku poskytovaného bankami dvakrát až třikrát, to vše zejména s ohledem na dlužníky, kteří by na úvěr u banky jen stěží dosáhli. Dle soudu je na místě, aby i v tomto posuzovaném případě soud použil dobrých mravů jako korektivu právního jednání ve smyslu § 547 a § 588 o. z., když i za předchozí právní úpravy bylo možné dobré mravy aplikovat rovněž v obchodně závazkových vztazích (mezi podnikateli). V daném případě tak nelze než dojít k závěru, že ujednání o úroku z úvěru ve výši 120,37 % p. a., tj. ve výši 81,67 % ročně vyjádřené v nominální úrokové sazbě, je absolutně neplatné dle ust. § 588 o. z. pro jeho zjevný rozpor s dobrými mravy, a to v rozsahu převyšujícím úroky ve výši 25,62 % ročně (viz § 577 o. z.). Soud žalobě vyhověl co do úroků ve výši 25,62% ročně z částky 29 717,16 Kč od 1.4.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 129 729 Kč, když tato výše úroku odpovídá trojnásobku úrokové sazby požadované bankovními institucemi při poskytování finančních prostředků na základě úvěrových smluv fyzickým osobám v době uzavření smlouvy na území ČR (tj. 8,24 x 3), přičemž, jak je uvedeno výše, takto stanovená úroková sazba je v souladu s dosavadní judikaturou soudů. Co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni roční úroky ve výši 56,05% ročně z částky 29 717,16 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu zamítl.
7. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 a 3 a § 142a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která měla ve věci neúspěch pouze v poměrně nepatrné části, když žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 047,04 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 079 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41 575 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) a z částky 2 780 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (účast na jednání dne 26. 11. 2020) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou k jednání dne 26. 11. 2020 cestovné na trase obec – obec a zpět za 75,6 ujetých km v částce 478,71 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 6,6 l číslo km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. ) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 758,71 Kč ve výši 1 209,33 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v obec, prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.