Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 C 317/2019-64

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 55.006,96 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se zamítá co do jistiny ve výši 3.010 Kč, co do úroků z úvěru ve výši 12.780,96 Kč, co do inkasní služby ve výši 4.464 Kč, co do podpory – odklad ve výši 3.240 Kč, co do podpory – nemoc ve výši 5.616 Kč, co do podpory – práce ve výši 5.616 Kč, co do nákladů upomínání ve výši 800 Kč, co do zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11.310 Kč od datum a co do smluvních úroků z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 18.936 Kč od datum.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11.990 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11.990 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba se zamítá co do jistiny ve výši 3.010 Kč, co do úroků z úvěru ve výši 12.780,96 Kč, co do inkasní služby ve výši 4.464 Kč, co do podpory – odklad ve výši 3.240 Kč, co do podpory – nemoc ve výši 5.616 Kč, co do podpory – práce ve výši 5.616 Kč, co do nákladů upomínání ve výši 800 Kč, co do zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11.310 Kč od [datum] a co do smluvních úroků z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 18.936 Kč od [datum].</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11.990 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11.990 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 55.006,96 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23.300 Kč od datum do zaplacení a dále spolu se smluvními úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 18.936 Kč od datum do zaplacení – to vše jednak z titulu„ Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru“ číslo kterou údajně uzavřel žalobce se žalovaným dne datum (smlouva o úvěru dle , – dále jen o. z.), na základě které žalobce údajně poskytl žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaný údajně úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách a proto žalobce využil svého oprávnění a pohledávku zesplatnil ke dni datum a vyzval žalovaného k úhradě celého dluhu. A dále z titulu„ Smlouvy o inkasní službě“, která dle sdělení žalobce na Žádosti o zřízení inkasní služby je součástí smluvní dokumentace, tzn., patrně tvořila součást výše uvedené„ Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru“ číslo. Dlužná částka ve výši 55.006,96 Kč byla tvořena následujícími položkami: zbylá část jistiny 15.000 Kč, zbylá část úroků z úvěru 12.780,96 Kč, zbylá část inkasní služby 4.464 Kč, zbylá část doplňkové služby Podpora – odklad 3.340 Kč, zbylá část doplňkové služby Podpora – nemoc 5.616 Kč, zbylá část doplňkové služby Podpora – práce 5.616 Kč, náklady na upomínky k zaplacení 800 Kč, smluvní pokutou za prodlení úvěru dle ustanovení V. smlouvy o úvěru 7.500 Kč (dle posledního odstavce tohoto bodu). Žalobce dále požadoval smluvní úroky z prodlení a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

3. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:

Odpovědí banky právnická osoba na dotaz soudu došlé soudu dne datum (na čl. 44) + Výpisem z běžného účtu č. bankovní účet za měsíc červenec 2019 – měl soud za prokázané, že uvedený účet je veden na žalovaného a že dne datum na tento účet došla z účtu žalobce č. bankovní účet platba ve výši 12.000 Kč.

Detailem pohybu – Bezhotovostní platba ve výši 12.000 Kč ze dne datum z účtu č. bankovní účet na účet č. bankovní účet měl soud za prokázané, že tohoto dne byla převedena částka 12.000 Kč z účtu žalobce č. bankovní účet na účet žalovaného č. bankovní účet, jak již soud zjistil z prvního výše uvedeného důkazního prostředku, tj. právnická osoba na dotaz soudu, patřil tento účet skutečně žalovanému.

Detailem pohybu – Bezhotovostní příjem ve výši 10 Kč ze dne datum z účtu č. bankovní účet na účet č. bankovní účet měl soud za prokázané, že z účtu žalovaného došlo 10 Kč na účet žalobce.

Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo včetně příloh + Žádostí o zřízení inkasní služby + Žádostí o doplňkové služby podpora – přičemž tytoy jsou nepodepsané vlastnoručně žalovaným a jsou datovány dnem datum – měl soud za zjištěné znění těchto listin: Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo která čítá 27 stran, přičemž na straně 14 je příloha číslo Smlouva o inkasní službě, na straně 17 následuje příloha číslo Dotazník k posouzení bonity žadatele (spotřebitele), na straně 21 je příloha číslo Smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA, a až na straně 26 následuje žádost o zřízení inkasní služby a na straně 26 dále následuje žádost o doplňkové služby PODPORA.

Printscreenem mobilního telefonu – o zřízení inkasa neměl soud za prokázané, že se jedná o autentický obraz účtu žalovaného, neboť mobilní bankovnictví zpravidla neumožňuje printscreen vůbec pořídit.

E-mailem od žalobce žalovanému ze dne datum měl soud za prokázané znění toho e-mailu, zejména to že byl zaslán na adresu email, přičemž takto označený e-mail si mohl samozřejmě založit kdokoliv, a vůbec tak není jisté, zda žalobce takto komunikoval skutečně se žalovaným, nebo byl sice možná autentické e-mail opět zneužit jinou osobou.

nazvanou:„ Věc: Potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce“ ze dne datum měl soud za prokázané: soud zjistil, že byla adresovaná žalovanému na adresu adresa žalovaného, tzn. na adresu, která není ani nikdy nebyla adresou trvalého pobytu žalovaného dle evidence v centrální evidenci obyvatel, kě není přiložen poštovní podací arch, který by prokazoval předání tétoy k přepravě; a soud nemá na jisto postavené, zda žalobce žalovanému tutou vůbec odeslal a zda se žalovanému případná zásilka žalobce vůbec do dispozice dostala.

Následujícímu listinami: Upomínka číslo ze dne datum + Podací arch ze dne datum – zásilka adresována na jinou adresu než je uvedena v Centrální evidenci obyvatel, Upomínka číslo Poslední upomínka před zesplatněním úvěru ze dne datum + Podací arch ze dne datum – zásilka adresována na jinou adresu než je uvedena v Centrální evidenci obyvatel a vzhledem k tomu neměl soud za prokázané, že se zásilky dostaly do dispozice žalovaného.

Následujícíu: Zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínka s oznámením o převzetí právního zastoupení ze dne datum + Podací arch ze dne datum – zásilka adresována na jinou adresu než je uvedena v Centrální evidenci obyvatel a vzhledem k tomu neměl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu a že se zásilky dostaly do dispozice žalovaného.

Znaleckým posudkem číslo – rok ze dne datum měl soud za prokázané znění tohoto posudku, a zejména jeho závěr dle kterého znalec příjmení jméno příjmení míní, že:„ Úroková sazba i sazba RPSN, tak jak ji nabízí a používá právnická osoba u spotřebitelských úvěrů odpovídá situaci na trhu dalších nebankovních společností a v některých případech i bankovních domů. Dobrovolné doplňkové služby nabízené společností jsou pro klienty spíše pozitivní a co do ceny i podmínek použití na trhu obvyklé. Sankční ujednání používaná společností jsou na tuzemském trhu obvyklá a zároveň i přiměřené ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Společnost název žalobkyně posuzuje úvěruschopnost klienta řádně a obezřetně, v určitém ohledu i mírně nad rámec zákona. V případě zajištění úvěru nemovitostí společnost nepoužívá nemovitosti ve výrazném nepoměru vzhledem k poskytovaným částkám a ani nezajišťuje do celé hodnoty nemovitosti, ale pouze k poměrné části.“ S těmito závěry znalce soud kategoricky nesouhlasí, neboť celou smlouvou o spotřebitelském úvěru se jako červená nit vine evidentní snaha žalobce na úvěr na nepatrnou částku, zde pouhých 12.000 Kč, nabalit množství nepřehledných nároků různě nazývaných a umně maskujících pravou podstatu věci, tj. absolutní jednostrannou výhodnost smluvních ujednání ve prospěch žalobce a v neprospěch žalovaného.

Zprávou ČNB nazvanou Nebankovní poskytovatelé spotřebitelského úvěru k datum, mezi nimiž je uvedena i právnická osoba měl soud za prokázané, že žalobce je společností vlastnící licenci ČNB jako nebankovní poskytoval spotřebitelského úvěru.

Auditní zprávou produktu – spotřebitelský úvěr z pohledu ZSÚ číslo ze dne datum měl soud za prokázaný závěr této auditní zprávy, a to, že:„ V případě porušení závazku spotřebitelem společnosti (žalobci) nic nebrání, aby požadovala na základě smlouvy celkovou cenu poskytnuté doplňkové služby.“ Z tohoto je dle názoru soudu patrné, že společnost na sebe nebere za úplatu riziko, že klient nebude řádně splácet úvěr v případě nahodilé události, jako je nemoc, ztráta zaměstnání, smrt apod. Dle názoru soudu vlastně tyto tzv.„ služby“ žádnými službami, které by měly být jakkoliv honorovány ze strany žalovaného, nejsou a opět se zde jedná pouze o taktiku žalobce, která spočívá v tom nabalit množství nepřehledných nároků různě nazývaných a umně maskujících pravou podstatu věci, tj. absolutní jednostrannou výhodnost smluvních ujednání ve prospěch žalobce a v neprospěch žalovaného.

nazvanou:„ Člověk v tísni zveřejnil velké srovnání poskytovatelů půjček – rozdíl v sankcích může činit pětinásobek“ ze dne datum měl soud za prokázané, že v tomto výzkumu alespoň dle žalobcem k důkazu předloženého článku vůbec nejsou zohledněny všechny následky případného neplnění smlouvy ze strany úvěrovaných, neboť nebyla odhalena taktika žalobce, která spočívá v tom nabalit množství nepřehledných nároků různě nazývaných a umně maskujících pravou podstatu věci, tj. absolutní jednostrannou výhodnost smluvních ujednání ve prospěch žalobce a v neprospěch žalovaného.

Následujícímu listinami: Printscreen vyhledávání v Centrální evidence exekucí Exekutorské komory ČR ze dne datum – u rodného čísla žalovaného počet nalezených výsledků 0, Printscreen vyhledávání v Insolvenčním rejstříku ze dne datum – u rodného čísla žalovaného počet nalezených dlužníků 0, Printscreen vyhledávání Nebankovního registru.cz ze dne datum – u rodného čísla žalovaného počet nalezených dlužníků 0 – u rodného čísla žalovaného počet nalezených výsledků 0 a Printscreen výpisu pořízeného prostřednictvím IS ARES ze dne datum – Ministerstva financí ČR – lustrace IČO Vězeňské služby ČR měl soud za prokázané, že žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalovaného.

Fotokopií občanského průkazu žalovaného - oboustranná měl soud za prokázané, že ten kdo elektronicky jednal se žalobcem, ať už to byl kdokoliv, disponoval občanským průkazem žalovaného, což může být např. osoba spolubydlící v bytě se žalovaným, jak už se s ním soud ve své praxi častokrát setkal.

Printscreenem Ministerstva vnitra ČR – efektivní veřejná zpráva se zprávou, že občanský průkaz žalovaného nebyl nalezen v databázi neplatných průkazů, čímž měl soud za prokázanou tuto skutečnost.

Fotokopií řidičského průkazu žalovaného – jednostranná měl soud za prokázané, že ten kdo elektronicky jednal se žalobcem, ať už to byl kdokoliv, disponoval řidičským průkazem žalovaného, což může být např. osoba spolubydlící v bytě se žalovaným, jak už se s ním soud ve své praxi častokrát setkal.

Fotokopií Výplatní pásky žalovaného za měsíc číslo měl soud za prokázané, že ten kdo elektronicky jednal se žalobcem, ať už to byl kdokoliv, disponoval touto výplatní páskou žalovaného, což může být např. osoba spolubydlící v bytě se žalovaným, jak už se s ním soud ve své praxi častokrát setkal.

Výpisem z běžného účtu žalovaného č. bankovní účet za měsíc červen 2019 měl soud za prokázané, že ten kdo elektronicky jednal se žalobcem, ať už to byl kdokoliv, disponoval tímto výpisem z účtu žalovaného, což může být např. osoba spolubydlící v bytě se žalovaným, jak už se s ním soud ve své praxi častokrát setkal.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že žalobcem na účet žalovanému č. bankovní účet byla poskytnuta částka 12.000 Kč, a to převodem na tento účet dne datum, která byla zaúčtována na účet žalovaného dne datum a to údajně z titulu Smlouvy o úvěru číslo. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka 12.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. bankovní účet dne datum, resp. datum, jak soudu na dotaz sdělila právnická osoba ve své odpovědi na výzvu soudu dne datum. Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 12.000 Kč. Soud z uvedených důvodů žalobu zamítl v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, tj. co do jistiny ve výši 3.010 Kč, co do úroků z úvěru ve výši 12.780,96 Kč, co do inkasní služby ve výši 4.464 Kč, co do podpory – odklad ve výši 3.240 Kč, co do podpory – nemoc ve výši 5.616 Kč, co do podpory – práce ve výši 5.616 Kč, co do nákladů upomínání ve výši 800 Kč, co do zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11.310 Kč od datum a co do smluvních úroků z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 18.936 Kč od datum. Soud ještě nad rámec výše uvedeného odůvodnění uvádí, že úvěr 12.000 Kč byl dle tvrzení žalobce poskytnut na dobu 72 měsíců, přičemž úroková sazba činila 23 % ročně a roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činila 38,73 % ročně. Zamítnuté částky přesně i s jejich pojmenováními soud precizoval ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž soud zamítl i jistinu ve výši 3.010 Kč, která je tvořena tou částí jistiny ve výši 3.000 Kč, která byla žalobcem označena jako poplatek na náklady spojené s vyřízením úvěru a částka 10 Kč pak je částkou, které naopak žalobci došla na účet z účtu žalovaného a která je nazývána tzv. verifikační platbou.

5. Protože na dluh z prokázaného bezdůvodné obohacení ve výši 12.000 Kč bylo uhrazeno žalovaným 10 Kč, ač v řízení bylo prokázáno pouze bezdůvodné obohacení na straně žalovaného na úkor žalobce ve výši 11.990 Kč, soud žalobě co do části jistiny ve výši 11.990 Kč vyhověl a žalobci rovněž přiznal zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11.990 Kč, které soud přiznal od datum do zaplacení, a to z toho důvodu, že i předžalobní upomínka obsahující i zesplatnění úvěru učiněná zástupcem žalobce, byla žalovanému prokazatelně odeslána jako obyčejná zásilka dne datum, předpokládané doručení zásilky tak nastalo datum (pondělí), poslední den, kdy mělo být dle předžalobní upomínky hrazeno (uvedená lhůta v předžalobní upomínce je uvedena do 14 dnů) je datum a soud tak zákonné úroky z prodlení přiznal od data, které bylo uvedeno v žalobě, tj. od datum a to do zaplacení. Částku 11.990 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl.

6. Podle ustanovení a násl. , (dále jen „o. z.“) o smlouvě o úvěru platí, že:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“

7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení až , (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“.

8. Podle § 1813 o. z. platí, že:„ Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.“ V projednávané smlouvě o úvěru (pokud ji vůbec uzavřel žalovaný) cena úvěru byla sjednána klamavým a nesrozumitelným způsobem. Úvěr byl sice prezentován jako úvěr s úrokovou sazbou 23 % ročně (resp. RPSN 38,73 % ročně), avšak žalobce do výše úroku bez zjevného důvodu nezahrnul složky tvořící cenu úvěru, tedy zejména tzv. náklady poskytovatele specifikované v článku IV. bodu 4. 8. smlouvy – ve výši 3.000 Kč v tomto ustanovení smlouvy uvedené a tzv. inkasní službu ve výši neuvěřitelných 4.464 Kč Toto soud však uvádí pouze na dokreslení celé situace ohledně poskytnutí spotřebitelského úvěru, neboť soud vůbec nemá za prokázané, zda to byl žalovaný, kdo se žalobcem tuto smlouvu elektronicky uzavřel.

9. Článek 1 odst. 2 směrnice 93/13 stanoví, že:„ Smluvní ujednání, která odrážejí závazné právní a správní předpisy a ustanovení nebo zásady mezinárodních úmluv, jejichž stranami jsou členské státy nebo (Evropská unie), zejména v oblasti dopravy, nejsou předmětem ustanovení této směrnice.“

10. Podle článku 3 odst. 1 téže směrnice, platí, že:„ Smluvní ujednání, které nebylo individuálně sjednáno, je považováno za zneužívající, jestliže v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele.“

11. Podle článku 4 odst. 2 uvedené směrnice, platí, že:„ Posouzení zneužívající povahy smluvních ujednání se netýká vymezení hlavního předmětu smlouvy, ani přiměřenosti mezi cenou a odměnou na straně jedné a službami nebo zbožím poskytovaným jako protiplnění na straně druhé, pokud jsou tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem.“

12. Podle článku 5 téže směrnice, platí, že:„ V případě smluv, v nichž jsou všechna nebo některá ujednání nabízená spotřebiteli předložena písemně, musí být tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem. Při pochybnosti o významu některého ujednání se použije výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější. Toto pravidlo pro výklad se nepoužije v souvislosti s postupy stanovenými v čl. 7 odst. 2.“

13. Článek 6 odst. 1 směrnice 93/13 stanoví, že:„ Členské státy stanoví, že zneužívající ujednání použitá ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazná a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných zneužívajících ujednání.“

14. Podepsaný soud dále připomíná, že podle ustálené judikatury vychází systém ochrany zavedený směrnicí 93/13 z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska jak vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti, což ho vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž může ovlivnit jejich obsah (rozsudky ze dne 27. června 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores, C -240/98 až C -244/98, Recueil, s . I -4941, bod 25, a ze dne 26. října 2006, Most Claro, C -168/05, Sb. rozh. s . I -10421, bod 25, jakož i výše uvedené usnesení Pohotovost’, bod 37). Soudní dvůr opakovaně zdůraznil, že k tomu, aby mohla být zajištěna ochrana zamýšlená uvedenou směrnicí, může být toto nerovné postavení narovnáno pouze pozitivním zásahem, který je vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedené rozsudky Océano Grupo Editorial a Salvat Editores, bod 27; Most Claro, bod 26, a Asturcom Telecomunicaciones, bod 31, jakož i výše uvedené usnesení Pohotovost’, bod 39). V tomto ohledu možnost soudu přezkoumat zneužívající charakter určité klauzule z úřední povinnosti představuje prostředek vhodný zároveň k dosažení výsledku stanoveného v článku 6 směrnice 93/13, totiž zabránit tomu, aby byl konkrétní spotřebitel zneužívající klauzulí vázán, a přispět ke splnění cíle stanoveného v článku 7 této směrnice, jelikož takový přezkum může mít odrazující účinek napomáhající zabránění dalšímu používání zneužívajících klauzulí ve smlouvách uzavíraných mezi spotřebiteli a prodávajícími nebo poskytovateli (rozsudky ze dne 21. listopadu 2002, Cofidis, C -473/00, Recueil, s . I -10875, bod 32, a výše uvedený rozsudek Most Claro, bod 27, jakož i usnesení Pohotovost’, bod 41).

15. Výše uvedené soud uvádí pouze proto, aby bylo zjevné, že by nad rámec prokázaného bezdůvodného obohacení ve výši 11.990 Kč stejně žalobci nepřiznal jím požadované částky pro naprosto evidentní existenci zneužívajících ujednání obsažených ve smlouvě o úvěru.

16. Ani za situace, kdy by ujednání o úplatě za spotřebitelský úvěr bylo jasné i srozumitelné, nebylo by možné přiznat žalobci nárok„ náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8. smlouvy – ve výši 3.000 Kč tam uvedené“ a tzv.„ inkasní službu ve výši neuvěřitelných 4.464 Kč“, resp. jejich zbývající část, která činí 4.464 Kč.

17. Podle § 580 o. z., platí, že:„ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“

18. Podle § 577 o. z., platí, že:„ Je-li důvod neplatnosti (pozn. soudu: právního jednání) jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran, návrhy stran přitom není vázán, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.“ Přestože § 577 o. z., hovoří o nezákonném rozsahu, analogicky je nutné vztáhnout i na rozpor s dobrými mravy.

19. Podle § 588 o. z., platí, že:„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“

20. Úroková sazba i u velmi rizikových úvěrů obecně v případě bank nikdy nepřesahuje úroveň 30 % ročně. Úroky ve vyšší částce považuje okresní soud za nepřípustné a je nutné zdůraznit, že úroky by ve smlouvě vypadaly jinak, kdyby do nich žalobce zohlednil i své ostatní požadované nároky, v takovém případě by vysoce převýšily úroky, které žalobce požadoval.

21. Dle smlouvy činila celková výše nákladů spotřebitelského úvěru 18.859 Kč (a to ještě pouze v případě řádného splácení úvěru), což je při poskytnutém úvěru 12.000 Kč dle hlubokého přesvědčení soudu již zcela jednoznačně lichevní úrok, přičemž je nutné zdůraznit, že částka 15.000 Kč se rozpadá na skutečně žalovanému poskytnutou částku zaslanou žalovanému bezhotovostně na účet ve výši 12.000 Kč a dále náklady poskytovatele specifikované v článku IV. bodu 4. 8. smlouvy – ve výši 3.000 Kč, které žalovaný vůbec na účet neobdržel, ale žalobce i je přesto klidně nazývá jistinou.

22. Je třeba připomenout, že stanovením drastické sazby úroků není možné obcházet povinnost stanovenou ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že:„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“

24. Jinými slovy, pokud žalobce dostatečně nezkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr, a úvěr poskytl a své obchodní riziko kompenzoval ustanovením o zcela nepřiměřeně vysokých úrocích, pak podepsaný soud uvedený postup neshledal zákonný, legální a ani legitimní. K podrobnější argumentaci nepřípustnosti výše úroků sjednaných v předmětné smlouvě a žalobcem nyní požadovaných podepsaný soud rovněž plně odkazuje na odůvodnění nálezu Ústavního soudu sp. zn. .

25. Podle názoru podepsaného soudu se v tomto případě se jedná ze strany žalobce zcela zjevně o obchod s chudobou, kdy ve své podstatě z úvěru ve výši 15.000 Kč si ihned ponechá 3.000 Kč na náklady za poskytnutí úvěru a pouze 12.000 Kč je fakticky poskytnuto (převodem na účet) žalovanému. Ve skutečnosti se jedná o poměrně právně sofistikované navyšování dlužné částky o smluvní pokuty, které se v textu žaloby nenazývají smluvní pokutou, tedy o různé paušální částky smluvně dohodnuté, přičemž z koncipování žaloby je zcela zjevné, že žalobce od začátku počítal s tím, že žalovaný neuhradí řádně a včas úvěr, čímž žalobci vznikne na základě smlouvy možnost požadovat absurdní navýšení dlužné částky. To vše za situace, kdy obvyklá úroková sazba u spotřebitelských úvěrů u bank v té době činila zhruba 10 % ročně.

26. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

27. O nákladech řízení rozhodl soud podle , podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil více než 50 % – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení nebo podle řádu exekučního,