Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 32/2020-31
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
IČO
sídlem adresa, číslo obec
zastoupené advokátem titul jméno příjmení, IČO,
sídlem adresa, číslo obec
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného, okres obec
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku povinen zaplatit žalobkyni částku částka a částku částka.
II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky částka a částky částka.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] a částku [částka].</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky [částka] a částky [částka].</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne datum. anonymizována dvě slova, na zaplacení částky částka. Ta představovala jednak nedoplatek pojistného částka, žalovaného za dobu 101 dní v období od datum. anonymizováno do datum a dále storno poplatek částka a upomínací poplatek částka za zaslaný pokus o smír. Nakonec byl také žalován úrok z prodlení z těchto částek za období od datum do datum. anonymizována dvě slova ve výši částka. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli dne datum účastníci pojistnou smlouvu číslo o závazku žalobkyně poskytnout žalovanému v případě nahodilé pojistné události pojistné plnění a závazku žalovaného platit žalobkyni pojistné. Předmětem pojištění mělo být přípojné vozidlo registrační značka. Pojistné bylo stanoveno pro pojistné období v částce částka, splatným ročně, vždy k datum. anonymizováno. Dle předpisu pojistného ze dne datum měla být výše pojistného pro pojistné období od datum do datum. anonymizována dvě slova stanovena na částka. Žalovaný přes výzvy žalobkyně nezaplatil žalované pojistné. Ohledně žalovaných poplatků žalobkyně odkazovala na čl. 4 odst. 10 všeobecných pojistných podmínek, podle nichž má pojistitel právo na náklady spojené s vymáháním pojistného a sazebníku poplatků. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla blíže vysvětlena.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den datum anonymizována dvě slova se nedostavil žádný z účastníků, ani jejich zástupců, přičemž pouze žalobkyně a její zástupce svou neúčast předem omluvili.
Na základě dokazování soud zjistil, že mezi účastníky byla v den uváděný žalobkyní sjednána výše uvedená smlouva, která ovšem obsahovala ujednání o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem uváděného vozidla. Sjednáno bylo pojistné ve výši částka za rok. Nad rámec žalobních tvrzení pak soud zjistil, že bylo sjednáno roční pojistné období a že pojištění bylo sjednáno od datum.
Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, poplatky, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“).
Lze souhlasit s právním hodnocením žalobkyně o tom, že, že mezi účastníky byla sjednána pojistná smlouva. Byť žalobkyně uváděla, že smlouvou bylo pojištěno vozidlo, současně nelogicky právně sama podřizovala režim smlouvy zákonu č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZPOPV“). Protože však soud ze smlouvy zjistil, že předmět pojištění byl jiný, lze i v tomto směru s právním hodnocením žalobkyně souhlasit s doplněním, že podpůrně se vztah účastníků dále řídil § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“).
Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě (nikoli však žalovanému, nýbrž za žalovaného) v případě pojistné události. Žalovaný byl pak povinen hradit pojistné do doby zániku pojištění, resp. do konce kalendářního měsíce, v němž pojištění zaniklo, stalo-li se tak dříve, než uplynula sjednaná doba (§ 13 odst. 2 ZPOPV). Doba pro placení pojistného nebyla účastníky sjednána. Lhůta pro zaplacení pojistného tedy byla stanovena § 2783 odst. 2 OZ na první den pojistného období. Za žalované období tedy mělo být zaplaceno žalované pojistné do datum.
Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalovanou dobu trvání pojištění v uváděném období v poměrné výši částka je tedy důvodný. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení tohoto nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl i v tomto rozsahu. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.
Ve zbytku byla žaloba na zaplacení pojistného v částce částka výrokem II. zamítnuta pro neúplnost skutkových tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. a) OSŘ). Žalobkyně totiž netvrdila, že by ve smlouvě byly ve smyslu § 2785 odst. 1 OZ ujednány podmínky, při jejichž splnění měla pojistitelka právo upravit nově výši běžného pojistného na další pojistné období. Proto je nutné vycházet z toho, že bez dohody s pojistníkem výši pojistného měnit. Soud pak z žalobních tvrzení nezjistil ani jiné skutečnosti, které by bylo možné podřadit pod právní normu, na jejímž základě by bylo možné dovodit právo žalobkyně na zaplacení pojistného v částce částka. Protože soud nezjistil, že by se žalovaný ohledně této částky dostal do prodlení s placením, bylo stejným výrokem nutné zamítnout také žalobu na zaplacení úroku z prodlení z této částky.
Výrokem II. soud také zamítl žalobu na zaplacení poplatků v celkové výši částka, neboť žalobkyně netvrdila, že by se žalovaný k placení v tomto směru zavázal. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy účastníků totiž nelze ve smyslu § 1817 OZ požadovat po žalovaném další platbu, než kterou byl povinen platit na základě hlavního závazku. Pokud se snad žalobkyně domáhala náhrady nákladů na uplatnění pohledávky ve smyslu § 513 OZ, resp., náhrady toho, oč se měl zmenšit majetek žalobkyně v důsledku vymáhání žalované jistiny ve smyslu § 2913 odst. 1 OZ, pak žalobkyně nevysvětlila, jaké náklady jí takto vznikly a žádné náklady ani nedoložila. Nebylo tedy možné na základě uplatněných skutkových tvrzení zjistit právní normu, z níž by žalovaná povinnost v tomto rozsahu vyplývala.
I zde pak platí, že pokud byl nárok na zaplacení částky částka hodnocen jako nedůvodný, bylo nutné výrokem II. zamítnout také žalobu na zaplacení úroku z prodlení z této částky s ohledem na akcesoritu tohoto příslušenství k úročené jistině.
O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem II. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě byl převáže procesně úspěšný žalovaný a jemu proto svědčí právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však soud na straně žalovaného žádné náklady nezjistil, nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.