Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 208/2020-19

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petra Šturcová ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení částky 8 200 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 500 Kč,

s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z částky 500 Kč od 22. 9. 2020 do zaplacení,

a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 7 700 Kč s 8,5 % ročním úrokem z prodlení z částky 8 200 Kč od 10. 4. 2018 do 21. 9. 2020 a z částky 7 700 Kč od 22. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 500 Kč, s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z částky 500 Kč od 22. 9. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 7 700 Kč s 8,5 % ročním úrokem z prodlení z částky 8 200 Kč od 10. 4. 2018 do 21. 9. 2020 a z částky 7 700 Kč od 22. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se dne 25. 4. 2020 u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení částky 8 200 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela dne 13. 2. 2017 smlouvu o úvěru ve výši 17 700 Kč (skládající se z půjčené částky

10 000 Kč a kapitalizovaného úroku 7 700 Kč), podle které měla splácet týdně 295 Kč tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy a další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky, kdy u každého úvěru je nejprve hrazeno na cenu půjčky (kapitalizovaný úrok) a poté na jistinu (půjčené peníze). V případě prodlení s plněním nebo

v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaná splácela nepravidelně, takže žalobkyně dosud uhrazenou částku žalované ve výši 9 500 Kč, vydělila týdenní splátkou

295 Kč a vypočetla tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky tak podle žalobkyně nastala ke dni 2. 10. 2017 a datum prodlení ke dni 10. 4. 2018.

2. Okresní soud v Benešově ve věci vydal dne 27. 5. 2020 pod č.j. -5 platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované řádně doručit, proto jej usnesením ze dne 3. 7. 2020 zrušil a ve věci nařídil ústní jednání na 27. 10. 2020, ke kterému žalovanou řádně obeslal. Žalovaná se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila, na svoji obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných důkazů. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.

3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle , a zjistil následující skutkový stav: Smlouvou o spotřebitelském úvěru včetně smluvních podmínek bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli dne 13. 2. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, a žalovaná se zavázala splácet úvěr včetně souhrnného poplatku ve výši 7 700 Kč (sestávajícího z kapitalizovaného úroku ve výši 3 500 Kč při zápůjční úrokové sazbě ve výši 66 % ročně, poplatku za zpracování

a doručení úvěru ve výši 2 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 200 Kč). Celkem se tak žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 17 700 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 295 Kč s tím, že první splátku uhradí dne 20. 2. 2017 a každou další splátku do 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Dle smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru, se za porušení smlouvy ze strany klienta považuje mimo jiné každé jednotlivé prodlení s úhradou splátky úvěru. Pokud klient nesplní svoji povinnost uhradit jednotlivou splátku včas, má žalobkyně právo požadovat uhrazení celé dlužné částky včetně příslušenství a smluvních pokut, a to v termínu splatnosti nejbližší týdenní splátky. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaná byla dne 13. 2. 2017 informována o podmínkách a parametrech úvěru. Z evidenční karty klienta vyplývá, že žalovaná před uzavřením smlouvy o úvěru uvedla žalobkyni informace o svých poměrech a finanční situaci, kdy uvedla, že má příjem ve výši 11 166 Kč měsíčně, výdaje 7 500 Kč a použitelné příjmy ve výši 3 666 Kč. V dokumentu je zaškrtnuto, že informace sdělené žalovanou žalobkyně ověřovala z občanského průkazu, pracovní smlouvy a výplatních pásek žalované, které však soudu jako důkaz předloženy nebyly. Z informací o smlouvě má soud za zjištěné, že žalovaná porušila povinnost řádně dluh splácet a uhradil pouze částku 9 500 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 21. 1. 2020 a dodacího lístku vyplývá, že žalobkyně přistoupila k zesplatnění pohledávky

a vyzvala žalovanou k úhradě nedoplatku ve výši 8 200 Kč a příslušenství a smluvních pokut za prodlení.

4. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaná podepsala s žalobkyní dne 13. 2. 2017u s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jí byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Tato obsahovala ujednání, podle nichž byla žalovaná povinna splatit úvěr 60 týdenními splátkami po 295 Kč, celkem tak měla splatit 17 700 Kč a dále obsahuje sankční ujednání pro případ prodlení se splácením v podobě smluvních pokut včetně možnosti zesplatnění celého úvěru. Do dnešního dne žalovaná žalobkyni i přes zaslanou předžalobní upomínku uhradila pouze částku ve výši 9 500 Kč, resp. ze spisu nevyplynulo, že by žalovaná hradila více, než tvrdí žalobkyně. V řízení nebylo prokázáno, že byla před poskytnutím úvěru zkoumána úvěruschopnost žalované, žalobkyně v žalobě toto ani netvrdila.

5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval , (dále jen „“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

8. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

11. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví

12. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).

13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru podepsaná mezi žalobkyní a žalovanou dne 13. 2. 2017, tedy v době účinnosti ZoSÚ, je neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované zkoumala. Žalobkyně soudu doložila pouze kartu klienta, tj. žalované, v níž je uveden pouze příjem a výdaje žalované, a že je zaměstnán, aniž by tyto údaje byly jakkoliv doloženy dalšími doklady. Dále mohla žalobkyně vycházet pouze z obecného prohlášení žalované ve smlouvě, že smlouva odpovídá jejím potřebám a finanční situaci a že je schopna plnit své závazky ze smlouvy. Žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila, čímž se dobrovolně zbavila svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle , (dále jen „“), v jakém směru má doplnit důkazy ke svému tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti.

17. K posouzení neplatnosti smlouvy soud uvádí, že povinnost zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele stanovil již , o spotřebitelském úvěru, platný a účinný do 30. 11. 2016, přičemž následkem nesplnění této povinnosti, byla absolutní neplatnost smlouvy. příjmení jazykovým výkladem ustanovení ZoSÚ, by sice bylo možné dovodit, že podle platné úpravy se jedná pouze o neplatnost relativní, smysl a účel zákona a historický vývoj v oblasti spotřebitelských úvěrů směřující ke stále větší ochraně spotřebitele tomu však neodpovídá, o čemž svědčí i vývoj dosavadní judikatury. Soud přitom odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č.j. -75, dle něhož„ v  stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele“. Soud proto neplatnost uvedenou v  ZoSÚ, k níž v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dochází, posoudil jako absolutní a při právním posouzení věci k ní přihlédl z úřední povinnosti.

18. K otázce zkoumání úvěruschopnosti pak soud v podrobnostech uvádí, že způsob zkoumání úvěruschopnosti, který provedla žalobkyně v daném případě, je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti (tj. podklady apod.) z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

19. V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

20. V daném případě soud ve smyslu výše citované judikatury uzavřel, že samotné prohlášení žalované o majetkových poměrech, které není nijak objektivně doloženo, není pro řádné zkoumání úvěruschopnosti dostatečné. Jakékoliv podklady, z nich by bylo možné posoudit, jaké má např. žalovaná výdaje či zda je výše jím dokládaného příjmu zajištěna i do budoucna, tj. další podklady, z nichž by soud mohl posoudit náležité zkoumání úvěruschopnosti, chybí. Práva obdržet v tomto smyslu náležité poučení se žalobkyně vzdala svou dobrovolnou neúčastí

u jednání, jak již uvedeno výše v bodě 16.

21. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle o. z. z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč dne 13. 2. 2017, přičemž žalovaná vrátila žalobkyni pouze 9 500 Kč, a je tak povinna vydat žalobkyni částku 500 Kč, neboť v této výši u ní došlo k bezdůvodnému obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu

§ 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta).

22. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v části převyšující částku, v níž soud žalobě vyhověl, pak soud žalobu zamítl, a to včetně zákonného úroku z prodlení, neboť požadované částky neměly oporu v platné smlouvě, popř. zákonný úrok z prodlení byl požadován za období, kdy žalovaná nebyla ještě v prodlení).

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesní úspěšnější žalované s tímto řízením žádné náklady nevznikly, ani je nepožadovala.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není možné podat odvolání ( ).

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).