Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 284/2020-50

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa

zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení, PhD.

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 36 121,80 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení o zaplacení pohledávky ve výši 7 171,80 Kč se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 15 000 Kč

s 8,25% ročním úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od 10. 11. 2020 do zaplacení.

III. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 13 950 Kč s úrokem ve výši 25,85% z částky 15 000 Kč od 7. 10. 2018 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od 7. 10. 2018 do 9. 11. 2020, se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit ČR k rukám Okresního soudu v Benešově doplatek soudního poplatku ve výši 360 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení o zaplacení pohledávky ve výši 7 171,80 Kč se zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 15 000 Kč s 8,25% ročním úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od 10. 11. 2020 do zaplacení. III. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 13 950 Kč s úrokem ve výši 25,85% z částky 15 000 Kč od 7. 10. 2018 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od 7. 10. 2018 do 9. 11. 2020, se zamítá. IV. Žalobce je povinen zaplatit ČR k rukám Okresního soudu v Benešově doplatek soudního poplatku ve výši 360 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky 36 121,80 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděl, že žalovaný, jako úvěrovaný, uzavřel dne 6. 9. 2017 se právnická osoba, jako úvěrujícím (ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu právnická osoba, zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů, převedena na právnická osoba) smlouvu o úvěru č. anonymizováno rok. Pohledávka z této smlouvy byla na základě smlouvy ze dne 11. 12. 2019 postoupena na právnická osoba, která jej následně smlouvou ze dne 26. 5. 2020 postoupila na žalobce. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován. Na základě smlouvy o úvěru poskytl věřitel žalovanému bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět ve 13 pravidelných splátkách spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek ve svém bydlišti. Žalovaný na dluh neuhradil žádnou platbu. Žalobce proto požaduje vrácení jistiny, dalších sjednaných plateb v celkové výši 21 450 Kč a sjednané smluvní pokuty ve výši 14 671,80 Kč. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce před podáním žaloby vyzval žalovaného k dobrovolnému splnění povinnosti písemnou předžalobní upomínkou, která obsahovala základní skutkový a právní rozbor věci, leč bezvýsledně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podáním ze dne 11. 11. 2020 žalobce vzal žalobu částečně zpět ohledně částky 7 171,80 Kč představující část smluvní pokytu a zároveň rozšířil žalobní návrh ohledně příslušenství pohledávky. Dále žalobce upřesnil tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, kdy uvedl, že úvěruschopnost žalovaného byla původním věřitelem náležitě ověřena rešeršemi v příslušných databázích a registrech dlužníků v tom smyslu, zda žalovaný není aktuálně po splatnosti s úhradou závazku, to vše s negativním výsledkem. Dále bylo rešerší provedenou původním věřitelem v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí ověřeno, že žadatel o půjčku (žalovaný) u soudu nežádá o povolení oddlužení, že nečelí insolvenčnímu návrhu a že proti němu není vedeno exekuční řízení. Věřitel následně provedl finanční analýzu a úvěrového scoringu žalovaného. Poskytovatel úvěru si před uzavřením úvěrové smlouvy se žalovaným vyžádal relevantní informace a podklady od žalovaného (údaje o rodinných poměrech žalovaného a jeho bydlení, včetně údajů o vyživovaných osobách, údaj o zdroji a o výši příjmů, údaj o měsíčních výdajích žalovaného) a posoudil jeho příjmy jako dostačující pro splácení úvěru a jeho příslušenství, tedy s kladným závěrem o jeho úvěruschopnosti.

4. Podle žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Dle odst. 3 jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu ze závažných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Dle odst. 4 ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

5. V daném případě soud dle cit. ustanovení rozhodl ve výroku I. bez zjištění stanoviska žalovaného (neboť k částečnému zptěvzetí žaloby došlo před zahájením jednání) o částečném zastavení řízení.

6. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Dne 6. 9. 2017 uzavřel žalovaný se právnická osoba smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč. Předmětný úvěr se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 3 300 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 2 850 Kč (celkem náklady úvěru 10 950 Kč) ve 13 pravidelných splátkách po 1 950 Kč (ze smlouvy o úvěru číslo formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a předpisu splátek). Pracovnice věřitele provedla finanční analýzu ve které uvedla, že žalovaný má měsíční příjem 9 280 Kč, výdaje 4 500 Kč (při určení výdajů vycházela ze skutečností uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru, ve kterém je uvedeno, že žalovaný doložil výplatní pásky, pracovní smlouvu a čestné prohlášení), tudíž má s rezervou 1 000 Kč volné finanční zdroje ve výši 3 780 Kč. Z analýzy dále vyplývá, že žije sám a nemá žádné děti, pracovní poměr má na dobu určitou (z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, z finanční analýzy z 6. 9. 2017 a credit scoringu). Pracovní smlouvou žalovaného bylo prokázáno, že v době uzavření úvěrové smlouvy pracoval jako pomocný dělník se smlouvou na dobu určitou do 31. 12. 2017. V červnu 2017 činil jeho příjem 11 466 Kč, v červenci 6 375 Kč a v srpnu 10 000 Kč, průměr za tři měsíce 9 280 Kč (z výplatních pásek). Dohodou o provedení práce dále bylo prokázáno, že dne 1. 8. 2017 uzavřel dohodu na druh práce: dělník v pěstební činnosti v rozsahu 300 hodin do 31. 12. 2017 s hrubou mzdou 200 Kč/hod. V čestném prohlášení žalovaný uvedl, že bydlí v samostatné místnosti u paní příjmení, kde přispívá 1 000 Kč. Žalovaný rovněž věřiteli doložil platný občanský průkaz a smlouvu o podnájmu bytu, kterou má uzavřenou paní příjmení s právnická osoba, ve které je uvedeno, že hradí měsíční podnájemné 14 500 Kč s tím, že v bytě bydlí společně s podnájemkyní dcera jméno příjmení a vnuk jméno příjmení. Žalovaný není ve smlouvě zmíněn. Dokladem o prodeji podniku, smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že žalobce je ve sporu aktivně legitimován. Upomínkou z 24. 7. 2020 včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky a byl vyzván k plnění před podáním žaloby.

7. Na základě takto zjištěných skutečností ohledně skutkového stavu soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, na kterou žalovaný neposkytl věřiteli žádnou platbu. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno.

8. Žalobce byl poučen dle ) , že je povinen označit důkazy k prokázání tvrzení, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, zejména jeho výdajovou stránku. V případě, že tyto důkazy dle poučení neoznačí, může to mít za následek neunesení důkazního břemene s tím, že soud rovněž poučuje, že v takovém případě by posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou a věc posoudil jako bezdůvodné obohacení.

9. Při právním posouzení věci soud vycházel ze , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví

20. Podle § číslo a následujících o.z.věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o s úvěru ze dne 6. 9. 2017 je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit.

22. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

23. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy prověřena. Žalobce se ohledně výdajů žalovaného spolehl pouze na informace poskytnuté od žalovaného, který tvrdil, že má celkové měsíční výdaje 4 500 Kč, což se i kdyby věřitel přihlédl k rezervě ve výši 1 000 Kč, jeví bez ověření skutečných výdajů jako nereálné. Nelze rovněž pominout, že žalovaný měl pracovní smlouvu na dobu určitou, vykonával nekvalifikovanou práci a měl velmi nízký příjem v průměrné výši 9 280 Kč, kdy sjednané splátky měly činit 21% jeho příjmu. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

24. Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citovanému rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie je smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).

25. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobci. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku 15 000 Kč. Jelikož žalovaný na tuto částku žalobci nezaplatil žádnou částku, má povinnost vydat žalobci částku 15 000 Kč jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobci přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobce ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzval žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, úroků a úroků z prodlení soud žalobu zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy poměr úspěchu a neúspěchu je přibližně stejný, přičemž částečné zastavení řízení procesně zavinil žalobce, který vzal žalobu částečně zpět, aniž by se domohl žalobou uplatňovaného plnění.

27. Ve výroku IV. soud rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit doplatek soudního poplatku za řízení v souladu s Položkou 2 odst. 2 zákona o soudních poplatcích číslo Sb., podle kterého pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1, tedy 5% z žalované částky. V daném případě činí soudní poplatek za řízení 1 806 Kč, dosud bylo zaplaceno 1 446 Kč a zbývá tak doplatit 360 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).