Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 327/2019-29
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupené advokátem titul jméno příjmení, IČO
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bydliště nezjištěno
trvale hlášen na ohlašovně MěÚ města Mariánské Lázně, okres obec
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky částka, částky částka, částky částka a částky částka s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky částka za období od datum do zaplacení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky [částka], částky [částka], částky [částka] a částky [částka] s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení. <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne datum. anonymizována dvě slova, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka jakožto nedoplatku složené pohledávky na vrácení úvěru (žalobkyní označeno jako nesplacená jistina) v částce částka anonymizována dvě slova a smluvní pokuty částka. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném dále zaplacení úroku částka, paušální náhrady nákladů na upomínání v částce částka a úroku z prodlení podle výroku I. z nevráceného úvěru. Platební povinnosti žalovaného dovozovala žalobkyně ze smlouvy o úvěru číslo, sjednanou dne datum mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba, IČO (dále jen„ úvěrující“). Na základě této smlouvy měla úvěrující poskytnout žalovanému úvěr částka anonymizována dvě slova, přičemž žalovaný se měl zavázat žalobkyni vrátit částku částka spolu s příslušenstvím do datum Smlouva byla podle žalobkyně uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou ve smyslu obchodních podmínek, kdy převedl částku v rozmezí od částka do částka ze svého účtu na účet úvěrující. Tím požádal úvěrující o poskytnutí úvěru. Tato žádost byla schválena a na stejný účet žalovaného byla odeslána jistina částka anonymizována dvě slova. Tím podle žalobkyně došlo k čerpání úvěru. Odesláním verifikační platby měl žalovaný odsouhlasit všeobecné obchodní podmínky úvěrující, které byly také žalovanému odeslány. Žalovaný svou povinnost úvěr ve sjednané době vrátit řádně a včas nesplnil. Tím podle smlouvy vznikla žalovanému povinnost zaplatit úvěrující smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné jistiny a dále zaplatit úvěrující paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek. Smluvní pokuta byly počítána z částky částka anonymizována dvě slova za období do datum do datum. Paušální náhradu pak představují poplatky za tři upomínky po částka. Žalované pohledávky byly postoupeny žalobkyni smlouvou s úvěrující ze dne datum. Z žalovaného příslušenství byl pak kapitalizován zákonný úrok z prodlení ve výši částka, počítaný z částky částka anonymizována dvě slova za období od datum do datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na den datum anonymizována dvě slova. K jednání se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně a její zástupce svou neúčast předem omluvili.
3. Před samotným projednáním věci se soud dále zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ .
4. Protože žalovaný neuznal žalovaný nárok, neučinil nesporným skutková tvrzení žalobkyně, ani nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání a protože elektronický platební rozkaz, který byl k návrhu žalobkyně zdejším soudem vydán dne datum, byl jako nepravomocný zrušen usnesením zdejšího soudu ze dne datum, čj. EPR číslo - číslo listu, bylo nezbytné prokázat skutečnosti, tvrzené žalobkyní. Ustanovení § 79 odst. 1 a § 120 OSŘ totiž ukládá účastníkům povinnost označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud nemůže před právním hodnocením vycházet jen ze skutkových tvrzení jednoho z účastníků občanského soudního řízení, pokud k tomu nejsou splněny zvláštní zákonem předepsané podmínky.
5. Pro vyhovění žalobě bylo nejprve nutné, aby žalobkyně prokázala základ svých skutkových tvrzení, spočívající ve sjednání uvedeného závazku a poté i předání uváděných peněz úvěrující žalovanému. Smlouva o úvěru je totiž podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen„ OZ“) jímž se řídí, jen závazkem úvěr poskytnout.
6. Soud však na základě provedeného dokazování nedospěl ke zjištění, že by k tvrzenému ujednání mezi úvěrující a žalovaným došlo. Žalobkyně k prokázání tohoto svého tvrzení k důkazu označila smlouvu o úvěru, zjevně v písemné, žalobkyní předložené podobě; kopii obchodních podmínek smlouvy o úvěru; relevantní část výpisu z účtu úvěrující, potvrzující převedení verifikační platby žalovaným a relevantní část výpisu z účtu úvěrující, potvrzující čerpání úvěru převedením na účet žalovaného. Samotné smluvní (všeobecné obchodní) podmínky (zjevně úvěrující) ovšem nemohou prokázat sjednání tvrzené smlouvy s žalovaným, neboť pro žalovaného by mohly být závazné teprve po sjednání takové smlouvy. Podmínky mají vždy obecný charakter (ostatně proto jsou všeobecné) a proto z nich nelze dovodit konkrétní závazek. Soud proto důkaz s touto písemností neprováděl. Písemnosti obsahující výpisy z bankovního účtu mohou prokázat jen převody peněz, či jejich výběry z bankovního účtu. Neprokazují tedy sjednání tvrzené smlouvy, nýbrž její možný následek. Jde ovšem také o možný následek nekonečné množiny jiných příčin. Příčina tohoto tvrzeného následku tedy zjevně tkví v písemnosti, označené jako smlouva o úvěru. Ani tyto listin y (výpisy) proto soud k důkazu nevyužil.
7. Z písemné smlouvy, zachycené zjevně na formuláři úvěrující, soud zjistil, že vedle obsahu závazku obsahovala jen strojem vypsané údaje o žalovaném a úvěrující a údaje o tvrzeném úvěru a smluvní pokutě. Smlouva nebyla podepsána osobami, kterých se týkala. To ostatně žalobkyně ani netvrdila, když přinejmenším ve vztahu k žalovanému uváděla, že svou vůli být vázán smlouvou provil tím, že odeslal úvěrující částku od jednoho haléře do jedné koruny ze svého účtu. Ve vztahu k tomuto konkrétnímu tvrzení – vázanost převodu jinak blíže neupřesněné částky na obsah ujednání, obsaženého právě v uváděné a nikoli jiné smlouvě, ovšem žalobkyně žádný významný důkaz neoznačila. Smlouva o úvěru nemusí být písemná, a proto její písemný text nemusí být podepsán oběma smluvními stranami. Z žádného žalobkyní označeného důkazu se ovšem nepodávalo, nebo podávat nemohlo, že by žalovaný potvrzoval vůli, být vázán právě zmíněným závazkem. Soud proto nedospěl k závěru, že by žalovaný takové jednání ve vztahu k úvěrující učinil. Lze souhlasit s žalobkyní v tom, že případný symbolický převod tak malé relativně hodnoty, jakou je česká koruna, zřejmě vyjadřuje jiný smysl, než je změna vlastnictví k této hodnotě. Tímto smyslem může být potvrzení ujednání o žalobkyní tvrzených smlouvách, ale může jím klidně být i potvrzení jiného ujednání, nebo potvrzení zcela jiné skutečnosti.
8. V souvislosti s rozsahem skutkových tvrzení a označení důkazů je třeba zdůraznit, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní týkající se pozitivní skutečnosti (zde sjednání smluv) tíží ve smyslu § 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 OSŘ žalobkyni, nikoli žalovaného, po němž nelze požadovat, aby byť jen tvrdil, že žádnou smlouvu s úvěrující nesjednal. V této souvislosti lze odkázat na závěry, vyjádřené v rozsudcích Nejvyššího soudu České republiky ze dne datum, sp. zn. 2 Cdon číslo, zveřejněném v časopise Právní rozhledy číslo str. 372, nebo ze dne 30. května 2006, sp. zn. 22 Cdo 1807/2005 , nebo ze dne 16. prosince 2011, sp. zn. 22 Cdo 883/2010 , anebo ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. 33 Cdo 35/2007 ; všechna rozhodnutí zveřejněna i na webových stránkách: http://www.nsoud.cz/). Opačný přístup, tj. přitakání tvrzením žalobkyně, jež by nebyla podložena relevantními důkazy, by umožnil domoci se při procesní pasivitě žalovaného (což je v řízeních o těchto nárocích velice časté) v podstatě jakéhokoli peněžitého plnění jen na základě vlastních tvrzení o výši žalované pohledávky. Procesní předpisy ovšem takový postup umožňují pouze za splnění poměrně přísných podmínek, mezi něž patří prokazatelné seznámení žalovaného s uplatněným nárokem s patřičným procesním poučením (při vyhovění žalobě pro uznání nebo fikci uznání), anebo naopak zvýšená procesní aktivita žalobce (pro kontumační rozhodnutí). Nic z toho se v projednávané věci nestalo.
9. S ohledem na procesní efektivitu se pak soud již dále nezabýval tím, zda skutečně došlo k předání„ úvěrových“ peněz žalovanému a zda došlo ke sjednání smlouvy o postoupení pohledávek a v tomto směru proto neprováděl ani dokazování. Žalobkyně totiž svůj nárok spojovala výhradně s tím, že peníze byly poskytnuty na základě smlouvy, což sice nebylo vyvráceno, jen to nebylo v řízení potvrzeno (zjištěno). A jen v této kvalitě také mělo dojít k pozdějšímu postoupení (jen) pohledávek z úvěrové smlouvy a nikoli vzniklých z jiného důvodu.
10. Na základě výše uvedeného skutkového zjištění a jeho právního hodnocení proto soud výrokem I. žalobu na zaplacení částky částka anonymizována dvě slova, představující nevrácený úvěr, zamítl pro neunesení důkazního břemene. Stejným výrokem byla zamítnuta také žaloba na placení smluvní pokuty, neboť ani ve vztahu k ní nebylo zjištěno její sjednání žalovaným. Nárok na placení smluvní pokuty by ovšem nevznikl také proto, že nebylo zjištěno prodlení žalovaného s placením peněžitého dluhu a tedy ani porušení smluvní povinnosti. Z tohoto důvodu byla výrokem I. zamítnuta také žaloba na zaplacení úroku z prodlení a paušální náhrady nákladů upomínání v částce částka.
11. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ , podle nějž je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení procesní úspěch ve věci. V daném případě byl procesně úspěšný žalovaný a jemu tedy svědčilo právo na náhradu procesních nákladů. Protože však soud na straně žalovaného žádné náklady nezjistil, nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ ).