Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
112 C 363/2020-45
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pomykaczovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 10 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 24. 5. 2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 24. 5. 2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 7. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 24. 5. 2018 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2019 od původního věřitele příjmení příjmení p.l.c., kdy tato společnost uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s žalovaným dne 23. 2. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem 35 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy vyčerpal úvěr ve výši 10 000 Kč, avšak tento nevrátil. Původní věřitel prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně se domáhá úhrady nesplacené jistiny úvěru, kterou žalovaný neuhradil ani přes předžalobní výzvu. V případě, že by soud neměl smlouvu za platně uzavřenou, navrhla, aby mu žaovaná částka byla přiznána z titulu vydání bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které se ve věci konalo, se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: mezi právnická osoba příjmení p.l.c. (věřitel) a žalovaným (klient) byla dne 23. 2. 2018 byla v souladu s Obchodními podmínkami vydanými právnická osoba příjmení p.l.c. uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru, kdy předmětem smlouvy je sjednání úvěrového limitu do výše 35 000 Kč a podmínky splácení s tím, že žalovaný je za poskytnutý úvěr povinen hradit úroky ve výši 8,5 % měsíčně a dále poplatky za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání v termínech a částkách sjednaných ve smlouvě. Smlouva obsahuje osobní údaje žalovaného včetně čísla jeho bankovního účtu a tyto údaje korespondují i údaji v listin ě označené jako„ jméno application info“ ř. číslo, kterou žalovaný požádal původního věřitele o poskytnutí částky 10 000 Kč na jeho bankovní účet. Dne 23. 2. 2018 právnická osoba příjmení p. l. c. odeslala ze svého účtu částku 10 000 Kč na účet č. bankovní účet pod variabilní symbol, přičemž právnická osoba potvrdila, že jediným majitelem a disponentem tohoto účtu byl žalovaný a uvedená částka na něj byla připsána dne 23. 3. 2018 Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 27. 12. 2019 mezi příjmení příjmení p. l. c. a žalobkyní byla pohledávka za žalovaným ze smlouvy ze dne 23. 2. 2018 Kč postoupena žalobkyni.
4. Žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba příjmení p. l. c. a žalovaným byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle § 1824 a § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout neúčelový bezhotovostní úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč. Žalovaný dle tvrzení vyčerpal celkem částku 10 000 Kč, kterou však nesplatil. Žalobkyně v řízení tvrdila, že původní věřitel před sjednáním smlouvy prověřoval úvěruschopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit, avšak soud se v tomto smyslu s tvrzením žalobkyně neztotožňuje. Žalobkyně k tomuto tvrzení nedoložila jediný důkaz. Soud má tedy za to, že původní věřitel nesplnil povinnost vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, konkrétně z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, dle něhož při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru musí věřitel posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěry schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V řízení však nebylo žádným způsobem tvrzeno, ani prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně tuto svou povinnost jakýmkoli způsobem splnila, a proto soud v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Plnila-li proto právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné úvěrové smlouvy žalovanému částku 10 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení právě o tuto částku ve smyslu § 2991 o. z., které je dle § 2993 o. z. povinen vrátit. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný něčeho na úvěr uhradil. Soud proto uložil žalovanému povinnost k úhradě této částky žalobkyně, která je ve věci aktivně legitimována, neboť ji pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. Z důvodu prodlení žalovaného byly věřiteli přiznány také úroky z prodlení z dlužné částky, na které má nárok dle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené Nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu ke splnění dluhu, náklady řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) do tří dnů od právní moci rozsudku. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za právní zastoupení ve výši 600 Kč podle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014 za tři úkony právní služby do podání žaloby, a to převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis tzv. formulářové žaloby při odměně za 1 úkon 200 Kč, dále 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 stejné vyhlášky a 21 % DPH z odměny a náhrad, tj. 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné podle § 202 odstavec 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť tím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 10 000 Kč.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu.