Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
26 C 316/2020-37
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 36 330 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 310 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 8. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 739,59 Kč spolu s úrokem z částky 23 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 23,72 % ročně a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 000 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020 a z částky 3 690 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 310 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 8. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 739,59 Kč spolu s úrokem z částky 23 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 23,72 % ročně a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 000 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020 a z částky 3 690 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 23. 7. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 22 230 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 616,83 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 632,94 Kč a s 23,72% úrokem z částky 13 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení z částky 13 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a dále zaplacení částky 14 100 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 038,99 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 430,83 Kč a s 23,72% úrokem z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněné pohledávky nabyla od původního věřitele příjmení jméno příjmení jméno na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. Tato společnost uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dne 28. 4. 2017 uzavřela smlouvu číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 13 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 9 620 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 380 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 390 Kč. Dne 13. 2. 2017 uzavřela smlouvu číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 7 400 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 3 300 Kč. Dle žalobkyně byly jistiny obou úvěrů úročeny úrokem ve výši 23,72 % ročně. Žalobkyně kapitalizovala úrok 23,72 % ročně z neuhrazené jistiny ve výši 4 616,83 Kč (smlouva ze dne 28. 4. 2017) a ve výši 4 038,99 Kč (smlouva ze dne 13. 2. 2017), a to za dobu do postoupení na částku a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení, tj. 29. 11. 2019, v částce 1 632,94 Kč, respektive 1 430,83 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelské úvěry především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdil žalovaný ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.
3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. , přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smluv o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 13. 2. 2017 a číslo ze dne 28. 4. 2017, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 včetně podacího lístku ze dne 13. 12. 2019, výzvy k plnění ze dne 30. 4. 2020 včetně podacího lístku ze dne 1. 5. 2020, karet zákazníka ze dne 13. 2. 2017 a ze dne 28. 4. 2017 a fotokopie pracovní smlouvy včetně dodatku a výplatních lístků za prosinec 2016 a leden, únor a březen 2017. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.
5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 13. 2. 2017 mezi příjmení jméno příjmení jméno jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 7 400 Kč, tj. celkem 17 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný úvěrující společnosti prohlásil, že má jedno dítě, bydlí jako nájemník, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou od února 2016 s čistou mzdou 11 726 Kč, další příjmy činí 4 000 Kč měsíčně, na bydlení vynakládá 1 500 Kč, jiné výdaje činí 1 500 Kč měsíčně, exekuční srážky činí 3 698 Kč měsíčně. Žalovaný předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 28. 4. 2017 mezi příjmení jméno příjmení jméno jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 13 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 9 620 Kč, tj. celkem 22 620 Kč v 58 týdenních splátkách po 380 Kč. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný úvěrující společnosti prohlásil, že má jedno dítě, bydlí jako nájemník, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou od února 2016 u právnická osoba s čistou mzdou 14 067 Kč, další příjmy činí 6 000 Kč měsíčně, na bydlení vynakládá 2 000 Kč, jiné výdaje činí 3 500 Kč měsíčně, splátky úvěru činí 1 200 Kč měsíčně. Žalovaný předložil pracovní smlouvu ze dne a výplatní pásky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 29. 11. 2019 mezi příjmení jméno příjmení jméno jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovaným ze smluv číslo číslo. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 13. 12. 2019 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 30. 4. 2020, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 1. 5. 2020.
6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou neplatné, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by právnická osoba anonymizována tři slova dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo, dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalovaný doložil úvěrující společnosti toliko své příjmy, a to výši mzdy vždy za dva měsíce před uzavřením smlouvy a taktéž existenci pracovního poměru na dobu neurčitou. Úvěrující však nevěnoval dostatečnou pozornost doložení pravidelných výdajů na straně žalovaného. Z předložených výplatních lístků je možno dovodit toliko provádění exekučních srážek výživného a srážku za ubytování. Nebyla však doložena celková výše nákladů na bydlení včetně služeb a energií, výše srážky neodpovídá výši těchto výdajů deklarované v kartě zákazníka. Z výplatních lístků taktéž nelze dovodit výši exekučně vymáhaného dluhu, zřejmě na výživném, a to zda srážky jsou prováděny pouze na běžné nebo i na dlužné výživné, případně zda srážka pokrývá běžné výživné za jeden měsíc v plné výši či nikoliv. Bez zjištění těchto dalších údajů o struktuře a výši pravidelných výdajů žalovaného a s přihlédnutím k nijak vysokému příjmu z pracovního poměru nelze dospět k závěru, že žalovaný byl by schopen poskytnuté spotřebitelské úvěry řádně splácet.
7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatné a uplatněné v tomto řízení nároky by mohly být částečně posouzeny jako nároky na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. ). Žalovaný na základě neplatných smluv převzal od předchůdkyně žalobkyně částku v celkové výši 23 000 Kč, uhradil dle tvrzení žalobkyně toliko částku 3 690 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 19 310 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tyto pohledávky za žalovaným, byť byly označeny jako pohledávky ze smluv o úvěru. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 19 310 Kč spolu s úrokem z prodlení v požadované procentní sazbě, avšak až ode dne 8. 5. 2020 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu žalobkyně k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 1. 5. 2020, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 6. 5. 2020, následující den nastala splatnost a nejpozději od 8. 5. 2020 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 19 310 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru.
8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , jelikož oba účastníci byli procesně úspěšní v přibližně stejném rozsahu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.