Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

35 C 276/2020-25

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 23. 4. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 22. 3. 2014

do 22. 4. 2020.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 495,76 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 23. 4. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 22. 3. 2014 do 22. 4. 2020.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 495,76 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.</b>

1. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Žalobou podanou dne 2. 7. 2020, ve znění opravy žaloby ze dne 29. 7. 2020 připuštěné usnesením zdejšího soudu ze dne 16. 9. 2020, č. j. -11, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 22. 3. 2014 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – právnická osoba příjmení anonymizována dvě slova adresa, anonymizováno příjmení příjmení, anonymizována dvě slova 1551, země (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetu dne 28. 2. 2014 smlouvu o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě téhož dne poskytla Společnost žalovanému zápůjčku ve výši 5 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Nedílnou součástí Smlouvy byly obchodní podmínky Společnosti. Smluvní strany se dohodly, že Smlouva je uzavřená okamžikem poskytnutí zápůjčky. Žalovaný se zavázal vrátit Společnosti zápůjčku do 21. 3. 2014. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením zápůjčky, když do uvedeného data zápůjčku zcela nesplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2017 postoupila Společnost pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaná částka se sestává z jistiny zápůjčky, poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobkyně nepožaduje, vedle toho se žalobkyně domáhá zákonného úroku z prodlení.

3. Žalobkyně na výzvu soudu v usnesení ze dne 16. 9. 2020, č. j. -12, jakým způsobem Společnost před uzavřením smlouvy ověřovala úvěruschopnost žalovaného, reagovala tak, že nemá k dispozici požadované informace ani doklady. Uvedla, že se domáhá zaplacení neuhrazené jistiny a zákonného úroku z prodlení, tedy nikoli částek, na které by vznikal nárok platným uzavřením smlouvy o úvěru/zápůjčce. Pokud tedy soud posoudí smlouvu o úvěru/zápůjčce jako neplatnou, nechť jej jí žalovaný nárok přiznán z titulu bezdůvodného obohacení.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v  za použití soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.

Závěr o skutkovém stavu

5. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

6. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 28. 2. 2014 smlouvu o zápůjčce a příkaz k úhradě, na jejímž základě se Společnost zavázala poskytnout žalovanému částku 5 000 Kč v hotovosti při podpisu Smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit Společnosti jistinu zápůjčky spolu s poplatkem ve výši 1 200 Kč (roční úroková sazba 417,14 %, RPSN 4 104,92 %) do 21. 3. 2014 na účet Společnosti (viz smlouva o zápůjčce a příkaz k úhradě). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2017 postoupila Společnost coby postupitel žalobkyni coby postupníkovi pohledávky uvedené v příloze č. 1 Smlouvy; v příloze pod položkou č. 1446 byla uvedena pohledávka žalobkyně za žalovaným (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2017, příloha smlouvy o postoupení pohledávek). O postoupení pohledávky na žalobkyni byl žalovaný zpraven dopisem Společnosti ze dne 18. 1. 2018, zaslaným žalovanému dne 22. 1. 2018 (viz oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího archu). Zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 13 790,44 Kč do 7 dnů od doručení této výzvy dopisem ze dne 2. 4. 2020, který se dostal do sféry žalovaného dne 15 4. 2020 (viz výzva k úhradě dluhu vč. podacího archu a sledování zásilek); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu prokazuje dlužník).

Právní posouzení věci

7. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle , ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným z tvrzené smlouvy o zápůjčce postoupila Společnost žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2017 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 18. 1. 2018, čímž postoupení pohledávky nabylo vůči žalovanému účinnosti. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. (uveřejněném pod č. 27/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

17. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 28. 2. 2014 smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., na jejímž základě Společnost jako zapůjčitel poskytla žalovanému coby vydlužiteli v hotovosti částku 5 000 Kč, čímž vznikl smluvní vztah zápůjčky coby reálný kontrakt. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 1 200 Kč (roční úroková sazba 417,14 %), tj. celkem částku 6 200 Kč (RPSN 4 104,92 %) do 21. 3. 2014.

18. Soud má nicméně za to, že právní vztah zápůjčky v tomto případě platně nevznikl, neboť žalobkyně náležitě netvrdila, ani neprokázala, že Společnost řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje Na výzvu soudu v usnesení ze dne 16. 9. 2020, č. j. -12, jakým způsobem Společnost žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného a jaké doklady si za tímto účelem od žalovaného vyžádala, žalobkyně reagovala tak, že nedisponuje informacemi a důkazy k tomu, jak byla prověřena úvěruschopnost žalovaného a navrhla, aby o věci bylo rozhodnuto podle zásad o bezdůvodném obohacení. Za této situace upustil soud s ohledem na zásadu procesní ekonomie od nařízení jednání, neboť takové jednání by bylo toliko formálního charakteru, kdy by stranám sporu přineslo jen zvýšené náklady a vyšel při právním posouzení věci v souladu s tvrzeními žalobkyně z toho, že Společnost řádným způsobem neověřila úvěruschopnost žalovaného. Sankcí za náležité neověřování úvěruschopnosti žalovaného je přitom podle neplatnost smlouvy, přičemž jedná se o neplatnost absolutní (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, č. j. ), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

19. Jestliže je tedy smlouva o zápůjčce ze dne 28. 2. 2014 absolutně neplatným právním jednáním, nebylo možné žalobkyni přiznat jakékoliv plnění, které by se zakládalo na smluvním vztahu založeném tvrzenou smlouvou.

20. Při absenci závěru o platném uzavření smlouvy o zápůjčce a při prokázání poskytnutí částky 2 000 Kč na účet žalovaného, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, lze nicméně právní poměr mezi Společností, resp. nyní žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti částku 5 000 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval platný právní důvod; došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.).

21. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nepochybně až výzvou k úhradě dluhu, předžalobní upomínkou ze dne 2. 4. 2020, která se dostala do sféry žalovaného dne 15. 4. 2020. Sedmidenní lhůta k plnění stanovená v této výzvě tak uplynula dne 22. 4. 2020. Jelikož žalovaný dlužnou částku 5 000 Kč dobrovolně nezaplatil, zavázal jej k tomu svým rozhodnutím soud.

22. Jelikož žalovaný uvedený dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 23. 4. 2020 do prodlení (§ 1968 o. z.). Žalobkyni, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení jistiny též nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády ( o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů ( ), tedy v daném případě 10 % ročně. Žalobkyně však požadovala úrok z prodlení toliko ve výši 8,05 % ročně, pročež soud při vázanosti žalobním návrhem tento nižší úrok z prodlení žalobkyni přiznal.

23. S ohledem na uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 5 000 Kč od 23. 4. 2020 do zaplacení (výrok I.), naopak žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 5 000 Kč od 22. 3. 2014 do 22. 4. 2020, pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

Náklady řízení a lhůta k plnění

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle bylo nutno k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně se ke dni vydání rozhodnutí domáhala zaplacení částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 22. 3. 2014 do zaplacení, který lze ke dni vydání rozhodnutí kapitalizovat na částku 2 692,89 Kč, celkem se tak domáhala zaplacení částky 7 692,89 Kč. Žalobkyni byla přiznána částka 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 23. 4. 2020 do zaplacení, který lze ke dni vydání rozhodnutí kapitalizovat na částku 240,40 Kč, celkem jí tak byla přiznána částka 5 240,40 Kč. Uvedené znamená, že žalobkyně měla ve věci 68,12% úspěch a neúspěšná byla z 31,88 %. Odečtením neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má právo na náhradu 36,24 % svých nákladů řízení účelně vynaložených k uplatnění svého práva.

25. Soudu je z úřední činnosti známo, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném touž žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni svědčí právo na náhradu nákladů řízení. Protože byly splněny podmínky dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. ve znění pozdějších předpisů, soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení podle cit. vyhl. Náklady účelně vynaložené k uplatnění práva tvoří:

zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč;

odměna za zastoupení žalobkyně advokátem dle cit. vyhl., a to v plné výši za dva úkony právní pomoci spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a písemném podání žaloby a ve výši jedné poloviny za jeden úkon právní pomoci spočívající v jednoduché výzvě k plnění;

sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 5 000 Kč činí podle § 14b odst. 1 bod 1 cit. vyhl. částku 200 Kč;

celkem tak odměna za zastoupení žalobkyně advokátem činí částku 500 Kč;

tři režijní paušály po 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, písemné podání žaloby a výzvu k plnění (§ 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl.), celkem tedy 300 Kč;

DPH ve výši 21% ze základu 800 Kč, tedy DPH ve výši 168 Kč.

Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 36,24 % z uvedené částky 1 368 Kč, tedy částku 495,76 Kč. Podle je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupkyně žalobkyně.

26. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s  jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněná strana (žalobkyně) podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.