Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
7 C 194/2020-36
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částka s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s úrokem ve výši 23,88 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s úrokem ve výši 23,88 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně učinila předmětem řízení zaplacení částky částka s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že se jedná o část nesplaceného úvěru, který byl žalované poskytnut na základě smlouvy o kreditní kartě a kartovém účtu ze dne datum s úvěrovým limitem částka.
Soud má za prokázán následující skutkový stav:
Mezi účastníky nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § 2395 o. z. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně splnila svou povinnost stanovenou v § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a posoudila řádně schopnost spotřebitele úvěr splácet.
Z historického výpisu má soud za prokázáno, že žalovaná čerpala celkem částku částka, celkem zaplatila částku částka.
V daném případě žalobkyně v řízení tvrdila, že při zkoumání úvěruschopnosti vycházela především z údajů dodaných spotřebitelem. Předně je nutno konstatovat, že zákon o spotřebitelském úvěru číslo Sb. se na uzavřenou smlouvu vztahuje. Námitka žalobkyně, že nebylo nutno zkoumat úvěruschopnost žalované, je lichá. S ohledem na to, že ujednání o výši poskytovaného úvěru stanoví právě částku částka (tedy nikoli nižší než částka), je nutno citovaný zákon aplikovat, jak ostatně žalobkyně výslovně deklaruje v uzavřené smlouvě.
Žalobkyně uvedla, že informace od žalované si ověřila v rejstříku CBCB, kde zjistila, že žalovaná není v prodlení se splácením jiných závazků a nebyla zatížena dalším úvěrovým produktem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně měla pouze informaci o příjmu žalované částka jako rodičovského příspěvku a byla informována o tom, že žalovaná je na mateřské dovolené. Přesto si žalovaná neobstarala jakékoli informace o výdajích žalované a dalších jejích poměrech, ačkoli věděla, že žalovaná má přinejmenším jednu vyživovací povinnost. I když žalobkyně deklarovala, že poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, že podklady nejsou při posuzováni úvěru hodnoceny izolovaně, ale ve svém souhrnu, tak aby poskytovatel úvěru měl ucelený přehled o finanční situaci spotřebitele, a že je nutno postupovat metodicky a systematicky při provádění analýzy ekonomické situace spotřebitele, zjevně tato kritéria nerespektovala. Podle § 9 zák. č. 145/2010 Sb. , ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016) měla žalobkyně uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, což evidentně neučinila. Poskytla tedy úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaná schopna úvěr splatit.
Proto soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky dne datum je podle § 9 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 580 a 588 o. z.). Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví.
Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Žalobkyně žalované na základě neplatné smlouvy poskytla celkem částka, žalovaná zaplatila částka. K bezdůvodnému obohacení žalované tedy nedošlo.
Soud proto žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by úspěšné žalované v řízení vznikly náklady.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.