Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 251/2020-22

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 31 736 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku

pohledávku ve výši 7 512 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 7 512 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení,

pohledávku ve výši 3 388 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 388 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení,

pohledávku ve výši 2 685 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 2 685 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení

pohledávky ve výši 6 152 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 982 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 625,01 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do 5. 10. 2020 a z částky 488 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení,

pohledávky ve výši 4 309 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 977,36 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 437,45 Kč, s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 6 150,70 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 150,70 Kč od 30. 11. 2019 do 5. 10. 2020 a z částky 2 762,70 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení,

pohledávku ve výši 7 690 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 196,87 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 376,22 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 7 859,07 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 859,07 Kč od 30. 11. 2019 do 5. 10. 2020 a z částky 5 174,07 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 7 512 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 7 512 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení, pohledávku ve výši 3 388 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 388 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení, pohledávku ve výši 2 685 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 2 685 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 6 152 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 982 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 625,01 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do 5. 10. 2020 a z částky 488 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení, pohledávky ve výši 4 309 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 977,36 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 437,45 Kč, s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 6 150,70 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 150,70 Kč od 30. 11. 2019 do 5. 10. 2020 a z částky 2 762,70 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení, pohledávku ve výši 7 690 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 196,87 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 376,22 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 7 859,07 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 859,07 Kč od 30. 11. 2019 do 5. 10. 2020 a z částky 5 174,07 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky 13 664 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděl, že mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ příjmení jméno“) a žalovaným byla dne 8. 6. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 1 120 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, za inkasní služby ve výši 3 200 Kč a dále poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 232 Kč, v pravidelných týdenních splátkách po 244 Kč Poslední splátka byla stanovena na 19. 7. 2018. Žalovaný porušil svou povinnost splácet, na poskytnutý úvěr uhradil pouze 488 Kč. Pohledávku za žalovaným postoupila právnická osoba anonymizováno na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno.

2. Žalobce dále uvedl, že mezi příjmení jméno a žalovaným byla dne 23. 3. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 637 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč, za inkasní služby ve výši 2 100 Kč a dále poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 172 Kč, v pravidelných týdenních splátkách po 263 Kč Poslední splátka byla stanovena na 18. 1. 2018. Žalovaný porušil svou povinnost splácet, na poskytnutý úvěr uhradil pouze 3 612 Kč. Pohledávku za žalovaným postoupila právnická osoba anonymizováno na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno.

3. Ve třetím požadovaném nároku žalobce uvedl, že mezi příjmení jméno a žalovaným byla dne 5. 1. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 1 400 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, za inkasní služby ve výši 4 000 Kč a dále poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 290 Kč, v pravidelných týdenních splátkách po 305 Kč Poslední splátka byla stanovena na 15. 2. 2018. Žalovaný porušil svou povinnost splácet, na poskytnutý úvěr uhradil pouze 7 315 Kč. Pohledávku za žalovaným postoupila právnická osoba anonymizováno na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno.

4. U všech třech žalovaných nároků žalobce obecně uvedl, že příjmení jméno s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětných smluv. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovaným uzavřena smlouva.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.

6. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Dne 8. 6. 2017 uzavřel právní předchůdce žalobce příjmení jméno s žalovaným smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 1 120 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, za inkasní služby ve výši 3 200 Kč a za životní pojištění ve výši 232 Kč, v pravidelných týdenních splátkách po 244 Kč (ze smlouvy o úvěru číslo). Žalovaný porušil svou povinnost splácet, na poskytnutý úvěr uhradil pouze 488 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru číslo žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, že je od února roku 2016 zaměstnaný na dobu neurčitou jako zedník s měsíčním příjmem ze zaměstnání 15 300 Kč. Jako další blíže nespecifikovaný příjem uvedl částku 8 000 Kč. Za bydlení vydá 2 000 Kč, za další osobní náklady 7 000 Kč a splácí dluhy měsíční splátkou ve výši 2 272 Kč. Dále uvedl, že bydlí v nájmu, je rozvedený a má jedno nezaopatřené dítě. Dle informací v kartě zákazníka byly uvedené skutečnosti ověřovány pracovní a nájemní smlouvou, tyto však nebyly soudu předloženy (z karty zákazníka ze dne 8. 6. 2017). příjmení příjmení jméno uzavřel s žalovaným dne 23. 3. 2017 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 637 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč, za inkasní služby ve výši 2 100 Kč a za životní pojištění ve výši 172 Kč, v pravidelných týdenních splátkách po 263 Kč (ze smlouvy o úvěru číslo). Žalovaný porušil svou povinnost splácet, na poskytnutý úvěr uhradil pouze 3 612 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru číslo žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, že je od února roku 2016 zaměstnaný na dobu neurčitou jako zedník s měsíčním příjmem ze zaměstnání 15 667 Kč. Jako další blíže nespecifikovaný příjem uvedl částku 7 000 Kč. Za bydlení vydá 2 000 Kč, za další osobní náklady 7 000 Kč a splácí dluhy měsíční splátkou ve výši 1 400 Kč. Dále uvedl, že bydlí v nájmu, je rozvedený a má tři nezaopatřené děti. Dle informací v kartě zákazníka byly uvedené skutečnosti ověřovány pracovní a nájemní smlouvou, tyto však nebyly soudu předloženy (z karty zákazníka ze dne 23. 3. 2017). Dále bylo zjištěno, že příjmení jméno uzavřel s žalovaným dne 5. 1. 2017 smlouvu o úvěru číslo. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se ho zavázal splatit společně s úrokem ve výši 1 400 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, za inkasní služby ve výši 4 000 Kč a za životní pojištění ve výši 290 Kč, v pravidelných týdenních splátkách po 305 Kč (ze smlouvy o úvěru číslo). Žalovaný porušil svou povinnost splácet, na poskytnutý úvěr uhradil pouze 7 315 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru číslo žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, že je od února roku 2016 zaměstnaný na dobu neurčitou jako zedník s měsíčním příjmem ze zaměstnání 15 260 Kč. Za bydlení vydá 2 000 Kč a za další osobní náklady 6 000 Kč. Dále uvedl, že bydlí s rodiči a v nájmu, je rozvedený a má tři nezaopatřené děti. Dle informací v kartě zákazníka byly uvedené skutečnosti ověřovány pracovní a nájemní smlouvou a výplatními páskami, tyto však nebyly soudu předloženy (z karty zákazníka ze dne 4. 1. 2017). Smlouvou o postoupení pohledávek postoupila právnická osoba anonymizováno všechny tři žalované pohledávky za žalovaným na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno (ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek). Žalobce vyzval žalovaného k plnění před podáním žaloby (z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání).

7. Při právním posouzení věci soud vycházel ze , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví

18. Ohledně postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 a následujících o. z., podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 6. 2017, ze dne 23. 3. 2017 a ze dne 5. 1. 2017 jsou absolutně neplatné, neboť při jejich uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Pokud žalobce doložil formulář vyplněný žalovaným o jeho příjmech a výdajích, pak soud má za to, že žalobce údaje uváděné žalovaným řádně neprověřil, kdy sice tvrdí, že měl k dispozici pracovní a nájemní smlouvu, v jednou případě pak i výplatní pásky (neuvedeno za jaké měsíce), nicméně neuvádí, jaké skutečnosti z těchto dokladů zjistil a navíc uvedené doklady jako důkaz soudu nepředložil. Žalobce rovněž neprokázal, že by ověřoval faktické výdaje žalovaného např. nájemní smlouvou a výpisem z účtu. Vzhledem k tomu, že se žalobce k soudu nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení dle , tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele v souladu se zákonem. V souzené věci lze tak uzavřít, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (alespoň při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla.

20. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

21. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy prověřena. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci právnická osoba anonymizováno (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

22. Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citovanému rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie je smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).

23. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvy o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnými dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobci. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 8. 6. 2017 částku 8 000 Kč. Jelikož žalovaný na tuto částku žalobci zaplatil pouze 488 Kč, má povinnost vydat žalobci zbývající částku 7 512 Kč jako bezdůvodné obohacení. V řízení bylo dále prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 23. 3. 2017 částku 7 000 Kč. Na tuto částku žalovaný žalobci zaplatil pouze 3 612 Kč a má proto povinnost vydat žalobci zbývající částku 3 388 Kč jako bezdůvodné obohacení. V řízení bylo dále prokázáno, že na základě smlouvy o úvěru ze dne 5. 1. 2017 poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku 10 000 Kč. Na tuto částku žalovaný žalobci zaplatil pouze 7 315 Kč, jako bezdůvodné obohacení má proto žalobci vydat zbývající částku 2 685 Kč. Soud žalobci přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z částek představujících bezdůvodné obohacení 7 512 Kč, 3 388 Kč a 2 685 Kč, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobce ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzval žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, úroků a úroků z prodlení soud žalobu zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), tak, že se žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, náhrada nákladů řízení nepřiznává, neboť žádné neuplatňoval.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).