Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 C 297/2020-63

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa, PSČ obec a číslo

zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení částky 65 812,18 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 65 812,18 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 094,66 Kč za dobu od 15. 7. 2020 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 65 812,18 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 094,66 Kč za dobu od 15. 7. 2020 do zaplacení.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi ní a žalovanou byla dne 13. 10. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na jejímž základě žalované poskytla zápůjčku ve výši 31 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku a zaplatit celkové náklady zápůjčky ve výši 47 107 Kč, celkem tedy 78 107 Kč v 29 měsíčních splátkách ve výši 2 604 Kč a v závěrečné splátce ve výši 2 591 Kč, kdy první splátka byla splatná dne 16. 11. 2015. Žalovaná však hradila pouze částečně, v důsledku čehož došlo k zesplatnění dlužné částky v celkové výši 65 812,18 Kč ke dni 15. 9. 2016. Žalovaná částka představuje zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 12 094,66 Kč, neuhrazeného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 217,52 Kč, neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 11 374 Kč a neuhrazené smluvní pokuty po zesplatnění ve výši 35 126 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ačkoliv byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti podle

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 13. 10. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku spolu s celkovými náklady zápůjčky ve výši 47 107 Kč (celkem tedy částku 78 107 Kč) splatit ve 29 měsíčních splátkách ve výši 2 604 Kč a v 30. splátce ve výši 2 591 Kč vždy k 16. dni v měsíci, počínaje dnem 16. 11. 2015. Ve smlouvě byla vyčíslena pevná roční úroková sazba ve výši 89 % (smlouva o zápůjčce číslo). Mezi účastníky byla dále dne 13. 10. 2015 uzavřena rámcová smlouva o poskytování půjček na dálku, dle které se žalovaná s žalobkyní dohodli, že v případě, že zákazník včas nesplní povinnost vyplývající z dílčí smlouvy uhradit splátku, je žalobkyně oprávněna celou zbývající doposud neuhrazenou část z celkové výše půjčky poskytnuté na základě dílčí smlouvy a celkových nákladů půjčky a nároků na upomínečné zesplatnit. Informaci o zesplatnění podá věřitel zákazníkovi elektronicky nebo písemně. V případě zesplatnění půjčky má věřitel právo účtovat zákazníkovi smluvní pokutu 0,5 % z aktuální výše celkové dlužné částky vyplývající z dílčí smlouvy, za každý den prodlení s úhradou zesplatněné částky (článek 6 rámcové smlouvy). Účastníci se dále dohodli, že v případě, že se zákazník ocitne v prodlení se splácením jakékoliv splátky nebo její části, je žalobkyně oprávněna účtovat zákazníkovi smluvní pokutu ve výši 0,5 % z aktuální výše nesplacené jistiny za každý den, který následuje po dni, kdy se tento ocitl v prodlení se splacením splátky nebo její části (článek 10 rámcové smlouvy) (rámcová smlouva o poskytování půjček na dálku). Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč převodem na její bankovní účet dne 16. 10. 2015 (výpis z účtu, sdělení anonymizována čtyři slova ze dne 23. 10. 2020).

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že provedla hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech a výdajích. Současně provedla kontrolu žalované v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí, přičemž žalovaná zde neměla žádný záznam. Žalobkyně soudu předložila pracovní smlouvu - dodatek, ze které vyplývá, že žalovaná uzavřela pracovní smlouvu se právnická osoba s účinností od 23. 4. 2015. Dále žalobkyně soudu předložila výplatní pásku žalované za měsíc srpen 2015, ze které vyplývá čistý příjem žalované 6 236 Kč a částečný výpis z bankovního účtu žalované, který potvrzuje příchozí platbu od zaměstnavatele žalované dne 25. 6. 2015 ve výši 6 235 Kč, dne 27. 7. 2015 ve výši 6 519 Kč, dne 25. 8. 2015 ve výši 7 202 Kč a dne 25. 9. 2015 ve výši 6 236 Kč. Dále bylo předloženo potvrzení České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 9. 2015, ze kterého vyplývá, že žalovaná pobírá invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 7 335 Kč měsíčně. Žalobkyně předložila kopii občanského průkazu žalované, z níž vyplývá, že její trvalý pobyt se nachází na adrese adresa žalované. Žádné jiné relevantníy označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalované.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

6. Podle , , v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, resp. z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána věřiteli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak věřitel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. To žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaná svůj dluh z počátku splácela.

8. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

9. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti věřitele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

11. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

12. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

13. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Jak bylo soudem zjištěno, od žalované si vyžádala doklady týkající se pouze jejích příjmů. Výdaje žalované nebyly nijak ověřovány. Žalobkyně tvrdila, že výdaje žalované zohlednila, jen je není schopna specifikovat, protože již z technických důvodů nemá k dispozici dotazník, v němž žalovaná své příjmy a výdaje uvedla. Kromě výdajů uvedených v dotazníku žalobkyně podle svých tvrzení zohlednila i výdaje vyplývající z výpisu z účtu žalované. Z něj však vyplývá, že žalovaná na účet poukazovanou mzdu převáděla na účet třetí osoby a z tohoto účtu své výdaje nehradila. Účet tak o jejích výdajích nic nevypovídá. I kdyby snad žalovaná uvedla své výdaje v dotazníku, jak žalobkyně tvrdila, tyto nebyly nijak doloženy. Na tom, že si žalobkyně nikterak neověřila informace o výdajích žalované, nemohly nic změnit ani informace ze schvalovacího procesu, jimiž žalobkyně u jednání navrhla doplnit dokazování. Protože k prokázání procesu prověřování úvěruschopnosti žalované byla vyzvána již písemně před jednáním, soud žalobkyni dodatečnou lhůtu k doložení schvalovacího procesu neposkytl.

14. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39). Žalobkyně byla povinna údaje uváděné žalovanou pečlivě prověřit i z toho důvodu, že žalovaná je hlášena k trvalému pobytu na adrese ohlašovny, což je samo o sobě tradičně spojeno se snahou vyhnout se odpovědnosti za stávající dluhy, exekuce apod. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalované o jejích osobních a majetkových poměrech, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Žalobkyně své rozhodnutí úvěr žalované poskytnout založila pouze na doloženém měsíčním příjmu z invalidního důchodu a ze zaměstnání v souhrnné výši kolem 14 000 Kč, aniž by náležitě prověřovala výdaje žalované. Schopnost žalované úvěr splácet tak náležitě nevyhodnotila.

15. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.) Částkou 66 012,34 Kč, kterou žalovaná dosud zaplatila, tak žalovaná v celém rozsahu plnila na jistinu ve výši 31 000 Kč, která tak byla platbami žalované již v celém rozsahu zaplacena, proto soud žalobu zamítl.

16. Zamítnutí žaloby znamená, že ve věci měla plný úspěch žalovaná, které tak podle přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, oprávněná strana (žalobce) může podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.