Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 200/2020-60
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Hozou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně za dobu od datum do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Pokud se žalobce dále domáhal po žalovaném zaplacení částky částka, žaloba se v této části zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku částka k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Pokud se žalobce dále domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka], žaloba se v této části zamítá.</b> III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku [částka] k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne datum domáhal po žalovaném zaplacení částky částka. Žalobu odůvodnil tím, že se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalovanému poskytl částku částka, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle jistiny dluhu se žalobce s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhal zaplacení smluvní pokuty ve výši částka (0. 1 % denně z dlužné jistiny vyčíslené ke dni datum) a zaplacení poplatku částka za každou ze dvou upomínek žalovanému zaslanou.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
4. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
5. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
8. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že smlouva o úvěrue nebyla uzavřena platně. Žalovaný, a to na rozdíl od žalobce, nejednal při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání (§ 3 písm. a) a b) ZosÚ, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. ). Splněny jsou také předpoklady vyplývající z § 1 a § 2 ZosÚ.
9. Princip odpovědného úvěrování, resp. ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrana věřitele před nedobytností pohledávky byl posílen zavedením sankce pro případ, nedostojí-li věřitel odborné péče při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jinak vyjádřeno nedostojí-li vysoce kvalifikované činnosti profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a nejlepším zájmu dlužníka, jak dovozuje shodně teorie i soudní praxe při vymezení odborné péče (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
10. Úvěrující nedostál odborné péče poskytovatele úvěru náležitě zjistit schopnost úvěrovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách. Skutečnost, že řádně žadatele o úvěr neprolustruje, vyplývá i ze samotných reklamních spotů žalobce, kde inzeruje vyřízení žádosti o úvěr v řádech několika minut. Tím žalobce zcela rezignoval i jen na pokus navodit alespoň zdání nějakého šetření schopnosti žadatele o úvěr tento úvěr řádně splácet. Obvyklá praxe poskytovatelů úvěru je vyžadovat alespoň výplatnice, SIPO a výpis z účtu žadatele, a to více než za jeden měsíc. Tato praxe koresponduje s rozsudkem Soudní dvora EU ze dne datum ve věci C číslo, který výslovně konstatoval, že:„ ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Žalobce se v tomto případě dle svého tvrzení omezil na zjišťování údajů o žalovaném pouze v insolvenčním rejstříku, databázi neplatných dokladů a své vlastní blíže nespecifikované databázi. Počínaní žalobce je proto nutno označit za krajně nezodpovědné, hraničící až s vědomím toho, že úvěr řádně splácen nebude. Takovéto jednání úvěrujícího vůči spotřebiteli nutně vede k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru.
11. Podle § 588 občanského zákoníku soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (viz. závěry občanskoprávní teorie – příjmení, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 – 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudní dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu čl. 9 odst. 1 ZosÚ, potažmo druhu jeho neplatnosti (Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva, v poměrech souzené věci § 86 a 87 zákona 257/2016 Sb. ve spojení s § 588 občanského zákoníku , vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky právnická osoba právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, jméno příjmení jméno číslo, EU:C: číslo); což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku z 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 ) Definitivní výklad pak učinil Soudní dvůr EU ve svém rozsudku ze dne datum ve věci C číslo, když rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, zda neplatnost úvěrové smlouvy při porušení povinnosti úvěrujícího zkoumat schopnost dlužníka splácet je absolutní nebo relativní, tedy jen k námitce dlužníka ve prospěch absolutní neplatnosti.
12. příjmení podstata zakotvená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku – plnění bez právního důvodu – zahrnuje také případy, kdy bylo plněno na závazek, byť neplatný. Takový závazek ovlivňuje předpoklady a podobu nároku na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku ). Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Protože žalovaný neuhradila ničeho, lze žalobci přiznat pouze vrácení toho, co žalovanému plnil, to je částka. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru nemůže být shledán důvodným žalobní nárok na zaplacení smluvní pokuty a poplatků za upomínky, a proto soud v této části žalobu zamítl.
13. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, pro absenci dohody a zákonné úpravy, nastává uplynutím zákonné či věřitelem stanovené lhůty poté, kdy žalující věřitel plnění požaduje (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalovaný byl dle názoru soudu vyzván k plnění již přede dnem datum, od kdy žalobce po žalovaném požaduje placení úroků z prodlení. Proto bylo žalobci přiznáno příslušenství spočívající v úroku z prodlení ve výši zákonné sazby podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , tedy ve výši 9,75 % z částky částka za dobu od datum do zaplacení.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 48,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74,34 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25,66 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a.t. ”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t. , z částky částka za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. , z částky částka za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. , z částky částka za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. ze dne datum a z částky částka za účast při jednání dne datum, které vzhledem k absenci doručení předvolání žalovanému nemohlo proběhnout dle § 11 odst. 2 písm. f) a.t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce.