Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

61 C 133/2020-22

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Čermákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 15 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se co do částky 1 000 Kč spolu s úrokem ve výši 9 440 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od datum do datum částkou 414,47 Kč a spolu s úrokem z prodlení z částky 1 000 Kč od datum do zaplacení, kdy v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o sedm procentních bodů, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 000 Kč spolu s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od datum do datum částkou 5 694,98 Kč a spolu s úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč od datum do zaplacení, kdy v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o sedm procentních bodů, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žaloba se co do částky 1 000 Kč spolu s úrokem ve výši 9 440 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od [datum] do [datum] částkou 414,47 Kč a spolu s úrokem z prodlení z částky 1 000 Kč od [datum] do zaplacení, kdy v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o sedm procentních bodů, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 000 Kč spolu s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od [datum] do [datum] částkou 5 694,98 Kč a spolu s úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč od [datum] do zaplacení, kdy v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o sedm procentních bodů, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 15 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba, (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), se žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit celkem 25 440 Kč (půjčku 15 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč) prostřednictvím 53 týdenních splátek ve výši 480 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby dne datum. Žalovaný na pohledávku uhradil celkem 1 000 Kč, které žalobkyně započetla nejprve na souhrnný poplatek v souladu se smlouvou o půjčce, kdy souhrnný poplatek je pouze jiným označením pro úroky. Pohledávka za žalovaným přešla s účinností ke dni datum na právnická osoba anonymizováno na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a následně s účinností ke dni datum přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaná částka se skládá z jistiny 15 000 Kč a souhrnného poplatku ve zbývající výši 9 440 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil k jednání a věc projednal dle , , (dále jen „ ”), v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s jednáním v nepřítomnosti a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Soud provedeným dokazováním zjistil následující skutkový stav:

5. Žalovaná dne datum uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba, smlouvu o půjčce číslo (viz smlouva), dle které společnost poskytla žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal k půjčce uhradit i souhrnný poplatek 10 440 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaný převzal půjčku v hotovosti, což stvrdil podpisem smlouvy. První splátka byla splatná 7. den po uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky (viz smluvní podmínky). Splátky měly být dle smluvních podmínek nejprve započteny na souhrnný poplatek. Žalovaný byl dle smluvních podmínek schopen splatit celou částku dle smlouvy. Pohledávka byla následně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum právnická osoba S.à.r.l (viz smlouva o postoupení pohledávek, viz příloha 1- Seznam postoupených pohledávek). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka převedena na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek). V obou případech bylo žalovanému postoupení pohledávky oznámeno (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a datum, viz doklad o odeslání– poštovní podací arch ze dne datum a datum). V rámci prvního oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Právní osobnost právnická osoba anonymizováno a žalobkyně byla prokázána výpisem z obchodního rejstříku (viz výpis z obchodního rejstříku). Žalovaný bya dále k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní výzvou (viz výzva před podáním žaloby, viz doklad o odeslání – poštovní podací arch).

6. Po právní stránce soud posoudil smluvní vztah mezi účastníky v souladu s  , , dle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013. Postoupení pohledávky pak soud posoudil dle , .

7. Dle , , smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Dle , , při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

9. Dle , , kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

10. Dle , , neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

11. Dle , , jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

12. Dle , , věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Dle , , postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřel smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku 15 000 Kč. Žalovaný částku převzal a zavázal se ji uhradit spolu se souhrnným poplatkem (úrokem) ve výši 10 440 Kč v 53 týdenních splátkách počínaje 7. dnem po uzavření smlouvy. Žalovaný uhradil na pohledávku pouze částku 1 000 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky.

15. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, č.j. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze anonymizováno statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“

16. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.3.2019, č.j. -89„ schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů. Jak pokud jde o stránku příjmovou, tak i stránku výdajovou, spokojil se právní předchůdce žalobkyně s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by jej žalovaný doložil. Skutečnost, že jeho výdělek činí 17 000 Kč měsíčně, tedy žalovaný nikterak neprokázal a pravidelné měsíční výdaje zjišťoval právní předchůdce žalobkyně pouze ve vztahu k bydlení, další výdaje (např. náklady na dopravu, domácnost, případnou vyživovací povinnost apod.) pak nezkoumal, přičemž ani údaje ohledně bydlení následně neověřil. Povinnost věřitele vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit přitom vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. již dne 27. 9. 2007. Tuto povinnost věřitele pak zdůraznil ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v němž současně řešil, zda ke splnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost postačí provedení lustrace v registru SOLUS. Ve stejné skutkové věci pak vyslovil v právní větě uvedeného rozhodnutí, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“

17. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19.5.2020, č.j. -63„ posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“

18. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679/2018 ze dne 5.3.2020„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

19. Žalobkyně soudu k posouzení úvěryschopnosti žalovaného ničeho nedoložila, ačkoliv k tomu byla soudem vyzvána již v rámci předvolání k jednání. Soud k posouzení úvěryschopnosti žalovaného pouze ze smluvních podmínek zjistil, že žalovaný prohlásil, že je schopný celou částku uhradit. Ačkoliv smlouva o půjčce byla uzavřena za účinnosti , o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně , (a před přijetím směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008), který explicitně nezahrnoval povinnost věřitele prověřit úvěryschopnost žadatele o úvěr/půjčku, je ze smluvních podmínek smlouvy o půjčce zřejmé, že již v té době byla úvěryschopnost žadatele o úvěr/půjčku prověřována, kdy bylo požadováno alespoň prohlášení žadatele o půjčku, že je schopný půjčku spolu s příslušenstvím uhradit. Takové prohlášení však dostatečně neprokazuje úvěryschopnost žalovaného v době uzavření smlouvy, když nejsou známy příjmy ani výdaje žalovaného v době uzavírání smlouvy. Prověření úvěryschopnosti klienta je zcela legitimní požadavek, bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně zakotven jako povinnost (viz nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp.zn. ). Poskytovatel půjček a úvěrů jako obchodník je povinen se chovat ve smluvních vztazích poctivě tím spíše, že druhým účastníkem smluvního vztahu je spotřebitel, tedy osoba ve slabším postavení. K požadavku na poctivost lze řadit i to, aby nebyly úvěry poskytovány klientům, u nichž je zřejmé již v době uzavírání úvěrové smlouvy, že budou mít potíže úvěr splatit. Soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že úvěryschopnost žalovaného byla dále podrobněji zkoumána právní předchůdkyní žalobkyně. Žalobkyně se z jednání omluvila a soud není oprávněn ani povinen poskytovat poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27.10.2010, sp.zn. ).

20. Za těchto okolností soudu nezbylo než z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyní posoudit smlouvu o půjčce jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, když z provedených důkazů nelze učinit jiný závěr než, že právní předchůdce žalobkyně poskytla půjčku žalovanému, aniž by si prověřila, že bude způsobilá půjčku splácet, přičemž ve smlouvě o půjčce zároveň stanovila výši souhrnného poplatku (úroku), která byla v dané době zcela nepřiměřená za účelem generování maximálního zisku, a to na úkor dlužníka, který takovou nevýhodnou smlouvu zpravidla uzavírá za situace, že od standardních peněžních ústavů (zejména bank) by žádnou půjčku již nezískal (podrobněji viz dále).

21. I kdyby tedy soud shledal smlouvu o půjčce jako platnou, shledal by neplatným pro rozpor s dobrými mravy z důvodu nepřiměřené výše souhrnný poplatek (úrok), který představoval v daném případě 69,6 %. Otázkou nepřiměřenosti úroku ve spotřebitelských vztazích (tím předmětná smlouva o půjčce bezesporu je) se zabýval v četných rozhodnutích i NS ČR, který definoval nepřiměřený úrok zpravidla jako úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními y výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné podle , (viz rozsudek NS ČR ze dne 27. 2. 2007, sp.zn. ). Z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům se splatností do jednoho roku v září 2008 soud nahlédl, že úroková sazba v době uzavření smlouvy o půjčce činila 13,24 %. I přes zvýšenou míru rizikovosti, kterou zde pro právní předchůdkyni žalobkyně představovala smlouva o půjčce uzavřená se žalovaným (z obecné zkušenosti je soudu známo, že na nebankovní instituce se dlužníci obracejí až v okamžiku, kdy jim není vyhověno ze strany bank), nelze považovat úrok 69,60 % za přiměřený. Rovněž nelze připustit, aby případná nepříznivá ekonomická situace dlužníků byla zneužívána ke generování nepřiměřených zisků věřitelů. Soud tak i samotné ujednání o úroku (souhrnném poplatku) shledal absolutně neplatným. Proto i v tomto případě by žalobkyni byla přiznána pouze jistina 14 000 Kč po započtení žalovaným uhrazené částky 1 000 Kč na jistinu půjčky 15 000 Kč.

22. Jelikož soud shledal smlouvu o půjčce jako absolutně neplatnou, představuje částka 15 000 Kč bezdůvodné obohacení. Žalovaný uhradil částku 1 000 Kč. Je tak povinen žalobkyni vrátit 14 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě půjčky v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, kdy mu byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dnů od obdržení tohoto oznámení. K poštovní přepravě bylo oznámení o postoupení pohledávky předáno dne datum. Třetí pracovní den, tj. datum, se zásilka považuje za doručenou. Lhůta 10 dnů k úhradě žalovanému uplynula dne datum, od datum je žalovaný s plněním v prodlení. Soud tak vyhověl žalobě co do částky žalobkyni 14 000 Kč spolu s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od datum do datum částkou 5 694,98 Kč a spolu s úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč od datum do zaplacení, kdy v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o sedm procentních bodů. Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s  vládního (viz výrok II).

23. Ve zbývající části, tedy co do částky 1 000 Kč spolu s úrokem ve výši 9 440 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od datum do datum částkou 414,47 Kč a spolu s úrokem z prodlení z částky 1 000 Kč od datum do zaplacení, kdy v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o sedm procentních bodů, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok I).

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku III dle , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky 14 000 Kč a příslušenství kapitalizovaného k datu vydání rozsudku ve výši 5 694,98 Kč a neúspěšná co do částky 1 000 Kč, souhrnného poplatku (úroku) ve výši 9 440 Kč a příslušenství kapitalizovaného k datu vydání rozsudku ve výši 414,47 Kč, tedy žalobkyně byla úspěšná co do 64,5 % žalované částky, neúspěšná co do 35,5 % žalované částky, když v tomto rozsahu byla žaloba soudem zamítnuta, rozdíl činí 29 %. V tomto rozsahu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby 2 x 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), a odměna za zastupování za 1 úkon právní služby 1x 150 Kč (předžalobní výzva) dle a.t. a a.t. (když k příslušenství se nepřihlíží dle a.t.), celkem 750 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle a.t., tj. celkem 300 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně tak činí 1 050 Kč a 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, tj. celkem 2 070,50 Kč. Z toho má žalobkyně právo na náhradu 29 %, tj. 600,40 Kč.

25. Soud žalobkyni přiznal odměnu dle § 14b a.t., když jinou odměnu nepovažoval za přiměřenou vzhledem k tomu, že návrh byl žalobkyní uplatněn na ustáleném vzoru, který uplatňuje opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech.

26. Podle je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle , jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.