Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
50 C 4/2020-37
Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 30 900 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 050 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části požadující zaplatit částku 10 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 350 Kč od datum do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 050 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. V části požadující zaplatit částku 10 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 350 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne datum, domáhala zaplacení částky 30 900 Kč s úrokem z prodlení z částky 23 400 Kč od datum do zaplacení.
2. Žalobkyně uvedla, že dne datum uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru anonymizována dvě slova rok (dále jen„ Smlouva“), na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč. Celkové náklady úvěru činily 10 800 Kč, přičemž se skládají z úroku ve výši 20% z jistiny, úplaty ve výši 7 350 Kč a administrativního poplatku 450 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celou dlužnou částku ve výši 25 350 Kč (bez administrativního poplatku 450 Kč, který je splatný jednorázově při výplatě úvěru) třinácti splátkami po 1 950 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením svého závazku, neboť neuhradil druhou splátku splatnou dne datum. Pro případ prodlení byla žalovanému v čl. IV. odst. 2 Smlouvy uložena pokuta ve výši 0,2% denně z dlužné částky v prodlení, žalobkyně tak požaduje na smluvní pokutě zaplacení částky 7 500 Kč (s ohledem na zákonné omezení maximální výše smluvní pokuty). Žalovaný uhradil na svůj závazek částku 1 950 Kč.
3. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé.
4. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, respektive ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to že žalovaný s takovým postupem souhlasí, když se k zaslané výzvě nevyjádřil. Žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně.
5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinami.
6. Ze Smlouvy o úvěru anonymizována dvě slova rok soud zjistil, že ji dne datum uzavřel žalovaný s žalobkyní, na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč se splatností 13 měsíců, který měl žalovaný splatit ve 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč, celkem tak částku ve výši 25 350 Kč. V čl. IV. odst. 2 byla upravena smluvní pokuta ve výši 0,2 % denně z dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. RPSN při době splácení 13 měsíců činila pro daný úvěr 187,6 %. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný přijetí jistiny úvěru. Jednotlivé poplatky jsou ve smlouvě individuálně vyplněny a sjednány.
7. Z Předpisu splátek ke smlouvě o úvěru, který podepsal žalovaný, soud zjistil, jakým způsobem měla být dlužná částka splácena a členění jednotlivých splátek na jednotlivé nároky. Součástí je i přehled skutečného plnění žalovaným, ze kterého je zřejmé, že se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne datum. Celkově žalovaný uhradil 1 950 Kč a 450 Kč jako administrativní poplatek.
8. Z předžalobní upomínky ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 23 400 Kč a smluvní pokuty 61 027 Kč (zaslání doloženo Podací knihou ze datum).
9. Ze smlouvy o úvěru pouze vyplývá, že se v době uzavření smlouvy žalovaný nezdržoval v místě trvalého bydliště, neboť to má nahlášeno na Městském úřadě v obec, neměl ani vlastní e-mail a jeho příjmové a majetkové poměry nebyly zjišťovány.
10. Ze Žádosti po poskytnutí úvěru a dokumentů, které jsou součástí, plyne, že žalovaný uvedl, že bydlí v obci anonymizováno u rodičů, je zaměstnán u právnická osoba jako dělník – zámečník, má dvě vyživovací povinnosti (k tomu uvedl alimenty ve výši 1 000 Kč), celkové výdaje uvedl v částce 10 000 Kč měsíčně a příjmy ve výši 23 000 Kč. Z pracovní smlouvy je zřejmé, že tato je uzavřena na dobu neurčitou, z dokladu o příjmu za měsíce prosinec 2013 až únor 2014 vyplývá, že čistý příjem žalovaného se pohyboval mezi 22 000 a 25 000 Kč měsíčně.
11. Pokud se jedná o náklady, výdaje a závazky žalovaného, pak se žalobkyně spokojila pouze s tvrzením žalovaného o výživném ve výši 1 000 Kč měsíčně a dalších jeho výdajích ve výši 10 000 Kč bez bližšího upřesnění. Žalobkyně však výši a strukturu výdajů již neověřovala, například z historických výpisů z účtu, z nichž mohla zjistit nejen strukturu výdajů žalovaného, ale také výši jeho disponibilní finanční rezervy.
12. Jinými slovy, úvěruschopnost žalovaného zjišťovala žalobkyně pouze nedostatečně a povrchně. Spokojila se se zjištěním příjmů žalovaného. Naopak rezignovala na zjištění nákladů a závazků žalovaného. Přitom je soudu zřejmé z úřední činnosti, že žalovaný již k okamžiku uzavírání úvěrové smlouvy byl zatížen řadou exekucí (u název soudu například anonymizováno spisová značka, spisová značka, spisová značka). Tuto pro poskytnutí úvěru zásadní skutečnost však žalobkyně nijak neprověřila.
13. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z výše uvedených důkazů listinných, z nichž má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, před jejímž uzavřením však žalobkyně nezkoumala s řádnou péčí úvěruschopnost žalovaného.
14. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
15. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
21. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
22. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
23. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.
24. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém již i okresním soudem citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
25. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl ke správnému závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 z. s. ú. lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudní dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudní dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.
26. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy řádně neprověřovala. Spokojila se se zjištěním příjmů žalovaného z pracovního poměru. Náklady, výdaje a závazky žalovaného však nezkoumala a vycházela jen z tvrzení žalovaného. Žalobkyně rovněž nijak nevzala v úvahu množství exekucí, které byly vedeny proti žalovanému již v okamžiku uzavírání úvěrové smlouvy. Uzavřená úvěrová smlouva je tak neplatná podle § 86 z. s. ú.
27. V projednávané věci žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, z níž žalovaný splatil pouze 1 950 Kč. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o 13 050 Kč. Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal, včetně úroku z prodlení a ve zbytku žalobu zamítl.
28. Lhůtu k splnění ukládaných povinností soud stanovil dle ustanovení § 160 o. s. ř.
29. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, a žalovanému procesní náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.