Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

48 C 118/2020-44

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o částka s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení částky částka s úrokem z prodlení v částce částka a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky částka od datum do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení v částce [částka] a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představují dle tvrzení strany žalující dlužné splátky ve výši částka, smluvní pokuta částka ve výši 10% z dlužných splátek a smluvní pokuta částka ve výši 0,1% denně z dlužné částky od datum do datum, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení z částky částka za dobu od datum do zaplacení a úroky z prodlení za dobu od datum do datum, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. anonymizováno číslo ze dne datum, jíž byl žalovanému poskytnut dne datum úvěr ve výši částka na financování koupě televizoru, který žalovaný řádně a včas nehradil. Žalovaný ničeho neuhradil, dostal se do prodlení, úvěr byl zesplatněn a žalovaný vyzván k úhradě. Žalovaný byl trestním příkazem č.j. číslo jednací ve věci vedené u název soudu pravomocně shledán vinným přečin podvodu. Žalovanému bylo v rámci trestního řízení uloženo zaplatit žalobkyni jistinu částka, proto tato není v tomto řízení požadována.

2. V rámci doplnění žaloby uvedla žalobkyně k úvěruschopnosti žalovaného, že jej lustrovala v NRKI, Registru rizikových subjektů Komerční banky, registru příjmení, lustrovala jej i v ostatních databázích, zohlednila příjmy a výdaje žalovaného, finanční rezervy a disponibilní příjem včetně skóringového modelu.

3. Žalovaný při jednání ve věci samé uznal dlužnou částku, potvrdil náklady na bydlení ve výši

částka, neboť v době uzavření úvěrové smlouvy bydlel u sestry.

4. Soud se zaobíral tím, zda je možné vydat rozsudek pro uznání za situace, kdy je podezření, že nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, byl-li tento, jak tvrdí žalobkyně, odsouzen pro přečin podvodu. Soud s ohledem na ust. , které odkazuje na a 2 dospěl k závěru, že je třeba se zaobírat úvěruschopností žalovaného a vedl dále v tomto směru dokazování.

5. Soud provedl dokazování listinami založenými ve spisu.

6. Z trestního příkazu název soudu č.j. číslo jednací soud zjistil, že žalovaný byl odsouzen pro přečin podvodu a bylo mu uloženo zaplatit žalobkyni částku částka jako náhradu škody. příjmení spočíval v tom, že žalovaný úvěrovou smlouvu uzavřel s úmyslem neoprávněného získání finančních prostředků pro svojí potřebu, když si byl vědom své nepříznivé finanční situace neumožňující mu ve skutečnosti plnit svůj závazek.

7. Z obžaloby Okresního státního zastupitelství v obec č.j. číslo jednací soud zjistil, že žalovaný uvedl, že věděl, že nebude moci hradit splátky z úvěru, úvěrem řešil svoji finanční situaci, když potřeboval peníze na nájem. Příjem žalovaného byl v době uzavření úvěrové smlouvy částka měsíčně invalidního důchodu a byly mu prováděny měsíční exekuční srážky částka.

8. Z Úvěrové smlouvy č. anonymizováno číslo soud zjistil, že byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka na koupi televizoru, žalovaný uvedl svůj příjem ve výši částka, uvedl, že bydlí u příbuzných, v 54 měsíčních splátkách měl hradit částka měsíčně.

9. Z mandátní smlouvy č. anonymizováno číslo soud zjistil, že právnická osoba je oprávněno uzavírat smlouvy jménem žalobkyně.

10. Z ISAS (informační systém soudu) soud zjistil, že vůči žalovanému byla vedena řada exekucí ještě před uzavřením úvěrové smlouvy.

11. Z dalších provedených důkazních prostředků, a to konkrétně: úvěrové podmínky číslo ze dne datum, předžalobní upomínka ze dne datum, mandátní smlouva mezi právnická osoba a právnická osoba, poštovní podací arch ze dne datum, potvrzení o poskytnutí/ proplacení úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru číslo anonymizováno číslo, přehled plateb pro smlouvu, předpis splátek, výpočet úroků z prodlení pro jistinu splatnou datum, zesplatnění pohledávky z úvěrové smlouvy, dopis odeslaný žalovanému, soud nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí ve věci s ohledem na níže vysvětlený názor soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy.

12. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy je zjevné, že žalobkyně nepostupovala při posuzování úvěruschopnosti žalovaného řádně, když neověřila skutečnost, zda je vůči žalovanému vedena exekuce, případně kolik exekucí. Jelikož byla proti žalovanému vedena exekuce, byl tento v době uzavírání úvěrové smlouvy s ohledem na svůj velmi nízký důchod neúvěruschopný. Žalobkyně toto mohla snadno zjistit, kdyby si žalovaného řádně prověřila v centrální evidenci exekucí. Za této situace neměl být žalovanému poskytnut úvěr, neboť nebyl úvěruschopný minimálně z důvodu probíhající exekuce. Nadto neschopnost žalovaného splácet úvěr byla i závazně konstatována v rámci trestního příkazu.

13. Jelikož byl žalovaný neúvěruschopný a jelikož bylo posuzování úvěruschopnosti z úřední povinnosti zavedeno k ochraně slabších spotřebitelů, a jelikož řádné neposouzení úvěruschopnosti znamená neplatnost úvěrové smlouvy, dospěl soud k závěru, že přes uznání žalovaného, není možné vydat rozsudek pro uznání v souladu s  Soud je nadto vázán popisem skutkového stavu z pravomocného trestního příkazu, kde je výslovně uvedeno, že byl žalovaný neschopen plnit svůj závazek.

14. Po právní stránce soud věc proto dále posoudil níže uvedeným způsobem.

15. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

16. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

17. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Dle , platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Dle platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Dle platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když toto neprokázala, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného řádně nezohlednila jeho exekuci.

22. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost smlouvy namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému. Z předložených listin vyplývá, že žalobkyně vůbec nezohlednila exekuci žalovaného a tato jí ani zjevně nezajímala. Úvěrová smlouva byla soudem pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného posouzena jako neplatná. Soud se tedy dále zaobíral tím, zda a v jakém rozsahu vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně.

25. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

27. Soud dospěl k závěru, že žalovanému nelze uložit žádnou další povinnost, když mu již v rámci trestního řízení bylo uloženo zaplatit žalobkyni jistinu úvěru, tedy samotné bezdůvodné obohacení. Žalované nároky vyplývají z neplatné úvěrové smlouvy, soud proto žalobu zcela zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „ ”) tak, že žalovanému, jež byla v řízení zcela úspěšný, žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Mostě ve dvojím vyhotovení.