Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
44 C 114/2019-40
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Davidovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 27 870 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 644 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% od datum do zaplacení, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se částečně zamítá co do požadavku na zaplacení
a) částky 20 226 Kč,
b) kapitalizovaných úroku z prodlení celkem v částce 2 873,48 Kč,
c) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně jdoucího od datum do z částky 6 177,45 Kč, z částky 7 728,76 Kč a z částky 2 925,94 Kč,
d) kapitalizovaného smluvního úroku celkem v částce 8 487,70 Kč
e) úroku 27% ročně z částky 6 177,45 Kč od datum do zaplacení, úroku 20,5% ročně z částky 7 728,76 Kč od datum do zaplacení a úroku 20,5% ročně z částky 2 925,94 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 644 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% od [datum] do zaplacení, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá co do požadavku na zaplacení a) částky 20 226 Kč, b) kapitalizovaných úroku z prodlení celkem v částce 2 873,48 Kč, c) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně jdoucího od [datum] do z částky 6 177,45 Kč, z částky 7 728,76 Kč a z částky 2 925,94 Kč, d) kapitalizovaného smluvního úroku celkem v částce 8 487,70 Kč e) úroku 27% ročně z částky 6 177,45 Kč od [datum] do zaplacení, úroku 20,5% ročně z částky 7 728,76 Kč od [datum] do zaplacení a úroku 20,5% ročně z částky 2 925,94 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala nároku na zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum, smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum a smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum uzavřených mezi právnická osoba a žalovanou jako zákazníkem. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána a posouzena jako dostatečná.
2. Žalovaná v rámci odporu proti platebnímu rozkazu, který jí byl doručen dne datum, uvedla, že se žalobou souhlasí, žádala však o umožnění splátek po 500 Kč s odkazem na své osobní a majetkové poměry.
3. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť postupoval v souladu s ust. § 115a o.s.ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v ust. § 120 odst. 2 o.s.ř. Účastníci byli vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, soud bude mít za to, že k tomuto postupu nemají námitky (ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. ). Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili.
4. Ke smlouvě ze dne datum (dále jen„ první zápůjčka):
5. Z listinných důkazů soud zjistil, že dne datum byla mezi právnická osoba a žalovanou písemně uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž uvedená společnost poskytla žalované zápůjčku ve výši 6 000 Kč (viz smlouva o zápůjčce ze dne datum).
6. Žalovaná se zavázala vrátit uvedené společnosti poskytnutou zápůjčku a dále poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 016 Kč (jenž představuje součet kapitalizovaných úroků ze zápůjčky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměny za administrativní zpracování zápůjčky a nákladů za hotovostní inkaso splátek) v 60 týdenních splátkách po 184 Kč, přičemž poslední splátka ve výši 160 Kč byla stanovena na den datum. Uvedené skutečnosti soud zjistil z uvedené smlouvy o zápůjčce.
7. Žalovaná dosud zápůjčku nesplatila, její výše aktuálně představuje částka 2 925,94 Kč a část souhrnného poplatku ve výši 1 574,06 Kč, když poslední splátku uhradila žalovaná dne datum.
8. Právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované, zjišťoval její příjmy a výdaje a bylo zjištěno, že rozdíl mezi běžnými měsíčními příjmy a běžnými měsíčními výdaji představuje částku 11 600 Kč. Informace poskytnuté žalovanou byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované a zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne datum. Žalovanou předložené doklady jsou uvedeny v části„ Ověřené dokumenty“ (Zákaznická karta ze dne datum).
9. Ze zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením smlouvy o zápůjčce totožnost žalované z občanského průkazu, majetkovou situaci žalované ověřil z pracovní smlouvy a výplatních pásek, dle kterých čistá mzda žalované činí 10 000 Kč měsíčně. Další měsíční příjem žalované činí 19 000 Kč. Dále právní předchůdce žalobkyně ověřil výdaje žalované z předložených dokumentů a to nájemní smlouvy, dle které žalovaná hradí měsíčně nájemné ve výši 8 000 Kč, a dále hradí úhradu za telefon ve výši 400 Kč a interní splátky PF ve výši 1 000 Kč. Další výdaje domácnosti činí měsíčně 8 000 Kč.
10. Ke smlouvě ze dne datum (dále jen„ druhá zápůjčka):
11. Z listinných důkazů soud zjistil, že dne datum byla mezi právnická osoba a žalovanou písemně uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž uvedená společnost poskytla žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč (viz smlouva o zápůjčce ze dne datum).
12. Žalovaná se zavázala vrátit uvedené společnosti poskytnutou zápůjčku a dále poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 8 361 Kč (jenž představuje součet kapitalizovaných úroků ze zápůjčky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměny za administrativní zpracování zápůjčky a nákladů za hotovostní inkaso splátek) v 60 týdenních splátkách po 307 Kč, přičemž poslední splátka ve výši 248 Kč byla stanovena na den datum. Uvedené skutečnosti soud zjistil z uvedené smlouvy o zápůjčce.
13. Žalovaná dosud zápůjčku nesplatila, její výše aktuálně představuje částka 7 728,76 Kč a část souhrnného poplatku ve výši 5 342,24 Kč, když poslední splátku uhradila žalovaná dne datum.
14. Právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované, zjišťoval její příjmy a výdaje a bylo zjištěno, že rozdíl mezi běžnými měsíčními příjmy a běžnými měsíčními výdaji představuje částku 10 500 Kč. Informace poskytnuté žalovanou byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované a zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne datum. Žalovanou předložené doklady jsou uvedeny v části„ Ověřené dokumenty“ (Zákaznická karta ze dne datum).
15. Ze zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením smlouvy o zápůjčce totožnost žalované z občanského průkazu, majetkovou situaci žalované ověřil z pracovní smlouvy a výplatních pásek, dle kterých čistá mzda žalované činí 12 500 Kč měsíčně. Další měsíční příjem žalované činí 18 000 Kč. Dále právní předchůdce žalobkyně ověřil výdaje žalované z předložených dokumentů a to nájemní smlouvy, dle které žalovaná hradí měsíčně nájemné ve výši 8 000 Kč, a dále hradí úhradu za telefon ve výši 400 Kč a interní splátky PF ve výši 1 600 Kč. Další výdaje domácnosti činí měsíčně 10 000 Kč.
16. Ke smlouvě ze dne datum (dále jen„ třetí zápůjčka):
17. Z listinných důkazů soud zjistil, že dne datum byla mezi právnická osoba a žalovanou písemně uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž uvedená společnost poskytla žalované zápůjčku ve výši 8 000 Kč (viz smlouva o zápůjčce ze dne datum).
18. Žalovaná se zavázala vrátit uvedené společnosti poskytnutou zápůjčku a dále poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 849 Kč (jenž představuje součet kapitalizovaných úroků ze zápůjčky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměny za administrativní zpracování zápůjčky a nákladů za hotovostní inkaso splátek) v 60 týdenních splátkách po 248 Kč, přičemž poslední splátka ve výši 217 Kč byla stanovena na den datum. Uvedené skutečnosti soud zjistil z uvedené smlouvy o zápůjčce.
19. Žalovaná dosud zápůjčku nesplatila, její výše aktuálně představuje částka 6 177,45 Kč a část souhrnného poplatku ve výši 4 121,55 Kč, když poslední splátku uhradila žalovaná dne datum.
20. Právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím zápůjčky zkoumal úvěruschopnost žalované, zjišťoval její příjmy a výdaje a bylo zjištěno, že rozdíl mezi běžnými měsíčními příjmy a běžnými měsíčními výdaji představuje částku 12 600 Kč. Informace poskytnuté žalovanou byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované a zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne datum. Žalovanou předložené doklady jsou uvedeny v části„ Ověřené dokumenty“ (Zákaznická karta ze dne datum).
21. Ze zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením smlouvy o zápůjčce totožnost žalované z občanského průkazu, majetkovou situaci žalované ověřil z pracovní smlouvy a výplatních pásek, dle kterých čistá mzda žalované činí 15 000 Kč měsíčně. Další měsíční příjem žalované činí 20 000 Kč. Dále právní předchůdce žalobkyně ověřil výdaje žalované z předložených dokumentů a to nájemní smlouvy, dle které žalovaná hradí měsíčně nájemné ve výši 8 000 Kč, a dále hradí úhradu za telefon ve výši 400 Kč a interní splátky PF ve výši 4 000 Kč. Další výdaje domácnosti činí měsíčně 10 000 Kč.
22. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi společností smlouvy obsahující seznam postoupených pohledávek).
23. Soud učinil skutkový závěr, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvy o zápůjčce, na základě nichž převzala od právnická osoba částku 6 000 Kč, částku 10 000 Kč a částku 8 000 Kč. Zápůjčky měla žalovaná splácet v pravidelných splátkách a to včetně poplatků ve výši 5 016 Kč, ve výši 8 361 Kč a ve výši 6 849 Kč. Žalovaná dosud zápůjčky nesplatila a žalobkyni tak vznikly shora uvedené nároky na zaplacení úroků ze zápůjček a úroků z prodlení. Stran úvěruschopnosti soud však dopěl k závěru, že v souzené věci právní předchůdce žalobkyně nejednal s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované sice řádně ověřil část jejích příjmů a výdajů dokladem o pracovním poměru a výplatními páskami, nájemní smlouvou atd., ale pokud jde o položku„ další příjmy“ není ze žádné zákaznické karty zřejmé, jaké konkrétní další příjmy mohla mít žalovaná k dispozici a z jakých zdrojů při ověřování správnosti těchto příjmů právní předchůdce žalobkyně vycházel. V případě první zápůjčky žalobce zjistil příjem 10 000 Kč čistého měsíčně, výdaje činily 17 400 Kč měsíčně, další příjmy resp. jejich zdroj nezkoumal a neověřil. Jedním z výdajů v případě první zápůjčky byla splátka z ještě dříve uzavřené smlouvy žalované s právním předchůdcem žalobkyně, která činila 1 000 Kč. V okamžiku poskytnutí druhé zápůjčky byl příjem žalované 12 500 Kč a zvýšily se též její výdaje, žalovaná opět uváděla splácení zápůjčky právnímu předchůdci žalobkyně, tentokrát ve výši 1 600 Kč. Použitelný příjem žalované byl přitom nižší, než bylo zjištěno v případě první zápůjčky. V případě třetí zápůjčky byl použitelný příjem zjištěn ve výši 12 600 Kč (pouze o 100 Kč víc než u druhé zápůjčky), interní splátky právním však činily již 4 000 Kč. Přitom pouze v případě druhé zápůjčky žalovaná uváděla, že je v partnerském vztahu, jinak svobodná, pečující o dvě nezaopatřené děti. Z výše uvedeného plyne, že žalovaná již v případě první zápůjčky nebyla schopna řádného splácení zapůjčených peněz, a přestože právnímu předchůdci žalobkyně nadále dlužila a docházelo ke zvyšování splátek (tzv. interní splátky PF), což svědčí o narůstání, nikoli o umořování dluhu u téhož poskytovatele zápůjčky, bylo zřejmé, že žalovaná není schopna žádnou z předmětných zápůjček řádně uhradit. Ačkoli je tato skutečnost zřejmá již jen z položky„ výše interních splátek PF“, je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně na skutečnost, že žalovaná žádný ze svých závazků vůči němu řádně nesplácí, rezignoval. Důsledně tomu nelze než učinit závěr, že již v okamžiku uzavření první smlouvy o zápůjčce právní předchůdce žalobkyně nedostatečně posoudil schopnosti žalované poskytnutou částku splácet.
24. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 , v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
25. příjmení závěr učinil k výkladu § 9 z.s.ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp.zn. 1 As 30/2015 , který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.
26. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne datum sp.zn. III ÚS 4129/18 , v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tento důsledek dovozuje též pro režim úpravy z.s.ú. před účinností novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb. (viz rozsudek ze dne 20. 3. 2019, sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ).
27. Konečně též rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba proti GK) vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 číslo musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
28. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
29. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
30. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
31. Protože každá z výše uvedené smluv o zápůjčce je z výše popsaných důvodů v celém svém obsahu neplatná, je proto třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované:
32. v případě první zápůjčky (datum) jistinu ve výši 6 000 Kč, dle žalobních tvrzení žalovaná dosud dluží na jistině 2 925,94 Kč (tedy zřejmě zaplatila 3 074, 06 Kč), a na poplatku 1 574,06 Kč (tedy zaplatila 3 441,94 Kč). Celkem zaplatila 6 516 Kč. Z titulu bezdůvodného obohacení tak nedluží ničeho (přeplatila 516 Kč)
33. v případě druhé zápůjčky (datum) jistinu ve výši 10 000 Kč, dle žalobních tvrzení žalovaná dosud dluží na jistině 7 728,76 Kč (tedy zaplatila 2 271,24 Kč) a na poplatku 5 342,24 Kč (tedy zaplatila 3 018,76 Kč). Celkem zaplatila 5 290 Kč. Z titulu bezdůvodného obohacení tak dluží 4 710 Kč.
34. v případě třetí zápůjčky (datum) jistinu ve výši 8 000 Kč, dle žalobních tvrzení žalovaná dosud dluží na jistině 6 177,45 Kč (tedy zaplatila 1 822,55 Kč) a na poplatku 4 121,55 Kč (tedy zaplatila 2 727,45 Kč). Celkem zaplatila 4 550 Kč. Z titulu bezdůvodného obohacení tak dluží 3 450 Kč
35. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na jistinách zápůjček, které jsou předmětem sporu, celkem 24 000 Kč. Žalovaná dosud na plnění z těchto smluv zaplatila celkem 16 356 Kč. Z titulu bezdůvodného obohacení tedy dluží žalobkyni 7 644 Kč. Protože žalobce požadoval zaplatit (na jistině a souhrnném poplatku) cekem 27 870 Kč (10 299 + 13 071 + 4 500), přiznáno soudem však bylo 7 644 Kč, nezbylo soudu, než žalobu co do částky 20 226 Kč zamítnout.
36. Na postoupení žalované pohledávky dopadá § 1879 o.z. Podle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
37. Důsledně shora uvedenému soud žalobě vyhověl včetně úroků z prodlení, jejichž výše vyplývá z ust. § 1968 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Úrok z prodlení byl přiznán ode dne následujícího po doručení platebního rozkazu žalované, neboť tím dnem počalo prodlení s plněním nároku žalobkyně na bezdůvodné obohacení. Pokud jde o úrok za dobu předchozí, vyjádření částečně kapitalizovanou formou, požadavek na jeho zaplacení soud zamítl (výrok II b), c)).
38. Neboť byl nárok žalobkyně posouzen podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, nezbylo soud než zamítnout žalobu též v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku a smluvního úroku jdoucího dále z té které jistiny až do zaplacení (výrok II písm. d), e)).
39. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a je výrazem skutečnosti, že v řízení převážně úspěšné žalované dosud dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
40. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud nevyhověl žalované v požadavku na uložení plnění ve splátkách, neboť žaloba byla z větší části zamítnuta, žalobkyni byl přiznán pouze zlomek z jejího žalobního požadavku. Žalovaná se navíc o tom, že je po ní vymáhán předmětný nárok, dozvěděla z platebního rozkazu, který jí byl doručen již téměř před rokem, tedy pokud by požadované splátky dobrovolně hradila, byla by její povinnost odpovídající tomu, co bylo žalobou přiznáno, již téměř splněna. S ohledem na výši přiznaného plnění a dobu, která ke dni vydání tohoto rozhodnutí uplynula, není požadavek žalované opodstatněn.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.