Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
61 C 123/2020-29
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Čermákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 31 387,75 Kč s příslušenstvím
takto:
I.) Žaloba se co do částky 11 187,75 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 3 769,14 Kč, úrokem ve výši 3 209,78 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 22 207,88 Kč od datum do datum, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 007,88 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 19,2 % ročně z částky 22 207,88 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
II.) Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 200 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III.) Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.) Žaloba se co do částky 11 187,75 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 3 769,14 Kč, úrokem ve výši 3 209,78 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 22 207,88 Kč od [datum] do [datum], úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 007,88 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 19,2 % ročně z částky 22 207,88 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II.) Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 200 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III.) Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1.) Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne datum a doplněnou dne datum domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 31 387,75 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, (dále také jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovanou dne datum uzavřela smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při uzavření smlouvy. Úvěryschopnost žalované byla posouzena právní předchůdkyní žalobkyně na základě pracovní smlouvy z dubna 2016, výpisů z banky za období červen 2016 až srpen 2016, výplatní pásky za období od červen 2016 až srpen 2016 a výměry invalidního důchodu a negativního záznamu žalované v insolvenčním rejstříku. Tyto ověřené údaje byly uvedeny v zákaznické kartě. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem 44 709 Kč (zápůjčku 25 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 19 709 Kč) prostřednictvím 24 měsíčních splátek ve výši 1 863 Kč. Souhrnný poplatek se skládal z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 304 Kč odpovídající 19,20 % roční úrokové sazbě, poplatku za zpracování a doručení ve výši 2 375 Kč a poplatku za administrativní činnost (komfortní a flexibilní splácení) ve výši 12 030 Kč. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas. Dlužná částka měla být právní předchůdkyni žalobkyně uhrazena do datum Poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne datum Celkem žalovaná uhradila na zápůjčce částku 4 800 Kč. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši 22 207,88 Kč, souhrnného poplatku ve zbylé výši 9 179,87 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 209,78 Kč představující smluvní úrok ve výši 19,20 % ročně z jistiny 22 207,88 Kč od datum, tj. ode dne následujícího po uplynutí sjednané lhůty pro úhradu poslední splátky do data postoupení pohledávky dne datum, a úroku z prodlení v kapitalizované výši 3 769,14 Kč představující úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny 22 207,88 Kč od datum, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky do data postoupení pohledávky dne datum. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku 19,20 % ročně a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny 22 207,88 Kč od datum do zaplacení.
2.) Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3.) Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4.) Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:
5.) Žalovaná dne datum uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba, smlouvu o zápůjčce číslo dle které jí společnost poskytla zápůjčku ve výši 25 000 Kč (viz smlouva o zápůjčce). Žalovaná v době uzavření smlouvy o zápůjčce bydlela v bytě, který měla ve výlučném vlastnictví, byla zaměstnaná jako anonymizována dvě slova u právnická osoba příjmení příjem žalované činil 14 080 Kč (celkem měla žalovaná dva zdroje příjmu), na splátkách platila žalovaná 1 000 Kč měsíčně a na odhadovaných výdajích 6 000 Kč měsíčně (viz zákaznická karta). Dle zákaznické karty byly údaje ověřeny z pracovní smlouvy z dubna 2016, výpisů z banky za období červen 2016 až srpen 2018, výplatních pásek za období červen 2016 až srpen 2016 a z výměru invalidního důchodu. Z výpisu z účtu u právnická osoba za období červen 2016 až srpen 2016 soud nahlédl, že počáteční zůstatek činil mínus 25 023,86 Kč a konečný zůstatek činil mínus 23 534,07 Kč. Žalovaná měla u právnická osoba sjednaný kontokorent do výše 25 000 Kč. Ke konci srpna 2016 tak mohla žalovaná čerpat z účtu peněžní prostředky do výše 1 465,93 Kč. Žalované byly na účet anonymizováno poukázány platby ve výši 10 075 Kč dne datum, ve výši 9 750 Kč dne datum a ve výši 10 075 Kč dne datum. Na účet byla vložena v hotovosti dne datum částka 8 300 Kč, dne datum částka 11 000 Kč, dne číslo částka 3 300 Kč, dne datum částka 3 200 Kč, dne datum částka 1 500 Kč (viz výpis z účtu). Žalovaná se zavázala k zápůjčce uhradit i souhrnný poplatek 19 709 Kč, a to vše v 24 měsíčních splátkách po 1 863 Kč. Souhrnný poplatek se skládal z úroku ve výši 5 304 Kč, poplatku za zpracování a doručení ve výši 2 375 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 12 030 Kč. Žalovaná převzala zápůjčku v hotovosti, což stvrdila podpisem smlouvy (viz smlouva o zápůjčce). Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky (viz smluvní podmínky). Smluvní úrok byl sjednán ve výši 19,20 % p.a. (viz smlouva o zápůjčce). Žalovaná na zápůjčku uhradila celkem částku 4 800 Kč (viz tabulka umoření). Pohledávka byla následně postoupena dne datum smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek a viz seznam postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno s tím, že má dlužnou částku zaplatit do 10 dnů od doručení oznámení o postoupení pohledávek (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, viz doklad o odeslání ze dne datum - podací lístek). Právní osobnost žalobkyně byla prokázána výpisem z obchodního rejstříku (viz výpis z obchodního rejstříku). Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní výzvou (viz předžalobní výzva, viz doklad o odeslání - podací lístek).
6.) Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
Dle § 2392 odst. 1 věta první o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
Dle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
Dle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
7.) Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku 25 000 Kč. Žalovaná částku převzala a zavázala se ji uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 19 709 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 1 863 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky.
8.) Dle rozsudku NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“
9.) Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.3.2019, č.j. 14 Co 4/2019-89„ schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů. Jak pokud jde o stránku příjmovou, tak i stránku výdajovou, spokojil se právní předchůdce žalobkyně s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by jej žalovaný doložil. Skutečnost, že jeho výdělek činí 17 000 Kč měsíčně, tedy žalovaný nikterak neprokázal a pravidelné měsíční výdaje zjišťoval právní předchůdce žalobkyně pouze ve vztahu k bydlení, další výdaje (např. náklady na dopravu, domácnost, případnou vyživovací povinnost apod.) pak nezkoumal, přičemž ani údaje ohledně bydlení následně neověřil. Povinnost věřitele vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit přitom vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1726/2006 již dne 27. 9. 2007. Tuto povinnost věřitele pak zdůraznil ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/18, v němž současně řešil, zda ke splnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost postačí provedení lustrace v registru SOLUS. Ve stejné skutkové věci pak vyslovil v právní větě uvedeného rozhodnutí, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“
10.) Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19.5.2020, č.j. 14 Co 36/2020-63„ posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“
11.) Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679 2018 ze dne 5.3.2020„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
12.) Žalobkyně se v žalobě při posouzení úvěryschopnosti žalované omezila na sdělení, že právní předchůdkyně provedla u žalované lustraci insolvenčního rejstříku s negativním výsledkem a majetkovou situaci žalované prověřila na základě pracovní smlouvy, výpisu z účtu za období červen 2016 až srpen 2018, výplatních pásek za období od června 2016 do srpna 2016 a výměru invalidního důchodu. Žalobkyně na výzvu soudu předložila pouze výpis z účtu žalované u právnická osoba za období od června 2016 až srpna 2016, dle kterého činil počáteční zůstatek na účtu mínus 25 023,86 Kč a konečný zůstatek činil mínus 23 534,07 Kč. Žalovaná měla u právnická osoba sjednaný kontokorent do výše 25 000 Kč. Ke konci srpna 2016 tak mohla žalovaná čerpat z účtu peněžní prostředky do výše 1 465,93 Kč. Ačkoliv na účet byly měsíčně poukazovány platby anonymizováno a vkládány částky v hotovosti, činil v srpnu 2016 zůstatek na účtu mínus 23 534,07 Kč. Žalovaná nebyla schopna v období tří měsíců vyrovnat přečerpání účtu, tzv. kontokorent, do kladného zůstatku. Pokud disponibilní zůstatek v době uzavření smlouvy o zápůjčce činil 1 465,93 Kč, což byl ovšem zůstatek na základě sjednaného kontokorentu, neboť účet na konci srpna 2016 vykazoval debetní zůstatek 23 534,07 Kč, bylo zřejmé, že žalovaná nebude schopna hradit právní předchůdkyni žalobkyně měsíční splátky ve výši 1 863 Kč. Žalobkyně ani nepředložila soudu pracovní smlouvu žalované či doklady o výdajích žalované. Údaje o měsíčních výdajích žalované jsou dle zákaznické karty pouze odhadované. Soud však nemohl ověřit správnost těchto údajů, když tyto podkladové listiny žalobkyně soudu nepředložila, ačkoliv byla k prokázání ověření úvěryschopnosti žalované vyzvána v rámci předvolání k jednání (soudu byly předložený pouze výše uvedené výpisy z účtu). Dále se žalobkyně z nařízeného jednání omluvila, proto ji soud nemohl vyzvat ve smyslu § 118a o.s.ř. k předložení předmětných listin, z nichž bylo při posouzení úvěryschopnosti žalované vycházeno. Soud není oprávněn ani povinen poskytovat poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27.10.2010, sp.zn. III ÚS 2848/2010). Soud tak dospěl k závěru v souladu s výše uvedenou judikaturou, že z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech nelze pro účely posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr vycházet. Soudu předložené výpisy z účtu za období od června 2016 do srpna 2016 prokazují naopak, tedy že žalovaná v době uzavření smlouvy o zápůjčce nebyla schopná hradit sjednané měsíční splátky na základě smlouvy o zápůjčce, když její účet v té době vykazoval debetní zůstatek.
13.) Za těchto okolností soudu nezbylo než z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyní posoudit smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou, tedy k neplatnosti přihlédnout i bez návrhu dle § 588 o.z., neboť porušením svých povinností právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, chrání také celou společnost (viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.12.2018, č.j. 17 Co 149/2018-86, viz rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018, viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679 2018 ze dne 5.3.2020).
14.) Jelikož soud shledal smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou, představuje částka 25 000 Kč (částka poskytnuté žalované) bezdůvodné obohacení, které je žalovaná dle § 2991 o.z. a § 2993 o.z. povinna vrátit žalobkyni. Dle sdělení žalobkyně a dle tabulky umoření žalovaná uhradila částku 4 800 Kč. Žalovaná je tak povinna žalobkyni vrátit 20 200 Kč (25 000 Kč – 4 800 Kč). Žalovaná byla vyzvána k úhradě zápůjčky v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, kdy jí byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dnů od obdržení tohoto oznámení. K poštovní přepravě bylo oznámení o postoupení pohledávky předáno dne datum. Třetí pracovní den, tj. v pondělí datum, se zásilka považuje za doručenou (viz § 573 o.z.) Lhůta 10 dnů k úhradě žalované uplynula ve čtvrtek dne datum, od datum je žalovaná s plněním v prodlení. Soud tak vyhověl žalobě co do částky 20 200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 200 Kč od datum do zaplacení (viz výrok II). Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
15.) Ve zbývající části, tedy co do částky 11 187,75 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 3 769,14 Kč, úrokem ve výši 3 209,78 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 22 207,88 Kč od datum do datum, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 007,88 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 19,2 % ročně z částky 22 207,88 Kč od datum do zaplacení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok I).
16.) O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku III dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky 22 701,47 Kč (částky 20 200 Kč + kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 200 Kč od datum do datum). Žalovaná byla úspěšná co do částky 24 277,10 Kč (částky 11 187,75 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 3 769,14 Kč, úrokem ve výši 3 209,78 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 22 207,88 Kč od datum do datum ve výši 186,12 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 007,88 Kč od datum do datum ve výši 200,16 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 19,2 % ročně z částky 22 207,88 Kč od datum do datum ve výši 5 724,15 Kč), když v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně tak byla úspěšná ve výši 48 % a žalovaná byla úspěšná ve výši 52 %, neboť úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků, úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (viz např. usnesení NS ČR ze dne 28.3.2018, sp.zn. 33 Cdo 1357/2017 nebo usnesení NS ČR ze dne 3.12.2015, sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Rozdíl činí 4 %. V tomto rozsahu má žalovaná právo na náhradu nákladů řízení. Soud však nezjistil, že by žalované nějaké náklady řízení vznikly, proto soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.
17.) Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.