Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 97/2025-49
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro 87 454,76 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 77 278,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 77 278,04 Kč od 14. 9. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 10 176,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 840,52 Kč od 19. 1. 2024 do 25. 4. 2024, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 76,53 Kč od 1. 2. 2024 do 25. 4. 2024, úroku ve výši 6 % ročně z částky 87 454,76 Kč od 14. 9. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 176,72 Kč od 13. 2. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 13 565,95 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 77 278,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 77 278,04 Kč od 14. 9. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Co do částky 10 176,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 840,52 Kč od 19. 1. 2024 do 25. 4. 2024, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 76,53 Kč od 1. 2. 2024 do 25. 4. 2024, úroku ve výši 6 % ročně z částky 87 454,76 Kč od 14. 9. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 176,72 Kč od 13. 2. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 13 565,95 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 87 454,76 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí, a to na základě dohody o uznání a splacení dluhu č. č. účtu ze dne 4. 4. 2023. V této dohodě žalovaná uznala dluh vzniklý ze smlouvy o půjčce č. hodnota, kterou dne 14. 2. 2020 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba. (dříve Anonymizováno a. s.; dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Tvrdila, že dluh ke dni uznání činil 103 373,65 Kč. Žalovaná se zavázala hradit uznaný dluh ve splátkách ve výši 1 998,50 Kč měsíčně, vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20. 4. 2023. Dále se zavázala zaplatit dluh s úrokem ve výši 6 % ročně z aktuální dlužné částky. Žalovaná svou povinnost nesplnila a uznaný dluh nesplácela řádně a včas. Poslední splátku uhradila dne 22. 3. 2024. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany žalované přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně dne 24. 4. 2024 k zesplatnění úvěru. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených v žádosti o úvěr a z informací získaných z registrů BRKI, NRKI, SOLUS a ISIR. Do uzavření dohody zaplatila žalovaná částku 50 120,96 Kč, po uzavření dohody částku 22 601 Kč.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřila, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.
4. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:
5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 14. 2. 2020 smlouvu o půjčce č. hodnota, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v 68 měsíčních splátkách ve výši 2 892 Kč při úrokové sazbě 9,90 % ročně a měsíčním poplatku za pojištění schopnosti splácet 225 Kč (návrh na uzavření smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne 14. 2. 2020, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne 14. 2. 2020).
6. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila totožnost žalované z jejího občanského průkazu (kopie občanského průkazu žalované).
7. Právní předchůdkyně žalobkyně od žalované získala vybrané informace o jejích poměrech, přičemž pracovala s tím, že žalovaná je zaměstnána, dosahuje měsíčního příjmu 21 500 Kč (žalovaná deklarovala tutéž částku), je svobodná, bydlí ve vlastním domě/bytě a její výdaje činí 16 142 Kč, z toho výdaje na splátky půjček činí 9 232 Kč, výdaje na bydlení činí 3 000 Kč, výdaje na živobytí činí 3 410 Kč a ostatní výdaje činí 500 Kč. Žalovaná deklarovala výdaje ve výši 9 982 Kč, z toho měsíční splátky úvěrů 9 232 Kč, výdaje na živobytí 2 500 Kč a další výdaje 500 Kč (protokol o ověření úvěruschopnosti klienta ke smlouvě č. hodnota vč. příloh – manuálního vstupu konsolidovaného blacklistu a tabulky s přehledem údajů).
8. Právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 150 000 Kč dne 14. 2. 2020 zaslala na účet žalované (výpis z účtu žalované).
9. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 4. 4. 2023 dohodu o uznání a splacení dluhu, ve které žalovaná uznala dluh vůči právní předchůdkyni žalobkyně ve výši 103 373,65 Kč vyplývající z výše uvedené smlouvy a zavázala se jej hradit ve splátkách ve výši 1 998,50 Kč měsíčně, vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20. 4. 2023, a to s úrokem ve výši 6 % ročně z aktuální dlužné částky (dohoda o uznání a splacení dluhu č. č. účtu).
10. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 29. 4. 2024 dluh z dohody zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě částky 89 371,81 Kč do dne 13. 5. 2024 (prohlášení o okamžité splatnosti vč. potvrzení o odeslání dne 29. 4. 2024).
11. Dne 30. 9. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupila na společnost I-Xon a.s., žalované byla tato skutečnost oznámena dopisy ze dne 16. 10. 2024 a 17. 10. 2024 (smlouva o postoupení pohledávky č. Anonymizováno vč. seznamu pohledávek, vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 16. 10. 2024 a 17. 10. 2024 vč. dokladu o odeslání).
12. Dne 8. 10. 2024 společnost Anonymizováno a.s. pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni, žalované byla tato skutečnost oznámena dopisy ze dne 12. 11. 2024 (smlouva o postoupení pohledávky č. Anonymizováno vč. seznamu pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 11. 2024).
13. Téhož dne zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu (předžalobní výzva ze dne 12. 11. 2024 vč. dokladu o odeslání).
14. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost.
15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
20. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
23. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.
24. Soud má za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu (srov. § 1879 o. z.).
25. Po právní stránce soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň smlouvou ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy právní předchůdkyni žalobkyně, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalované, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.
26. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).
27. V řešeném případě dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nesplnila povinnost prošetřit úvěruschopnost žalované plynoucí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Soud však konstatuje, že způsob ověřování byl v daném případě zjevně nedostatečný a nedůsledný.
28. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti vč. příloh se podává, že žalovaná deklarovala svůj čistý měsíční příjem 21 500 Kč ze zaměstnání, avšak tuto informaci právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neověřovala, žalobkyně ji nemá ničím doloženu (např. pracovní smlouvou, mzdovými výměry či výpisy z účtu).
29. Právní předchůdkyně žalobkyně dále zcela rezignovala na zjišťování skutečných výdajů žalované, žádným prokazatelným způsobem je neověřovala oproti doloženým podkladům. Žalobkyně nedoložila, zda (a popř. jakým způsobem) právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala skutečnost, že žalovaná bydlí ve vlastním bydlení, pouze započítala výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč. Žalovaná deklarovala výdaje na splátky půjček ve výši 9 232 Kč, výdaje na živobytí ve výši 2 500 Kč (tuto částku právní předchůdkyně žalobkyně při procesu posuzování úvěruschopnosti navýšila na částku 3 410 Kč) a další výdaje ve výši 500 Kč. Avšak ani tyto informace právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala, žalobkyně je nemá ničím doložené. Právní předchůdkyně žalobkyně se při zjišťování výdajů žalované neměla spolehnout tvrzení žalované, měla tyto výdaje ověřit, např. vyžádáním výpisů z účtu žalované.
30. Jak uvádí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.
31. Soud má tedy za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezjišťovala konkrétní příjmy a výdaje žalované, které jsou pro ověření schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet minimálně stejně důležité jako šetření ve veřejně dostupných databázích. V řízení bylo prokázáno, že zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo omezeno na zjištění údajů získaných od žalované v rámci automatizovaného a redukovaného procesu, aniž by byly přezkoumány listiny dokládající konkrétní příjmy a výdaje žalované, zjištěna podrobně její osobní situace. Právní předchůdkyně žalobkyně příjmy ani výdaje žalované blíže nezkoumala. Neověřila, zda žalovaná skutečně bydlí ve vlastním bydlení, nezkoumala, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Právní předchůdkyní žalobkyně nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalované jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení atd. Právní předchůdkyně žalobkyně ani nijak blíže nezkoumala příjem žalované, vystačila si pouze se žalovanou tvrzeným příjmem ve výši 21 500 Kč měsíčně. Přitom, jak se podává z judikatury, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (Nejvyšší soud ČR, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud se jedná o výdaje žalované, tak je zřejmé, že se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouhým vyplněním údajů a žádné další listiny od žalované dokládající její tvrzení nepožadovala. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé vyplnění formuláře a následné ověření ve veřejných registrech nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Přitom byla předchůdkyni žalobkyně známa alarmující situace, kdy žalobkyně dle svých tvrzení na splátky svých dluhů již před poskytnutím dalšího úvěru vynakládala téměř polovinu svého nikterak vysokého příjmu a jí uváděné měsíční výdaje vzhledem k nízké částce nepůsobily věrohodně.
32. Žalobkyní odkazovaný judikát Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, na věc není použitelný, neboť se týká skutkového stavu, kdy dlužník poskytnutý úvěr zcela splatí (a je tak reálně doloženo, že byl schopen úvěr splácet). V dané věci však žalovaná úvěr zcela nesplatila, jeho podstatnou část zůstala dlužna, proto došlo k jeho zesplatnění.
33. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně se nezabývala konkrétní a individuální situací žalované a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).
34. Pro úplnost soud podotýká, že na tomto závěru ničeho nemění, že došlo k uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z., protože uznání zakládá toliko domněnku existence dluhu, není měněn právní důvod dluhu, tudíž musí být právní důvod posuzován hledisky § 86-87 zákona o spotřebitelském úvěru. Nadto i samotná dohoda o uznání dluhu spadá do věcné působnosti zákona o spotřebitelském úvěru (srov. § 2 odst. 1, 2).
35. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy a jsou tak posuzovány podle § 2991 o. z.) pouze poskytnutá jistina. Soud vycházel z toho, že na závazek dle neplatné smlouvy byla vyplacena částka 150 000 Kč. Pakliže žalovaná v souvislosti s neplatnou smlouvou dle tvrzení žalobkyně uhradila 72 721,96 Kč, je nadále povinna vydat žalobkyni v režimu bezdůvodného obohacení částku 77 278,04 Kč. Vzhledem k tomu, že je žalovaná se splněním svého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1968 a § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Prodlení žalované nastalo dne 14. 5. 2024, neboť splatnost byla stanovena výzvou na den 13. 5. 2024. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení za období od 1. 2. 2024 do 25. 4. 2024 a dále od 14. 9. 2024 do zaplacení. Soud přiznal úrok z prodlení ve výši platné ke dni počátku prodlení (14. 5. 2024), a to od 14. 9. 2024, neboť k tomuto dni již žalovaná byla v prodlení a žalobkyně v tomto rozsahu uplatnila nárok (výrok I.).
36. Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).
37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 565,95 Kč, přičemž tato částka představuje 62,98 % z jejich celkové výše 21 540,10 Kč. Při vyčíslení poměru úspěchu a neúspěchu v řízení vycházel soud z částek dospělých k okamžiku soudního rozhodnutí, vyčíslil tak i příslušenství ve výši ke dni 7. 10. 2025. Žalobkyni byla z požadovaného nároku přiznána částka ve výši 90 175,53 Kč a zamítnuta částka ve výši 20 486,26 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu tedy činí 81,49 % ku 18,51 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 499 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 87 454,76 Kč sestávající z částky 4 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění do 31. 12. 2024, jedné paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění od 1. 1. 2025 a odpovídající 21 % DPH ve výši 3 131,10 Kč.
38. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.