Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 32/2025-115
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 229 415,94 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 180 298,43 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 208,19 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 180 298,43 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 117,51 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši celkem 13 831,59 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 28 771,94 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 11,90 % ročně z částky 197 318,66 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši celkem 2 617,23 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 49 117,51 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 22 457,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 180 298,43 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 208,19 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 180 298,43 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 117,51 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši celkem 13 831,59 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 28 771,94 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 11,90 % ročně z částky 197 318,66 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši celkem 2 617,23 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 49 117,51 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 22 457,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 198 862,58 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným dne 18. 2. 2023 uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr do výše úvěrového rámce 200 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal poskytnutý úvěr splatit společně s úroky a poplatky, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1,64 % ze sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný posléze přestal hradit sjednané splátky řádně a včas, když načerpal celkem částku ve výši 232 967,46 Kč a žalobkyni uhradil pouze 71 655 Kč, proto žalobkyně ke dni 9. 9. 2024 úvěr zesplatnila. Žalovaný tak zůstal žalobkyni dlužen jistinu ve výši 197 318,66 Kč, náklady na vymáhání ve výši 543,92 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného požadovala žalobkyně také kapitalizovaný úrok ve výši 9 683,18 Kč za dobu od 10. 9. 2024 do 17. 12. 2024, úrok ve výši 11,90 % ročně z částky 197 318,66 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 920,30 Kč za dobu od 24. 9. 2024 do 17. 12. 2024 a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 198 862,58 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení.
2. Žalobkyně se po žalovaném dále domáhala zaplacení částky 30 553,36 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným dne 17. 5. 2023 uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr do výše úvěrového rámce 30 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal poskytnutý úvěr splatit společně s úroky a poplatky, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný posléze přestal hradit sjednané splátky řádně a včas, když načerpal celkem částku ve výši 99 930,76 Kč a žalobkyni uhradil pouze 80 944,79 Kč, proto žalobkyně ke dni 9. 9. 2024 úvěr zesplatnila. Žalovaný tak zůstal žalobkyni dlužen jistinu ve výši 28 771,94 Kč, náklady na vymáhání ve výši 781,42 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného požadovala žalobkyně také kapitalizovaný úrok ve výši 4 148,41 Kč za dobu od 10. 9. 2024 do 17. 12. 2024, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 28 771,94 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 905,12 Kč za dobu od 24. 9. 2024 do 17. 12. 2024 a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 553,36 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení.
3. Co se týče posouzení schopnosti žalovaného splácet předmětné úvěry, žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy byla nejdříve s odbornou péčí posouzena schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to zjišťováním tzv. kreditního skóre klienta prostřednictvím automatizovaného systému vytvořeného odbornými zaměstnanci, kterým je na základě vložených proměnných zjištěn limit nejvyšší měsíční splátky úvěru. Zohledněny byly rovněž věk, vzdělání a zdroj příjmů žalovaného a další skutečnosti. Za účelem minimalizace případných dalších pochybností ohledně bonity žadatele o úvěr byla provedena rovněž kontrola v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Konkrétně žalobkyně zohlednila měsíční příjem žalovaného ve výši 22 000 Kč, respektive 22 400 Kč, odečetla splátky jiným společnostem, splátky žalovaného u žalobkyně, částku normativních nákladů na bydlení a částku životního minima. Lustrací žalovaného v registrech nebyl o osobě žalovaného zjištěn žádný negativní záznam. Před uzavřením smlouvy č. hodnota žalobkyně od žalovaného vyžádala výpis z účtu za období ledna 2023, z něhož ověřila tvrzení žalovaného o výši jeho příjmů, potažmo výdajů. Před uzavřením smlouvy č. hodnota žalobkyně od žalovaného vyžádala výpis z účtu za období dubna 2023, z něhož ověřila tvrzení žalovaného o výši jeho příjmů, potažmo výdajů. Z výpisů z účtu žalovaného je dále zřejmé, že žalovaný značnou část výdajů nehradil přímo placením z účtu, ale jiným způsobem (zřejmě hotovostními platbami), když velkou část svých příjmů vybíral prostřednictvím bankomatu.
4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že je sice v prodlení se splácením půjčky žalobkyni, nicméně je pojištěn proti neschopnosti splácet. Po smrti manželky se jeho zdravotní stav zhoršil, užívá antidepresiva. Předmětné úvěry splácel a splácí je i nadále.
5. Z provedeného dokazování soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla prostředky komunikace na dálku dne 18. 2. 2023 sjednána smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 160 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 11,90 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 1,636 % z úvěrového rámce, tj. 2 618 Kč, splatnými vždy k 20. dni v měsíci. Součástí smlouvy nebylo učiněno ujednání o pojištění schopnosti žalovaného splácet. Nedílnou součástí smlouvy byly Úvěrové podmínky Anonymizováno. Ve smlouvě dále bylo sjednáno, že důsledkem prodlení s úhradou splátky je účtování účelně vynaložených nákladů spojených s upomínáním ve výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Dle čl. 6.1 úvěrových podmínek má žalobkyně právo pro případ nedodržování podmínek poskytnutého úvěru žalovaným žádat jednorázové splacení úvěru. Žalovaný za období od 21. 2. 2023 do 23. 5. 2024 čerpal celkem částku ve výši 232 967,46 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil splátky v celkové výši 71 655 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 23. 10. 2024 (výpis čerpání, splátek a úhrad, výpis splátek žalovaného). Žalovaný zůstal dlužen jistinu ve výši 197 318,66 Kč, náklady na vymáhání ve výši 543,92 Kč, smluvní pokutu 1 000 Kč, úrok za hotovostní transakce ve výši 1 527,88 Kč, úrok ve výši 1 762,18 Kč, obchodní úrok ve výši 6 393,12 Kč a úrok z prodlení ve výši 5 920,30 Kč. Dopisem ze dne 9. 9. 2024, odeslaným následujícího dne, žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru z důvodu prodlení žalovaného a současně jej vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky 210 552,64 Kč, a to do 14 dní od sepsání výzvy (výzva ke splacení, podací arch).
6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dále prostředky komunikace na dálku dne 17. 5. 2023 sjednána další smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota („Anonymizováno“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 30 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 4 % z dlužné částky splatnými vždy k 20. dni v měsíci. Součástí smlouvy nebylo učiněno ujednání o pojištění schopnosti žalovaného splácet. Nedílnou součástí smlouvy byly Úvěrové podmínky Anonymizováno. Ve smlouvě dále bylo sjednáno, že důsledkem prodlení s úhradou splátky je účtování účelně vynaložených nákladů spojených s upomínáním ve výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Dle čl. 7.1 úvěrových podmínek má žalobkyně právo pro případ nedodržování podmínek poskytnutého úvěru žalovaným žádat jednorázové splacení úvěru. Žalovaný za období od 18. 5. 2023 do 26. 5. 2024 čerpal celkem částku ve výši 99 930,76 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil splátky v celkové výši 80 944,79 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 30. 9. 2024 (výpis čerpání, splátek a úhrad, výpis splátek žalovaného). Žalovaný zůstal dlužen jistinu ve výši 28 771,94 Kč, náklady na vymáhání ve výši 781,42 Kč, smluvní pokutu 1 000 Kč, úrok za hotovostní transakce ve výši 2 013,66 Kč, úrok zrušeného splátkového programu 8,23 Kč, úrok ve výši 147,94 Kč, obchodní úrok ve výši 1 978,58 Kč a úrok z prodlení ve výši 905,12 Kč. Dopisem ze dne 9. 9. 2024, odeslaným následujícího dne, žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru z důvodu prodlení žalovaného a současně jej vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky 34 723,19 Kč, a to do 14 dní od sepsání výzvy (výzva ke splacení, podací arch).
7. Dále bylo na základě žalobkyní předložených listin provedeno dokazování ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Dle smluv o úvěru měl být žalovaný důchodcem, jeho čistý měsíční příjem měl činit 22 000 Kč měsíčně (při uzavření smlouvy č. hodnota), respektive 22 400 Kč měsíčně (při uzavření smlouvy č. hodnota). Žalobkyně soudu mimo uvedené smlouvy o úvěru předložila (neúplný) výpis z účtu žalovaného za období od 1. 1. 2023 do 31. 1. 2023, (neúplný) výpis z účtu žalovaného za období od 1. 4. 2023 do 30. 4. 2023, metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta, obsahující obecná východiska, úvěrové zprávy a dále potvrzení o provedení ověření bonity klienta (karty klienta). Z karet klienta vyplývá, že žalobkyně operovala s tím, že žalovaný je vdovec, bez vyživovacích povinností, má vlastní bydlení, jeho měsíční příjem činí 22 000 Kč, respektive 22 400 Kč, měsíční výdaje pak 10 000 Kč, respektive 12 700 Kč. Žalovaný byl lustrován v dostupných registrech bez negativních zjištění. Z předloženého (neúplného) výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 1. 2023 do 31. 1. 2023 bylo soudem zjištěno, že příjmy žalovaného za uvedené období činily 40 900 Kč (z toho 23 647 Kč starobní a vdovecký důchod), výdaje pak 76 344,56 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že soudu nebyla doložena strana 2 a 3 výpisu, nelze zjistit, o jaké výdaje se mimo inkasa úvěru ve výši 1 605 Kč, výběru hotovosti z bankomatu ve výši celkem 9 000 Kč a plateb kartou u různých obchodníků (Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno) ve výši celkem 1 684,87 Kč, jednalo. Z (neúplného) výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 4. 2023 do 30. 4. 2023 bylo zjištěno, že příjmy žalovaného za uvedené období činily celkem 1 197 113,14 Kč (z toho 23 647 Kč starobní a vdovecký důchod, platba 1 000 000 Kč od společnosti právnická osoba., jejímž předmětem podnikání je mimo jiné nákup, prodej, správa a údržba nemovitostí), výdaje pak 1 137 376,68 Kč. Soudu nebyly doloženy strany 17 a 18 výpisu. Za měsíc duben 2023 (jak vyplývá z doložené části výpisu z bankovního účtu žalovaného) vynaložil žalovaný celkem částku 83 121,87 Kč za hazard (platby v EUR společnosti právnická osoba.), kdy současně během jediného dne, 30. 4. 2023, prostřednictvím plateb kartou vynaložil částku 185 300 Kč na blíže neidentifikovatelný účet. Z úvěrových zpráv žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně měla informaci o tom, že žalovaný měl před uzavřením obou smluv existentní 2 úvěrové závazky.
8. Předžalobní upomínkou ze dne 3. 10. 2024, odeslanou následujícího dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu z obou smluv o úvěru do 10. 10. 2024 (předžalobní výzva, podací arch).
9. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Soud dále ve věci aplikoval zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), a to ve znění účinném ke dni uzavření předmětných smluv o úvěru, tj. ke dni 18. 2. 2023 i ke dni 17. 5. 2023. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
16. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., dle kterých se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše 160 000 Kč, respektive 30 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednaných splátkách spolu s úroky a poplatky. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas.
17. Jelikož žalovaný v předmětném vztahu vystupuje jako spotřebitel, zatímco žalobkyně je podnikající právnickou osobou, je třeba vzniklý závazkový vztah mezi účastníky posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud je tedy povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze kterého vyplývá, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009 , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
18. Je třeba také upozornit na skutečnost, že předmětné smlouvy o úvěru byly uzavřeny dne 18. 2. 2023 a 17. 5. 2023, ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
19. Dle tvrzení žalobkyně byly před uzavřením obou smluv provedeny lustrace žalovaného v bankovních i nebankovních registrech. Žalovaný před sjednáním jednotlivých smluv o úvěru uvedl, že je důchodce s pravidelným měsíčním příjmem ze starobního důchodu. Žalobkyně pro posouzení úvěruschopnosti zvažovala příjem žalovaného ve výši 22 000 Kč, celkové výdaje ve výši 10 000 Kč (v souvislosti s uzavřením smlouvy č. hodnota), respektive příjem žalovaného ve výši 22 400 Kč, celkové výdaje žalovaného ve výši 12 700 Kč (v souvislosti s uzavřením smlouvy č. hodnota). K tomuto soud uvádí, že mimo karet klienta a dvou neúplných výpisů z účtu žalovaného za období od ledna 2023 a dubna 2023 žalobkyně žádné další doklady i přesto, že k tomu byla vyzvána, nedoložila. Ani předložené výpisy z účtu za období předcházející uzavření jednotlivých smluv přitom nelze chápat jako dostatečný doklad o prověřování úvěruschopnosti žalovaného, když soudu nebyla předložena strana 2, 3 výpisu z bankovního účtu žalovaného za období ledna 2023 a s ohledem na to nelze s dostatečnou určitostí zhodnotit, jaké výdaje (v celkové výši 76 344,56 Kč) v tomto měsíci žalovaný vynaložil a za jakým účelem je vynaložil, když z předložené části výpisu vyplývají výdaje pouze ve výši 12 289,87 Kč. Současně z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období dubna 2023, z něhož nebyly soudu předloženy poslední dvě strany 17 a 18, vyplývají poměrně vysoké platby povinného za hazard (celkem 83 121,87 Kč prostřednictvím plateb kartou v EUR společnosti právnická osoba.), kdy dále žalovaný během jediného dne, 30. 4. 2023, prostřednictvím plateb kartou vynaložil částku 185 300 Kč na blíže neidentifikovatelný účet, přičemž z předchozího vzorce chování žalovaného a výše jednotlivých plateb (13 x 10 000 Kč, 1 x 15 000 Kč, 2 x 20 000 Kč, 1 x 200 Kč, 1x 100 Kč) se lze domnívat, že zřejmě tyto prostředky vynaložil opětovně za hazard. Dále s ohledem na skutečnost, že soudu nebyly doloženy následující dvě strany výpisu z bankovního účtu žalovaného, a předmětné platby byly prováděny až posledního dne v měsíci, je na místě se domnívat, že dne 30. 4. 2023 žalovaný prostřednictvím plateb kartou vynaložil podstatně více peněžních prostředků na onen neidentifikovatelný účet. Tato skutečnost vede soud k závěru, že mimo lustrací ve veřejných registrech, nebyla úvěruschopnost žalovaného dostatečným a řádným způsobem ověřována, když žalobkyně od něj nežádala žádné další doklady a žádným způsobem nereflektovala, že žalovaný vynakládá peněžní prostředky v enormní výši na hazard, což bylo z její strany na místě, když měla k dispozici výše uvedené (byť neúplné) výpisy z bankovního účtu žalovaného. Žalobkyně tedy nijak nezkoumala výdaje žalovaného, pouze jeho úvěrové zatížení, které nebylo ke dni uzavření obou smluv zanedbatelné. Lze tak konstatovat, že žalobkyně na svoji povinnost vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru naprosto rezignovala a spokojila se pouze s tím, co jí tvrdil žalovaný, aniž by jakýmkoliv způsobem reflektovala zjištěné negativní poznatky a pochybnosti o jeho bonitě a věrohodnosti.
20. Soud v obdobných věcech opakovaně připomíná, že je povinností poskytovatele úvěru, aby výdaje žadatele o úvěr řádně prověřil, přičemž této povinnosti nemůže poskytovatel úvěru dostát pouhým převzetím statistických údajů či spokojením se sdělením žadatele o úvěr. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Žalobkyně řádně nedostála své povinnosti před uzavřením úvěrových smluv posoudit úvěruschopnost žalovaného.
21. To vše zcela nutně vede k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně a s náležitou péčí posuzována a soudu tak nezbylo než posoudit smlouvy o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné pro rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků. Avšak jak již bylo uvedeno shora, bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši celkem 332 898,22 Kč (tj. 232 967,46 Kč a 99 930,76 Kč) a žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., neboť mu byly poskytnuty bez právního důvodu. Žalovaný na jednotlivé jistiny uhradil celkem částku 152 599,79 Kč (tj. 71 655 Kč a 80 944,79 Kč), soud jej proto výrokem I. tohoto rozsudku zavázal úhradě zbývající dosud nesplacené části jistin ve výši 180 298,43 Kč, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ). Soud vázal počátek prodlení žalovaného s úhradou na zaslanou předžalobní upomínku ze dne 3. 10. 2024, jejíž odeslání následujícího dne, tj. 4. 10. 2024, žalobkyně prokázala podacím archem. Jelikož dle této upomínky byl žalovaný povinen provést úhradu nejpozději do 10. 10. 2024, tak ode dne následujícího, tj. ode dne 11. 10. 2024, vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 o. z.: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení soud za období od 11. 10. 2024 do 17. 12. 2024 kapitalizoval na částku 4 208,19 Kč, od 18. 12. 2024 pak tento žalobkyni přiznal v zákonné výši 12,75 % ročně (srov. nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ) z částky 180 298,43 Kč do zaplacení.
22. Ve zbytku soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ”). Žalobkyně požadovala žalobou celkem částku 278 632,69 Kč včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni rozhodnutí, bylo jí však přiznáno pouze 196 029,73 Kč včetně úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni rozhodnutí a byla tak převážně úspěšná, když přiznaná částka náhrady nákladů řízení představuje 40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 70 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 177 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 198 862,58 Kč sestávající z částky 9 220 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem a písemné podání nebo návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a jednoho úkonu právní služby realizovaného po podání návrhu ve věci (účast na jednání) stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „nový a. t.“) z téže tarifní hodnoty sestávající z částky 9 220 Kč včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 nového a. t. Právnímu zástupci žalobkyně dále náleží náhrada za promeškaný čas v počtu dvou půlhodin po 150 Kč dle § 14 nového a. t. a vynaložené cestovní výdaje stanovené dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. za cestu na jednání soudu na trase adresa a zpět, celkem 35 km, při spotřebě benzínu pro kombinovaný provoz dle norem ES 6,6 litrů na 100 km, při ceně 35,80 Kč za litr paliva s 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla, celkem 285,70 Kč. Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení činí (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad právního zástupce žalobkyně, advokáta) částku ve výši 56 144 Kč a žalobkyně má nárok na 40 % z nich, tedy na 22 457,60 Kč (výrok III.). Za doplnění žaloby ze dne 10. 4. 2025 a ze dne 9. 6. 2025, kterým žalobkyně doplňovala svá tvrzení a důkazy, soud žalobkyni odměnu a režijní paušál nepřiznal, neboť tato tvrzení měla být již součástí žaloby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.