Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 10/2025-66
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 54 505,82 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 797,73 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 797,73 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 30 708,09 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 848,23 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 549,47 Kč, úroku ve výši 30 % ročně z částky 46 221,24 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 47 121,24 Kč od 30. 4. 2024 do 13. 8. 2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 323,51 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 23 797,73 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 797,73 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 797,73 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 30 708,09 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 848,23 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 549,47 Kč, úroku ve výši 30 % ročně z částky 46 221,24 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 47 121,24 Kč od 30. 4. 2024 do 13. 8. 2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 323,51 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 23 797,73 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 54 505,82 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba (dále jen „právní předchůdkyní žalobkyně“), se žalovaným dne 12. 10. 2022 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému bezúčelový úvěr až do výše 60 000 Kč. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutým úvěrem zavázal hradit právní předchůdkyni žalobkyně minimální měsíční splátky, a to až do doby, kdy uhradí celkovou dlužnou částku spolu s úroky, poplatky a náklady. O dlužných částkách byl informován měsíčně. Úrok byl sjednán ve smlouvě, poplatky a náklady ve smluvních podmínkách. Pro nesplnění podmínek byl úvěr zesplatněn ke dni 16. 10. 2023. Žalovaný uhradil celkem částku 38 822,37 Kč a zůstal tak dlužen na jistině částku 46 221,24 Kč, na dlužném poplatku 900 Kč, na úrocích z jistiny do zesplatnění 7 384,58 Kč, na kapitalizovaných úrocích od 17. 10. 2023 do 29. 4. 2024 částku 7 549,47 Kč a na kapitalizovaných zákonných úrocích z prodlení od 17. 10. 2023 do 29. 4. 2024 částku 3 848,23 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení úroku ve výši 30 % ročně z částky 46 221,24 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 47 121,24 Kč (sestávající z dlužné jistiny a dlužného poplatku) od 30. 4. 2024 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy ze dne 29. 4. 2024 na žalobkyni. Při posouzení úvěruschopnosti vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací z interních databází a externích registrů, z výpisu z bankovního účtu žalovaného, daňového přiznání žalovaného, kdy získala údaje o finanční situaci žalovaného za dostatečné období. Samotná smlouva byla uzavřena na základě online žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 12. 10. 2022, kdy žalovanému byl zaslán PIN k přihlášení do účtu Anonymizováno, právní předchůdkyně žalobkyně poté vyhodnotila doložené doklady a žádost akceptovala téhož dne, což oznámila žalovanému SMS zprávou a oznámením v účtu Anonymizováno.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), soud rozhodl bez nařízení jednání.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne 12. 10. 2022 prostředky komunikace na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 60 000 Kč (osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 10. 2022, fotografie žalovaného a jeho občanského průkazu). Žalovaný se zavázal úvěr hradit pravidelnými minimálními měsíčními platbami vždy k 16. dni v měsíci do doby, než uhradí celkovou dlužnou částku spolu s úrokem ve výši 54 % ročně. Součástí smlouvy byly učiněny smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, formulář standardní informace o spotřebitelském úvěru, kdy v obou těchto listinách byly obsaženy podrobnosti úvěru. Dle čl. 8.4. smluvních podmínek byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna za každou upomínku zaslanou žalovanému v případě jeho prodlení s úhradou dlužné částky účtovat částku 300 Kč. Uzavření smlouvy bylo prokázáno detailem z účtu žalovaného, z něhož je zřejmé, že nový zákazník požádal 12. 10. 2022 o půjčku s limitem 60 000 Kč, byl požádán o novou fotografii občanského průkazu a byly ověřeny ostatní doložené dokumenty. Zadáním PIN kódu žalovaný souhlasil s podmínkami žádosti o půjčku Anonymizováno, poté mu bylo oznámeno, že částka 60 000 Kč již putuje na jeho účet (Task Detail, e-maily, výpis z online portálu žalovaného).
4. Z výpisu z online portálu žalovaného bylo dále zjištěno, že v kolonce měsíční příjem je uvedena částka 53 537 EUR, v kolonce pro měsíční výdaje pak částka ve výši 10 000 EUR jako náklady na živobytí, částka ve výši 20 000 EUR na ostatní úvěry a částka 20 000 EUR jako celkové měsíční závazky.
5. Žalovaný čerpal dne 12. 10. 2022 částku 60 000 Kč a dne 29. 12 2022 částku 2 620,10 Kč, a to bezhotovostně převodem na bankovní účet č. č. účtu, který se shodoval s bankovním účtem uvedeným v osobních podmínkách smlouvy o spotřebitelském úvěru (potvrzení o provedení transakcí z uvedených dnů). Celkem tak žalovaný měl vyčerpat 62 620,10 Kč.
6. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 38 822,37 Kč (výpis denní historie ze dne 15. 5. 2024). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky ve výši 13 748,47 Kč vyzván dne 1. 10. 2023 (přípis ze dne 1. 10. 2023).
7. Pohledávku za žalovaným postoupila právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 na žalobkyni. O tomto postoupení byl žalovaný vyrozuměn dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 29. 4. 2024, v němž byl současně vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení výzvy. Dle podacího lístku byl tento dopis byl odeslán žalovanému žalobkyní dne 30. 5. 2024 (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, přípis ze dne 29. 4. 2024, podací lístek ze dne 30. 5. 2024). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván i předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2024, odeslanou téhož dne, a to ve lhůtě nejpozději do 13. 8. 2024 (předžalobní upomínka, podací lístek ze dne 29. 7. 2024).
8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Na zamýšlené smluvní vztahy dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy, tj. k 12. 10. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s jeho podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.
14. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
17. Ze shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě uvedené smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve sjednané výši, a žalovaný se zavázal vrátit tyto prostředky ve sjednaných splátkách spolu sjednanými úroky. Žalovaný však porušil své povinnosti ze smlouvy, když nehradil sjednané splátky řádně a včas. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z.
18. Jelikož žalovaný v uvedeném smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, zatímco právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikající právnická osoba, je třeba na uvedený závazkový vztah mezi účastníky aplikovat úpravu zákona o spotřebitelském úvěru. Soud je tedy povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze kterého vyplývá, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.
19. Dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů. Bonitu žalovaného a udržitelnost jeho příjmů měla právní předchůdkyně ověřit z bankovního účtu žalovaného za dostatečně dlouhé období, z daňového přiznání žalovaného. Žalobkyně však nesplnila svou povinnost prokázat, že její právní předchůdkyně skutečně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když k výzvě soudu doložila pouze doklady osvědčující výši jeho příjmu (daňové přiznání), výpisy z bankovního účtu žalovaného, na něž v žalobě odkazovala, nepředložila. Pokud se tedy jedná o výdajovou stránku žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila pouze s tvrzením žalovaného o výši jeho životních nákladů (2 000 EUR/měsíc), výši ostatních úvěrů (20 000 EUR/měsíc), výši celkových měsíčních závazků (20 000 EUR/měsíc), tyto žádným způsobem neověřovala. Bez ověřených a úplných údajů o příjmech a výdajích není možné komplexním způsobem provést řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného, tím spíše ani zhodnotit jeho celkové poměry a s tím spojenou schopnost úvěr splácet.
20. Soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru povinna při jeho poskytování náležitě posuzovat schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání jeho příjmů a výdajů, a ve smyslu ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru také uchovat doklady a dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Bez doložení těchto dokumentů však nebylo možné zjistit, zda výdaje uvedené v portálu žalovaného odpovídaly skutečnosti. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet.
21. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně a s náležitou péčí posuzována a nezbylo tak než posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou pro rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaný tak byl povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 62 620,10 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., neboť mu byla poskytnuta bez právního důvodu.
22. Jelikož žalovaný na pohledávku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uhradil celkem 38 822,37 Kč, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení dlužné jistiny ve zbývající částce 23 797,73 Kč, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ). Soud vázal počátek prodlení žalovaného s úhradou na zaslanou předžalobní upomínku ze dne 29. 7. 2024, jejíž odeslání téhož dne žalobkyně prokázala podacím archem. Jelikož dle této upomínky byl žalovaný povinen provést úhradu nejpozději do 13. 8. 2024, tak ode dne následujícího, tj. ode dne 14. 8. 2024, vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 o. z.: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán v zákonné výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , tedy ve výši 12,75 % ročně.
23. Ve zbývající části soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
24. Co se týče nákladů řízení, na jejich náhradu by podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. měl mít právo žalovaný, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná (když výši úroků, úroků z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení tohoto rozsudku). Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a tudíž mu ani nemohla být přiznána jejich náhrada, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.