Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 146/2025-21

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení 28 267 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 500 Kč, a to do jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 767 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 267 Kč od 13. 1. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 517 Kč, a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 500 Kč, a to do jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 767 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 267 Kč od 13. 1. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 517 Kč, a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 28 267 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované dne 3. 11. 2023 poskytnut úvěr ve výši 19 500 Kč, který se žalovaná zavázala splatit do 12. 1. 2024. Žalovaná však nesplnila své povinnosti ze smlouvy a nevrátila poskytnuté finanční prostředky spolu s úroky v dohodnutém termínu a ocitla se tak v prodlení. Žalobkyně požadovala uhradit jistinu ve výši 19 500 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 8 190,01 Kč, úrok ve výši 576,99 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 267 Kč od 13. 1. 2024 do zaplacení. Dle vyjádření žalobkyně neuhradila žalovaná na pohledávku ničeho.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek dle , , (dále jen „ “) soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

3. Soud na základě žalobkyní předložených listinných důkazů zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena dne 3. 11. 2023 smlouva o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout bezúčelový úvěr ve výši 19 500 Kč. Smlouva byla uzavřena tak, že se žalovaná nejprve zaregistrovala na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně na adrese Anonymizováno zadáním svých osobních údajů, včetně telefonního čísla. Poté, co žalovaná prostřednictvím uvedeného webového rozhraní podala žádost o spotřebitelský úvěr, byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně posouzena její úvěruschopnost (kdy dle tvrzení žalobkyně byly provedeny lustrace žalované ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI), následně jí byl prostřednictvím webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, jejíž znění žalovaná odsouhlasila verifikačním kódem zaslaným prostřednictvím SMS zprávy na telefonní číslo tel. číslo v žádosti. Žalovaná se touto smlouvou zavázala uhradit jistinu 19 500 Kč, úrok 576,99 Kč a poplatek za sjednání úvěru 6 552,01 Kč do třiceti dnů ode dne odeslání finančních prostředků z úvěru žalované. Při překročení doby splatnosti pak měl poplatek za sjednání úvěru činit částku 8 190,01 Kč. Žalované byl v souvislosti s uzavřenou smlouvou poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, shrnující podstatné náležitosti úvěru. Žalobkyně dne 3. 11. 2023 poskytla žalované částku ve výši 19 500 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. č. účtu (potvrzení o provedení transakce, informace o vlastníkovi). Dodatkem ke smlouvě ze dne 13. 12. 2023 došlo k prodloužení doby splatnosti úvěru, na jehož základě se žalovaná zavázala k úhradě jistiny, úroku a poplatku za sjednání úvěru ve výši celkem 28 267 Kč nejpozději do 12. 1. 2024. Žalované byl v souvislosti s uzavřeným dodatkem poskytnut formulář pro informace o spotřebitelském úvěru za účelem sjednání nové smlouvy, kterou se mění způsob splácení, shrnující podstatné náležitosti tohoto závazku.

4. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni (dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne 10. 2. 2025, seznam postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně dne 19. 2. 2025 (oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní výzvou ze dne 19. 2. 2025, odeslanou téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů (předžalobní výzva, podací lístek).

5. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje , (dále jen „ “): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“

6. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

7. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (tj. ke dni 3. 11. 2023) vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“

8. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“

10. Z citovaného § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních dluhů“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké dluhy měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný , a to v citovaném , který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“

11. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované její právní předchůdkyně posuzovala na základě lustrace žalované v externích registrech, avšak nepředložila žádné doklady, jimiž by proces posuzování úvěruschopnosti žalované prokázala. Není tak vůbec zřejmé, z jaké výše příjmů a výdajů právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela, ani zda si tyto nějak ověřovala. Soud tak uzavírá, že žalobkyně ničím neprokázala, že její právní předchůdkyně dostála své povinnosti zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované.

12. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze poskytnutou jistinu ve výši 19 500 Kč dle zákona o spotřebitelském úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Pohledávka za žalovanou byla následně v souladu s ustanovením , který stanoví, že „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.

13. Jelikož žalovaná na svůj dluh dle tvrzení žalobkyně, které žalovaná nerozporovala, dosud ničeho neuhradila, soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení jistiny ve výši 19 500 Kč.

14. Pokud jde o lhůtu k plnění, soudu nezbývá než konstatovat, že v řízení nebylo prokázáno, jaké jsou možnosti žalované poskytnutou jistinu vrátit a jaká je tedy doba přiměřená těmto možnostem. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 20. 4. 2022, dle kterého: „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Je zřejmé, že odvolací soud se shora uvedeného výkladu nedržel a při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru postupoval podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy, od čehož se odvíjel jeho (nesprávný) závěr o okamžiku vzniku nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.“

15. V důsledku toho, že žalovaná byla po celou dobu řízení nečinná a soudu neuvedla, jaká je doba přiměřená jejím možnostem, přičemž není ani v možnostech soudu toto zjistit, stanovil soud lhůtu jednoho roku, jako lhůtu, která se mu jeví přiměřená s ohledem na výši dlužné částky, přičemž se jedná o dobu, v níž lze řešit možnost získání potřebné částky např. dalším zaměstnáním, přivýdělkem, refinancováním dluhu od příbuzných či jiných subjektů se řádným posouzením aktuální úvěruschopnosti žalované, případně zvážit možnosti insolvenčního řízení apod. Případné zamítnutí žaloby pro předčasnost a odkázání žalobkyně na možnost uplatnit u soudu nárok na určení doby přiměřené možnostem žalované soud považuje za nehospodárné a zbytečné rozmnožování soudních sporů, když lze očekávat, že ani v takovém řízení by žalovaná nebyla činná. Pokud je smyslem a účelem této úpravy ochrana spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet a zprostředkovaně ochrana společnosti jako celku, bylo nutno poskytnout žalované tuto lhůtu pro splnění povinnosti, přičemž se jedná o delší lhůtu, než stanovuje , v němž je upravena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku. Není však možno podporovat chování dlužníků, kteří si půjčují finanční prostředky, aniž by je následně spláceli, a spoléhají na případné zamítání žalob pro neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti a pro předčasnost, když v řízení ovládaném zásadou dispoziční není ze strany soudu možné kvalifikovaným způsobem zjistit jejich aktuální možnosti vracet poskytnuté jistiny, přičemž je pravidlem, že žalovaní spotřebitelé bývají v řízení často nečinní a rezignují na zásadu „jen bdělým náleží práva“.

16. Ve zbytku soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 517 Kč (po zaokrouhlení), přičemž tato částka představuje 16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 58 % a úspěchu žalované v rozsahu 42 %, když výši úroků z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 414 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 267 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Pokud se jedná o lhůtu k plnění, platí totéž, co bylo uvedeno výše.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.