Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

55 Co 266/2025-74

Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Stibrala a soudců JUDr. Miroslava Stoklasy a Mgr. Terezy Jachura Maříkové ve věci

žalobce: Jméno žalobce, narozeného Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupené advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

o zaplacení částky 45 562,08 Kč s příslušenstvím,

k odvolání žalované proti rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. ledna 2025, č.j. -48,

takto:

I) Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II) Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení 8 203,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně.

Odůvodnění:

I) Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.II) Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení 8 203,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně.

1. Citovaný rozsudkem soud žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 45 562,08 Kč s příslušenstvím zde uvedeným a nahradit mu náklady řízení ve výši 20 283,80 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalobní požadavek vycházel z tvrzení, že na základě smlouvy o půjčce z 18. 7. 2007 právní předchůdce žalované poskytla žalobci půjčku 35 000 Kč. Posléze byl vydán rozhodčí nález, v němž byl žalobce uznán povinným uhradit částku 154 096 Kč a smluvní pokutu. S ohledem na to, že dluh nebyl uhrazen, byla prováděna exekuce. Na návrh žalobce byla exekuce zastavena usnesením Okresního soudu ve adresa, pravomocně ke dni 26. 5. 2021, a to pro absolutní neplatnost dohody o uznání dluhu, když smlouvu o půjčce soud shledal lichevní s ohledem na výši poplatku a zajištění zjevně nepřiměřenými instituty v podobě blankosměnky a smluvní pokuty. Tato absolutní neplatnost spočívala v rozporu s dobrými mravy s tím, že byla shledána neplatnou i rozhodčí doložka. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 45 562,08 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, když v exekuci byla z prostředků žalobce stržena tato částka, představující jistinu z původní úvěrové smlouvy ve výši 35 000 Kč a zákonný úrok z prodlení.

3. Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná s tím, že žalobce se vůči žalovaná po právu domáhá vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná tuto skutečnost nesporovala, pouze uplatnila námitku promlčení, kterou odůvodnila tím, že žalobce se dozvěděl o absolutní neplatnosti dohody nejpozději 26. 5. 2021 a žalobu podal až 24. 5. 2024, tedy dle jejího mínění opožděně. Soud I. stupně se s touto argumentací vyrovnal tak, že se žalobce o bezdůvodném obohacení skutečně dozvěděl až dnem právní moci usnesení o zastavení exekuce, od této chvíle bylo možno plnění vymožené v exekuci považovat za bezdůvodné obohacení, když k rozhodnutí o zastavení exekuce došlo za účinnosti nového účinného od 1. 1. 2014. Soud zde poukázal na přechodná ustanovení , a to ust. a . Za jeho účinnosti došlo k zastavení exekuce i běhu subjektivní promlčecí lhůty, která je dle ust. citovaného zákona tříletá. Žaloba tak byla dne 24. 5. 2024 podána včas a nárok promlčen není. Žalobě bylo proto vyhověno, včetně příslušenství pohledávky. O nákladech řízení rozhodnuto bylo rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, kde pouze namítla, že obvodní soud chybně posoudil běh promlčecí doby a nárok by tak měl být promlčen. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena obvodnímu soudu k dalšímu řízení.

5. Žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně k odvolání žalované písemně vyjádřil. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry obvodního soudu. Navrhl, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které vydání předcházelo dle , ,5 a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

7. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu I. stupně, aniž shledal důvody pro opakování či doplnění dokazování.

8. S právním hodnocením věci se odvolací soud ztotožňuje. Stejně jako soud I. stupně a vycházel z toho, že běh promlčecí lhůty subjektivní začal běžet okamžikem právní moci usnesení o zastavení exekuce, když teprve tehdy se žalobce dozvěděl, že nebyl povinen plnit žalovanému na základě lichevní smlouvy o půjčce. Pokud jde o otázku promlčení a aplikaci konkrétního a jeho znění, které lze aplikovat na počátek běhu promlčení, odvolací soud vycházel z aktuální judikatury Ústavního soudu (konkrétně z nálezu tohoto soudu z 10. května 2022), na něhož počátek běhu subjektivní promlčecí doby na vydání bezdůvodného obohacení podle č. ve znění platném do 31. 12. 2013 nelze vždy vázat k okamžiku uzavření neplatné smlouvy. Tato skutečnost nic o subjektivní vědomosti oprávněného vzniku bezdůvodného obohacení nevypovídá. Žalobce se o vzniku bezdůvodného obohacení dozvěděl, jak bylo shora uvedeno v rozhodnutí o zastavení exekuce, z něhož vyplynulo, že úvěrová smlouva nikdy neexistovala a pro její absolutní neplatnost na ní nelze nadále odkazovat. Teprve v okamžiku právní moci výroku o zastavení exekuce došlo ke vzniku nového závazku na žalovanou na vrácení bezdůvodného obohacení. K tomu došlo za účinnosti č. , kde je subjektivní promlčecí doba tříletá. S ohledem na tento závěr soud I. stupně nepochybil, když vycházel z toho, že žaloba byla podána včas. Lze se ztotožnit i s tím, že výše žalobního požadavku byla prokázána. Odvolací soud z tohoto důvodu postupoval dle a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

9. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ust. a Úspěšnému žalobci v odvolacím řízení vznikly náklady za zastoupení advokátem ve výši dle advokátního tarifu. Ty představují náhradu za 2 úkony právní služby po 2 940 Kč (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) a 2 paušální náhrady po 450 Kč a 21 % sazbu DPH o 1 423,80 Kč, v součtu 8 203,80 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.