Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 183/2025-39

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hradilovou ve věci

žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o 5 170 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 500 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, vždy k 20. dni toho kterého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v rozsahu částky 1 500 Kč úroku, částky 5 000 Kč smluvní pokuty a 600 Kč nákladů vymáhání zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 500 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, vždy k 20. dni toho kterého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se v rozsahu částky 1 500 Kč úroku, částky 5 000 Kč smluvní pokuty a 600 Kč nákladů vymáhání zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 8. 2025 se žalobce vůči žalované domáhá zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru za dohodnutých podmínek. Sjednané podmínky byly však žalovanou stranou porušeny. Žalovaná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 5 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 500 Kč, smluvní pokutu za období od 13. 7. 2025 do 15. 8. 2025 a náklady vymáhání ve výši 600 Kč za dvě zaslané upomínky.

2. Žalobce na podané žalobě trval, souhlasil se splátkami ve výši 1 000 Kč měsíčně.

3. Žalovaná navrhla splácet dlužnou jistinu po 500 Kč měsíčně a navrhla zamítnutí žaloby ve zbývajícím nároku žalobce, když namítala, že žalobce žádným způsobem neprověřoval její úvěruschopnost. Tvrdila, že v období, kdy smlouvu uzavřela, se stala závislou na on-line sázení, kdy měsíčně takto prosázela i 100 000 Kč. Z jejích bankovních výpisů, které předložila žalobci přitom vyplývala výše jejich závazků, kdy v dubnu 2025 prosázela 205 290 Kč, v květnu 128 899 Kč.

4. Účastníci souhlasili s postupem podle na základě listinných důkazů obsažených ve spise.

5. Ze smlouvy č. ID: Anonymizováno bylo zjištěno, že tato byla uzavřena na dálku dne 12. 6. 2025 mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovanou jako dlužníkem – spotřebitelem. Žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 5 000 Kč, který žalovaná v plném rozsahu vyčerpala. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr do 12. 7. 2025 spolu s úrokem 1 500 Kč. Ve smlouvě je sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně pro případ prodlení s úhradou dluhu a náklady upomínání ve výši 520 Kč za první upomínku a 580 Kč za druhou upomínku. Žalovaná uhradila na smlouvu částku 500 Kč, tuto částku žalobce započítal na náklady upomínání. Z výpisu z účtu žalované u právnická osoba soud zjistil, že za období od února do června 2025 zatížila své finanční poměry o částku 304 097,97 Kč na úvěrech a 289 000 Kč na herních sázkách (z výpisu jsou patrné mnohonásobné denní odchozí platby na účet společností Anonymizováno či Anonymizováno).

6. K zjišťování úvěruschopnosti žalované žalobce tvrdí, že vycházel z bankovních účtů žalované za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy, resp. z jejího příjmu ze zaměstnání ve výši 24 500 Kč. Žádné jiné osobní a majetkové poměry žalované nezjišťoval.

7. Podle ustanovení se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle ustanovení a 2 věta prvá , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ustanovení je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ustanovení soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ustanovení a 2 má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

14. Podle ustanovení po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že žalobce byl podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen zjišťovat úvěruschopnost žalované.

16. Ve smyslu § 1 zákona o spotřebitelském úvěru tato právní norma zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Je tedy transpozicí směrnice 2008/48/ES. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení řadu povinnosti s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě před tím, než bude smlouva uzavřena a zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Účelem je tedy ochrana spotřebitele před jeho nadměrným a neúnosným zadlužováním. Právní úprava ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ani článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES, nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat, ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen splácet úvěr či nikoli. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti se vyjadřoval i Soudní dvůr Evropské unie se závěrem, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli. Poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou informace dostatečné. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, je nutné zohlednit i případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikovaná jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. I Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

17. S ohledem na shora provedené dokazování dospěl soud k závěru, že žalobce povinnost uloženou v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnil, když řádně nezjistil pravidelné výdaje žalované. Spokojil se toliko s tvrzeným příjmem ze zaměstnání, který zjistil z bankovních výpisů žalované z jara 2025, z nichž však zároveň vyplývá vysoká míra zadlužení žalované – mnohonásobně přesahující její výdělkové možnosti! Nezjišťoval nadto ani další skutečné náklady bydlení a životních potřeb žalované, neověřoval a nezjišťoval případné další výdaje na straně žalované. Pokud by žalobce přistupoval k uzavření smlouvy v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, musel by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný s výší požadovaného úvěru při neznalosti výdajové stránky, vyhodnotit požadavek žalované jako spotřebitele tak, že dle ustanovení § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru není oprávněn v tomto konkrétním případě úvěr žalované poskytnout. Žalobce porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované porušil její právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti uložené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru porušil zároveň veřejný pořádek, tedy ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Přesto žalobce smlouvu o úvěru uzavřel. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu ustanovením a ve spojení s ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatná.

18. V předmětné věci tedy bylo prokázáno, že uvedená smlouva o úvěru ze dne 12. 6. 2025 je absolutně neplatnou. Soud proto vycházel dále z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že žalovaná je takto povinna zaplatit žalobci pouze dosud dlužnou částku z jistiny 4 500 Kč - po odečtení již uhrazené částky 500 Kč ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to ve splátkách s odkazem na ustanovení Ve zbylém rozsahu nárok žalobce pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není, a proto byly ostatní nároky žalobce zamítnuty.

19. Z procesního hlediska má ve věci převažující úspěch žalovaná ve smyslu ustanovení Vzhledem k tomu, že žalované prokazatelně náklady řízení nevznikly, rozhodl soud dále tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu písemně ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí a exekuci.