Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 126/2025-88
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 32 111,60 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Soud žalobu zamítá pro 19 111,60 Kč, 1 434,62 Kč, 727,82 Kč, 12,75% úrok z prodlení ročně z částky 14 635,03 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, 8% úrok ročně z částky 13 974,23 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Soud žalobu zamítá pro 19 111,60 Kč, 1 434,62 Kč, 727,82 Kč, 12,75% úrok z prodlení ročně z částky 14 635,03 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, 8% úrok ročně z částky 13 974,23 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 32 111,60 Kč (která je tvořena součtem nesplacené jistiny 13 974,23 Kč, smluvního úroku 660,80 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 6 817 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 1 928,83 Kč, inkasního poplatku 2 507,14 Kč, smluvní pokuty 6 223,60 Kč), dále kapitalizovaného úroku z prodlení 1 434,62 Kč, kapitalizovaného úroku 727,82 Kč, 12,75% úroku z prodlení ročně z částky 14 635,03 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, 8% úroku ročně z částky 13 974,23 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba., IČO IČO, adresa, uzavřela se žalovaným dne 5. 5. 2023 smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které žalovanému poskytla v hotovosti částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky 15 000 Kč společně s příslušenstvím úvěru ve výši 12 888 Kč vrátit v čtrnácti měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, celkem tedy 27 888 Kč. První splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy, splatnost poslední splátky připadla na 5. 7. 2024. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru je předpis splátek pro žalovaného. Příslušenství úvěru 12 888 Kč představuje kapitalizovaný smluvní úrok, úhradu za poskytnutí úvěru, náklady na administrativní činnost a vyhodnocení úvěru, inkasní poplatek. Žalovaný se dostal do prodlení, když uhradil toliko 2 000 Kč (a to dne 6. 5. 2023). Splatnost závazku z této smlouvy nastala ke dni splatnosti poslední splátky 5. 7. 2024 (od 6. 7. 2024 je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky). právnická osoba., postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného dle údajů, které žalovaný vyplnil v žádosti o poskytnutí úvěru. Žalovaný byl dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Byl dále lustrován v rejstřících NRKI, BRKI, SOLUS a v insolvenčním rejstříku. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán od datum u právnická osoba, s měsíčním příjmem 23 561 Kč, jeho měsíční výdaje jsou 16 044 Kč. Bydlel u rodičů, byl svobodný a neměl žádnou vyživovací povinnost. Uvedené bylo doloženo pracovní smlouvou, výplatní páskou a výpisem z bankovního účtu. Protože měl dle uvedeného použitelný měsíční příjem 7 517 Kč, dospěla právnická osoba., k tomu, že se jedná o dostatečně solventní osobu. Přes předžalobní výzvu žalobkyně žalovaný dále ničeho neuhradil.
2. Soud dodává, že původně se žalobkyně domáhala na smluvní pokutě nikoli částky 6 223,60 Kč (jak je uvedeno shora), ale částky 7 500 Kč. Řízení bylo částečně zastaveno pro částku 1 276,40 Kč usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 4. 7. 2025, č. j. 4 C 126/2025 - 70, a to pro částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní, když byla k výzvě soudu vyzvána k upřesnění výpočtu požadované smluvní pokuty.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
5. Z obchodního rejstříku k právnická osoba., soud zjistil, že od 1. 2. 2018 je předmětem podnikání žalobkyně poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.
6. Z žalobkyní doložených listinných důkazů zjistil soud následující.
7. Dne 5. 5. 2023 požádal žalovaný o poskytnutí úvěru společnost právnická osoba., vyplněním formuláře pro produkt Anonymizováno, nejrychlejší půjčka. Žalovaný požádal o úvěr ve výši 15 000 Kč. Uvedl své osobní a majetkové poměry, tedy že je zaměstnaný u právnická osoba, a to od 1. 7. 2020, s měsíčním příjmem 23 561 Kč, jeho měsíční výdaje jsou 16 044 Kč, z toho 3 500 Kč náklady na bydlení a energie, 7 000 Kč doprava, jídlo a osobní náklady, 544 Kč srážky ze mzdy či výživné, dále 5 000 Kč měsíční splátky stávajících půjček, použitelný měsíční příjem je 7 517 Kč. Způsob bydlení u rodičů. Je svobodný, má základní vzdělání a nemá vyživovací povinnost k dítěti. Nemá účet u banky. Dle zaškrtnutí stran doložení příjmů měl doložit výplatní pásku a pracovní smlouvu (toto soud zjistil z žádosti o úvěr). Dle doložených výplatních pásek za leden 2023 až březen 2023 měl příjem od tvrzeného zaměstnavatele ve výši 22 881 Kč, 24 142 Kč a 23 561 Kč. Jednalo se o pracovní poměr na dobu neurčitou (dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne datum doložená žalobkyní). Téhož dne 5. 5. 2023 uzavřel žalovaný (jakožto dlužník) se společností právnická osoba. (jakožto věřitelem) smlouvu o úvěru č. hodnota, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 15 000 Kč. Jedná se o neúčelový hotovostní úvěr s pevně stanovenou výpůjční úrokovou sazbou, sjednaný na dobu určitou. Nedílnou součástí smlouvy je předpis splátek. Dlužník (žalovaný) se zavázal zaplatit věřiteli úrok 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2 077 Kč, inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti přímo ve svém bydlišti 2 700 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činí 12 888 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 14 měsíců. Žalovaný se zavázal, že celkovou dlužnou částku 27 888 Kč uhradí ve 14 splátkách, kdy výše každé splátky činí 1 992 Kč, kdy první splátka je splatná do měsíce od podpisu této smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Veškeré splátky se dlužník zavazuje činit v hotovosti věřiteli či jiné osobě jím zmocněné. V případě porušení povinnosti zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas, je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu 0,1 % denně z příslušné dlužné částky. Smluvní pokuta je splatná dne následujícího po dni takového prodlení. Dlužník se zavazuje celkovou dlužnou částku splatit ve lhůtách a splátkách uvedených ve smlouvě. V případě 14měsíčního trvání úvěru je RPSN 272,44%. Podpisem smlouvy dlužník potvrzuje převzetí částky úvěru v místě svého bydliště (toto soud zjistil ze smlouvy o úvěru). Z přílohy č. hodnota soud zjistil předpis splátek, kdy pro každou splátku je uvedeno procentuální umoření jistiny, úroku, úhrady za poskytnutí úvěru, nákladů za vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku. Dle listiny na č. l. 9 spisu žalovaný uhradil dne 6. 5. 2023 částku 2 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 10. 2024 byla postoupena pohledávka společnosti právnická osoba., za žalovaným na žalobkyni (žalobkyně doložila výňatek z přílohy ke smlouvě, kde je identifikována postupovaná pohledávka za žalovaným), žalobkyně doložila doklad o platbě za postoupení. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11. 11. 2024. Výzvou ze dne 24. 1. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, upozornila na možné soudní vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek dokládající odeslání).
8. Závazkový vztah, vzniklý dne 5. 5. 2023 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
9. Ust. § 419 o. z., definuje spotřebitele, ust. § 420 odst. 1 a 2 o. z., definuje podnikatele.
10. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
11. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.
12. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.
14. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2023), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném od 29. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, k tomu nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18.
17. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
18. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, § 87 zákona č. 257/2016 Sb. upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se nabízel § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
19. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Dle § 6 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě (odst. 1). Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu (odst. 2). Dle § 7 o. z., má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Dle § 8 o. z., zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.
21. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
22. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Soud má dále s ohledem na shora uvedené za to, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba, a žalovaným byla dne 5. 5. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na základě které se právnická osoba., zavázala poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč a to v hotovosti. Tuto částku mu poskytla. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru 12 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Žalovaný uhradil pouze 2 000 Kč, ničeho více neuhradil (a to dne 6. 5. 2023, tj. jednalo se o první splátku, další splátky nehradil). V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr, o komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. právnická osoba., mohla dle zákonné úpravy § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud dospěl k závěru, že právnická osoba., v tomto případě nedostála své zákonné povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr, ačkoliv vycházela pouze z informací uvedených v žádosti o úvěr samotným žalovaným, které samy o sobě nepostačují k dospění k závěru o solventnosti žalovaného. Ačkoliv žalovaný doložil, že má pravidelný příjem a je zaměstnán na dobu neurčitou (3 mzdové pásky, potvrzení o tom, že je žalovaný zaměstnán na dobu neurčitou), uvedené svědčí pouze o tom, že měl v době sjednání úvěru pravidelný příjem. Ale ničeho to nevypovídá o jeho celkové majetkové situaci (tj. jaké jsou jeho měsíční výdaje a jak je schopen svým příjmem tyto výdaje hradit). Pokud žalobkyně uvedla, že byl žalovaný lustrován v rejstřících NRKI, BRKI, SOLUS a v insolvenčním rejstříku, ničeho v tomto ohledu nedoložila, ač je to její zákonnou povinností (srov. § 78 zákona č. 257/2016 Sb.). Žalobkyně dále uvedla, že vycházela z výpisu z bankovního účtu žalovaného, avšak ničeho takového nedoložila, a navíc žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že nemá bankovní účet. Uvedené potvrzuje přinejmenším zavádějící, spíše lživé, tvrzení žalobkyně k tomu, jakým způsobem právnická osoba., postupovala při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Pokud žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že mezi jeho výdaje patří srážky ze mzdy (uvedené indikuje, že je vůči němu vymáhaná pohledávka) a dále že splácí jiné úvěry či zápůjčky, bylo o to více povinností právnická osoba., přistupovat obezřetně k osobě žalovaného a požadovat po něm dotvrzení a zejména doložení jeho celkové majetkové situace, a zda bude schopen, byť má pravidelný příjem, splácet sjednané měsíční splátky 1 992 Kč. Soud má za to, že právnická osoba., nedostála své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěr poskytla přesto, že informace, které měla, byly kusé a samostatně nestačí k posouzení úvěruschopnosti. Navíc nebyly ani řádně doloženy. Navíc byla dána důvodná pochybnost nad solventností žalovaného. Proto soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru č. hodnota. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (poplatky, úroky z úvěru, smluvní pokuta, náklady spojené s vymáháním apod.). Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení 13 000 Kč, neboť žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč a žalovaný doposud uhradil na tento závazek 2 000 Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednané smlouvy o úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem (soud posuzuje dobu přiměřenou možnostem žalovaného ke vrácení bezdůvodného obohacení). Soud má současně za to, že přiznání úroků z prodlení by bylo v rozporu s principem poctivosti (§ 6 až 8 o. z.) a ochrany slabší strany, která je v těchto typech sporů nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů, již při samotném sjednání závazku, zcela záměrně pomíjena. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, soud ji proto zamítl (výrok II.).
23. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 146 odst. 2 o. s. ř., když zavinění na částečném zastavení řízení nese toliko žalobkyně, která upustila od žalování částky v původním rozsahu, a dále § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Protože převážně úspěšný byl žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.