Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
59 C 347/2024-68
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Matějem Černým, LL.M., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice
o zaplacení 158 060,48 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 108 014,39 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 108 014,39 Kč od 27. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 50 046,09 Kč, kapitalizovaný úrok 10 144,92 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 9 851,79 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 163 594,40 Kč od 30. 6. 2023 do 26. 7. 2023 a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 55 580,01 Kč od 27. 7. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku 10 322 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 108 014,39 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 108 014,39 Kč od 27. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 50 046,09 Kč, kapitalizovaný úrok 10 144,92 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 9 851,79 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 163 594,40 Kč od 30. 6. 2023 do 26. 7. 2023 a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 55 580,01 Kč od 27. 7. 2023 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku 10 322 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 158 060,48 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet č. hodnota (dále jen „smlouva“), kdy na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně dne 23. 10. 2019 žalované bezhotovostně převodem na účet žalované částku 200 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet v pravidelných 96měsíčních splátkách ve výši 3 096,18 Kč počínaje dne 20. 11. 2019. Protože ze strany žalované docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání (prodlení s úhradou měsíčních splátek) zaslala právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami oznámení o zesplatnění úvěru ke dni 23. 1. 2023 a současně vyzvala žalovanou k úhradě splatné částky. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení neuhrazené jistiny úvěru v částce 153 449,48 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, dále kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 10 144,92 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni 29. 6. 2023 ve výši 9 851,79 Kč a smluvní poplatky ve výši 4 611 Kč. Zároveň žalobkyně podrobně popsala, jakým způsobem byla ověřována úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, když právní předchůdkyně žalobkyně vycházela jednak z údajů poskytnutých samotnou žalovanou v žádosti o úvěr, dále ze svých schvalovacích strategií a principů. V průběhu řízení původní žalobkyně postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2024 pohledávku vůči žalované na společnost I-Xon a.s., IČ: IČO, která pohledávku vůči žalované dále postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 9. 2024 na žalobkyni.
2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila prostřednictvím ustanovené opatrovnice tak, že navrhla její zamítnutí. Na ústním jednání dne 14. 11. 2025 opatrovnice žalované doplnila, že má za to, že ze strany žalobkyně nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost, a proto by měla být žaloba zamítnuta v plném rozsahu.
4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:
- ze žádosti o úvěr ze dne 23. 10. 2019 včetně vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro kartu, že dne 23. 10. 2019 žalovaná jako klientka požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 200 000 Kč s tím, že v části údajů o klientovi uvedla svůj průměrný měsíční příjem za 3 měsíce ve výši 26 378 Kč a zaměstnavatele společnost Tyco Electronics právnická osoba., IČO IČO, s povoláním dělník/řemeslník, počet zdrojů příjmu domácnosti 1, nezbytné měsíční náklady 0 Kč, což bylo stvrzeno podpisem žalované;
- z listin y označené Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka, že dne 23. 10. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel a žalovaná jako dlužník písemnou dohodu, jejímž předmětem byl závazek věřitele poskytnout dlužníkovi úvěr ve výši 200 000 Kč s tím, že roční úroková sazba pro bezhotovostní čerpání 7,90 %, a RPSN 8,38 %;
- z potvrzení o výši příjmu, že žalovaná byla od 1. 5.2018 zaměstnána u společnosti Tyco Electronics právnická osoba., IČO IČO, jako operátorka, na dobu určitou do 30. 10. 2020, s průměrným čistým příjmem 26 378 Kč za poslední 3 měsíce;
- z výpisů z běžného účtu ze dne 12. 11. 2019, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalované bezhotovostním převodem 200 000 Kč na účet žalované uvedený ve smlouvě;
- z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 13. 6. 2023, že právní předchůdkyně žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z deklarovaného čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 26 378 Kč, z toho, že žalovaná je zaměstnaná na dobu určitou, je svobodná, bydlí ve vlastním domě/bytě a že její ostatní výdaje činí 0 Kč;
- z platební historie ke smlouvě 0232122437 a z výpisu z úvěrového účtu za období 1/2019–6/2023, že žalovaná uhradila za dobu od 23. 10. 2019 do 6. 2. 2023 právní předchůdkyni žalobkyně jako splátky úvěru z titulu smlouvy částku ve výši 91 985,61 Kč;
- z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 25. 1. 2023, že uvedeného dne právní předchůdkyně žalobkyně zesplnila dluh z předmětné smlouvy ve výši 168 631,95 Kč pro opakované porušení smluvních podmínek a zároveň žalovanou vyzvala k jeho úhradě na označený účet nejpozději do 8. 2. 2023, přičemž upomínka byla dne 26. 1. 2023 zaslána na adresu žalované.
- z předžalobních upomínek ze dne 30. 6. 2023 včetně podacích lístků, že právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky v celkové výši 178 124,42 Kč na označený účet a nejpozději do 15 dnů ode dne jejího odeslání, jež byly téhož dne zaslány na adresy žalované.
- ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2024, z potvrzení o postoupení ze dne 24. 9. 2024, z přílohy č. hodnota smlouvy o postoupení pohledávek, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 9. 2024 včetně přílohy č. hodnota Smlouvy o postoupení Pohledávek ze dne 25. 9. 2024, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku vůči žalované na společnost I-Xon a.s., IČ: IČO, která pohledávku vůči žalované dále postoupila dne 25. 9. 2024 na žalobkyni.
5. Pokud soud provedl další důkazy (čtením listin – všeobecné produktové podmínky a sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby, základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru), z nichž nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z nich nezjistil žádné další skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný závěr.
6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto podstatnému skutkovému závěru. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 23. 10. 2019 uzavřena písemná dohoda, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bezhotovostním převodem finanční prostředky ve výši 200 000 Kč, jež se žalovaná zavázala vrátit se sjednanými úroky, což neučinila. Pro opakované prodlení žalované s jejich splacením byla dlužná částka oznámením ze dne 25. 1. 2023 zesplatněna a žalovaná vyzvána k její úhradě, následně byla prostřednictvím zástupce právní předchůdkyně žalobkyně výzvou ze dne 30. 6. 2023 opětovně vyzvána k úhradě dlužné částky, což dosud neučinila.
7. Dle § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ “), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy
12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Soud v prvé řadě konstatuje, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 23. 10. 2019 uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na kterou je nutno aplikovat rovněž ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména § 86 a § 87 ZoSÚ upravující povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, jinak je uzavřená smlouva neplatná.
14. S ohledem na výše uvedená zjištění však soud nevzal za prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně při uzavření předmětné smlouvy řádně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, a to jak její příjmovou, tak zejména výdajovou stránku v kontextu jejích konkrétních osobních poměrů. Žalobkyní předložená listin listina „žádost o úvěr“ není schopna sama o sobě poměry žalované objektivně prokázat, obsahuje sice údaj o příjmech žalované, u výdajů je však uvedena nulová částka, což zcela jistě neodpovídá realitě (každý člověk má určité měsíční náklady). Ani další předložené podklady žalobkyní, a sice „potvrzení o výši přijmu“ ze strany zaměstnavatele žalované neosvědčuje majetkové poměry žalované po všech stránkách, lze z něj dovodit pouze příjem žalované za období 3 měsíců, respektive za období 12 měsíců. K pravidelným výdajům žalované však nebylo ze strany žalobkyně předloženo ničeho. Soud v souvislosti s uvedeným žalobkyni vyzval na ústním jednání dne 14. 11. 2025 k doplnění tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, zejména stran její výdajové stránky, a poučil ji podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , žalobkyně však ani po tomto poučení žádné další důkazy prokazující tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované nepředložila. Soud tak dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy pro rozpor se zákonem podle § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 580 odst. 1 o. z., kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti dané smlouvy vychází z eurokonformního výkladu shora citovaných ustanovení ZoSÚ (srovnej rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).
15. Bylo tedy zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla (bezhotovostně) ve prospěch žalované plnění na základě neplatné smlouvy, a to v celkové částce 200 000 Kč. Zaplatila-li tedy žalovaná z neplatné smlouvy žalobkyni částku 91 985,61 Kč, je třeba toto plnění i bez námitky žalované započíst na jistinu, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit. Žaloba je proto částečně důvodná ve výši 108 014,39 Kč (rozdíl mezi 200 000 Kč poskytnutých právní předchůdkyní žalobkyně a 91 985,61 Kč již zaplacenými). Smlouvami o postoupení pohledávky, jednak uzavřenou mezi právní předchůdkyně žalobkyně a společností I-Xon a. s., následně touto společností a žalobkyní, došlo v souladu § 1879 a násl. o. z. k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co bez právního důvodu bylo poskytnuto žalované, tedy částky 108 014,39 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaná se dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. za dobu od 27. 7. 2023 do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaná tak byla podle 1958 odst. 2 o. z. povinna dlužnou částku zaplatit k výzvě žalobkyně. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k její úhradě dopisem již ze dne 30. 6. 2023, jenž jí byl ve smyslu § 573 o. z. doručen dne 26. 7. 2023, kdy soud vycházel z výzvu adresované na slovenskou adresu žalované, neboť přes výzvu u ústního jednání nebylo ze strany žalobkyně prokázáno, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně přišla na ostravskou adresu, kam byla výzva rovněž adresována. S ohledem na uvedenou lhůtu pak byla povinna plnit (do 26. 7.2023). Lze tedy shrnout, že žalovaná je v prodlení s úhradou dané částky, byl jí tak přiznán úrok z prodlení v intencích požadované výše dle žaloby, jež je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
16. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud poté žalobu s ohledem na výše uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.
17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona o. s. ř. o. s. ř. tak, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná co do 61,5 % (žalované plnění kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku na 236 346,10 Kč, úspěch činil 145 301,55 Kč), žalovaná co do 38,5 %, převážně úspěšnější je tudíž žalobkyně a přísluší jí právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (23 %). Tato je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 6 323 Kč, odměnou za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby a účast u jednání soudu dne 14. 11. 2025) dle § 7 bodu 5 ve spojení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif “) po 7 460 Kč, tj. celkem 29 840 Kč, spolu s náhradou hotových výdajů ke každému z úkonů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč, tj. celkem 1 200 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal náhradu za promeškaný čas za 2 půlhodiny po 150 Kč za cestu k jednání a zpět dne 14. 11. 2025 v celkové výši 300 Kč dle § 14 advokátního tarifu a náhradu hotových výdajů – cestovné v celkové výši 524,10 Kč (cesta z adresa a zpět, tj. celkem hodnota km, osobním automobilem VW Tiguan, reg. zn. SPZ, při průměrné spotřebě benzínu 8,2 l/100 km a ceně benzínu a amortizace vycházející z vyhlášky č. 475/2024 Sb. pro rok 2025). Soud přiznal žalobkyni k odměně a náhradám hotových výdajů též náhradu DPH 21 % dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve výši 6 691 Kč. Žalobkyně tak má nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 23 % z částky 44 879 Kč, tj. 10 322 Kč kterou byla žalovaná zavázána zaplatit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Pokud však žalobkyně požadovala odměnu advokáta rovněž za podání ze dne 3. 9. 2025, obsahující doplnění tvrzení, soud tuto nepřiznal, neboť jej nelze považovat za účelné podání ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, když veškerá tvrzení mají má být zásadně obsažena již v rámci podané žaloby (srov. § 79 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
19. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , a sice do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.