Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 102/2025-137
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, st. příslušník Slovenska bytem Adresa žalovaného
o 72 111,41 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 58 360,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 58 360,12 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 13 751,29 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 823,1 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 695,19 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 71 611,41 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 71 611,41 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 751,29 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 9 109,62 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 58 360,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 58 360,12 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 13 751,29 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 823,1 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 695,19 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 71 611,41 Kč od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 71 611,41 Kč od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 751,29 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 9 109,62 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 72 111,41 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru k účtu č. č. účtu, kterou se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 85 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 12 % ročně, a to v 60 měsíčních splátkách ve výši 2 068 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím aplikace Mobilní banka. Proces uzavření smlouvy splňoval veškeré požadavky na platnost elektronického podpisu podle příslušných právních předpisů. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a to nejen na základě údajů poskytnutých žalovaným, ale i prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů, klientských informací, veřejných databází a interních databází celé skupiny právnická osoba. Žalobkyně provedla analýzu příjmů a výdajů žalovaného, přičemž zohlednila i statistická a demografická data v rámci scoringového modelu. Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by bránila poskytnutí sjednaného úvěru. Žalovaný úvěr čerpal a následně částečně splácel. První splátka byla uhrazena dne datum. V průběhu trvání smlouvy žalovaný uhradil celkem hodnota splátek, poslední z nich dne datum. Od listopadu 2024 již žádné další platby neprovedl, čímž se dostal do prodlení. Žalobkyně proto úvěr ke dni datum zesplatnila. K datu zesplatnění činila dlužná jistina 71 611,41 Kč a žalobkyně dále požaduje uhradit částku ve výši 500 Kč, která představuje neuhrazené poplatky. V rámci uplatněného příslušenství pohledávky žalobkyně požaduje uhradit částku ve výši 5 823,10 Kč představující kapitalizovaný obchodní úrok, částku 695,19 Kč představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, a rovněž uplatňuje nárok na obchodní úrok ve výši 12 % ročně z částky 71 611,41 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 71 611,41 Kč od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. Podle čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Podle čl. 4 odst. 2 nařízení Brusel I bis se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V dané věci žalobkyně, jakožto provozovatelka podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, uplatňuje právo na úhradu dluhu ze smlouvy, jež spadá do její podnikatelské činnosti proti žalovanému, jenž je spotřebitelem. Žalovaný má na území České republiky bydliště, a to na adrese adresa. Mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí věci dle čl. 17 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis. tak je dána a rozhodným právem je právo české (srov. zákon č. 91/2012 Sb. , o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů).
4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “), v nepřítomnosti žalovaného, neboť ten se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ač byl k jednání procesně korektním způsobem předvolán.
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
Již dne datum uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o balíčku můj účet plus, na jejímž základě mu žalobkyně poskytla běžný účet. Dne datum strany uzavřely také smlouvu o elektronickém podpisu, na základě které byla žalovanému aktivována metoda pro vytváření elektronického podpisu KB Klíč, a také uzavřely smlouvu o přímém bankovnictví. Současně s tím žalovaný požádal o aktivaci internetového bankovnictví. Mezi stranami pak bylo tímto ujednáno uzavírání dalších případných smluv prostřednictvím aplikace Mobilníbanka, kdy případný podpis prostřednictvím aplikace splňoval nároky na zaručený elektronický podpis /viz smlouva o balíčku na č. l. 88 spisu, smlouva o elektronickém podpisu na č. l. 89 spisu, žádost o aktivaci internetového bankovnictví na č. l. 90 spisu, smlouva o přímém bankovnictví na č. l. 91 spisu, posudek na č. l. 92-129 spisu/. Dne datum uzavřel žalovaný s žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 85 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 15,50 % ročně v 60 měsíčních splátkách ve výši 2 068 Kč. RPSN činila 17,64 % a celková splatná částka činila 125 190,60 Kč. Součástí smlouvy byly též všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a sazebník /viz standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 10-12 spisu, smlouva o úvěru na č. l. 13-17 spisu, úvěrové podmínky na č. l. 18-20 spisu, všeobecné obchodní podmínky v elektronickém systému CEPR, Sazebník FOO v elektronickém systému CEPR a Sazebník FOP v elektronickém systému CEPR/. Před uzavřením smlouvy žalobkyně k žalovanému shromáždila informace o jeho příjmech a výdajích. Žalovaný uvedl, že má pravidelný měsíční příjem ve výši 32 800 Kč a příjem dalších členů domácnosti činí 12 000 Kč. Dále uvedl, že žije v nájemním bydlení. Náklady na bydlení vyčíslil na 12 000 Kč, celkové výdaje domácnosti na 15 000 Kč. Celkové měsíční výdaje žalovaného žalobkyně spočetla na 23 510 Kč. Zároveň zjistila další úvěrové zatížení žalovaného s celkovou výší splátek mimo služeb žalobkyně ve výši 6 414 Kč, z toho se splátka ve výši 5 998 Kč vztahovala ke dluhu v dosud nesplacené výši 266 395 Kč /viz návrh na poskytnutí úvěru na č. l. 70-72 spisu, výpis BRKI/NRKI na č. l. 73 spisu/. Žalovaný úvěr dne datum čerpal, se splácením splátek se však následně dostával do prodlení. Žalobkyni uhradil celkem 26 639,88 Kč/viz výpis k úvěru na č. l. 21-27 spisu, výpis z účtu na č. l. 28 spisu, legenda k výpisu na č. l. 84 spisu/. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k úhradě dluhu, naposledy pak předžalobní výzvou ze dne datum, která byla žalovanému prokazatelně odeslána dne datum a ve které byl žalovaný vyzván k úhradě do 7 dnů ode dne odeslání /viz výzva ke splacení na č. l. 29 spisu, výzva k úhradě na č. l. 30 spisu, potvrzení podání na č. l. 31 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámce částky 26 639,88 Kč uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
14. Soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně coby poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. Dospěl přitom k závěru, že se tak nestalo. Žalobkyně totiž bez dalšího převzala údaje tvrzené žalovaným o jeho příjmech a výdajích, aniž by tyto s výjimkou výdajů na případné další existující úvěry jakkoliv ověřovala. Takový postup žalobkyně soud nemohl za zjištěného skutkového stavu hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). To platí tím spíše, pokud souhrn tvrzených výdajů převyšuje či je takřka roven příjmům úvěrovaného spotřebitele. V posuzovaném případě přitom byly výdaje žalovaného stanoveny bez jakéhokoliv ověření na 29 924 Kč, a dosahovaly tedy takřka příjmů žalovaného ve výši 32 800 Kč, které však rovněž ověřeny nebyly. S ohledem na výši sjednané splátky pak po sjednání úvěru došlo prakticky k vyrovnání výdajů a příjmů žalovaného. V žádném případě tak nelze přijmout a souhlasit s tvrzením žalobkyně, že by po poskytnutí úvěru žalovanému zbylo 28,59 % na nepravidelné nemandatorní výdaje, jak žalobkyně uvedla ve svém vyjádření. Tedy již na základě údajů, které žalovaný uvedl, byla jeho situace zcela hraniční a bylo na žalobkyni, aby se podrobněji zabývala majetkovou situací žalovaného a dostatečně ji ověřila. Žalobkyni nic nebránilo v tom, aby si od žalovaného vyžádala např. výpis z účtu za relevantní období předcházející uzavření sporné smlouvy úvěru. Ostatně to byla právě žalobkyně, kdo spravoval běžný účet žalovaného. Z výpisu z účtu přitom mohla v základní míře ověřit jak příjmy žalovaného, tak také jeho výdaje. Žalobkyně však na jakoukoli snahu o ověření výdajů žalovaného zcela rezignovala a při posouzení úvěruschopnosti žalovaného neměla po ruce žádný, natož relevantní doklad. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.
15. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ).
16. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy. Jelikož tedy soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, které je povinen ve smyslu § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vydat. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 85 000 Kč a žalovaný žalobkyni uhradil 26 639,88 Kč. Žalovaného tedy nadále stíhá povinnost vrátit žalované finanční prostředky ve výši 58 360,12 Kč (85 000 Kč - 26 639,88 Kč). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu prokazatelně až předžalobní výzvou, která byla žalovanému odeslána dne datum, a to do Slovenské republiky. Podle § 573 o. z. tak lze předpokládat, že výzva byla žalovanému doručena 15. pracovní den po jejím odeslání. Tímto postupem byl stanoven den doručení datum. Za přiměřenou lze považovat lhůtu k úhradě dlužné částky do tří dnů, tedy do datum. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, ocitl se následujícího dne, tj. dne datum, v prodlení a od tohoto dne soud žalobkyni přiznal zákonný úrok prodlení ve výši 12 % ročně ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
17. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, tj. co do nároku na úhradu částky ve výši 13 751,29 Kč, jelikož v tomto rozsahu žalobkyní uplatněný nárok vyplýval z absolutně neplatné smlouvy, jak bylo uvedeno výše (nad rozsah vzniklého bezdůvodného obohacení). Dále soud zamítl žalobu v rozsahu požadovaného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 695,19 Kč, běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 71 611,41 Kč od datum do datum a z částky 13 751,29 Kč od datum do zaplacení, jakož i kapitalizovaného úroku ve výši 5 823,1 Kč a úroku ve výši 12 % ročně z částky 71 611,41 Kč od datum do zaplacení, neboť tyto úroky vyplývaly jednak z částek vycházejících z absolutně neplatné smlouvy, jednak přesahovaly období, v němž se žalovaný nacházel v prodlení (výrok II. tohoto rozsudku).
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 109,62 Kč, přičemž tato částka představuje 40 % z jejich celkové výše 22 774,06 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30 %). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 , či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08 , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Stanovené náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 885 Kč a nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 72 111,41 Kč sestávající z částky 4 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a) , d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání ve věci samé - podání žaloby, účast při jednání soudu dne datum) a z částky 2 010 Kč jako odměny ve výši ½ za úkon právní služby v podobě jednoduché výzvy k plnění (§ 11 odst. 2 písm. h) a. t.) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč/úkon dle § 13 odst. 4 a. t., jakož i náhrada cestovného a promeškaného času ve výši 567,24 Kč v souvislosti s cestou na jednání realizovanou dne datum, představující jednu polovinu z náhrady za ujetých 74 km (2 x 37 km z místa sídla osoby vystupující v substituci za zástupce žalobkyně, tj. adresa) v částce 534,48 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle při průměrné spotřebě 4,1l/100 km a 5,80 Kč/km a za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. ) podle § 13 a. t. a náhrady za ztrátu času v trvání 4 x 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 odst. 1 , 4 a. t., když se zástupce žalobkyně zúčastnil daného dne u zdejšího soudu ještě jednání vedeného pod sp. zn. spisová značka. Zástupci žalobkyně dále jako plátci příslušné daně náleží daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 437,24 Kč ve výši 3 451,82 Kč. Zaplacení náhrady nákladů uložil soud žalovanému ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).
19. Pro úplnost pak soud dodává, že při písemném vyhotovení rozsudku opravil výroky I., II. a III. rozsudku. Při vyhlášení rozsudku došlo v uvedených výrocích k chybě v počtech, neboť bylo chybně uvedeno, že se žalovanému stanovuje povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 45 471,53 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 45 471,53 Kč od datum do zaplacení (výrok I.), že se žaloba zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 26 639,88 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 823,1 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 695,19 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 71 611,41 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 71 611,41 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 26 639,88 Kč od datum do zaplacení (výrok II.) a v poslední řadě, že je žalovaný povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů částku v rozsahu 9,12 % nákladů (výrok III.)
20. Při ústním odůvodnění rozsudku bylo správně uvedeno, že žalovaného stíhá povinnost uhradit žalobkyni částku, která představuje rozdíl mezi čerpaným úvěrem ve výši 85 000 Kč a částkou ve výši 26 639,88 Kč, která byla žalovaným již uhrazena, avšak došlo k chybě v počtech, když se soud dopustil početní chyby, jelikož pro stanovení výsledné částky vyšel z chybného základu, a to částky 72 111,42 Kč, kterou žalobkyně požadovala uhradit. Při správném výpočtu, který je i v souladu s odůvodněním vyhlášeného rozsudku, tedy představuje povinnost žalovaného uhradit žalobkyni právě částku ve výši 58 360,12 Kč (85 000 Kč - 26 639,88 Kč). Z této částky také žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení ode dne datum. Uvedená chyba v počtech se pak promítla také do výroku II. rozsudku, kdy správně měla být žaloba zamítnuta v rozsahu, ve kterém žalobkyní požadovaná částka 72 111,41 Kč přesahovala soudem přiznanou částku ve výši 58 360,12 Kč, tedy v částce 13 751,29 Kč, a v návaznosti na to také v zákonném úroku z prodlení, který bylo třeba ode dne datum odvíjet právě od této částky.
21. Jelikož se chyba v počtech promítla v poměru přiznané a nepřiznané části jistiny, jakož i v poměru přiznané a nepřiznané části zákonného úroku z prodlení, je potřeba tuto skutečnost zohlednit i při stanovení výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Vzhledem k uvedenému tedy žalobkyně nebyla úspěšná v původně stanoveném rozsahu 9,12 % (její úspěch 54,56 % a neúspěch v rozsahu 45,44 %), ale byla úspěšná správně v rozsahu 40 % (její úspěch 70 % a neúspěch 30 %).
22. Soud proto postupem dle § 164 o. s. ř. o. s. ř. tyto zjevné nesprávnosti a chybu v počtech při písemném vyhotovení rozsudku opravil.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.