Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 100/2025-52

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 67.442,98 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se zastavuje co do zaplacení částky ve výši 9.000 Kč spolu s 14,75 % p. a. úrokem z částky 9.000 Kč ode dne 7.10.2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 9.000 Kč ode dne 07.10.2025 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 50.291 Kč se zákonným úrokem z prodlení výši 14,75 % p. a. z částky 50.291 Kč ode dne 01.03.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 8.151,98 Kč spolu s 14,75% p. a. úrokem z částky 63.493,16Kč ode dne 01.03.2024 do 04.04.2024, s 14,75% p. a. úrokem z částky 62.820,76Kč ode dne 05.04.2024 do 06.10.2025, s 14,75%p.a. úrokem z částky 53.820,76Kč ode dne 07.10.2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 13.202,16 Kč ode dne 01.03.2024 do 04.04.2024 ve výši 14,75% p. a., se zákonným úrokem z prodlení z částky 12.529,76 Kč ode dne 05.04.2024 do 06.10.2025 výši 14,75 % p. a., se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.529,76 Kč ode dne 07.10.2025 do zaplacení výši 14,75 % p. a.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1.672 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Řízení se zastavuje co do zaplacení částky ve výši 9.000 Kč spolu s 14,75 % p. a. úrokem z částky 9.000 Kč ode dne 7.10.2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 9.000 Kč ode dne 07.10.2025 do zaplacení.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 50.291 Kč se zákonným úrokem z prodlení výši 14,75 % p. a. z částky 50.291 Kč ode dne 01.03.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 8.151,98 Kč spolu s 14,75% p. a. úrokem z částky 63.493,16Kč ode dne 01.03.2024 do 04.04.2024, s 14,75% p. a. úrokem z částky 62.820,76Kč ode dne 05.04.2024 do 06.10.2025, s 14,75%p.a. úrokem z částky 53.820,76Kč ode dne 07.10.2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 13.202,16 Kč ode dne 01.03.2024 do 04.04.2024 ve výši 14,75% p. a., se zákonným úrokem z prodlení z částky 12.529,76 Kč ode dne 05.04.2024 do 06.10.2025 výši 14,75 % p. a., se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.529,76 Kč ode dne 07.10.2025 do zaplacení výši 14,75 % p. a.IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1.672 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 19. 2. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 67.442,98 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba. a žalovaným. Žalobkyně požadovala uhradit jistinu 63.493,16 Kč, úrok 4.602,22 Kč a poplatky 1.118,60 Kč a plynoucí obchodní úrok a zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný celkem čerpal 208.997 Kč a zaplatil celkem 158.706 Kč. Co se týká prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce provedl prověření na základě doložených výpisů z účtu žalovaného a na základě deklarovaného příjmu žalovaného, který uvedl příjem 27.000 Kč. Dále byl žalovaný prověřen ve veřejných a interních registrech. Co se týká výdajové stránky, bylo vycházeno s žalovaným uvedeného údaje 10.000 Kč a předchůdce žalobkyně stanovil životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu. Byl zjištěn úvěr žalovaného stávající se splátkou 3.430 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Proti uplatněnému nároku nevznesl žádné námitky.

3. Žalobkyně vzala podáním ze dne 8. 10. 2025 žalobu částečně zpět a soud rozhodl o tomto zpětvzetí ve výroku I. toho rozsudku, když řízení v rozsahu návrhu částečně zastavil. Žaloba byla částečně vzata zpět s ohledem na to, že žalovaný dne 6. 10. 2025 zaplatil částku 9.000 Kč a žalobkyně tuto částku započetla na jistinu dluhu. O částečném zastavení řízení rozhodl soud v souladu s občanského soudní řádu. Zavinění zastavení řízení bylo shledáno dle věta druhá na straně žalovaného, když žaloba byla částečně vzata zpět pro chování žalovaného.

4. Po provedeném dokazování zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, když předložila soudu smlouvu o postoupení portfolia pohledávek právního předchůdce včetně notářského zápisu i s danou přílohou. Bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota. Žalovaný je ve smlouvě identifikován jako fyzická osoba spotřebitel. Byl poskytnut revolvingový úvěr s maximálním rámcem ve výši 500.000 Kč. Roční úroková sazba 22,68 %, aktuální úvěrový rámek ke dni podpisu smlouvy 60.000 Kč, doba trvání úvěru neurčitá. U žalovaného je uvedeno zaměstnání: pracovníci ve službách a k prodeji, zaměstnavatel právnická osoba se sídlem v adresa, pracuje od 1/2011, čistý měsíční příjem 27.000 Kč, celkový příjem domácnosti 45.000 Kč, celkové náklady domácnosti 10.000 Kč, finanční závazky 1.700 Kč (žádost/smlouva o revolvingovém úvěru). V úvěrové smlouvě bylo dohodnuto splácení úvěru spolu s úrokovou sazbou ve výši 22,68 % ročně, v měsíčních splátkách ve výši 5 % z aktuálně čerpané dlužné částky počínaje měsícem lednem roku 2022 a placení vyúčtovaných poplatků a za pojištění pro případ nemožnosti splácení částku ve výši 7,99 % z měsíční splátky úvěru (viz. úvěrová smlouva). Výzvu ze dne 2. 3. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k splacení celého dluhu, když pohledávka nebyla ve stanoveném termínu uhrazena a k 29. 2. 2024 nabyla účinnost odstoupení od smlouvy a celá zbývající částka je splatná ke dni 29. 2. 2024 (výzva a podací arch z 5. 3. 2024). Žalovaný byl dále vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby předžalobní výzvou (viz. předžalobní výzva ze 4. 11. 2024). Žalovaný čerpal částku celkem ve výši 208.997 Kč a zaplatil celkem 158.706 Kč (výpisy z účtu žalovaného, předpis transakcí).

5. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. a násl. , kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní – podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.

6. Podle věta prvá o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná.

7. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu o spotřebitelském úvěru provedenou , také při výkladu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. -103 ze dne 5. 11. 2019).

8. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených žalobkyní. V předložené dokumentaci chybí údaje k příjmům a výdajům žalovaného. Není uvedeno, zda se u žalovaného jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou, případně na jaké období. Prověření mzdy žalovaného provedeno nebylo, z předložených výpisů z účtu nevyplývá (za období předcházející poskytnutí úvěru). Předchůdkyně žalobkyně se dostatečně nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného, když nezjišťovala, jaké má žalovaný náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby. Údaje poskytnuté žalovaným neprověřila. Tím, že právní předchůdkyně žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a výdajů žalovaného, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoli změnit to, že provedla lustraci žalovaného ve veřejných registrech, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaný v těchto registrech nebyl vedena, neznamená to automaticky, že je schopen úvěr splácet.

9. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., I. Obecná část ( -654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240-244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. . Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení – ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C 243/08, EU:C2009:350, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C-277/08, EU:C:2009:792, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C-32/12, EU:C:2013:637, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vtáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C-497/13, EU:C:2015:357, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C-429/05, EU:C:2007:575, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky jméno FO ve věci C-616/18 Cofidis SA proti YU, ZT a ve věci C-679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008/4//ES, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolovat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008/48/ES, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce ustanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.

10. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Proto soud dovodil absolutní neplatnost dané úvěrové smlouvy.

11. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.

12. S ohledem na výše uvedené pak soud vyhověl žalobě co do poskytnuté částky ve výši 208.997 Kč poníženou o žalovaným provedené úhrady ve výši 158.706 Kč, když na straně žalovaného vzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení v této výši vypočtené soudem v částce 50.291 Kč. Další uplatněné nároky žalobkyní jsou nedůvodné a s ohledem na výše uvedené, byly soudem zamítnuty. Současně přiznal soud žalobkyni právo na uplatněné zákonné úroky z prodlení z přiznané jistiny, a to v souladu s ustanovením o. z., a Splatnost závazku byla dovozena dle zesplatňovací výzvy ze dne 2. 3. 2025.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ustanovení a zjišťoval úspěch účastníků ve věci a za tímto účelem kapitalizoval veškeré příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně měla úspěch ve výši 73,24 % a žalovaný ve výši 26,76 %. Výslednému úspěchu žalobkyně v míře 46,48 % pak odpovídá přiznaná část náhrady nákladů řízení ve výši 1.672 Kč (bylo počítáno se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2.698 Kč a dále paušální náhrada pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle dle ve výši 3 x 300 Kč (podání žaloby, písemná výzva, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 8. 10. 2025).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).