Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 203/2025-23

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení částky 56 775,99 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 000 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 40 775,99 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 057,01 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 066,73 Kč, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 451,42 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 16 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 451,42 Kč od datum do zaplacení, a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 23 488,71 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 000 Kč od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 40 775,99 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 057,01 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 066,73 Kč, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 451,42 Kč od , datum, do , datum, a s úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 16 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 451,42 Kč od , datum, do zaplacení, a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 23 488,71 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne datum domáhala po žalované zaplacení částky 56 775,99 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši celkem 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 1 522 Kč, a dále úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 4 154 Kč a úhradu za umožnění splátek ve výši 5 400 Kč. Celkem se tak zavázala uhradit částku 55 776 Kč nejpozději do datum.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud nařídil ústní jednání na datum, ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast soudu omluvila.

4. U ústního jednání soud provedl dokazování listinami, a to:

 smlouvou o úvěru ze dne datum, ze které soud zjistil, že společnost právnická osoba. a žalovaná se dohodly, že tato společnost poskytne žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit ve 14měsíčních splátkách po 3 984 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, s inkasním poplatkem ve výši 5 400 Kč a s náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 4 154 Kč. Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že od společnosti právnická osoba. převzala částku 30 000 Kč,

 transakční historií, ze které soud zjistil, že žalovaná dosud uhradila žalobkyni, resp. právní předchůdkyni žalobkyně, celkem 14 000 Kč,

 předžalobní výzvou ze dne datum, včetně podacího lístku, ze kterého soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky,

 oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, ze které soud zjistil, že společnost právnická osoba oznámila žalované postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni,

 smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, ze kterých soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena ze společnosti právnická osoba. na žalobkyni,

 žádostí o úvěr, ze které soud zjistil, že žalovaná v žádosti uvedla, že je zaměstnaná od datum do datum a že její měsíční výdaje na bydlení činí 3 000 Kč, na dopravu a jídlo 4 250 Kč, měsíční splátky půjček činí 3 600 Kč,

 pracovní smlouvou žalované, ze které soud zjistil, že žalovaná uzavřela jako zaměstnankyně pracovní smlouvu s nástupem do práce dne datum, na dobu určitou do datum,

 výplatními páskami za datum, ze kterých soud zjistil, že mzda žalované byla v červenci rok a v srpnu rok.

5. Co se týče dalších navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.

6. Na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu skutkovému závěru:

7. Právní předchůdkyně žalobkyně se dne datum dohodla s žalovanou, že jí poskytne peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a žalovaná se zavázala vrátit peněžní prostředky ve 14měsíčních splátkách po 3 984 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, s inkasním poplatkem ve výši 5 400 Kč a s náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 4 154 Kč. Žalovaná převzala částku 30 000 Kč od právní předchůdkyně v hotovosti, což stvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná dosud vrátila žalobkyni, resp. právní předchůdkyni žalobkyně, částku 14 000 Kč.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od datum (dále jen „ “) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle , (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i , jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem ( ).

14. Podle je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele - žalované, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

15. Pokud jde tedy o úvěruschopnost žalované, k tomu žalobkyně uvedla, že vycházela z příjmů a výdajů sdělených žalovanou a lustrací žalované ve veřejných registrech. Příjmy byly ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek žalované, a výdaje žalované, které byly zaznamenány v žádosti o úvěr, pak byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. K dotazu soudu však u jednání právní zástupce žalobkyně uvedl, že žalobkyně bankovním výpisem z účtu nedisponuje. Žalobkyně tak nebyla schopna prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, zejména pokud jde o výdaje žalované. Na základě toho lze dospět k závěru, že žalobkyně nedostála svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním , protože je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v ve znění účinném od 29. 5. 2022.

16. Soud se dále zabýval výší úplaty, kterou byla žalovaná povinna žalobkyni uhradit. V daném případě žalovaná měla vrátit částku celkem 55 776 Kč (14 x 3 984 Kč) při jistině 30 000 Kč a době splácení 14 měsíců. Úplata za poskytnutí úvěru tak činí 25 776 Kč. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , ve kterém je judikováno, že „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Soud tak má za to, že úplata ve výši 85,92 % jistiny představuje zcela nepřiměřený úrok s ohledem na běžné průměrné úroky v bankovním sektoru. Z tohoto důvodu soud ujednání o úplatě vyhodnotil jako v rozporu s dobrými mravy, a proto jsou tato ujednání dle § 580 o. z. absolutně neplatná. Žalobkyni tak ani z tohoto důvodu právo na úhradu úplatu nevzniklo.

17. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

18. Je-li neplatné ujednání o výši úplaty obsažené ve smlouvě o zápůjčce, z povahy věci ani z jeho obsahu neplyne, že by tuto část nebylo možno oddělit od ostatního obsahu smlouvy (smlouva o zápůjčce může být na rozdíl od smlouvy o úvěru sjednána pojmově i bezúročně). Smlouva o zápůjčce je však neplatná pouze v ujednání o výši úplaty jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (shodně se závěry Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ). Žalobkyně jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku, jejím předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o zápůjčce bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů. Úrok za přenechání půjčky je odměnou za přenechání peněz, z níž logicky poskytovatel zápůjčky generuje svůj zisk. Je tak zcela zřejmé, že strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) smlouvu o zápůjčce ani neuzavřely. Tyto okolnosti musely být zcela zřejmé i žalované, tedy ani žalovaná neočekávala, že obdrží zápůjčku bez toho, aniž by musela platit odměnu za poskytnutí zápůjčky. Jedná se právě o ty okolnosti konkrétního případu, které vedou soud k závěru, že částečná neplatnost ujednání o úrocích, která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy o zápůjčce, neboť oddělení této části od smlouvy o zápůjčce (ujednání o úrocích) brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo. Žalobkyně by bezúročnou smlouvu o zápůjčce totiž neuzavřela. Soud tedy považuje i z důvodu neplatnosti ujednání o úplatě za absolutně neplatnou celou smlouvu o zápůjčce.

19. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu a na žalované pak bylo vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalované částku 30 000 Kč, přičemž žalovaná dosud uhradila 14 000 Kč. Soud tak zavázal žalovanou k úhradě částky 16 000 Kč a ve zbytku žalovaných úroků a poplatků žalobu zamítl, když tyto vzhledem k neplatnosti smlouvy nebyly taktéž platně ujednány.

20. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, jak vyplývá z věta třetí , je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Břemeno tvrzení a důkazní o těchto možnostech spotřebitele nese sám spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby tyto tvrdil a případně doložil. Nicméně žalovaná (jakožto spotřebitel) byla v průběhu řízení naprosto nečinná a nekontaktní, a proto nebylo možno ohledně jejích poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za této situace je pak nutno dovodit, že v možnostech žalované je splatit celou jistinu úvěru najednou. Při splatnosti tak vycházel soud z toho, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení výzvou ze dne datum, předanou k přepravě téhož dne. Je již notorietou skutečnost, že poštovní zásilky doručované prostřednictvím právnická osoba., jsou doručeny nejpozději třetím pracovním dnem od jejich odeslání. K doručení výše uvedené zásilky tedy došlo dne datum, přičemž žalovaná byla povinna plnit den následující. Vzhledem k tomu, že dne datum nevrátila žalované poskytnutou jistinu, dostala dnem datum do prodlení. Jak již totiž bylo uvedeno výše, v průběhu řízení nebylo tvrzeno a ani nijak nevyšlo najevo, že by zaplacení této částky v takto stanovené lhůtě bylo mimo možnosti žalované, či že by možnosti žalované jí umožnily splácet dluh ve splátkách. Soud tak žalobkyni přiznal úroky z prodlení od datum, a to v zákonné výši k tomu dni, tedy ve výši 12 % ročně a ve zbytku pak byly úroky z prodlení zamítnuty.

21. Žalovaná byla v řízení procesně úspěšnější, avšak z obsahu spisu nevyplývá, že by jí vznikly nějaké náklady řízení, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

22. Lhůtu k plnění tři dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.