Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 246/2025-32
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 93 718 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 193 Kč s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 32 193 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 61 525 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 838,02 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 680,61 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 44 028,68 Kč od 28. 1. 2025 do 17. 3. 2025 a dále s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 11 835,68 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 44 028,68 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 193 Kč s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 32 193 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 61 525 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 838,02 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 680,61 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 44 028,68 Kč od 28. 1. 2025 do 17. 3. 2025 a dále s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 11 835,68 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 44 028,68 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení.III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 93 718 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 24. 4. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota se společností právnická osoba, IČO IČO (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč které si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně v 15 měsíčních splátkách po 5 807 Kč i částku 37 100 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 33 215 Kč, pojistného ve výši 2 385 Kč a z administrativního poplatku za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč. S účinností ke dni 27. 1. 2025 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovaným na žalobkyni a žalovanému postoupení pohledávek oznámil dopisem. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
2. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 24. 4. 2023 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdce žalobkyně se ve smlouvě zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s touto půjčkou poplatek ve výši 37 100 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 33 215 Kč, pojistného ve výši 2 385 Kč a z administrativního poplatku za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč., a to vše v 15 měsíčních splátkách. Ve smlouvě žalovaný svým podpisem potvrdil, že daná částka mu byla poskytnuta bezhotovostně na účet.
3. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 10 000 Kč. Uvedl, že vyživuje jednu osobu, pracuje jako dělník ve spol. Anonymizováno Anonymizováno, jeho pravidelný čistý měsíční příjem je 26 120 Kč a celkový příjem domácnosti 48 820 Kč. V kolonce odhadované měsíční výdaje pak žalovaný uvedl částku 2 000 Kč. Dále je zde zaškrtnuto políčko, že příjem žadatele (žalovaného) byl ověřen dle pracovní smlouvy. Z tabulky umoření je pak patrné, že na dluh žalovaný zaplatil celkem 17 807 Kč.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovaným na žalobkyni.
5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025 se podává, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni a požádal ji o uhrazení dlužné částek 101 243,51 Kč do 10 dnů od doručení oznámení. Oznámení bylo odesláno dne 27. 2. 2025. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 4. 2025 a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 16. 4. 2025.
6. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o úvěru, na jejichž základě mu poskytla částku 50 000 Kč, které byly žalovanému převedeny na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu s výše uvedeným poplatkem Následně postoupila společnost právnická osoba své pohledávky za žalovaným na žalobkyni, přičemž toto postoupení bylo žalovanému řádně písemně oznámeno a rovněž byl před podáním žaloby písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky.
7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
9. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel, přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů.
12. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila své pohledávky, včetně pohledávky za žalovanou, a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši celkem 50 000 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh splatil pouze 17 807 Kč. Celkový dluh žalovaného vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí 32 193 Kč. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni nebo její právní předchůdkyni zcela vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť jí právní předchůdkyně žalobkyně plnila z neplatné smlouvy. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůta soud neshledal důvod.
13. V tomto řízení bylo prokázáno, že žalovaný byla k vrácení bezdůvodného obohacení vyzvána výzvou odeslanou zástupcem žalobkyně dne 27. 2. 2025. Po uplynutí doby nutné k dojití zásilky podle § 573 o. z. a započítání desetidenní lhůty k plnění ve výzvě, se žalovaný ocitl v prodlení, a proto byl žalobkyni od 18. 3. 2025 přiznán nárok na úroky z prodlení v zákonné výši.
14. Zbývající část žaloby ohledně požadovaného poplatku a smluvních úroků s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy soud zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených poplatků, protože z důvodu absolutní neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí tohoto poplatku. Shodně pak soud posoudil i žalovaný nárok na smluvní pokuty.
15. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala celkem částky 93 718 Kč s dalším příslušenstvím; úspěšná však byla pouze co do částky 32 193 Kč, včetně kapitalizovaných úroků z prodlení, tedy z méně než 50 %. Žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky v řízení úspěšnější a náležela by mu tedy náhrada nákladů řízení, avšak žalované v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.