Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
3 C 68/2025-22
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Neumannem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro 53 363,75 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 35 000 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do
- částky ve výši 18 363,75 Kč,
- úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 53 363,75 Kč od 31. 3. 2025 do 21. 4. 2025,
- úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 363,75 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 35 000 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do- částky ve výši 18 363,75 Kč,- úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 53 363,75 Kč od 31. 3. 2025 do 21. 4. 2025,- úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 363,75 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne datum domáhala po žalované zaplacení celkové částky částka spolu s úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost Anonymizováno. uzavřela prostřednictvím komunikace na dálku s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši částka. Splatnost úvěru nastala dne datum, žalovaná neplnila, ač byla upomínána. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Původní věřitel zkoumal úvěryschopnost žalované. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k plnění předžalobní výzvou. Nárok je alternativně žalován jako bezdůvodné obohacení
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nesporoval tvrzení v ní uvedená.
3. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin
4. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum, listiny označené jako STANDARDNÍ INFORMACE O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU a listiny označené jako Anonymizováno. – Standardní podmínky Úvěrové smlouvy vztahující se na Klienty v České republice soud zjistil, že mezi původním věřitelem a žalovanou měla být uzavřena tato smlouva dne datum, žalované měl být poskytnut úvěrový rámec ve výši částka a ve smlouvě bylo sjednáno příslušenství. RPSN bylo sjednáno ve výši 299,98 %. Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku.
5. Z listiny označené jako Anonymizováno soud zjistil, že původní věřitel evidoval informace o žalované, a to rodné číslo, jméno, příjmení, bankovní účet a adresu.
6. Z listiny označené jako Anonymizováno soud zjistil, že původní věřitel zaslal dne datum částku ve výši částka na účet č. IBAN.
7. Ze sdělení právnická osoba. ze dne datum (č.l. 14) soud zjistil, že shora uvedený účet, kam byla poukázána jistina, vlastnila žalovaná.
8. Z listiny označené jako faktura a listiny označené jako Anonymizováno soud zjistil, že součástí žalované částky ve výši částka jsou i poplatky ve výši částka a úrok ve výši částka.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně dodatku a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka byla z původního věřitele postoupena na žalobkyni.
10. Z oznámení o postoupení pohledávek, předžalobní výzvy (oboje z datum) a dokladu o odeslání soud zjistil, že o postoupení byla žalovaná informována dopisem ze dne datum a zároveň byla vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě 3 dnů ode dne doručení. Dopisy byly odeslány dne datum.
11. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud uzavřel, že původní věřitel nedostatečně zkoumal schopnost žalované úvěr splácet, žalobkyně na výzvu soudu nepředložila žádné listiny prokazující opačný závěr. Žalované byla poskytnuta částka částka a byla vyzvána k plnění dopisem ze dne datum.
12. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.
13. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a poplatků, úroků ze smlouvy o úvěru sjednaných mezi ní a žalovanou.
20. Právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytl žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm.a) z.s.ú.. Žalovaná měla poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky a úroky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. spisová značka, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS Anonymizováno, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne datum ve věci OPR-právnická osoba. proti GK, C-679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
21. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. spisová značka a Nejvyššího správního soudu sp.zn. spisová značka kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“
22. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
23. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne datum sp.zn. spisová značka takto: „pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
24. V projednávané věci žalobkyně vůbec nedoložila soudu, jakým způsobem jeho právní předchůdce úvěryschopnost žalované zkoumal a to ani po výzvě soudu. Ve světle těchto zjištění tak soud proto uzavřel, že závazkový vztah nelze než hodnotit za neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.
25. Převzala-li žalovaná předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná obdržel částku částka a tu je tedy povinen žalobkyni vydat. Součástí plnění stanovil soud také úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované zákonné výši dle nař.vl. 351/2023 Sb. od datum do zaplacení, když k úhradě pohledávky byla žalovaná vyzývána dopisem z datum, tj. v době odpovídající § 87 odst. 1 z.s.ú. (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost úroku z prodlení zamítl -výrok II. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena ve smyslu § 1879 o.z.
26. Lhůtu k plnění soud stanovil zákonnou třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 31,18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,59 % a úspěchu žalované v rozsahu 34,41 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.