Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 199/2025-48
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro zaplacení 87 447,78 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doplněnou podáním ze dne datum se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o zápůjčce č. hodnota uzavřené prostřednictvím komunikace na dálku dne datum, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, které se žalovaný zavázal vrátit ve výši celkem částka, tj. jistinu, obchodní úrok částka a administrativní poplatek částka, a to v 84 měsíčních splátkách po částka (resp. poslední ve výši částka), přičemž první splátka byla splatná dne datum. Sjednané splátky však žalovaný včas a řádně nehradil, a proto žalobkyně svoji pohledávku vůči němu ke dni datum zesplatnila. Dlužná částka se sestává z nesplacené jistiny částka, nesplaceného úroku částka, nesplaceného poplatku ve výši částka, nesplaceného zákonného úroku z prodlení z neuhrazených splátek zápůjčky za dobu do zesplatnění ve výši částka a za dobu od zesplatnění do datum ve výši částka a dále smluvní pokutu za dobu do zesplatnění ve výši částka a za dobu od zesplatnění ve výši částka a nákladů na upomínání ve výši částka. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky. Vzhledem k prodlení žalovaného požadovala žalobkyně přiznat též zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Jelikož se žalovaný, ač řádně obeslán, k jednání nedostavil, neomluvil se a nepožádal ani z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl o ní v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
4. Z listin předložených žalobkyní zjistil soud následující skutkový stav:
5. Žalovaná podepsala s žalobkyní dne datum elektronicky smlouvu o zápůjčce č. hodnota, v níž se označila rodným číslem, adresou, číslem bankovního účtu č. účtu, telefonním číslem a e-mailovou adresou. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalované poskytnout finanční prostředky ve výši částka s pevným úrokem 39 % ročně, žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni měsíční administrativní poplatek ve výši částka a obdržené prostředky žalobkyni spolu s úroky a poplatky vrátit v 84 měsíčních splátkách po částka s poslední splátkou ve výši částka. RPSN činila 79,právnická osoba případ prodlení žalované se splácením jakékoliv splátky nebo její části si strany sjednaly oprávnění žalobkyně účtovat žalované smluvní pokutu dle sazebníku a náhradu účelně vynaložených nákladů dle sazebníku. Přílohou smlouvy byl sazebník a splátkový kalendář. Dle bodu II.1.A. sazebníku byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky za každý den prodlení, který následuje po dni, kdy se žalovaná ocitla v prodlení se splacením splátky nebo její části, a to až do okamžiku, kdy takto vypočtená smluvní pokuta dosáhne výše částka. Dle bodu II.1.B. sazebníku byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužné splátky za každý den prodlení, který následuje po dni, v němž došlo k zesplatnění úvěru. Dle bodu II.1.C. sazebníku byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši částka za každé jednotlivé porušení povinností dle čl. 14.právnická osoba podmínek. Dle bodu II.2.A. byla žalovaná povinna žalobkyni zaplatit za komunikaci žalobkyně o vhodném řešení za účelem minimalizace negativních dopadů v prvním měsíci prodlení poplatek ve výši částka. Dle bodu II.právnická osoba. byla žalovaná povinna žalobkyni zaplatit za komunikaci žalobkyně k možnostem umoření sankcí vzniklých v důsledku prodlení ve druhém měsíci prodlení poplatek ve výši částka Žalovaná svým elektronickým podpisem potvrdila, že se se sazebníkem seznámila. Na úrok měl žalovaný za dobu trvání smlouvy uhradit částku částka a na administrativní poplatek částku částka (splátkový kalendář). Dopisem datovaným datum žalobkyně v důsledku neplnění povinností ze smlouvy o zápůjčce zesplatnila dluh žalované, který ke dni zesplatnění činil částka (informace o zesplatnění). K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne datum (předžalobní upomínka). Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil.
6. Usnesením zdejšího soudu ze dne datum byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení usnesení doplnila, jaká částka byla žalovanou uhrazena z titulu předmětné smlouvy o zápůjčce a jakým způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě doplnila, že žalovaný neuhradil na dluh ničeho. Současně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě nahlédnutí do databází (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí a databáze neplatných dokladů). Dále vycházela z informací, které jí poskytl žalovaný, přičemž vycházela z výpisů z účtů žalovaného a faktur předložených žalovaným v rámci jeho podnikatelské činnosti. Údaje zadávala do scóringového systému. Příjmy žalovaného žalobkyně vyhodnotila ve výši částka a výdaje ve výši částka.
7. Soud nemá za prokázané, že žalobkyně zkoumala před poskytnutím úvěru řádně úvěruschopnost žalovaného. V okamžiku uzavření smlouvy bylo z výpisu z účtu žalovaného za období od datum do datum zřejmé, že je na hranici svých finančních možností, když zůstatek na účtu činil částka a příjmy žalovaného jen lehce převyšovaly jeho výdaje, celkové příjmy za toto období činily částka a výdaje činily 406 941,44. Příjmy a výdaje žalovaného byly za tato období nepravidelné. Žalovaný doložil jen tři faktury z podnikatelské činnosti za červenec na částku částka, za červen na částku částka a za květen na částku částka. Soud má za to, že se žalobkyně měla zabývat příjmy žalovaného podstatně delším obdobím, než bylo činěno. Z listinných důkazů předložených k období 5. 2024 až 7. 2024 je totiž zcela zjevné, že příjmy žalovaného byly nedostatečné.
8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
9. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném znění (dále jen „o. z.“), přičemž podle § 2390 uvedeného zákona přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
10. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí zápůjčky došlo po datum, je nutno v souladu s § 3028 o. z., na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen „ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.
11. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
16. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.
20. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
21. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnuté zápůjčky včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o zápůjčce i z hlediska toho, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované nesplnila. Žalobkyně si od žalované vyžádala informace o jejím příjmu a výdajích, ovšem za pouze nedostatečné období. Navíc sdělené údaje o výdajích žalované byly ověřovány pouze z podkladů předložených žalobkyní, které neosvědčovaly příznivou majetkovou situaci žalované umožňující ji pohledávku v dohodnutých termínech uhradit. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Jak je zřejmé z provedeného dokazování, žalobkyně nezohlednila konečné zůstatky na účtu žalované, které byly zjevně velmi nízké a neumožňovaly řádné splácení úvěru.
22. S ohledem na výsledky dokazování dospěl soud k závěru, že nároku uplatněnému žalobkyní vůči žalovanému z titulu smlouvy o úvěru není možno vyhovět, neboť i bez návrhu je s odkazem na citované ust. § 588 o. z. nutno přihlédnout k neplatnosti části smlouvy týkající se stanovení souhrnného poplatku v souvislosti s úvěrem ve výši částka. Je možno konstatovat, že soud nemá v daném případě pochybností ohledně uzavření smluvního závazkového vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Je prokázáno, že žalovanému byla na základě smlouvy fakticky poskytnuta půjčka ve výši částka na dobu 84 měsíců. Soud není ochoten akceptovat smluvní ujednání ohledně stanovení souhrnného poplatku, tj. administrativního poplatku a úroku v souvislosti s uzavřením smlouvy ve výši částka (RPSN 79,4%), neboť je přesvědčen, že hodnota plnění, k němuž se v souhrnu zavázal žalovaný, je zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytovaného na základě smlouvy žalobkyní. Takové smluvní ujednání nemůže požívat právní ochrany a soud takovému ujednání ochranu přiznat odmítá, neboť jej považuje ve smyslu výše citovaného ust. § 588 o. z. za neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Pojem souhrnný poplatek smlouva nikterak blíže nespecifikuje, není tedy zřejmé, že by žalovanému měly být v souvislosti s uzavřením smlouvy a stanoveným souhrnným poplatkem poskytnuta ze strany žalobkyně některá další plnění či služby, která obvykle v souvislosti s půjčkou poskytována nejsou. Soud tedy souhrnný poplatek přepočetl na úrokovou míru a zjistil, že jistina byla úročena úrokem ve výši téměř 326 %. V daném případě úrok přesahuje úrokové sazby v bankovním sektoru více jak pětkrát, tedy několika násobně nežli je obvyklé (z databáze časových řad ARAD vedené Českou národní bankou soud zjistil, že v srpnu 2024 se úroková sazba úvěrů poskytovaných bankami domácnostem činila 9,25 %). Z toho lze tedy učinit závěr, že sjednaný souhrnný poplatek je z důvodu své nepřiměřené výše neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 588 odst. 1 občanského zákoníku . Soud dospěl k závěru, že ujednání o souhrnném poplatku je neoddělitelnou součástí smlouvy o půjčce, a z tohoto důvodu je pak celá smlouva o půjčce uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným neplatná.
23. Předmětná smlouva o zápůjčce je tak s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Žalobkyně však poskytla žalovanému peněžní prostředky, které jí žalovaný co do částky částka nevrátil. Žalovaný tak měl povinnost uhradit žalobkyni toliko částku ve výši částka (vyplacená jistina), která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), co do této částky tedy bylo žalobě vyhověno.
24. Žalobě soud nevyhověl v ostatních nárocích (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, se žalovaný dosud neocitl v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrových smluv nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. spisová značka cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, soud nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 44% v částce částka. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka. Každému ze žalobců vznikly náklady spojené se zastoupením advokátem za pět úkonů právní služby po částka dle § 7 bod 5 a § 8 advokátního tarifu. Celková výše mimosmluvní odměny tak dosáhla částky částka. Dále žalobkyni náleží pět paušální náhrad hotových výdajů po částka (§ 13 cit. vyhlášky). Tedy celková náklady řízení včetně DPH ve výši 21 % z částky částka, činí částka, z čehož 44% činí přiznanou částku ve výši částka.
26. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované delší než zákonnou (dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tři dny od právní moci rozsudku), neboť přihlédl k absolutní neplatnosti dané smlouvy o úvěru a výši přiznané částky. Vzhledem k nečinnosti žalovaného soud sice nezjistil současné majetkové poměry žalovaného, má ovšem za to, že v této lhůtě bude případně mít žalovaný dostatečný časový prostor pro jednání s žalobkyní ohledně možnosti úhrady pohledávky buď jednorázově v delší lhůtě splatnosti, nebo formou splátek.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.