Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 65/2025-84

Zmenené rozhodnutím 64 Co 627/2025-91
„Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobkyně: [[Jméno žalobkyně]]., IČO [[IČO žalobkyně]] sídlem [[Adresa žalobkyně]] zastoupená advokátkou [[Jméno advokátky]] sídlem [[Adresa advokátky]], proti žalovanému: [[Jméno žalovaného]], narozený [[rodné přijmení]] [[Datum narození žalovaného]] bytem [[Adresa žalovaného]], o zaplacení částky 123 872 Kč ze smlouvy o úvěru, o odvolání žalobkyně do rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. 10. 2025, č. j. 19 C 65/2025-84, takto: I. Výrok II rozsudku se mění pouze tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 75 000 Kč, a to ve splátkách po 2 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. Nezaplatí-li žalovaný řádně a včas byť jedinou ze splátek, stává se splatným celý zbytek dluhu. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení."

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Fikkerem ve věci

žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci]

proti

žalovanému: [osobní údaje žalovaného]

pro 123 872 Kč / úvěr

takto:

I. Řízení se zastavuje co do částky 10 808 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 22. 8. 2024 do zaplacení, co do částky 3 793,65 Kč a co do úroku ve výši 58,09 % ročně z částky 75 000 Kč od 22. 8. 2024 do 14. 9. 2024.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 75 000 Kč, a to ve splátkách po 2 500 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do částky 6 639 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 81 639 Kč ve výši 12,75 % ročně od 22. 8. 2024 do zaplacení, co do částky 27 631,38 Kč a co do úroku ve výši 20 % ročně z částky 75 000 Kč od 22. 8. 2024 do 14. 9. 2024 ve výši 956,50 Kč, co do úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 75 000 Kč od 15. 9. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 8. 2024 dosáhne částky 235 137 Kč.

IV. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se zastavuje co do částky 10 808 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 22. 8. 2024 do zaplacení, co do částky 3 793,65 Kč a co do úroku ve výši 58,09 % ročně z částky 75 000 Kč od 22. 8. 2024 do 14. 9. 2024.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 75 000 Kč, a to ve splátkách po 2 500 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku.III. Žaloba se zamítá co do částky 6 639 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 81 639 Kč ve výši 12,75 % ročně od 22. 8. 2024 do zaplacení, co do částky 27 631,38 Kč a co do úroku ve výši 20 % ročně z částky 75 000 Kč od 22. 8. 2024 do 14. 9. 2024 ve výši 956,50 Kč, co do úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 75 000 Kč od 15. 9. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 8. 2024 dosáhne částky 235 137 Kč.IV. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 123 872 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 3. 5. 2024, [číslo] (dále jen„ spotřebitelský úvěr“). Při jednání soud řízení podle a 2 zastavil v rozsahu zpětvzetí, které žalobkyně učinila v podání ze dne 7. 10. 2025 (výrok I).

2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.

3. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud k důkazu pouze y předložené žalobkyní a na základě těchto listin pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé následující skutečnosti:

A) Smlouvou o úvěru ze dne 3. 5. 2024, [číslo] má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytnula žalovanému částku ve výši 75 000 Kč, žalovaný měl vrátit částku ve formě měsíčních splátek po 6 203 Kč.

B) Předžalobní upomínkou má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle a 2 zákona o spotřebitelském úvěru č. , ve znění pozdějších předpisů poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy

6. V daném případě žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle zákona o spotřebitelském úvěru č. , ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , Nejvyššího správního soudu sp. zn. a Nejvyššího soudu sp. zn. . Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).

7. Z hodnocení klienta je zřejmé, že žalobkyně posuzovala příjem žalovaného ve výši 43 198 Kč měsíčně, doložený detaily o úhradě z účtu [právnická osoba] (výplata dne 15. 4. 2024 od [právnická osoba] ve výši 43 379 Kč a výplata dne 15. 3. 2024 od téhož zaměstnavatele ve výši 42 983 Kč), žalobkyně uvažovala s výdaji žalovaného ve výši 4 860 Kč jako životního minima, splátkami [právnická osoba] ve výši 7 115 Kč měsíčně a výdaji na bydlení (nájemné inkaso) ve výši 7 215 Kč, celkem s výdaji 19 190 Kč a rezervou ve výši 1 000 Kč. Dále je v tomto hodnocení klienta uveden zaměstnavatel žalovaného, žalovaný je svobodný, pracovní poměr je na dobu určitou a neběží výpověď, nežije s partnerkou a bydlí ve vlastním. Dále měla žalobkyně k dispozici výpis z nebankovního registru klientských informací, ze kterého vyplývá, že žalovaný si požádal u 6 finančních institucí o úvěr, celková hodnota zbývajících splátek činí 401 249 Kč a po splatnosti je uváděn dluh ve výši 3 243 Kč. I když tedy žalovaný dosahoval slušného příjmu okolo 43 000 Kč, žalobkyně rezignovala na ověření jeho skutečných výdajů, a to za situace, kdy žalovaný měl již v době uzavírání inkriminované smlouvy o úvěru součet nesplacených závazků ve výši 401 249 Kč. Podle názoru soudu proto žalobkyně řádně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného, a proto je shora citovaná smlouva absolutně neplatná podle , jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu.

8. Dále soud přihlédl k obsahu právní úpravy ochrany spotřebitele podle a násl. , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Soud při svých právních úvahách přihlédl také k judikatuře Ústavního soudu, který se opakovaně vyjadřoval k posuzování konfliktu zásady„ smlouvy se mají dodržovat“ a skutečným„ principem rovnosti“, např. v nálezu sp. zn. , ve kterém, mimo jiné, uzavřel:„ Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní, pokud se se střetává s jiným základním právem jednotlivce, ústavním principem nebo ústavně zakotveným veřejným zájmem. V těchto případech lze autonomii vůle proporcionálně omezit srov. nález ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. (N 124/70 SbNU 133). Mezi uvedené ústavní zásady patří nepochybně rovnost ( y). Ta má být nejenom formální, ale i skutečná. Pokud jedna strana (např. podnikatel profesionál) může těžit ze svých zkušeností, odborných znalostí či lepší informovanosti o právu, zatímco druhá strana (např. spotřebitel) takovými výhodami nedisponuje, je výchozí pozice obou stran nevyvážená a jejich rovné postavení pouze formální. K dosažení skutečné rovnováhy je nutné vzájemné vztahy právně vyvážit. Jinak řečeno, ze střetu autonomie vůle a zásady rovnosti plyne ochrana slabší strany. Ochrana spotřebitele je typickým příkladem zásady ochrany slabší strany a je pevnou součástí českého a unijního právního řádu a samozřejmě též judikatury Ústavního soudu (srov. podrobně nález ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. ). Daný rámec se uplatní též v oblasti spotřebitelských úvěrů. I zde má poskytovatel úvěru, podnikatel profesionál, dle konkrétních okolností případu obvykle výraznou objektivní převahu nad spotřebitelem a tuto nerovnost jsou orgány veřejné moci včetně soudů povinny korigovat nález ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. (N 16/84 SbNU 181)“. Při právním posouzení soud uvažoval také o oddělitelnosti jednotlivých ujednání, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. nebo zda je možné uvažovat o částečné neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru. K ochraně spotřebitele přistoupil Ústavní soud opakovaně, a to až ve fázi výkonu rozhodnutí či exekuce, kdy exekuce byla vedena podle pravomocných a vykonatelných exekučních titulů, dokonce i v podobě rozhodnutí soudů (k tomu srovnej velmi nález Ústavního soudu sp. zn. , jenž přehledně uvádí nejen judikaturu obecných soudů. Judikatura Nejvyššího soudu, reprezentovaná např. rozhodnutím sp. zn. (obdobně také v rozhodnutí sp. zn. ), dovodila nepřiměřenost úroku sjednaného ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů.

9. Citovanými názory Ústavního soudu a Nejvyššího soudu soud poměřoval posuzovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o spotřebitelském úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle smlouvy činí 113,08 %. Jednotlivá ujednání posuzované smlouvy přitom nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením pouze nepřihlížet dle a pro rozpor s dobrými mravy dle . Jedná se o smlouvu tzv.„ take it or leave“, tj. žalovaný vezme peníze oproti podpisu smlouvy, aniž by mezi stranami reálně proběhlo vyjednávání o obsahu jednotlivých práv a povinností, jak vyplývá i z časové posloupnosti podpisu jednotlivých smluvních dokumentů, které byly podepsány během několika sekund při délce několika stran textu. Z jednotlivých ujednání smlouvy je zřejmé, že jsou natolik provázaná, že není možné uvažovat o jejich oddělenosti.

10. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej ), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. , v němž uzavřel, že„ ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozsudku. Žalovaný netvrdil a neprokazoval své majetkové poměry, a proto soud stanovil splatnost dluhu ve splátkách. Při výši splátek soud přihlédl k tomu, že původní úvěruschopnost žalobkyně neposuzovala řádně, a proto soud stanovil pro žalovaného příznivější splatnost než dle neplatné smlouvy.

11. Jelikož žaloba byla podána důvodně pouze co do jistiny poskytnutého úvěru, ve zbývající části žalobu z důvodů výše uvedených zamítnul.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , . Žalovaný měl sice v řízení větší úspěch než žalobkyně, ale žádné náklady mu nevnikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.