Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 246/2025-22
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šturcovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená Jméno Zástupce, advokátem
sídlem Anonymizováno
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované
bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 59 100 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka,
s 12,00 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení,
to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky částka od datum do datum a dále z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit soudní poplatek ve výši částka na účet Okresního soudu v Benešově do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, ,s 12,00 % ročním úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení,to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a dále z částky , částka, od , datum, do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna doplatit soudní poplatek ve výši , částka, na účet Okresního soudu v Benešově do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne datum domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit jí částku částka se příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Uvedla, že se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla žalované částku částka za smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně, a to v kapitalizované výši částka. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvního úroku, neuhradila však ničeho. Žalobkyně úvěr dne datum zesplatnila. Žalobkyni tak žalovaná dosud dluží jistinu, kapitalizovaný smluvní úrok, a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou se zavázala platit pro případ prodlení se splácením úvěru v celkové výši částka, a to přes výzvy k úhradě včetně předžalobní výzvy ze dne datum. Před poskytnutím úvěru prověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalované z veřejně dostupných databází, ISIR, CEE, CRKI a BRKI a dále z výplatních pásek žalované.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se po omluvě k jednání nedostavila. Soud proto rozhodl postupem dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v nepřítomnosti účastníků řízení.
3. Soud provedl důkaz obsahem listin předložených žalobkyní, a to smlouvou o úvěru č. hodnota, výplatními páskami žalované, výpisy o čerpání, zesplatněním úvěru, upomínkou s dokladem o odeslání -– a po jejich zhodnocení podle § 132 o. s. ř. o. s. ř. soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Žalovaná jako úvěrovaná se žalobkyní jako úvěrující uzavřely smlouvu o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše částka, který poskytla v celkové výši částka, a to dne datum částkou částka, dne datum částkou částka, dne datum částkou částka dne datum částkou částka, vždy bankovním převodem. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu se smluvním úrokem 40 % měsíčně. Žalovaná však úvěr nesplácela, ačkoliv měla úvěr s úrokem vrátit v dohodnutých pravidelných měsíčních splátkách – neuhradila však ani jedinou. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila k datum a požádala o okamžité vrácení poskytnuté dlužné jistiny částka, zaplacení smluvního úroku v kapitalizované výši částka a smluvní pokuty za prodlení ve výši částka. Uvedené částky žalovaná přes upomínání neuhradila žalobkyni ani zčásti, a to ani po zaslání předžalobní upomínky dne datum. Pokud jde o prověření úvěruschopnosti, žalobkyně předložila tři výplatní pásky žalované. Z výplatních pásek za únor až duben 2023 vyplývá mzda žalované v rozmezí od částka do částka.
4. Při právním hodnocení soud vycházel z ustanovení občanského zákoníku , zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a to především z ustanovení o úvěru, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka.
5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
7. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
8. Dle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.
9. Podle § 1968 věta prvá o. z. podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobkyní vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
10. Dále soud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, zákona č. 257/2016 Sb. Podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uvedl, že: věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
13. Stejně tak Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno uvedl, že: poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I․ ÚS 199/11 ; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb. , zvláštní část - k § 86 ; 7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 - 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z "objektivizovaného" hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
14. Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení a rozhodovací praxe Nejvyššího a Ústavního soudu na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku částka na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy spočívá v okolnosti, že žalobkyně v žalobě sice tvrdila, že před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalované, avšak podle názoru soudu tak neučinila řádně a nedošla ke správnému závěru. Z výplatních pásek žalované za tři měsíce před poskytnutím úvěru vyplývá pravidelná mzda pohybující se mezi 24 000 až částka. Výdaje žalované žalobkyně nezkoumala. Žalobkyně proto nemohla dojít ke – správnému – závěru, že žalovaná bude poskytnutých částka se smluvním úrokem 40 % měsíčně schopna žalobkyni vrátit. Jelikož však žalovaná částku částka skutečně obdržela, stalo se tak bez právního důvodu.
15. S ohledem na neplatnost smlouvy soud postupoval rovněž podle § 2991 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku částka, jednalo se na straně žalované o bezdůvodné obohacení, které musí žalobkyni vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaná dosud nevrátila žalobkyni ničeho, je povinna vydat žalobkyni stále celou skutečně poskytnutou částku částka. Ohledně této částky soud žalobě vyhověl, a to včetně zákonných úroků z prodlení ode dne následujícího po doručení žaloby (k doručení žaloby, kterou teprve lze považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení s doloženým datem doručení, žalované, došlo dle obsahu soudního spisu dne datum). Ohledně zbylých požadovaných částek – částka se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky částka od datum do datum a dále z částky částka od datum – soud uzavřel, že nárok žalobkyně tu nemá oporu v zákonných ustanoveních ani ve smlouvě účastníků, neboť ta je neplatná, a v této části proto soud žalobu zamítl. V tomto případě prodlení žalované nastalo až den po marné výzvě k vydání bezdůvodného obohacení, tedy dne datum (den následující po doručení žaloby, viz výše), proto náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně (zákonná sazba platná pro den počátku prodlení).
17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť procesní úspěch obou účastníků byl srovnatelný (úspěch žalobkyně částka, úspěch žalované částka).
18. Výrokem III. tohoto rozsudku byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit České republice k rukám Okresního soudu v Benešově doplatek soudního poplatku ve výši částka podle položky 2 bod 2. ve spojení s položkou 1 bod 1. písm. b) sazebníku poplatků – přílohy zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, neboť soud s ohledem na povahu uplatněného nároku, ve věci nevydal platební rozkaz a pokračoval v řízení, přičemž žalobkyně doposud uhradila na soudní poplatek (ve výši částka) pouze částku částka.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).