Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 106/2025-30

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Fikkerem ve věci

žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci]

proti

žalovanému: [osobní údaje žalovaného]

pro zaplacení částky 44 484,01 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 300 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, splatných do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 27 184,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 384,87 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 225,39 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 19 513,37 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a úrokem z částky 18 632,31 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 8 % ročně.

III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 480 Kč na účet Okresního soudu v Karlových Varech, č. ú. 3703-226341/0710, v. s. 1911010625, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 300 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, splatných do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 27 184,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 384,87 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 225,39 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 19 513,37 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a úrokem z částky 18 632,31 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 8 % ročně.III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 480 Kč na účet Okresního soudu v Karlových Varech, č. ú. 3703-226341/0710, v. s. 1911010625, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 44 484,01 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 12. 2022 [číslo] uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně, obchodní společností [právnická osoba], [IČO]. Podle smlouvy žalobkyně požaduje jistinu úvěru ve výši 18 632,31 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 881,06 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 056 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 571,78 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 342,86 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 225,39 Kč (z dlužné jistiny za období od 23. 2. 2024 do 20. 2. 2025), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 384,87 Kč (od prodlení do 20. 2. 2025), dále úrok z úvěru ve výši 8 % ročně z jistiny ve výši 18 632,31 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky ve výši 19 513,37 Kč (dlužná jistina ve výši 18 632,31 Kč a úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 881,06 Kč) od 21. 2. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný proti nároku žalobkyně ničeho nenamítal.

3. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nesouhlasila. Soud proto nařídil ve věci jednání, při němž provedl k důkazu pouze y předložené žalobkyní, neboť žalovaný zůstal v řízení nečinný. Na základě nich pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé následující skutečnosti:

a) Smlouvou o úvěru ze dne 22. 12. 2022 [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, žalovaný měl zaplatit poskytnutou částku, zaplatit úrok v pevné výši 1 014 Kč za poskytnutí úvěru, úhradu za uzavření smlouvy ve výši 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 770 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 600 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 37 184 Kč ve formě 14 měsíčních splátek po 2 656 Kč nejpozději do 22. 2. 2024.

b) Transakční historií má soud za prokázané, že žalovaný uhradil na nárokovanou pohledávku dne 23. 12. 2022 částku 2 700 Kč.

c) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 včetně přílohy č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek (seznamu postoupených pohledávek), potvrzení o zaplacení kupní ceny, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni.

d) Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025, má soud za prokázané, že žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno.

e) Předžalobní upomínkou ze dne 17. 7. 2025 včetně podacího lístku ze dne 17. 7. 2025 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván k úhradě pohledávky.

f) Výplatními páskami žalovaného má soud za prokázané, že v září 2022 činila čistá mzda žalovaného částku 28 600 Kč, v říjnu 2022 činila částku 25 600 Kč a v listopadu 2022 činila čistá mzda částku 24 600 Kč.

g) Předloženou pracovní smlouvou má soud za prokázané, že ke dni uzavření smlouvy o úvěru byl žalovaný v zaměstnaneckém poměru.

h) Ze žádosti o úvěr má soud za prokázané, že příjem žalovaného byl při sjednávání úvěrové smlouvy doložen výplatními páskami a pracovní smlouvou. Formulář žádosti obsahuje prohlášení žalovaného, že jeho průměrná čistá měsíční mzda činí 26 267 Kč, náklady na bydlení činí 3 000 Kč a náklady na dopravu, jídlo a jiné osobní náklady činí 4 250 Kč. Jako použitelný měsíční příjem je uvedena částka 19 017 Kč. Ke své osobě žalovaný coby žadatel o úvěr uvedl, že je svobodný a nemá žádné vyživovací povinnosti. Má dosažená základní vzdělání a bydlí v nájmu.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle , (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Soud se nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru. Předně dospěl k závěru, že žalobkyně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného řádně. , o spotřebitelském úvěru, stanovuje žalobkyni coby poskytovatelce úvěru, povinnost provozovat svou činnost s odbornou péčí (k tomu srov. citovaného zákona). Postup posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je upravený v citovaného zákona a dále vyplývá z požadavků judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , Nejvyššího správního soudu sp. zn. a Nejvyššího soudu sp. zn. . Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Soud usnesením ze dne 9. 9. 2025, č. j. -9, vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně prokázání úvěruschopnosti. Žalobkyně na usnesení reagovala tak, že právní předchůdce při posouzení úvěruschopnosti vycházel z příslušných registrů (BRKI, NRKI, Solus a insolvenčního rejstříku) a dál, že příjmy měl právní předchůdce prokázán pracovní smlouvou a výplatními páskami. Výdaje měl ověřovat výpisem z účtu žalovaného, který však žalobkyně v řízení nepředložila a žalobkyně tak zůstala v rovině tvrzení. Kromě toho právní předchůdce presumoval pravdivost tvrzení uvedených žalovaným při sjednávání úvěrové smlouvy. Soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval řádně, když neověřil kromě příjmů žalovaného současně i jeho výdaje, jak mu ukládá zákona o spotřebitelském úvěru. Výdaje nelze mít za prokázané prohlášením žalovaného uvedeným v žádosti o úvěr. Žalovaný v prohlášení uvedl, že jeho výdaje na bydlení činí toliko částku 3 000 Kč, která má představovat nájem i platby za energie. Tato částka podle názoru soudu reálně nepokryje výši standardního nájmu včetně s tím souvisejících dalších nákladů na bydlení (služby, energie). Náklady žalovaného zůstaly z pohledu zákona i judikatury neověřeny. Standardní by přitom bylo vyžádat si od žalovaného výpisy z bankovního účtu, a to minimálně za 3 měsíce, aby to mělo reálnou vypovídající hodnotu, zda je žalovaný schopen splácet dohodnuté splátky ve výši 2 656 Kč měsíčně. Jelikož úvěruschopnost žalovaného žalobkyně neposuzovala řádně, je shora citovaná smlouva absolutně neplatná podle , jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu

6. Dále soud posuzoval platnost smlouvy z pohledu právní úpravy ochrany spotřebitele. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Soud při svých právních úvahách přihlédl také k judikatuře Ústavního soudu, který se opakovaně vyjadřoval k posuzování konfliktu zásady„ smlouvy se mají dodržovat“ a skutečným„ principem rovnosti“, např. v nálezu sp. zn. , ve kterém, mimo jiné, uzavřel:„ Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní, pokud se střetává s jiným základním právem jednotlivce, ústavním principem nebo ústavně zakotveným veřejným zájmem. V těchto případech lze autonomii vůle proporcionálně omezit srov. nález ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. (N 124/70 SbNU 133). Mezi uvedené ústavní zásady patří nepochybně rovnost (č. l. 1 y). Ta má být nejenom formální, ale i skutečná. Pokud jedna strana (např. podnikatel profesionál) může těžit ze svých zkušeností, odborných znalostí či lepší informovanosti o právu, zatímco druhá strana (např. spotřebitel) takovými výhodami nedisponuje, je výchozí pozice obou stran nevyvážená a jejich rovné postavení pouze formální. K dosažení skutečné rovnováhy je nutné vzájemné vztahy právně vyvážit. Jinak řečeno, ze střetu autonomie vůle a zásady rovnosti plyne ochrana slabší strany. Ochrana spotřebitele je typickým příkladem zásady ochrany slabší strany a je pevnou součástí českého a unijního právního řádu a samozřejmě též judikatury Ústavního soudu (srov. podrobně nález ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. ). Daný rámec se uplatní též v oblasti spotřebitelských úvěrů. I zde má poskytovatel úvěru, podnikatel profesionál, dle konkrétních okolností případu obvykle výraznou objektivní převahu nad spotřebitelem a tuto nerovnost jsou orgány veřejné moci včetně soudů povinny korigovat nález ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. (N 16/84 SbNU 181)“. Při právním posouzení soud uvažoval také o oddělitelnosti jednotlivých ujednání, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. nebo zda je možné uvažovat o částečné neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru. K ochraně spotřebitele přistoupil Ústavní soud opakovaně, a to až ve fázi výkonu rozhodnutí či exekuce, kdy exekuce byla vedena podle pravomocných a vykonatelných exekučních titulů, dokonce i v podobě rozhodnutí soudů (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. , jenž přehledně uvádí nejen judikaturu obecných soudů. Judikatura Nejvyššího soudu, reprezentovaná např. rozhodnutím sp. zn. (obdobně také v rozhodnutí sp. zn. ), dovodila nepřiměřenost úroku sjednaného ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů.

7. Citovanými názory Ústavního soudu a Nejvyššího soudu soud poměřoval posuzovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o spotřebitelském úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). Významnou nerovnováhu představuje skutečnost, že při poskytnutí peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč, měl žalovaný vrátit celkovou částku ve výši 37 184 Kč, tj. celkem dvojnásobek poskytnuté částky, byť ve formě črtnácti měsíčních splátek. RPSN představuje 272,44 %, jednotlivá ujednání posuzované smlouvy přitom nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 o. z. pouze nepřihlížet dle § 1815 o. z. a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 o. z. Jedná se o smlouvu tzv.„ take it or leave“, tj. žalovaný vezme peníze oproti podpisu smlouvy a závazku vrátit 37 184 Kč, umocněným ještě závazkem k úhradě smluvní pokuty při porušení povinnosti splácet, aniž by mezi stranami reálně proběhlo vyjednávání o obsahu jednotlivých práv a povinností. Z jednotlivých ujednání smlouvy je zřejmé, že jsou natolik provázaná, že není možné uvažovat o jejich oddělenosti.

8. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 o. z.), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. , v němž uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“

9. Jak bylo v řízení zjištěno, žalovaný čerpal jistinu v celkové výši 20 000 Kč a žalobkyni doposud uhradil toliko 2 700 Kč. Soud proto žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil částku ve výši 17 300 Kč po zohlednění žalobkyní tvrzené úhrady. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Při výši splátek soud přihlédl k tomu, že původní úvěruschopnost nebyla posouzena řádně, a proto soud stanovil pro žalovaného příznivější splatnost než dle neplatné smlouvy, a to ve výši, kterou byl měl být žalovaný schopen měsíčně splácet s ohledem na jím doložený příjem v době uzavření smlouvy (26 267 Kč). Současně soud sankcionoval žalobkyni v tom směru, že žalovanému nestanovil povinnost jistinu splácet pod ztrátou výhody splátek.

10. S ohledem na shora uvedený závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy a povinnosti žalovaného vrátit dle § 87 odst. 1 ZSÚ pouze jistinu, soud výrokem II. zamítl veškeré další nároky uplatněné žalobkyní v tomto řízení. Ohledně úroků z prodlení přitom platí, že se žalovaný dosud do prodlení s plněním své platební povinnosti nedostal (k tomu srov. odstavec 9 shora).

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , . Žalovaný měl sice z větší části úspěch, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly, a proto mu je soud nepřiznal.

12. Pokud jde o výrok IV. tohoto rozsudku, ten se opírá o skutečnost, že soud ve věci nevydal žalobkyní navrhovaný elektronický platební rozkaz, a proto doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 480 Kč (dle položky č. 2 bod 2. ve spojení s položkou 1 bod 1. Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu , o soudních poplatcích).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze její splnění vymáhat prostřednictvím soudního výkon rozhodnutí nebo exekuce.