Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 261/2025-47
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o 152 526,86 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 90 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 90 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 62 526,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 146 834,48 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 56 834,48 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 7 098,24 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 90 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 90 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 62 526,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 146 834,48 Kč od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 56 834,48 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 7 098,24 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 152 526,86 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 146 834,48 Kč od datum do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba., IČO IČO, se sídlem adresa (dále také jen ,,právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru ,,Anonymizováno Anonymizováno“ č. Anonymizováno_CZ_Anonymizováno, na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 153 537 Kč s fixní úrokovou sazbou ve výši 7,79 %. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 96 pravidelných měsíčních splátkách vždy k 8. kalendářnímu dni měsíce. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala úvěry prostřednictvím své webové stránky www.unicreditbank.cz, kde žalovaná vyplnila žádost o poskytnutí úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně získala informace o úvěruschopnosti žalované z registru SOLUS, bankovního a nebankovního registru klientských informací. Žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně návrh na uzavření smlouvy o úvěru a tento návrh byl dne datum právní předchůdkyní žalobkyně akceptován. Úvěr byl žalované poskytnut převodem z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalované č. Anonymizováno/Anonymizováno. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením splátek a v upomínce ze dne datum byla informována o zesplatnění celého úvěru a vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná se do prodlení s úhradou dostala dne datum. Žalované byla dne datum odeslána předžalobní upomínka. Předmětem návrhu tedy byla nesplacená jistina ve výši 146 834,48 Kč a smluvní úrok ve výši 5 692,38 Kč. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, se žalobkyně případně domáhala po žalované vymáhání bezdůvodného obohacení. Za tímto účelem navrhovala učinění dotazu u příslušné banky, zda uvedený bankovní účet patřil žalované, a zda na něj byla zaslána platba ve výši 153 537 Kč.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalované. Žalobkyně svou neúčast při jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač k jednání byla předvolána.
4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaná dne datum podepsala návrh na uzavření smlouvy o úvěru, jejímž předmětem mělo být poskytnutí úvěru ,,Anonymizováno Anonymizováno“ č. Anonymizováno_CZ_Anonymizováno ve výši 153 537 Kč, když z toho částka 1 500 Kč představovala úhradu poplatku za poskytnutí úvěru. Daná celková částka byla uvedena také v informacích o spotřebitelském úvěru /viz návrh na uzavření smlouvy na č. l. 19, informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 12 - 13 spisu/. Pro účely žádosti o poskytnutí úvěru byly k žalované zjišťovány údaje k její osobě. Bylo zjištěno, že žalovaná je svobodná, bydlí ve vlastním nebo družstevním bydlení, je zaměstnána na dobu neurčitou. Takto byl uveden také zaměstnavatel žalované. Výše čistého měsíčního výdělku žalované činila za posledních 12 měsíců 24 008 Kč. Minimální měsíční výdaje žalované měly činit 14 793 Kč. Byl zjištěn další splácený úvěr se splátkou ve výši 1 486 Kč, když v únoru 2023 činil zbývající zůstatek úvěru 79 488 Kč. Žalovaná nebyla při lustraci nalezena v registru SOLUS /viz záznam o digitální aktivitě na č. l. 15 - 17, údaje na č. l. 18 – 20 spisu/. Shodného dne, tj. datum, byl právní předchůdkyní žalobkyně akceptován úvěr ,,Anonymizováno Anonymizováno“ se splátkami ve výši 2 263 Kč /viz akceptace návrhu na č. l. 14 spisu/. Ve výpisech právní předchůdkyně žalobkyně evidovala čerpání prostředků ve výši 152 037 Kč se zůstatkem jistiny ve výši 146 834,48 Kč /viz výpis z úvěru č. 1/2023 na č. l. 21, výpis z úvěru č. 3/2024 na č. l. 22 spisu/. Na bankovní účet č. Anonymizováno/Anonymizováno, který patřil žalované, byly dne datum připsány finanční prostředky ve výši 90 000 Kč, když jako plátce byla označena právní předchůdkyně žalobkyně /viz sdělení UniCredit Bank na č. l. 40, výpis na č. l. 41 - 42 spisu/. Dopisem ze dne datum byla žalovaná informována o okamžité splatnosti úvěru, když toto oznámení obsahovalo i výzvu k úhradě dlužné částky nejpozději do dne datum. Toto oznámení bylo žalované odesláno dne datum /viz oznámení o splatnosti na č. l. 23, podací arch na č. l. 24 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni svou pohledávku za žalovanou vyplývající ze smlouvy o úvěru ,,Anonymizováno Anonymizováno“ č. Anonymizováno_CZ_Anonymizováno ze dne datum. Dopisem ze dne datum o této skutečnosti informovala žalovanou /viz smlouva o postoupení pohledávek v elektronickém systému CEPR, seznam postoupených pohledávek na č. l. 27, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 25, podací arch na č. l. 26 spisu/. Žalobkyně zaslala žalované před podáním žaloby dne datum výzvu k úhradě dlužné částky /viz výzva k úhradě na č. l. 28, podací lístek na č. l. 29 spisu/.
5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne datum podepsala žalovaná návrh na uzavření smlouvy o úvěru, jejímž předmětem mělo být poskytnutí úvěru ,,Anonymizováno Anonymizováno“ č. Anonymizováno_CZ_Anonymizováno ve výši 153 537 Kč. Dne datum byly na bankovní účet č. Anonymizováno/Anonymizováno, který patřil žalované, připsány finanční prostředky ve výši 90 000 Kč. Dopisem ze dne datum byla žalovaná informována o okamžité splatnosti úvěru, když toto oznámení obsahovalo i výzvu k úhradě dlužné částky nejpozději do dne datum. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou. Žalovaná netvrdila, že by dlužné plnění uhradila, případně že by její dluh zanikl z jiného důvodu.
6. Soud z provedených důkazů, které byly žalobkyní navrhnuty, neučinil závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala výdaje a příjmy žalované za účelem posouzení úvěruschopnosti žalované. V rámci žádosti o úvěr sice byly uvedeny údaje o výši příjmu, jakož i částka připadající na měsíční výdaje, ale tyto skutečnosti nebyly nikterak ze strany právní předchůdkyně žalobkyně ověřovány. Dále pak nebylo prokázáno ani to, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 153 537 Kč, jak bylo žalobkyní tvrzeno. Za účelem prokázání této skutečnosti žalobkyně navrhla učinění dotazu u příslušné bankovní instituce (právnická osoba.), kdy však bylo zjištěno, že na bankovní účet, který v dané době patřil žalované, byly v rozhodné době poskytnuty finanční prostředky ve výši 90 000 Kč.
7. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníků, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání neomluvila a nežádala ani o jeho odročení. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplněné této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.
8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
13. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, když o této skutečnosti žalovanou vyrozuměla. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V řízení nebylo prokázáno, že by byla úvěrová smlouva sjednána platně, jelikož žalobkyně v řízení neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně (s odbornou péčí) zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě rezignovala jednak na ověřování výše příjmu žalobkyně, ale zejména nedoložila, že by prováděla jakoukoliv kontrolu výdajů žalované. K tomuto bylo pouze v záznamu o digitální aktivitě uvedeno, že minimální měsíční výdaje klienta jsou ve výši 14 793 Kč. Nebylo nijak specifikováno, kolik mají např. činit náklady na bydlení a domácnost, jakož i další výdaje. Jediným ověřeným údajem byl výdaj na úvěrové závazky ve výši 1 486 Kč, který byl ověřen v příslušném registru (tím byla ověřena výše splátky ve výši 1 485 Kč měsíčně). Žalobkyně v řízení ani netvrdila, že by skutečnosti ve vztahu k výdajům byly právní předchůdkyní ověřovány na základě konkrétních podkladů, jakož že by byl ověřován i samotný příjem žalované. Výdajová stránka u žalované nebyla žádným relevantním způsobem ověřována a blíže zkoumána. Nebyly tedy zkoumány náklady vynakládané žalovanou za bydlení, domácnost. Zkoumány nebyly ani žádné další případné běžné náklady žalované. Nebylo tedy prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala majetkovou situaci žalované, a to tedy pouze s výjimkou ověřování existence dalších závazků žalované a vynakládaných nákladů na splátky těchto závazků. Ověřovány pak nebyly ani příjmy žalované, respektive nebyly takové skutečnosti žalobkyní prokazovány. Není postačující vycházet pouze z nepodložených údajů žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří /srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018/. Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně k hodnocení klienta tak nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná.
20. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky toliko ve výši 90 000 Kč, nikoliv v rozsahu, jak bylo žalobkyní tvrzeno. O tomto svědčí především sdělení příslušné banky, které bylo učiněno i s ohledem na návrh žalobkyně, a to právě za účelem prokázání dané skutečnosti. To, že právní předchůdkyně žalobkyně evidovala vyšší částku, nesvědčí o tom, že žalované byly finanční prostředky poskytnuty právě nad rozsah této částky. Nebylo tak prokázáno poskytnutí finančních prostředků nad částku 90 000 Kč.
21. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo tak na straně žalované na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, k bezdůvodnému obohacení, a proto je žalovaná povinna toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vydat. Žalobkyně v žalobě sice uvedla, že nesplacená dlužná jistina představovala částku ve výši 146 834,48 Kč, ale jak již bylo uvedeno, nebylo v řízení prokázáno poskytnutí finančních prostředků nad částku 90 000 Kč. Žalobkyně ani přes přípis soudu neuvedla, jaká konkrétní částka byla ze strany žalované zaplacena, ačkoliv tedy eventuálně požadovala, aby jí soud přiznal bezdůvodné obohacení z titulu finančních prostředků, které byly žalované v minulosti poskytnuty ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Provedeným dokazováním bylo postaveno najisto, že žalovaná obdržela právě 90 000 Kč, když se v této části žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. nyní žalobkyně, bezdůvodně obohatila. Ve zbylém rozsahu tvrzení žalobkyně prokázáno nebylo. Žalovanou tak nadále stíhá povinnost vrátit žalobkyni finanční prostředky ve výši 90 000 Kč, když žalovanou nebylo tvrzeno a tedy ani nebylo prokazováno, jaká částka byla případně z její strany právní předchůdkyni žalobkyně či žalobkyni již vrácena. Co se týká splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení pak tato nastala uplynutím lhůty, která byla žalované pro zaplacení dlužné částky poskytnuta v zaslané výzvě. V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky výzvou ze dne datum, která byla žalované odeslána dne datum. Ohledně okamžiku doručení výzvy soud vycházel z úpravy dle § 573 o. z., když tedy dospěl k tomu, že k doručení výzvy došlo dne datum. Žalované byla poskytnuta lhůta k zaplacení dlužné částky do datum, což ovšem neučinila a následujícího dne, tj. datum, se ocitla v prodlení se splněním své povinnosti a žalobkyni od tohoto dne náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
22. Ve zbylém rozsahu (tj. co do uplatněného nároku na zaplacení částky ve výši 62 526,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 146 834,48 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 56 834,48 Kč od datum do zaplacení) soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření platné smlouvy o úvěru a zejména nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky nad částku ve výši 90 000 Kč (výrok II. tohoto rozsudku).
23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na náhradu nákladů přiznal žalobkyni, která byla ve věci procesně úspěšnější, a to ve výši 7 094,24Kč, přičemž tato částka představuje 24 % z jejich celkové výše 29 576 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62 % a úspěchu žalované v rozsahu 38 %). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 102 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 152 526 Kč sestávající z částky 7 220 Kč za převzetí a přípravu zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) a. t.), z částky 3 610 Kč za jednoduchou výzvu k plnění (§ 11 odst. 2 písm. h) a. t.) a z částky 7 220 Kč za návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t. a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 4 074 Kč (z částky 19 400 Kč). Jejich zaplacení soud žalované uložil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.