Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 181/2025-61
Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Jagošovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 82 162,24 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky částka od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky částka od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s úrokem ve výši 12,99 % ročně z částky částka od datum do datum a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Řízení se v rozsahu části požadovaného smluvního úroku ve výši 0,24 % ročně z částky Anonymizováno od datum do zaplacení zastavuje.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně Jméno advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v rozsahu částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s úrokem ve výši 12,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Řízení se v rozsahu části požadovaného smluvního úroku ve výši 0,24 % ročně z částky , Anonymizováno, od , datum, do zaplacení zastavuje.IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .
1. Žalobním návrhem podaným ku zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím z titulu smlouvy o rychlé půjčce č. hodnota ze dne datum, která byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně – právnická osoba., IČO IČO (dále také jen „banka“) a žalovaným. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši částka, kterou se žalovaný zavázal hradit společně s úrokem, poplatky a pojištěním v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka. Jelikož řádně žalovaný zcela svou povinnost nesplnil, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na soud.
2. Aktivní věcnou legitimaci žalobkyně dokladovala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum.
3. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně dostála své povinnosti a zkoumala poměry žalovaného v bankovních a nebankovních registrech a veřejných databázích.
4. K výzvě soudu k doplnění způsobu a rozsahu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doplnila, že banka vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, přičemž tyto údaje byly vyhodnocovány individuálně, v souladu s platnými strategiemi banky, byly kontrolovány veškeré dostupné interní a externí databáze, registry, byl porovnáván příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ. Doplnila, že žalovaný celkem na předmětný závazek uhradil částku ve výši částka.
5. V rámci podání ze dne datum, které bylo učiněno po výzvě soudu, učinila žalobkyně částečné zpětvzetí žaloby, jak je specifikováno ve výroku III tohoto rozsudku. Soud tedy výrokem III v uvedeném rozsahu zpětvzetí řízení částečně zastavil dle dikce § 96 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále také jen „o.s.ř. “), když v této fázi řízení nebylo třeba souhlasu žalovaného. (výrok III)
6. Protože účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a o.s.ř. , rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil tato skutková zjištění:
7. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu č. hodnota bylo zjištěno, že dne datum byla vyplacena částka ve výši částka, přičemž žalovaný uhradil poslední splátku dne datum. Celkem žalovaný uhradil částka.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. Anonymizováno a přílohy k ní bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne datum mezi bankou a žalobkyní, přičemž předmětem postoupení byla mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Postoupení bylo žalovanému oznámeno vyrozuměním o postoupení ze dne datum.
9. Z výzvy k úhradě ze dne datum bylo zjištěno, že byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k uhrazení částky ve výši částka z titulu smlouvy č. hodnota uzavřené mezi žalovaným a bankou.
10. Z výzvy ze dne datum, přehledu podacích čísel bylo zjištěno, že žalovaný byl dopisem ze dne datum vyzván k uhrazení částky ve výši částka, přičemž výzva byla žalovanému zaslána téhož dne prostřednictvím právnická osoba doporučeně pod podacím číslem Anonymizováno.
11. Z ostatních žalobkyní předložených důkazů soud při formulování skutkového závěru nevycházel, neb nebyly schopny zjištěný skutkový stav ovlivnit, případně vyvrátit.
12. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř. , tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní i z tvrzení, obou účastníků a dospěl k tomuto skutkovému závěru:
13. Dne datum právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši částka, přičemž žalovaný své povinnosti poskytnuté peněžní prostředky vrátit zcela nedostál, když uhradil pouze částku částka. Předmětná pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni.
14. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení:
15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy z hlediska dostatečnosti způsobu posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jakožto předsmluvní povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně. Žalobkyně byla soudem vyzvána usnesením ze dne datum, č.j. spisová značka, nechť doplní skutková tvrzení a předloží důkazy k míře a způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.
20. Žalobkyně rozvedla tvrzení, jak zkoumala její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně však nedoložila ke svému tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žádné relevantní důkazy, které by osvědčovaly zkoumání konkrétních vstupních údajů. Byly doloženy pouze dokumenty: „Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta“, který pouze obecně shrnuje proces zkoumání a „Prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti“, který již obsahuje konkrétní údaje, konkrétní částky, nicméně není zřejmý zdroj těchto údajů. Obsahem spisu není tedy žádná konkrétní listin listina dokládající proces zkoumání úvěruschopnosti právě žalovaného, tedy dokládající nějaké vstupní údaje pro toto zkoumání a odpovídající závěr odůvodňující úvěruschopnost. V intencích projednávané věci soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při sjednávání úvěrových smluv s odbornou péčí, neboť důsledně nezkoumala schopnost žalovaného, jakožto dlužníka, úvěr splácet. V dané věci nutno zohlednit dlouhodobě jednotné závěry soudů vyšších instancí, zde zejména viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18 , jakož i rozsudek NS ČR ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024 . Soud v dané věci dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně zřejmě pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalovaného, resp. spotřebitele, aniž by se blíže jeho poměry zabývala (např. zkoumání výdajů na bydlení, jízdné, ošacení, jídlo), když soudu podklady, stran doklady prokazující příjmy a výdaje žalovaného, ke zkoumání úvěruschopnosti nedoložila. Dle názoru soudu tak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nesplnila povinnost s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, proto soud shledal výše specifikovanou úvěrovou smlouvu v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, a to absolutně.
21. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti.
22. Ve smyslu cit. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla spotřebitelská úvěrová smlouva ze dne datum shledána ze shora nastíněných důvodů neplatnou. Je-li smlouva neplatná, odpadá právní důvod, na základě kterého, si strany plnily (§ 2991 odst. 2 o.z. ) a podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že ten, kdo se na úkor jiného obohatil, musí ochuzenému obohacení vydat. Plnila-li strana bez existence platného závazku, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z. ). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka; na toto hradil žalovaný pouze částečně, konkrétně částku částka. Podle zásad o bezdůvodném obohacení ve spojení s dikcí § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, byl žalovaný zavázán povinností k vrácení poskytnuté a dosud neuhrazené částky společně se zákonným úrokem z prodlení, tedy částky ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení. Nezaplacením vzniklého bezdůvodného obohacení se totiž žalovaný ocitl v prodlení, čímž založil svou povinnost k placení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky dle § 1970 o.z. , kdy počátek prodlení s úhradou dané částky soud stanovil v souladu s výzvou ze dne datum za použití pravidla dle § 573 o.z. , když výzva byla odeslána dne datum, a to dnem datum. (výrok I)
23. Co se týče zbylé části nároku, jak je uveden ve výroku II tohoto rozsudku, tak v této části shledal zdejší soud nárok nedůvodným, neboť je dané plnění požadováno na základě úvěrové smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou, proto byl nárok v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, zamítnut.
24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. , když žalobkyně měla úspěch ve věci pouze částečný. Žalobkyně byla úspěšná z 53 % a neúspěšná z 47 %, proto soud rozhodl tak, že nárok na náhradu nákladů řízení má žalobkyně v rozsahu 6 % nákladů řízení, tedy v částce částka, vypočtených z náhrady nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši částka a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále jen „a.t. “) ve výši částka (3 x částka dle § 7 odst. 5 . ve spojení s § 11 odst. 1 a) a d) a.t. ), 3 x částka režijní paušál dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 13 odst. 4 a.t. a náhradu DPH ve výši 21%, tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částku ve výši částka. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
25. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výroku I a IV na základě § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti ke Krajskému soudu v Brně, a to ve dvou vyhotoveních.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.