Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 151/2025-69
Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kopuletou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 22 636,16 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 869,25 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 869,25 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 16 766,91 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 021,6 Kč od datum do datum, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 622,29 Kč od datum do datum, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 130,75 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 5 869,25 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 869,25 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 869,25 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 16 766,91 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 021,6 Kč od , datum, do , datum, , kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 622,29 Kč od , datum, do , datum, , úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 130,75 Kč od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 5 869,25 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení 22 636,16 Kč s příslušenství z titulu nedoplatku ze smlouvy o revolvingovém úvěru. Uvedla, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátil tyto peněžní prostředky s úrokem ve výši 16,90 % ročně v měsíčních splátkách po 600 Kč vždy k 15. dni každého měsíce. Strany si sjednaly rovněž poplatky spojené se správou úvěru v prodlení a jeho případným vymáháním. Žalovaná své závazky ze smlouvy neplnila řádně a včas, proto žalobkyně pohledávku zesplatnila dne datum. Žalobkyně tvrdila, že prověřila úvěruschopnost žalované, a to především na základě zhodnocení a ověření informací vyžádaných od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalobkyně tak požaduje zaplatil nesplacenou jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč, neuhrazené poplatky ve výši 2 636,16 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 021,60 Kč od datum do datum, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 622,29 Kč od datum do datum, smluvní úrok 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od datum do zaplacení. Žalobkyně žalovanou upomínala, naposledy předžalobní výzvou před podáním žaloby.
2. Žalovaná se k žalobě, přestože jí byla řádně doručena, nevyjádřila.
3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl zejména následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:
Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne datum vyplynulo, že žalovaná ke své osobě uvedla, že je vyučena, od dubna 2019 je zaměstnána u společnosti právnická osoba s měsíčním čistým příjmem 9 446,29 Kč. Náklady na bydlení nemá, žije u rodičů, je svobodná. Své finanční závazky vyčíslila částkou 0 Kč.
Z posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne datum vyplynulo, že příjem žalované byl zkontrolován pracovníkem žalobkyně na základě příchozích plateb na účtu žalované. Žalovaná a zaměstnavatel žalované nebyli v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení (ověřeno náhledem do insolvenčního rejstříku). Žalovaná neměla v době žádosti o úvěr žádné poskytnuté úvěry (ověřeno náhledem do CCB a vlastních systémů). Žalobkyně stanovila životní výdaje žalované na částku 5 878 Kč, a to na základě dat sdělených klientem (nulové výdaje) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení.
Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota, včetně jejích příloh (všeobecné obchodní podmínky), má soud za prokázané, že ji žalovaná uzavřela se žalobkyní dne datum. Sjednáno bylo poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem do 20 000 Kč s možností opakovaného čerpání, který se žalovaná zavázala splácet v měsíčních splátkách ve výši 600 Kč vždy k 15. dni každého měsíce. Základní roční úroková sazba byla sjednána ve výši 16,90 % ročně.
Žalovaná čerpala částku 28 705,01 Kč, doposud uhradila 22 835,76 Kč (prokázáno sjetinou „podklady pre súdne konanie“ z datum, výpisy z úvěrového účtu č. č. účtu).
Z výpisů z účtu žalované č. č. účtu za období od datum – datum soud zjistil, že na účet žalované byly připisovány měsíčně pravidelné příchozí platby ve výši 2 500 Kč, s popisem „platba výživné“ z účtu č. č. účtu, vedeného na jméno FO, dále dávky ošetřovného v rozmezí od 3 240 Kč do 12 400 Kč měsíčně (za období od datum do datum, od datum do datum, od datum do datum, od datum do datum, od datum do datum, od datum do datum a od datum do datum) a příspěvek na bydlení a péči o dítě ročník 2013 ve výši 5 431 Kč měsíčně. Na účet byly připisovány rovněž příchozí platby od společnosti HUEGLI právnická osoba., a to v nepravidelné výši v rozmezí od 2 720 Kč do 12 400 Kč měsíčně (XII/2020 – 3 917 Kč, I/2021 – 6 237 Kč, II/2021 – 2 720 Kč, III/2021 – 6 194 Kč, IV/2021 – 12 400 Kč, V/2021 – 5 290 Kč, VI/2021 – 11 714 Kč, VII/2021 – 7 653 Kč, VIII/2021 – 8 995 Kč, IX/2021 – 11 906 Kč, X/2021 – 8 166 Kč). Zůstatek na účtu v měsíci prosinec 2020 činil částku 6,15 Kč, v měsíci leden 2021 činil 15,76 Kč, v měsíci únor 2021 částku -96,13 Kč, v měsíci březen 2021 částku 71,73 Kč, v měsíci duben 2021 částku 158,75 Kč, v měsíci květen 2021 částku 8,77 Kč, v měsíci červen 2021 částku 231,03 Kč, v měsíci červenec 2021 částku 9 98,45 Kč, v měsíci srpen 2021 částku -17,62 Kč, v měsíci září 2021 částku 83,68 Kč a v měsíci říjen 2021 částku -859,93 Kč.
4. Dopisem ze dne datum prohlásila žalobkyně pohledávku za splatnou ke dni datum s odůvodněním, že žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila řádně a včas (prokázáno dopisem ze dne datum). Žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky, a to poslední výzvou k úhradě dlužné částky ze dne datum, výzvou ze dne datum, včetně potvrzení o odeslání, předžalobní výzvou k úhradě dluhu ze dne datum, včetně potvrzení o podání ze dne datum.
5. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k tomuto závěru: žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem do 20 000 Kč. Žalovaná načerpala v období od datum do datum úvěr ve výši 28 705,01 Kč, který však řádně nesplácela. Žalovaný byla upomínána, naposledy předžalobní výzvou k plnění. Žalovaná uhradila žalobkyni na úvěrový účet částku 22 835,76 Kč.
6. Na základě závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně: Žalovaná a žalobkyně uzavřely dne datum smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“); žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek tak je kromě příslušných ustanovení o.z. nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy – datum – datum (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86 odst. 2 zákona); porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy s tím, že se jedná o neplatnost relativní (§ 87 odst. 1 zákona), přičemž spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (§ 87 odst. 2 zákona). Podle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie (SDEU) jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice 2008/48“), aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. SDEU opakovaně rozhodl, že zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, s tím, že vezmou v úvahu veškeré vnitrostátní právo a použijí metody výkladu jím uznané, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí (rozsudek Dominguez, C-282/10), a že vnitrostátní soudy musejí případně změnit ustálenou vnitrostátní judikaturu, vychází-li tato judikatura z výkladu vnitrostátního práva, který je neslučitelný s cíli směrnice (rozsudek Pohotovosť, C-331/18). Podle rozsudku SDEU OPR Finance, C-679/18 musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
7. S ohledem na shora uvedenou právní úpravu s povinností eurokonformního výkladu se soud z úřední povinnosti zabýval nejprve otázkou, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy prověřována schopnost žalované úvěr splácet a dospěl k závěru, že nikoliv.
K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně sdělila, že tuto posuzovala podle údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, dále na základě informací zjištěných v insolvenčním rejstříku, interní evidenci klientů a dalších systémech. Žalovaná v žádosti uvedla čistý měsíční příjem 9 446,29 Kč, náklady domácnosti ve výši 0 Kč, finanční závazky ve výši 0 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je svobodná a bydlí u rodičů. K výdajům žalované uvedla, že tyto byly žalobkyní vyčísleny na částku 5 878 Kč, a to na základě dat sdělených žalovanou v kombinacemi s interními informacemi žalobkyně, včetně využití statistických údajů, s tím, že žalobkyně porovnávala zjištěné údaje a stanovené výdaje dle interních postupů. Na základě uvedených postupů dospěla k závěru, že u žalované neexistovaly žádné pochybnosti o její schopnosti splácet úvěr, a proto jí úvěr poskytla.
S výjimkou žádosti o poskytnutí úvěru, obsahující informace sdělené žalovanou, a výpisů z bankovního účtu žalované za období prosinec 2020 – říjen 2021 žalobkyně nepředložila žádný další důkaz o tom, že k prověření úvěruschopnosti žalované skutečně došlo. Žádost o úvěr však svědčí toliko o tom, že si žalobkyně zjišťovala informace od žalované, ne však již o tom, že takto zjištěné informace řádně prověřila, zejména když vyjádření žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti obsahuje popisy obecných postupů prověřování úvěruschopnosti. Je třeba poukázat, že k žádosti o úvěr nebyl doložen žádný doklad, z něhož by plynulo faktické ověřování příjmů a výdajů žalované. Z výpisů z bankovního účtu přitom vyplynulo, že žalovaná disponuje nepravidelným příjmem, je závislá na dávkách státní sociální podpory, když je jí úřadem práce vyplácen příspěvek na bydlení a příspěvek na dítě ročník 2013 v celkové výši 5 431 Kč měsíčně, je jí hrazeno výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně od jméno FO a dále to, že měsíční zůstatky na bankovním účtu žalované jsou záporné. Již z těchto dokumentů muselo být žalobkyni zřejmé, že údaje uváděné žalovanou v žádosti o úvěr nejsou správné, ani úplné, a je třeba jejich další ověření. Zkoumány, a tedy ani ověřovány, nebyly dle soudu ani údaje k osobám sdílejícím společnou domácnost s žalovanou či existence vyživovací povinnosti k dítěti a náklady s tím spojené, stejně tak nebyly ověřovány náklady na bydlení, přestože z výpisů z bankovního účtu tyto skutečnosti vyplynuly.
Pochybnosti soudu nad tvrzeným ověřováním příjmové a výdajové stránky tak plynou nejen z absence relevantních informací k příjmům žalované, nákladům na bydlení, nákladům na výživu dítěte, a důkazů k těmto tvrzením, ale rovněž absence relevantních důkazů ke skutečnostem v žalobě a jejím doplnění tvrzeným. Z provedeného dokazování tak vyplynulo, že již v době posuzování úvěruschopnosti existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, o čemž svědčí i časté záporné zůstatky na bankovním účtu žalované a její platební morálka, a tyto nebyly kvalifikovaně ověřovány. To vše ve svém souhrnu podpořilo důvodnost pochybností soudu o kvalifikovaném přístupu žalobkyně při plnění povinnosti uložené § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti žalované s dostatečnou odbornou péčí a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak ve smyslu § 588 o.z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
8. Následně se soud zabýval otázkou, zda žalobkyni náleží vůči žalované nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, který je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o.z., a pokud ano, pak v jaké výši a v jaké době. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila žalobkyni na úvěrový účet částku 22 835,76 Kč, zaplacení další částky, ani jiné rozhodné skutečnosti nebyly v řízení tvrzeny, a tedy ani prokazovány, nedoplatek zůstatku dlužné jistiny, vyplaceného žalované žalobkyní, tak činí částku 5 869,25 Kč. Soud proto v této části podané žalobě vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 5 869,25 Kč jako zůstatku dlužné jistiny s příslušenstvím, které soud žalobkyni přiznal podle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , za dobu od datum, kdy byla žalované doručena výzva žalobkyně k úhradě dlužné částky ze dne datum, a kdy si žalovaná musela být svého prodlení a povinnosti k úhradě nesplacené jistiny úvěru vědoma. Ve zbytku soud žalobu z důvodů shora uvedených výrokem II zamítl.
9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne datum sp. zn. I. ÚS 2717/08 a usnesení KS v Praze ze dne datum čj. spisová značka a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství ke dni rozhodnutí. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. Žalobkyně měla úspěch ohledně celkové částky 6 158,08 Kč (5 869,25 Kč + 288,83 Kč). Neúspěch měla naopak ohledně částky 23 469,90 Kč (částka jistiny, o kterou žalobce požadoval více, než kolik soud přiznal, ve výši 16 766,91 Kč + kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 021,6 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 622,29 Kč + 1 138,76 Kč + 97,80 Kč + 804,58 Kč + 17,96 Kč). Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 29 627,98 Kč. Žalobkyně měla ve věci úspěch 20,78 %, zatímco žalovaná měla úspěch 79,22 %. Žalované tak náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení; žádné náklady však žalované v řízení podle obsahu spisu nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.
10. Lhůta k plnění byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. , když soud neshledal důvod k jinému postupu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.
Nesplní-li povinná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.