Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 177/2025-39

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Librovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČ IČO žalobkyně

se sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta

se sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného

trvale bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 57 880 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 559,23 Kč s úrokem z prodlení z částky 27 559,23 Kč ve výši 12 % p.a. od 25. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Ve zbývající části se žalobní návrh zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v adresa-625561/0710, VS var. symbol, částku 579 Kč na soudní poplatek.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 559,23 Kč s úrokem z prodlení z částky 27 559,23 Kč ve výši 12 % p.a. od 25. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.II. Ve zbývající části se žalobní návrh zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, -625561/0710, VS , var. symbol, , částku 579 Kč na soudní poplatek.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 7. 7. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 57 880,66 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci dne 21. 7. 2024 uzavřeli smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru (dále také jen "smlouva") distančním způsobem na adrese www.Anonymizováno.cz, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr do výše 77 100 Kč s možností postupného čerpání, který měl být splacen do 8. 1. 2026. Žalovaný sjednal mimo jiné i volitelnou službu Presto za poplatek 659,98 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Ačkoli byl úvěr žalovanému poskytnut (v období od 21. 7. 2024 do 23. 9. 2024) v částce 37 121 Kč, tento nebyl žalovaným do dne podání žaloby uhrazen. Dlužná částka ve výši 57 535,53 Kč sestává z:

 dlužné jistiny ve výši 27 910,73 Kč,

 poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 520,06 Kč

 poplatku za službu Presto ve výši 308,44 Kč

 smluvního úroku ve výši 28 796,30 Kč

Dalších 345,13 Kč žalobkyní požadovaných pak představovalo sjednanou smluvní pokutu.

Pro případ, že by soud nepovažoval uplatněný nárok za prokázaný z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, požadovala žalobkyně, aby v části požadované jistiny byl tento nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. / a 4/ , dnem 15. 9. 2025, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 4. 9. 2025).

3. Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřenou mezi účastníky dne 21. 7. 2024 vzal soud za prokázané, že touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr s postupným čerpáním do výše 77 100 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a úrokem ve výši 1,016 % denně do 8. 1. 2026.

Dle čl. VIII Smlouvy byla žalobkyně oprávněna v případě prodlení žalovaného požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení.

Dle přehledu bankovních transakcí byla částka 37 121 Kč převedena na účet žalovaného specifikovaný ve smlouvě čtyřmi platbami, a to v období od 21. 7. 2024 do 23. 9. 2024.

Dopisem ze dne 24. 2. 2025 žalobkyně smlouvu o úvěru z důvodu prodlení žalovaného s hrazením závazků ze smlouvy vypověděla.

4. Dley nazvané ,,Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ dosahoval žalovaný čistého měsíčního příjmu 29 079 Kč, jeho pravidelné měsíční výdaje na bydlení činily 1 000 Kč, další nezbytné výdaje 2 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 2 000 Kč měsíčně. S příjmem žalovaného měli ve společné domácnosti hospodařit celkem hodnota osoby (z toho 3 s příjmem).

Dley nazvané ,,Identifikované příjmy“ byly na účet žalovaného v období od 31. 7. 2023 do 17. 7. 2024 připisovány jednotlivé finanční částky; výpis neobsahoval údaje o jakýchkoli výdajích žalovaného.

5. Podle ust. , , (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výši smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

7. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněném z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze formulář s údaji zjištěnými od žalovaného a údaje zjištěné z jeho účtu týkající se pouze příjmů. Nepředložila však žádné důkazy ohledně konkrétních měsíčních výdajů žalovaného (např. nájemní smlouvu, SIPO, úplný výpis z účtu, ze kterého by bylo možno zjistit bilanci účtu v měsících předcházejících poskytnutí úvěru apod.). Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle , o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. . Z předložených listin vyplývá, že zejména výdaje žalovaného nebyly řádně ověřeny, když nebyla předložena např. nájemní smlouva, SIPO, úplný výpis z účtu žalovaného za období předcházející uzavření úvěrové smlouvy apod. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částka 27 559,23 Kč (poskytnutých 37 121 Kč mínus žalovaným zaplacených 9 210,23 Kč na jistinu a 351,54 Kč na službu Presto). Zároveň byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s nař. vl. č. , a to ode dne následujícího po dni zesplatnění dluhu. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).

11. O nákladech řízení rozhodl soud dle , když každý z účastníků měl ve věci pouze částečný úspěch.

12. Žalobkyni byla zároveň uložena povinnost zaplatit České republice 579 Kč na soudní poplatek, když soud k návrhu žalobkyně nepřistoupil k vydání elektronického platebního rozkazu (položka 2 bod 2. a položka 1 1b) Sazebníku soudních poplatků).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení, písemně, trojmo, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.