Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 2/2025-45

Zmenené rozhodnutím 28 Co 120/2025-57
„Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy [[tituly před jménem]] [[jméno FO]] a soudkyň [[tituly před jménem]] [[jméno FO]] a [[tituly před jménem]] [[jméno FO]] ve věci žalobce: [[Jméno žalobce]]., IČO [[IČO žalobce]] sídlem [[Adresa žalobce]] zastoupený advokátem [[Jméno advokáta]] sídlem [[Adresa advokáta]] proti žalovanému: [[Jméno žalovaného]]., IČO [[IČO žalovaného]] sídlem [[Adresa žalovaného]] o zaplacení částky 972 987,78 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 24. dubna 2025, č. j. 24 C 2/2025-45 takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se ve V. výroku mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 82 589,80 Kč k rukám jeho zástupce, advokáta [[Jméno advokáta]], do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 603,40 Kč k rukám jeho zástupce, advokáta [[Jméno advokáta]], do tří dnů od právní moci tohoto usnesení."

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci

žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 972 987,78 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 68 222,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 24. 2. 2025, č.j. -23, se zrušuje.

III. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 972 987,78 Kč, se řízení zastavuje.

IV. Účtárně Okresního soudu v Třebíči se poukazuje, aby žalobci vrátila část soudního poplatku ve výši 21 664 Kč.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 56 623 Kč k rukám Jméno advokáta, advokáta se sídlem adresa, jméno FO, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 68 222,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 24. 2. 2025, č.j. -23, se zrušuje.III. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 972 987,78 Kč, se řízení zastavuje.IV. Účtárně Okresního soudu v Třebíči se poukazuje, aby žalobci vrátila část soudního poplatku ve výši 21 664 Kč.V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 56 623 Kč k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, , , jméno FO, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 8. 1. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 972 987,78 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení ceny díla dle smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že jako výhradní dodavatel v ČR dlouhodobě dodává žalovanému specializovaný spojovací materiál. jméno FO základě objednávek žalovaného č. Anonymizováno z 5. 1. 2024 a Anonymizováno z 3. 5. 2024 zhotovil pro žalovaného výrobky specifikované v těchto objednávkách a cenu díla mu v souladu s obvyklou praxí mezi účastníky vyúčtoval daňovým dokladem č.Anonymizováno na částku 431 389 Kč s termínem splatnosti do 18. 6. 2024 a daňovým dokladem č. Anonymizováno na částku 541 598,78 Kč s termínem splatnosti do 23. 8. 2024 (dále jen předmětné daňové doklady). Jedná se o výrobky neprodejné jinému zákazníku a vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný jejich cenu ani částečně neuhradil, byly ke dni zahájení řízení stále umístěny ve skladu žalobce. Důvodem vystavení shora uvedených zálohových daňových dokladů byla předchozí špatná platební morálka žalovaného a k jejich vystavení vydal pokyn pověřený zaměstnanec žalovaného.

2. Ohledně jistiny ceny díla ve výši 972 987,78 Kč vzal žalobce podáním doručeným soudu dne 12. 3. 2025 žalobu zpět s tím, že mu žalovaný na její úhradu zaplatil dne 9. 1. 2025 částku 431 389,20 Kč a dne 6. 3. 2025 částku 531 164,60 Kč, zbývající část ceny díla ve výši 10 434,80 Kč byla žalovaným zaplacena již před zahájením řízení. Soud proto v této části v rozsahu zpětvzetí žaloby dle řízení zastavil a rozhodoval o zbývající části žaloby představující zákonný úrok z prodlení za pozdní úhradu ceny díla dle shora uvedených daňových dokladů v celkové výši 68 222,90 Kč. Dále výrokem II. rozsudku vyhověl odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 24. 2. 2025, č. j. -23, vydanému vyšším soudním úředníkem o částečném zastavení řízení, neboť se vzhledem k dalšímu vývoji věci stalo toto rozhodnutí nadbytečným.

3. Žalovaný navrhl v nezpětvzaté části zamítnutí žaloby. Nezpochybnil správnost tvrzení žalobce o termínech plateb ceny díla ani správnost výpočtu zákonných úroků z prodlení provedeného žalobcem, neboť se dle jeho názoru u daňových dokladů vystavených žalobcem jednalo pouze o zálohové faktury, u kterých není v případě prodlení nárok na zákonný úrok z prodlení. Zaměstnanec žalovaného jméno FO, na jehož pokyn byly zálohové faktury vystaveny, je přitom pracovníkem zásobovacího oddělení žalovaného, a není oprávněn jménem žalovaného uzavírat smlouvy. Souhlas s vystavením zálohových faktur byl přitom odůvodněn jen pohrůžkou žalobce, že zastaví práce na díle pro žalovaného dle předmětných objednávek do doby, než budou splněny dluhy žalovaného vůči žalobci z jiného obchodního případu mezi nimi.

4. Z e-mailové korespondence obsažené ve spisu vzal soud za prokázané, že předmětné daňové doklady byly jako zálohové zaslány žalovanému na základě žádosti žalovaného ze dne 24. 6. 2024 vyhotovené zaměstnancem žalovaného jméno FO, který je dle tvrzení samotného žalovaného pracovníkem jeho zásobovacího oddělení, a tedy osobou zastupující žalovaného jako právnickou osobu v rozsahu obvyklém vzhledem k jejich zařazení a funkci, jak se jeví veřejnosti, ve smyslu věta první . Pracovní náplní pracovníka zásobovacího oddělení je nepochybně z pohledu veřejnosti, a tedy i žalobce, objednávat jménem zaměstnavatele věci potřebné k zajištění výroby včetně jednání o způsobu platby jeho ceny. Ze strany tohoto zaměstnance se tak nejednalo o jeho exces, o kterém by žalovaný mohl vědět, a jeho jednání proto žalovaného platně zavazuje. Oba daňové doklady vystavené žalobcem mají přitom veškeré náležitosti řádných daňových dokladů a termín k plnění v nich obsažený 1 měsíc od jejich vystavení nelze považovat za nepřiměřený a neodpovídající obvyklé obchodní praxi. Motivem požadavku žalobce na zaplacení záloh na cenu objednaného díla akceptovaného žalovaným pak byla nepochybně předchozí špatná platební morálka žalovaného vůči žalobci, a požadavek žalobce na zaplacení zálohy na cenu díla tak rovněž nelze považovat za neodpovídající obvyklé obchodní praxi. Je proto třeba dovodit, že se žalovaný dnem následujícím po splatnosti obou daňových dokladů ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním dluhu, a žalobci tak dle a vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení, přičemž soud nemá pochyb o tom, že žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení v platném znění i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, a tuto skutečnost nezpochybnil ani žalovaný. Soud proto v části týkající se úroků z prodlení jako příslušenství původní pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost k jejich zaplacení v obecné třídenní lhůtě k plnění dle , neboť neshledal důvody pro výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.

5. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud dle věta druhá a , neboť byla částečně pro chování žalovaného, který zaplatil cenu díla až po zahájení řízení, vzata zpět žaloba, která byla podána důvodně, a ve zbývající části řízení byl žalobce plně úspěšný. Soud proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to nevracené části soudního poplatku ve výši 5 416 Kč a nákladů právního zastoupení advokátem. Tyto náklady představují odměnu advokáta za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému obsahující skutkový i právní rozbor věci před zahájením řízení a podání žaloby) po 12 220 Kč dle vyhl. č. ve znění platném ke dni zahájení řízení při tarifní hodnotě sporu 972 987,78 Kč, odměnu za jeden hlavní úkon za účast na jednání soudu dne 17. 4. 2025 ve výši 3 860 Kč ve znění téže vyhlášky při tarifní hodnotě sporu 68 222,90 Kč, čtyři paušální náhrady po 450 Kč dle téže vyhlášky, a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 8 887 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Další případné náklady řízení nemohl soud žalobci přiznat, neboť nebyly žalobcem přes výzvu soudu vyčísleny ani doloženy, a soud proto žalobci přiznal právo na náhradu prokazatelných nákladů řízení právě ve výši 56 623 Kč.

6. Protože žaloba ve věci samé byla vzata zpět před jednáním soudu, rozhodl soud současně dle § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích o vrácení 80 % soudního poplatku žalobci s tím, že tato část soudního poplatku ve výši 21 664 Kč bude žalobci vrácena prostřednictví účtárny Okresního soudu v Třebíči.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.