Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 103/2025-252

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martínkovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Petrem Maškem sídlem Boušova 792, 190 14 Praha 9 - Klánovice

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení 37 176,52 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 5. 7. 2025 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 253,15 Kč za období od 13. 6. 2025 do 4. 7. 2025, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do:

a) částky 2 176,52 Kč,

b) kapitalizovaného úroku ve výši 5 755,46 Kč od 23.10.2024 do 4. 7. 2025,

c) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 903,60 Kč od 2.4.2025 do 4. 7. 2025,

d) úroku 12 % ročně z částky 37 176,52 Kč od 5. 7. 2025 do zaplacení,

e) zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 176,52 Kč od 5. 7. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 488,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR– Okresnímu soudu v Kutné Hoře do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši 371 Kč.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 5. 7. 2025 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 253,15 Kč za období od 13. 6. 2025 do 4. 7. 2025, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do:a) částky 2 176,52 Kč,b) kapitalizovaného úroku ve výši 5 755,46 Kč od 23.10.2024 do 4. 7. 2025,c) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 903,60 Kč od 2.4.2025 do 4. 7. 2025,d) úroku 12 % ročně z částky 37 176,52 Kč od 5. 7. 2025 do zaplacení,e) zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 176,52 Kč od 5. 7. 2025 do zaplacení.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 488,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR– Okresnímu soudu v Kutné Hoře do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši 371 Kč.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 37 176,52 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 14. 6. 2024 uzavřela s žalovanou smlouvu o kontokorentním úvěru s úvěrovým limitem ve výši 35 000 Kč, na jejímž základě bylo žalované povoleno přečerpat svůj běžný účet až do výše úvěrového limitu. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 21,90 % ročně a smluvenými poplatky. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek, přistoupila žalobkyně k prohlášení dlužné částky za splatnou, o čemž žalovanou informovala. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala, kdy podáním ze dne 14. 8. 2025 upřesnila žalobní petit, po žalované úhrady jistiny ve výši 35 000 Kč, poplatků ve výši 2 176,52 Kč, smluvního kapitalizovaného úroku ve výši 5 755,46 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 156,75 Kč, smluvního úroku ve výši 12 % ročně z částky 37 176,52 Kč od 5. 7. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 37 176,52 Kč od 5. 7. 2025 do zaplacení. Žalovaná ke dni podání žaloby neuhradila na svůj dluh ničeho.

2. Žalovaná se k žalobou uplatněnému nároku nijak nevyjádřila.

3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že žalovaná celkově načerpala částku 357 251,25 Kč a uhradila částku 322 235,25 Kč.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Z žádosti o založení osobního účtu má soud za prokázané, že žalovaná měla u žalobkyně vedený osobní účet č. 270887924, a to od roku 2015.

6. Z dokumentu s názvem smlouva o kontokorentu vč. obchodních podmínek a sazebníku, z dokumentu s názvem předsmluvní informace a ze záznamů o podpisu klienta, má soud prokázané, že žalobkyně chtěla s žalovanou dne 14. 6. 2024 uzavřít smlouvu o kontokorentním úvěru č. Anonymizováno. Ve smlouvě se žalobkyně, jako úvěrující, zavázala poskytnout žalované k účtu č. hodnota neúčelový revolvingový úvěr na dobu neurčitou do výše úvěrového limitu v částce 35 000 Kč, kterou se žalovaná, jako úvěrovaný, zavázala žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 21,90 % ročně, v anuitních splátkách tak, že úrok z úvěrované částky byl splatný ke každému poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce, a současně 1x za šest měsíců bylo třeba uhradit úvěr vč. poplatků, úroků a dalšího příslušenství v plné výši. Žalovaná se dále zavázala, že zajistí kreditní obrat na svém účtu minimálně ve výši 50 % jejího kontokorentu.

7. Z dokumentu s názvem žádost o úvěr, ze schvalovacího protokolu žalobkyně, z informací z právnická osoba a z informací z registrů žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně se pokusila zkoumat úvěruschopnost žalované a posoudit její schopnost splácet. Žalovaná ve své žádosti o úvěr uvedla, že má čistý měsíční příjem ve výši 35 700 Kč a pravidelné měsíční výdaje ve výši 6 000 Kč, žádné závazky žalovaná neuvedla. Soud dále zjistil, že žalovaná byla dle svých tvrzení zaměstnaná. Žalovaná dále ke dni žádosti měla u žalobkyně od 27. 11. 2023 vedenou splátkovou kreditní kartu s úvěrovým limitem ve výši 40 000 Kč, přičemž žalobkyně neevidovala žádné nesplacené či dlužné splátky. Žalobkyně při svých výpočtech vycházela z výpisů z účtů žalované a statistických dat.

8. Z výpisu z účtu žalované má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 357 251,25 Kč.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 6. 2025 vč. dokladu o odeslání, z oznámení o zesplatnění vč. dokladu o odeslání, z dokumentů s názvem oznámení o využití oprávnění, neplnění podmínky kontokorentu, výzva, 1. a 2. výzva, a poslední výzva, vše vč. dokladů o odeslání má soud za prokázané, že před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky.

10. Ze sdělení žalobkyně a přehledu splácení má soud za prokázané, že žalovaná žalobkyni před podáním žaloby a uhradila částku 322 235,25 Kč.

11. Soud dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí.

12. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení , (dále jen „o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

13. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžitá zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

14. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

18. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

19. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

22. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

25. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná.

27. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce, coby poskytovatele úvěru jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.

28. Za shora zjištěného skutkového stavu soud nemá prokázáno, že žalobkyně dostatečným způsobem zkoumala schopnost žalované splácet, a to co se týče jejích příjmů, tak i jejích výdajů a celkových majetkových poměrů. Žalobkyně vycházela z informací zjištěných od žalované, které ověřovala pouze z výpisů z jejího účtu. Dále žalovanou prověřovala v registrech NRKI a BRKI a ve své interní databázi, aby zjistila míru její zadluženosti a ověřila, zda žalovaná není osobou, která již v době poskytnutí úvěru nebyla schopna splácet své závazky. Žalobkyně však blíže nezkoumala tvrzení žalované ohledně jejích příjmů (vyjma výpisů z účtu), konkrétněji se nezaobírala konkrétními výdaji žalované související se základními a běžnými potřebami osoby, ani nezkoumala jejich skladbu a věrohodnost. Postup žalobkyně tak byl ryze formální, když se žalobkyně spokojila s informacemi od žalované, aniž by si od něho vyžádala příslušná vysvětlení a doklady (výplatní pásku, nájemní smlouvu, doklady o výši záloh za energie apod.). Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je pak i zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

29. Soud nepostupoval dle a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu poskytnout poučení, že dosud nebyla prokázána tvrzení o tom, že žalobkyně skutečně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Žalobkyně k poučení soudu předložila toliko interníy žalobkyně stran způsobu posuzování úvěruschopnosti žalované, platební historii žalované a výpisy z jejího účtu. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila relevantní doklady stran výdajů a příjmů žalované, kterými by podložila svá tvrzení uvedená v listinách.

30. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, a soudu proto nezbývalo než uzavřít, že žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného v okamžiku uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnila.

31. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, uložená poskytovateli (žalobkyni, resp. právnímu předchůdci), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. -77 či nález Ústavního soudu sp. zn. ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. – 71, ve kterém dospěl k závěru, „že v stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Ačkoliv znění zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srov. o. z.).

32. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru ze dne 14. 6. 2024 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, neboť má tuto smlouvu za neplatnou, a to s účinky ex tunc.

33. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.

34. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 357 251,25 Kč a žalovaná před podáním žalobu uhradila žalobkyni částku ve výši 322 235,25 Kč, její bezdůvodné obohacení tak činí částku 35 000 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná dlužnou částku přes výzvu žalobkyně neuhradila, ocitla se v prodlení s úhradou dluhu, a žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení od 13. 6. 2025 do zaplacení ve výši stanovené dle (výrok I.).

35. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou, z důvodů shora uvedených, zamítl (výrok II.).

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „”), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 488,30 Kč, přičemž tato částka představuje 57,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,66 % a úspěchu žalované v rozsahu 21,34 %) za současného přihlédnutí k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 859 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „”), z tarifní hodnoty ve výši 71 561,38 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci samé a uvedených v , d) advokátní tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, písemný návrh ve věci samé) a z částky 2 620 Kč dle a advokátního tarifu za 1 úkon právní služby realizovaný po podání žaloby (účast na jednání dne 12. 8. 2025), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle , a jedné paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle advokátního tarifu, náhrady za promeškaný čas ve výši 900 Kč za 6 započatých půlhodin po 150 Kč (cesta Praha – Kutná Hora a zpět) dle advokátní tarifu, náhrada cestovného ve výši 1 448,54 Kč za použití osobního automobilu tov. zn. MG AS23 dle Sb, za cestu na jednání soudu dne 12. 8. 2025 na trase Praha – Kutná Hora a zpět (2 x 85 km) při kombinované spotřebě 7,6 l/100 km, ceně benzinu 35,80 Kč/l a základní sazbě náhrady 5,80 Kč za 1 km jízdy, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 818,53 Kč ve výši 1 641,90 Kč, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH.

37. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů ( věta prvá před středníkem ). O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle .

38. Soud dále rozhodl o povinnosti žalobkyně uhradit soudní poplatek v částce 371 Kč, neboť dle položky 1 bod 1) písm. b) , Sazebníku soudních poplatků, soudní poplatek za návrh, jehož předmětem je peněžité plnění v částce vyšší než 20 000 Kč do 40 000 000 Kč, činí 5 % z této částky, a žalobkyně uhradila dne 8. 7. 2025 pouze částku 1 488 Kč odpovídající soudnímu poplatku za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu dle položky 2 bod 1) písm. c) Sazebníku soudních poplatků. Vzhledem ke skutečnosti, že ve věci nebylo možno vydat elektronický platební rozkaz, rozhodl soud výrokem IV. tohoto rozsudku o povinnosti žalobkyně doplatit zbývající část soudního poplatku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.