Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 59/2025-32

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 59 298,76 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 59 298,76 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 53 913,76 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 53 913,76 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 967,07 Kč a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 012,83 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 16 711 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 59 298,76 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 53 913,76 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 53 913,76 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 967,07 Kč a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 012,83 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 16 711 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 59 298,76 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným jako smluvními stranami dne 13. 9. 2018. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 130 000 Kč. Žalovaný se zavázal jej splatit v 96 měsíčních splátkách po 2 191 Kč včetně úroku z úvěru ve výši 12,75 % ročně. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas. Žalobkyně proto úvěr prohlásila za splatný. Žalovaný však dlužnou částku žalobkyni dosud neuhradil.

K výzvě soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení ohledně přezkumu úvěruschopnosti žalovaného a tato doložila též listinnými důkazy.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

V souladu s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření ( ).

Na základě listin předložených žalobkyní učinil soud závěr, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 13. 9. 2018 smlouvu o úvěru ve výši 130 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 12,90 %. Měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 2 191 Kč. Poplatky spojené s uzavřenou smlouvou byly blíže specifikovány v Sazebníku, na který smlouva odkazuje. Výňatek ze Sazebníku je součástí smlouvy, resp. je k této připojen. žalovaný celý úvěr vyčerpal dne 13. 9. 2018. Žalovaný též podepsal standartní informace o spotřebitelském úvěru. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádné děti, má střední vzdělání s maturitou a jeho pravidelný čistý měsíční příjem ze závislé činnosti činí 26 000 Kč. Měsíční výdaje uvedl v celkové výši 2 000 Kč. Dále uvedl, že nemá žádné úvěry ani půjčky. Výše čerpané částky, přehled uhrazených splátek i výše dlužné částky byly zjištěny z historického výpisu úvěru č. tel. číslo CZK. Výzvou ze dne 27. 11. 2024 oznámila žalobkyně žalovanému, že splatnost celého dluhu nastane dne 15. 1. 2025 a pokud svůj dluh v uvedené lhůtě neuhradí, bude tento vymáhám soudní cestou. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 17. 1. 2025. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě jeho čestného prohlášení o výši příjmů. Dále žalobkyně zjišťovala zadluženost žalovaného a lustrovala ho ve veřejně přístupných databázích dlužníků a dalších, o čemž soudu předložila doklady.

Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení , (dále též jen „o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.

Podle , účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

Podle § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

Podle § 1970 o. z. věta první po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

Na základě listin předložených žalobkyní dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 2395 o.z. a jemu následující, jakož i sjednaným povinnostem smluvním, žalovaný ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o úvěru přiměl k zesplatnění úvěru, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázal žalobkyni splatnou finanční hotovost a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněného nároku nebyl žalovaným v řízení nikterak zpochybněn a soud jej má za prokázaný listinami předloženými žalobkyní, stanovil soud žalovanému povinnost k jeho úhradě k návrhu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku. S ohledem na skutečnost, že mezi žalovaným a žalobkyní byl platně sjednán úrok z úvěru, přiznal soud žalobkyni i tento nárok.

V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení má pak soud za zcela prokázané, že žalovaný se neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalovanému i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě i v této části vyhověl.

O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení , dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek:

- soudní poplatek ve výši 2 372 Kč,

- odměna advokáta ve smyslu ustanovení , advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“) ve výši 3 x 3 500 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu týkající se věci samé), celkem 10 500 Kč, za doplnění žalobních tvrzení ze dne 16. 7. 2025 soud odměnu nepřiznal, neboť tyto údaje měla žalobkyně uvést již v samotné žalobě,

- 3 x 450 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 900 Kč.

Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.

Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení ; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.