Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 348/2024-43

Okresní soud v Liberci rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného

o zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 160,52 Kč

a ve výši 6 966,88 Kč

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 385,81 Kč a 425,05 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se částečně zastavuje co do 2 928,33 Kč a co do 1 424,07 Kč

III. Co do 3 846,38 Kč a 5 117,76 Kč se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 385,81 Kč a 425,05 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Řízení se částečně zastavuje co do 2 928,33 Kč a co do 1 424,07 KčIII. Co do 3 846,38 Kč a 5 117,76 Kč se žaloba zamítá.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně zahájila datum řízení (sp. zn. ), ve kterém se domáhala několika druhů nároků ze dvou úvěrových smluv, které žalovaný uzavřel s její právní předchůdkyní právnická osoba., konkrétně ze smlouvy č. hodnota uzavřené dne 9. 1. 2022 (nárok č. 2) a ze smlouvy č. hodnota uzavřené dne 12. 4. 2022 (nárok č. 1), kdy k samostatnému projednání byly vyloučeny nároky na smluvní pokuty. Ty byly nárokovány původně ve výších 8 160,52 Kč u nároku č. 2 a 6 966,88 Kč u nároku č. 1. Jak k těmto výším žalobkyně dospěla, resp. nedospěla, sdělila až v doplnění žaloby doručeném 19. 7. 2024, kde se dopočítala již jen na částky 5 232,19 Kč ze splátek za červen 2022 až březen 2023 a 5 542,81 Kč ze splátek za červen 2022 až červen 2023, a žalobu tedy vzala částečně zpět o rozdíly 2 928,33 Kč a co do 1 424,07 Kč.

2. Řízení bylo nad tyto částky, na kterých nadále setrvala, zastaveno výrokem II podle , 2 a 4 , , (dále jen „ “), když do doby zahájení jednání ve věci je žalobkyně oprávněna disponovat žalobou bez omezení a stanovisko žalované je nerozhodné.

3. O ostatních nárocích bylo rozhodnuto pod původní sp. zn. , kde žalobkyně vzhledem k tomu, že smlouvami byla vedle úroku z úvěru a dalších plateb za úvěrové služby sjednána v obou případech ještě nepřiměřeně vysoká odměna za poskytnutí úvěru (činící téměř polovinu poskytované částky), žalobu vzala částečně zpět, a navrhla vyloučení pokut, které potřebovala přepočítat, a upravit základ pro jejich výpočet v souladu s učiněným zpětvzetím. Avizovala tak sama další částečné zpětvzetí a doplnění výpočtu pokut z těch částí splátek, které v sobě nezahrnují onu úhradu za poskytnutí úvěru, kde sama akceptovala nepřiměřenost její výše.

4. Namísto toho, aby však žalobkyně podle rozkladu splátek dle splátkového kalendáře dotvrdila, jaká část jednotlivých splátek připadala na onu odměnu, resp. na zbývající nároky bez ní (a provedla z jednotlivých těchto částí splátek výpočet pokuty), aby soud během jednání mohl vést k těmto tvrzením dokazování a zjistit, zda jde o částky důvodné a je s nimi žalovaný skutečně v prodlení, a zda z nich tedy náleží smluvní pokuta a v žalované výši, žalobkyně předložila toliko výpočet smluvní pokuty až z celé zbývající jistiny od data, kdy již měly být všechny splátky uhrazeny (de facto od prodlení s poslední z nich, ty předchozí z výpočtu i tvrzení zcela vynechala).

5. To je sice zjednodušený způsob, jak vypočítat část smluvní pokuty, onu „jistou“ část poté, co nepřiměřenou odměnu vzala zpět, nicméně nijak to neřeší část žalovaných pokut z jednotlivých dílčích splátek do té doby, tj. nejen od 9. 3. 2023 v případě částky 10 855,70 Kč a od 12. 6. 2023 v případě částky 13 974,23 Kč (které byly rozsudkem č. j. -48 přiznány na úvěrových jistinách), ale ze splátek splatných v prvním případě již od 10. 6. 2022 do 9. 3. 2023 a zahrnutých do výpočtu částky 5 232,19 Kč a od 13. 6. 2022 do 12. 6. 2023 v druhém, kde celkově bylo vypočteno 5 542,81 Kč, a na kterých ale současně žalobkyně nadále setrvala.

6. Pro absenci tvrzení ohledně částí splátek do té doby toliko takovéto doplnění neumožňuje vést dokazování k položkám, ze kterých by měl nárok na smluvní pokutu být dán dříve a postupně, protože soudu nebyly, a to ani přes opakovanou výzvu sděleny. Splátky, které nebyly uhrazeny, byly právě základem pro výpočet smluvní pokuty nárokované procentuální sazbou za prodlení v každém jednotlivém dni, a jestliže žalobkyně nedotvrdila skladbu splátek, pak nebylo možné, až do splatnosti poslední splátky a tedy již celé jistiny, smluvní pokutu posoudit a rozhodnout o ní pro absenci skutkových tvrzení.

7. Žalovaný se ani k tomuto jednání nedostavil, k věci se tedy nijak nevyjádřil. Soud provedl důkazy týkající se sjednání smluvních pokut, tj. úvěrové smlouvy, jakož i doklady ke zkoumání úvěruschopnosti, kdy splnění této povinnosti je předpokladem pro platné uzavření smlouvy, a rozsudkem ohledně dlužných jistin a dalších nároků.

8. Ze žádosti o úvěr z 9. 1. 2022 vyplývá, že žalovaný požádal o 20 000 Kč na 14 měsíců se splátkou 2 650 Kč měsíčně. Uvedl, že je zaměstnaný od 1. 7. 2021, smlouvu má do konce roku 2022, a předložil výplatní pásky i pracovní smlouvu. Výši mzdy sdělil 24 805 Kč, výdaj na bydlení a energie u rodičů 2 000 Kč, na jídlo a osobní náklady 12 500 Kč a na srážky na výživném 3 904 Kč. Tj. celkové výdaje 18 404 Kč, kdy mu tak mělo zbývat 6 401 Kč měsíčně, při vyživování dvou osob.

9. Z pracovní smlouvy vyplývá, že byl zaměstnaný tak, jak žalobkyně tvrdí, od datum, u právnická osoba, z dodatku č. 1 pak prodloužení pracovního poměru do 31. 12. 2022. Z výplatní pásky za září 2021 vyplývá srážka na exekuci 2 993 Kč, kdy poté bylo vyplaceno žalovanému na mzdě 20 981 Kč. Z výplatní pásky za listopad 2021 vyplývá, že žalovaný pracoval včetně přesčasů a víkendů, dostal i odměny různého druhu, a i po srážce v exekuci ve výši 4 533 Kč mu bylo vyplaceno na účet 21 932 Kč.

10. Z žádosti žalovaného o úvěr z 12. 4. 2022 vyplývá, že žádal o dalších 20 000 Kč splatných ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. V žádosti vyplnil stejné zaměstnání a příjem 22 773 Kč. Za bydlení a energie vydává v nájmu 4 000 Kč, za jídlo a osobní náklady 12 300 Kč, na výživném hradí 1 747 Kč, a měsíční splátky stávajících půjček činí 2 000 Kč, tedy uvedl celkové měsíční výdaje 20 047 Kč a na splácení mu tak v tomto případě mělo zbývat 2 726 Kč.

11. Z výplatních pásek v roce 2022 vyplývá, že v lednu odpracoval 87,75 hodiny, 13 hodin čerpal dovolenou a dalších 12 dnů měl ošetřování člena rodiny. V únoru 2022 měl ošetřování člena rodiny 17 a 11 dnů, tj. celý měsíc. Ve spojení se složenkami ČSSZ tak lze zjistit, že za leden byla na ošetřování doplacena částka 6 399 Kč, tj. celkový příjem za leden 2 022 činil 23 180 Kč, kterým fakticky žalovaný disponoval, protože mu byla vyplacena čistá mzda 16 836 Kč. V únoru to pak bylo 12 600 Kč v důsledku dvou OČR, nicméně běžný příjem při zohlednění stále stejné základní mzdy, kdy žalovaný pracoval, se i přes exekuční srážku pohyboval 23-24 tis. Kč. Za březen 2022 činila čistá mzda 29 436 Kč, žalovaný pracoval i přesčas a o víkendech, dostal prémie a po exekuční srážce 5 108 Kč mu bylo odesláno v čistém 24 428 Kč.

12. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že ji žalovaný podepsal s právnická osoba. dne datum. Sjednán byl úvěr 15 000 Kč s úrokem v celkové výši 761 Kč, další platbou za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěrového případu 2 077 Kč a platbou 2 700 Kč za inkaso plateb v hotovosti, kdy celkově se tak dlužník zavázal uhradit dalších 12 888 Kč a celkovou částku 27 888 Kč měl splatit ve 14měsíčních splátkách po 1992 Kč. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně v případě prodlení s jakoukoliv splátkou splatná vždy v následující den, kdy ale za každé prodlení se splátkou mohl věřitel účtovat maximálně 500 Kč celkem. Pro 14 měsíců splácení činila RPSN 272,44 % a splátkový kalendář v příloze č. 1 rozepisoval pouze procentuální skladbu, nikoliv konkrétní částky, které připadají ze splátky na jednotlivé nároky. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že ji žalovaný podepsal s právnická osoba. dne 12. 4. 2022 a obsahově je totožná.

13. Žalobkyně uplatnila nároky ze smluv o úvěru, kterou se podle , (dále jen „o. z.“) úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Uzavřená smlouva dále podléhá v případě, kdy není uzavírána s podnikatelem, i regulaci , o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle jeho je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ve smlouvě lze pak ujednat pro případ porušení povinností smluvní pokutu buď konkrétní částkou nebo jako způsob, jak se pokuta určí, podle o. z.

14. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela obě úvěrové smlouvy poté, co řádně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného a zjistila, že na splácení žádaných úvěrů má skutečně dostatečnou platební kapacitu. Smlouvy tedy nebyly stiženy absolutní neplatností pro nesplnění této povinnosti, a současně obě obsahovaly ujednání o tvrzené smluvní pokutě. Ne všechny nároky v nich ale dle byly platně sjednány, což platí o odměně za úvěr, na které žalobkyně sama netrvala a v původním řízení o ni žalobu vzala zpět.

15. Provident sice rozdělil zvlášť úrok (výslovně úrok), jehož výše ničemu neodporuje, ale vedle něho jednak zpoplatnila jak samotné vyřízení úvěru, tak i jeho splácení, a ještě vedle toho sjednala další odměnu, v podstatě skrytý úrok ve smyslu odměny za půjčení peněz, která dosahovala poloviny poskytované částky, a společně s úrokem celkově činila více než polovinu poskytované částky (54 %), kdy vedle toho byly hrazeny zvlášť náklady na úvěr. S nimi se pak jednalo o 86 % poskytované částky. Takové ujednání nemůže obstát, a sama žalobkyně toto akceptovala v původním vedeném řízení, kde se domáhala částek bez této odměny/skrytého dalšího úroku.

16. Toto bylo plně v souladu s judikaturou, která řešila otázku odměny za úvěr co do výše, aby obstála a nebyla plnění nemravným, které přiznat nelze, a tedy ani smluvní pokutu za prodlení s jeho placením. Jestliže odměna mnohonásobně převyšuje sazby, za které v rozhodné době půjčovaly banky dle statistik (Arad) zveřejňovaných ČSÚ je v rozporu s dobrými mravy, což bylo opakovaně judikováno jak Nejvyšším soudem, tak i Ústavním.

17. Každý úvěr vyžaduje, aby o klientovi vznikla určitá dokumentace, stejně tak vyžaduje i splácení. Pokud již jsou zvlášť zohledňovány počáteční úkony a zpracování úvěru a evidence, a stanoven za ně poplatek, bývá k tomu ovšem nižší a rozumný úrok, do kterého nemohou být vzhledem k jeho výši rozpuštěny. Splácení běžně nijak zpoplatňováno není. Není nějakou nadstandardní službou, a nelze se bez něho obejít, vyžaduje je každý úvěr. Další odměna, navíc ještě vedle toho všeho, a dosahující společně 86 % nemůže obstát.

18. I když má primárně věřitel vždy nárok na odměnu za půjčení peněz, o tom není žádných pochyb, ostatně proto finanční služby i poskytuje, podniká-li v tomto oboru. Pokud je ona odměna, kterou za to dostává, ještě přiměřená, může být i v nebankovním sektoru podstatně vyšší než u bank, k čemuž rovněž dospěla i soudní praxe. Stále však platí, že jde o úroky do 3 - 4 násobku maximálně, zač půjčují běžně banky. Toto dovodil Nejvyšší soud ČR již v rozhodnutí ve sp. zn. , a ze kterého je nadále vycházeno. V takto vymezeném úroku, a po zohlednění specifických podmínek nebankovních poskytovatelů, hodnotil komplexně odměnu za půjčení jako celkovou přiměřenou odměnu, kterou lze tolerovat jako společensky únosnou.

19. Podle citovaného rozhodnutí se musí poskytovatel, aby nebyl lichvářem, a jeho jednání neplatné, spokojit s přiměřenou výší úplaty za poskytnutou jistinu, a své prostředky má zhodnotit způsobem obvyklým, běžným, nikoliv nepřiměřeným a nemravným. Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy, jak Nejvyšší soud uvedl. Nelze najít žádné rozumné odůvodnění, proč by toto mělo být vztaženo čistě a jen dle samotného názvu na „úroky“, a nikoliv na celkovou odměnu a všechna plnění různých názvů, do kterých ve smlouvě odměnu poskytovatel rozvrhne. Zde je pak naplněno obojí, i samotný úrok překročil stanovené hranice, ve spojení s dalšími „službami“ ani nemluvě.

20. V rozhodnutí sp. zn. pak Nejvyšší soud hovoří (bod 9) i o tom, že zjevně nepřiměřené byly platby přiznané rozhodcem ve svém úhrnu, tj. nikoliv nutně každá zvlášť, ale jak soud uvedl, „rozhodcem přiznaná smluvní pokuta, úrok a úrok z prodlení jsou v konkrétním věci ve svém úhrnu ve zcela zásadním a na první pohled zřejmém rozporu s dobrými mravy“, a proto zasáhl ještě i ve fázi samotné exekuce. Onu nepřiměřenost považuje Nejvyšší soud za zcela zásadní, pokud prolomil vydaný exekuční titul, a přikládá mu tak mimořádnou váhu. Nejde přitom o výši částek, ale o onen poměr částek půjčených a nárokovaných k zaplacení, a to právě i souhrnně, při celkovém pohledu.

21. I v tomto tak soud nalézá oporu pro závěr, že musí být posouzen případ jako celek, a i na vyžadované platby je třeba nahlížet jak v souvislosti s jejich (údajnou) funkcí, důvodností a opodstatněností, ale i z hlediska celku a úhrnu, který by měl být přiznán. Stejně tak v tomto rozhodnutí odmítl Nejvyšší soud možnost vnucovat smluvní ujednání s nepřiměřenými pokutami, kdy totéž musí platit i pro přemrštěné či fiktivní služby a odměny za ně z hlediska mravnosti. Nejvyšší soud rovněž připomněl, že nemůže dojít k nepřiměřenému postižení, a to ani pasivního spotřebitele, který má nárok na soudní ochranu, zde dokonce i přes existenci exekučního titulu, neboť je na tom onen vyšší společenský zájem.

22. Odměny i poplatky různého typu nepochybně lze sjednat, zákon toto nezakazuje, nicméně ujednání musí obstát i z hlediska korektivu dobrých mravů, toho, co je skutečným účelem takového jednání a zda i ve svém celku toto vše může obstát. Mnohokrát zopakované závěry i Ústavního soudu zní tak, že spotřebitel musí jako slabší smluvní strana být chráněn, že je třeba v soudním řízení vyvážit formální rovnost stran tak, aby nebyla jen formální, a že ochrana před tak přemrštěnými a nepřiměřenými požadavky, zejména formulářovými vnucenými ustanoveními, znamená posoudit, zda nejde o lichvářská nepřiměřená ujednání stižená absolutní neplatností.

23. Jestliže ona další odměna za úvěr nebyla tedy sjednána platně, nemohla z ní být tedy ani přiznána smluvní pokuta (za prodlení s platbami částek, které neměl žalovaný povinnost provádět). Soud by přiznal smluvní pokutu nejen z jistin úvěrů a od doby, kdy již byly celé splatné, jak je i žalobkyně naposledy vyčíslila, ale i ze všech splátek v prodlení, jak byla žalována, ovšem nikoliv z plné výše splátky, ale jen té části, která připadá na ty nároky, které byly platně sjednané.

24. Žalobkyně, ač to avizovala, neposkytla v tomto směru potřebnou součinnosti, a nedoplnila tvrzení o skladbě jednotlivých splátek (kolik z nich připadá na který dílčí nárok, tj. jejich rozklad), aby toto bylo možné učinit. Jediné, čím tak soud disponoval, bylo právě vyčíslení od poslední splátky, tj. již z celé splatné jistiny, která byla ve splátkách obsažena. V tomto směru je nárok žalobkyně důvodný, a byl tedy přiznán, a navazuje i na rozhodnutí pod původní spisovou značkou . Ve zbývající části žalobkyně nedoplnila skutková tvrzení v potřebném rozsahu tak, aby soud mohl rozhodnout o tom, s jakými částkami a od kdy byl postupně žalovaný skutečně v prodlení, a kolik tak náleží na smluvní pokutě. Nebylo tak učiněno ani po poučení o následcích, které toto bude mít. Žaloba tak s výjimkou částek vypočtených žalobkyní, a až z celých dlužných jistin, musela být zamítnuta.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn , dle kterého má účastník právo poměrnou část nákladů odpovídajících jeho úspěchu v řízení. Zde byl větší úspěch z hlediska částky přiznané a částky zamítnuté na straně žalovaného, kterému však žádné náklady nevznikly, proto je soud nikomu nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci.

Je třeba jej podat buď dvojmo písemně, datovou schránkou nebo řádně podepsané elektronicky.

Nesplní-li žalovaný uložené povinnosti dobrovolně ve stanovené lhůtě, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí, nebo nařízení exekuce.