Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 195/2025-21

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci

žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci]

proti

žalované: [osobní údaje žalované]

pro 17.943 Kč / úvěr

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9.090 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 8.853 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11.957 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9.090 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba na zaplacení částky 8.853 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11.957 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17.943 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené dne 14. 5. 2024 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou s tím, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru [číslo] výpisy z účtu, upomínkou ze dne 12. 11. 2024, Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, seznamem postupovaných pohledávek a předžalobní výzvou ze dne 15. 5. 2025 a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

4. Dne 14. 5. 2024 byla mezi společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále je„ původní věřitel“) a žalovanou uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které původní věřitel poskytl žalované finanční prostředky ve výši 13.300 Kč (úvěrový rámec činil 12.000 Kč) a žalovaná se je zavázala původnímu věřiteli vrátit spolu s úrokem 150 % ročně ve splátkách ve výši 5 % z jistiny a úroku automaticky spočítaného ke dni splatnosti splátky, přičemž první splátka činila 2.079 Kč, RPSN činila 311,3%. Pro případ prodlení žalované bylo sjednáno právo původního věřitele odstoupit o smlouvy po poskytnutí dodatečné lhůty k plnění ve lhůtě alespoň třiceti dnů, dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, poplatky dle Sazebníku a náklady na vymáhání. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, pouze dne 11. 6. 2024 uhradila částku 2.080 Kč a dne 12. 7. 2024 částku 2.130 Kč, celkem uhradila 4.210 Kč. Dopisem ze dne 12. 11. 2024 původní věřitel úvěr k datu 12. 11. 2024 zesplatnil. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Dopisem ze den 15. 1. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k okamžité úhradě dluhu. Žalobkyně vyčíslila pohledávku za žalovanou k datu podání žaloby částkou 17.943 Kč, z toho částkou 11.957 Kč na jistině a částkou 5.986 Kč na smluvním úroku.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

8. Podle ustanovení po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle ust. a násl. , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu se sjednanými úroky Žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnila, finanční prostředky žalované poskytla, žalovaná však svému závazku úvěr řádně splatit nedostála, žalobkyni uhradila celkem částku 4.210 Kč. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou platně dle ust. postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně soud se zabýval otázkou, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.

10. Po přezkumu smlouvy a jejích jednotlivých ujednání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. až 1815 a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. ) dospěl soud k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. , neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (nepřiměřeně vysoký úrok 150 %, RPSN přesahující 311,3 %) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy.

11. [příjmení] toho žalobkyně, pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, uvedla, že žalovaný byl původním věřitelem lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI a dále původní věřitel vycházel z údajů sdělených žalovaným, žádné důkazy však nepředložila. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že původní věřitel nedodržel postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , Nejvyššího správního soudu sp. zn. a Nejvyššího soudu sp. zn. , úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena s odbornou péčí dle zákona o spotřebitelském úvěru č. , ve znění pozdějších předpisů. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Uzavřená smlouva je proto dle ust. absolutně neplatná.

12. Jelikož se však žalované dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna dle ust. poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 9.090 Kč představující rozdíl mezi vyčerpaným úvěrem a splátkami žalované (13.300 Kč – 4.210 Kč). Ve vztahu k úrokům z prodlení a určení počátku prodlení žalované přihlédl soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu týkající se vypořádání bezdůvodného obohacení, a to k rozhodnutí sp. zn. , v němž uzavřel, že„ ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí lhůtou 3 dnů od právní moci rozsudku.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr jejich vzájemného úspěchu a neúspěchu činil cca 50 %.

14. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.