Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 162/2025-22

Potvrdené rozhodnutím 64 Co 458/2025-44
„Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobkyně: [[Jméno žalobkyně]]., IČO [[IČO žalobkyně]] sídlem [[Adresa žalobkyně]] zastoupená advokátem [[Jméno advokáta A]] sídlem [[Adresa advokáta A]] proti žalované: [[Jméno žalované]], narozená dne [[Datum narození žalované]] [[Anonymizováno]] sídlem [[Adresa advokáta B]] o zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 24. 6. 2025, č. j. 14 C 162/2025-22, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním žalované napadené části, tedy ve výrocích I a III, potvrzuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 4 296 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně."

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci

žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci]

proti

žalované: [osobní údaje žalované]

pro 50.000 Kč / úvěr

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 50.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50.000 Kč od 6. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.000 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 13.561 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 510 Kč na účet č. 3703-226341/0710, [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 50.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50.000 Kč od 6. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.000 Kč se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 13.561 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 510 Kč na účet č. 3703-226341/0710, [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 50.000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 9. 9. 2024.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ust. rozhodl soud ve věci bez nařízení ústního jednání.

4. Z předsmluvních informací a ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 157895 ze dne 9. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 50.000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 15 % měsíčně ve lhůtě 12 měsíců, že úrok (90.000 Kč) byl splatný ve splátkách po 7.500 Kč měsíčně a jistina 50.000 Kč do 15. 8. 2025, RPSN činila dle údajů ve smlouvě 430 %, ve skutečnosti dle kalkulačka http://kalkulacky.idnes.cz/cr_spotrebitelsky-uver-rpsn.php 880 %. Pro případ prodlení žalované s úhradou splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z výše poskytnutého úvěru, poplatky za zaslání upomínky ve výši 500 Kč a právo na zesplatnění jistiny úvěru v případě, že žalovaná neuhradí ani po dvou upomínkách dlužnou částku.

5. V příloze č. 1 – posouzení úvěruschopnosti bylo uvedeno, že žalovaná má příjem 27.846 Kč měsíčně, náklady na bydlení činí 4.500 Kč, pravidelné finanční závazky 4.500 Kč, náklady na potraviny a běžné zboží 3.000 Kč, v lustraci ISIR, CEE bez záznamů, v lustraci SOLUS závazek 1.985 Kč měsíčně, je svobodná a bez vyživovacích povinností, finanční zůstatek činí 14.846 Kč. Údaje uvedené v posouzení nebyly nikterak doloženy.

6. Z upomínek ze dne 20. 1. 2025 a 5. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně upomenula žalovanou o úhradu dlužné splátky splatné dne 15. 1. 2025 s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru, upomínky měly být odeslány poštou a emailem, doklad o odeslání poštou nebyl doložen.

7. Z předžalobní výzvy, zesplatnění úvěru ze dne 21. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 5. 5. 2025.

8. Uvedená dílčí skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.

9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ust. lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

11. Podle ust. se odstoupením od smlouvy závazek zrušuje od počátku.

12. Podle se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

14. Podle výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

15. Podle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském č. 257/2016 (dále jen„ ZOSÚ“) poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Postup poskytovatele před uzavřením upravuje § 86 ZOSÚ. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle ustanovení po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle ust. a násl. , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky. Žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnila, finanční prostředky žalované poskytla, žalovaná však svému závazku úvěr řádně splatit nedostála, splátku splatnou dne 15. 1. 2025 a další splátky ani po zaslání upomínek žalobkyni neuhradila. S ohledem na uvedené má žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.

20. Po přezkumu smlouvy a jejích jednotlivých ujednání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. až 1815 a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. ) dospěl soud k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. , neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (úrok za rok dosahující 180 % jistiny, RPSN přesahují 800 %, smluvní pokuta počítaná nikoli z výše dluhu, ale z celé jistiny úvěru) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy.

21. Dále soud přihlédl ke konstantní judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. , v němž, mimo jiné, uzavřel:„ Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěruschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. Z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu jednoznačně vyplývá, že otázka posouzení úvěruschopnosti je zásadou soukromého práva a taková neplatnost je absolutní podle .

22. Z citovaných zákonných ustanovení vyplývají povinnosti poskytovatele při posuzování úvěruschopnosti žadatele, přičemž ke splnění těchto povinností musí poskytovatel přistupovat s odbornou péčí dle § 75 ZOSÚ. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Odbornou péči vymezuje v oblasti ochrany spotřebitele např. , o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví, že odbornou péči se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Odborná péče je tak v kontextu ZOSÚ korektiv jednání poskytovatele (věřitele), a zakládá se jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívajícím v pečlivosti konkrétního věřitele. Ke shodným závěrům co do posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí dospěl i Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. za účinnosti předchozího zákona o spotřebitelském úvěru č. , přičemž judikatorní závěry jsou použitelné i za stávající hmotněprávní úpravy citované shora, a ve kterém dovodil, že„ věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními“ …. Nejvyšší správní soud dále konstatoval, že„ požadovanými doklady pro prokázání úvěruschopnosti spotřebitele mohou být např. potvrzení o zaměstnání a příjmu, výplatní pásky, výpis z bankovního účtu žadatele a podobně. Mělo by jít o doklady vydané spotřebiteli třetí stranou, které budou objektivně a věrohodně vypovídat o spotřebitelově schopnosti dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru“. Nejvyšší správní soud to odůvodnil tím, že„ zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru“. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Shodný názor co do povinnosti věřitele v rámci postupu s odbornou péčí ověřit tvrzení spotřebitele ostatně zastávají i obecné soudy (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ).

23. V daném případě předložila žalobkyně soudu dokument nazvaný příloha č. 1 – posouzení úvěruschopnosti, z něhož vyplývalo, že žalovaná má příjem 27.846 Kč, náklady na bydlení činí 4.500 Kč, náklady na jídlo a běžné zboží 3.000 Kč, má finanční závazky 1.985 Kč, v lustraci CEE, insolvenčním rejstříku a interní evidenci je bez záznamů, je svobodná a bezdětná. Soud nezpochybňuje, že samotný příjem žalované je při prvním pohledu dostatečně vysoký na to, aby byla krom tvrzených dalších závazků a výdajů schopna hradit závazek z úvěrové smlouvy uzavřené s žalobkyní ve výši 7.500 Kč měsíčně, nicméně skutečné příjmy a především výdaje nebyly nikterak doloženy, stejně tak nebyl doložen stav finančních prostředků na účtu žalované. Za dané situace nelze uzavřít jinak, než že žalobkyně poskytla žalované úvěr, aniž by pečlivě prozkoumala a vyhodnotila situaci žalované a mohla dospět k bezpečnému závěru, že při běžném chodu událostí bude žalovaná s vysokou pravděpodobností schopna úvěr splácet. Soud proto pokládá smlouvu o úvěru za neplatnou, neboť žalobkyně nepostupovala v souladu s ZOSÚ a smlouva je tak absolutně neplatná podle .

24. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej ), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok.

25. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná obdržela finanční prostředky ve výši 50.000 Kč, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení částky 50.000 Kč spolu s úrokem z prodlení dle ust. ve výši dle od data následujícího po datu splatnosti dle předžalobní výzvy, tj. od 5. 5. 2025. Ostatní plnění – náklady na upomínání ve výši 1.000 Kč požadovala žalobkyně dle neplatné smlouvy, a proto soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (neúspěch byl v nepatrné části), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13.561 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.550 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle , a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50.000 Kč sestávající z částky 3.100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 1.550 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle a. t. a z částky 3.100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9.100 Kč ve výši 1.911 Kč.

27. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 510 Kč vychází z ust. , podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.2. Sazebníku ve spojení s položkou 1. 1. b) Sazebníku částku 2.550 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 2.040 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 510 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.