Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 C 69/2025-41

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Kolínovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného

o zaplacení 57 610,62 Kč s příslušenstvím - úvěr

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 32 610,62 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 968,96 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 611,46 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.II. Co do částky 32 610,62 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 968,96 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 611,46 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným dne 21. 5. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 57 610,62 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 495838630, uzavřené mezi předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným dne 29. 10. 2022 (dále jen „Smlouva“). Součástí Smlouvy byly též Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy. Na základě Smlouvy předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 28 000 Kč v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Žalovaný se dále zavázal zaplatit částku ve výši 34 325 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 26 995 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 830 Kč (dále jen „Poplatek“). Celkovou částkou ve výši 62 325 Kč se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 21měsíčních splátkách po 2 968 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný uhradil celkem částku 3 000 Kč. Ke dni 28. 5. 2023 činila dlužná jistina částku 25 000 Kč a Poplatek 32 610,62 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení ze dne 27. 1. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení činila výše pohledávky částku 79 912,40 Kč. Žalobkyně tak požadovala zaplacení částky 57 610,62 Kč (jistina ve výši 25 000 Kč a dlužný Poplatek ve výši 32 610,62 Kč), kapitalizované úroky ve výši 1 968,96 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 1 611,46 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč od 28. 1. 2025 až do zaplacení.

2. K procesu posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdce ověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr v souladu s příslušnými zákony, když vycházel z informací získaných od žalovaného, které byly zapsány do zákaznické karty, a to prohlášení žalovaného, faktur za září a říjen 2022 a současně ověřil, že nebylo vedeno insolvenční řízení žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného.

3. Žalovanému byla v souladu s ustanovením zaslána dne 16. 4. 2025 předžalobní výzva k plnění, kdy ani poté nebylo ze strany žalovaného plněno.

4. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého pobytu postupem podle , odst. 4 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), dne 10. 7. 2025. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně již v žalobě s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasila. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení , nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 8. 9. 2025. Lhůta pro vyhotovení rozsudku byla prodloužena do 20. 10. 2025.

5. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí z listinných důkazů předložených žalobkyní, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. 495838630, Smluvními podmínkami Smlouvy, Zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025, oznámením o postoupení ze dne 27. 1. 2025 a předžalobní výzvou bylo prokázáno, že dne 29. 10. 2022 byla mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 28 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s Poplatkem (ve výši 34 325 Kč) v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 2 968 Kč (poslední splátka ve výši 2 965 Kč). Žalovaný uvedl, že nemá vyživované povinnosti, je podnikatel/OSVČ, jeho čistý měsíční příjem je 43 664 Kč, běžné měsíční výdaje byly interní splátky PF ve výši 1 135 Kč a odhadované výdaje 10 700 Kč. Dokumenty předložené k ověření byly faktury 9, 10/2022. Předžalobní výzvou bylo prokázáno, že žalobkyně v souladu s vyzvala žalovaného k plnění před podáním žaloby.

6. Žalobkyně pro účely prokázání tvrzení o tom, že její právní předchůdce řádně ověřil úvěruschopnost žalovaného nepředložil žádné y, pouze se podrobně vyjádřila k obecnému postupu předchůdce žalobkyně ohledně posuzovávání úvěruschopnosti. Žalobkyně sice odkázala na zákaznickou kartu a faktury žalovaného, avšak s ohledem na absenci faktur ani neuvedla, jaký byl jejich obsah případně jak tyto faktury zohledňovaly příjmy žalovaného. Samotné faktury za dva měsíce neposkytují dostatečný transparentní obraz finanční situace žalovaného, zejména, když nebylo ani uvedeno, jakým způsobem či zda vůbec byly zohledňovány zálohy žalovaného na zdravotní, sociální pojištění atd. Ohledně tvrzených výdajů v celkové výši 11 835 Kč pak nebylo ani žalobkyní tvrzeno o jaké výdaje se jedná, zejména zda byly zohledněny i výdaje žalovaného v rámci jeho podnikatelské činnosti, nebo se jednalo pouze o osobní výdaje (s výjimkou splátek).

7. V řízení tedy nebylo ze shora uvedených důvodů prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že její předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného a že úvěr byl poskytnut v rozsahu odpovídajícím možnostem žalovaného.

8. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právní normy platné a účinné v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle , , ve znění pozdějších předpisů (o. z.) a podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.

9. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Soud uzavřenou smlouvu posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to zejména s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaného závazku. S ohledem na výsledky provedeného dokazování soud z úřední povinnosti dovodil, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 10. 2022 je neplatná, neboť předchůdce žalobkyně řádně neprověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Ten se spolehnul na prohlášení žalovaného o výši jeho příjmů, a faktur za dva měsíce ohledně kterých nebyly uvedeny žádné bližší podrobnosti, aby soud mohl ověřit, zda prohlášení žalovaného korespondovalo s předloženými fakturami. Z tvrzení o předložených fakturách za dva měsíce a ze zákaznické karty žalovaného nevyplývá žalovaným deklarovaná výše příjmu (tzv. čistého příjmu). Právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně neuvedli, zda a jakým způsobem byl zohledněn čistý příjem žalovaného, kdy je potřeba odečíst výdaje žalovaného v rámci jeho podnikatelské činnosti pro výpočet tzv. čisté mzdy. Žalobkyně neuvedla ani postup či výpočet, jakým způsobem k dané výši čistého příjmu její předchůdce dospěl. Z uvedených výdajů ve výši 11 835 Kč, nevyplývá, o jaké výdaje se jedná (s výjimkou 1 835 Kč na jiné splátky). Z uvedeného je zřejmé, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebylo provedeno v souladu se zákonnými požadavky, kdy soud shledal, že nebyla dostatečně ověřena příjmová ani výdajová stránka žalovaného.

17. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je třeba úvěruschopnost zkoumat v závislosti na konkrétních okolnostech každého jednotlivého případu a prohlášení spotřebitele nutno podepřít doklady. Soudní dvůr EU konstatuje, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Za určitých okolností tak není nutno provádět další vyhledávání v databázích. Ustanovení národního práva, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váží jen na námitku spotřebitele, jako je tomu v případě § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy), je v rozporu s právem Evropské unie a nelze je použít (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).

1. Protože žalobkyně (její předchůdce) poskytnula žalovanému částku 28 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení dospěl soud k závěru, že na dluh bylo žalovaným poskytnuto pouze částečné plnění a tento nadále dluží žalobkyni částku 25 000 Kč (uhrazeno 3 000 Kč), když procesně pasivní žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na předmětnou pohledávku poskytnul jakékoliv další plnění. Žaloba je tedy důvodná pouze v části, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 25 000 Kč jako neuhrazené jistiny. V této části soud žalobě výrokem I. vyhověl a ve zbývající části žalobu výrokem II. zamítnul, neboť žalobkyně se nemůže domáhat nad rámec nevrácené jistiny plnění sjednaných v neplatné smlouvě. Soud zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení, a to jak běžícího, tak částečně kapitalizovaného. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , podle kterého ustanovení § 87 ZSÚ je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl.

18. Žalovaný se doposud neocitnul v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Žalovaný s ohledem na svou procesní pasivitu nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou jeho reálné možnosti, proto byla lhůta k plnění stanovena i s ohledem na její výši, na 1 měsíc od právní moci rozsudku.

19. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodoval podle Žalobkyně byla ve věci úspěšná částečně úspěšná a žalovaný měl ve věci vyšší úspěch, avšak náklady mu nevznikly, proto soud rozhodl o tom, že nikdo z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.