Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Cmo 98/2021-188

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Horákové a soudkyň JUDr. Ivany Wolfové a JUDr. Jitky Malé ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta A

sídlem Adresa advokáta A

proti

žalovaným: 1. Anonymizováno, IČO IČO žalované A

sídlem Adresa žalované A

2. Jméno žalované B, narozený rodné přijmení Datum narození žalované B

bytem Adresa žalované B

zastoupený advokátem Jméno advokáta B

sídlem Adresa advokáta B

o zaplacení 1 966 136,49 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného 2. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2020, č. j. -163, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 1. února 2021, č. j. -173

takto:

Rozsudek soudu prvního stupně, ve znění jeho opravného usnesení, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozsudek soudu prvního stupně, ve znění jeho opravného usnesení, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

1. Žalobou podanou soudu prvního stupně dne 29. 8. 2017 se žalobkyně domáhala proti žalovaným 1. a 2. (dále jen „žalovaní“) zaplacení částky 1 966 136,49 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky ode dne 4. 8. 2017 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 6 553,79 Kč. Jak žalobkyně uvedla, žalovaná 1. vystavila dne 5. 3. 2009 na řad právnická osoba., IČO IČO, směnku vlastní na směnečnou sumu 1 966 136,49 Kč se splatností dne 3. 8. 2017 v Praze. Směnka byla avalována žalovaným 2. a jejím remitentem byla převedena rubopisem na řad žalobkyně, která je majitelkou směnky. Ve lhůtě splatnosti byla směnka předložena k placení, k jejímu zaplacení však ze strany žádného ze žalovaných nedošlo.

2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 31. 10. 2017, č. j. -15, který byl usnesením téhož soudu ze dne 1. 3. 2018, č. j. -21, vůči žalovanému 2. zrušen analogicky postupem podle ustanovení

3. Napadeným rozsudkem, ve znění jeho opravného usnesení, soud prvního stupně uložil žalovanému 2. povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 1 966 136,49 Kč se 6% úrokem z této částky ode dne 4. 8. 2017 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 6 533,79 Kč a k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 249 098,50 Kč s tím, že plněním žalované 1. podle směnečného platebního rozkazu ze dne 31. 10. 2017, č. j. -15, v rozsahu tohoto plnění povinnost žalovaného 2. podle rozsudku zaniká. Jedná se o v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, když jeho předchozí rozsudek ze dne 20. 6. 2018, č. j. -31, byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 4. 2020, č. j. -75, jímž věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení.

4. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení čl. I. , , , a , zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a konstatoval, že žalobkyně jako majitelka směnky má právo na její zaplacení a není její povinností při vymáhání nároku ze směnky tvrdit a prokazovat důvod jejího vystavení a obsah směnečné dohody. Připomněl, že důkazní břemeno tíží v námitkovém řízení žalovaného a nelze ho přenášet na žalobkyni. Ve vztahu k námitkám žalovaného 2. uvedl, že jím nebyla vznesena samotná námitka nepoctivého nabývání směnky, že směnka byla na žalobkyni řádně převedena a že žalovaný 2. tak může vznášet námitky pouze ve vztahu k žalobkyni, která o vzájemných vztazích remitenta s dlužníkem nemusí být vůbec informována. Pokud jde o konflikty mezi žalovanými a o tvrzení, že žalovaný 2. nemohl ovlivnit postup nového vedení výstavce směnky, tyto se netýkají remitenta ani žalobkyně, v důsledku čehož nemohou žalovaného 2. zbavit jeho směnečného závazku. Na základě toho soud prvního stupně uzavřel, že nejsou přípustné žádné námitky týkající se vztahů s právnická osoba. (např. zrušení dispozičního práva žalovaného 2. k účtu společnosti výstavce či spory mezi žalovanými, resp. žalovaným 2. s novým vedením výstavce směnky a jejich vzájemného konfliktního rozchodu). Vzhledem k tomu, že kauzální námitky vůči remitentovi směnky nelze v daném případě ze zákona uplatnit, nehodnotil soud prvního stupně provedené důkazy týkající se vztahů žalovaných, a to zápisy z valných hromad, zasedání představenstva, účetní doklady výstavce ani korespondenci žalovaného 2. s právnická osoba., neboť pro posouzení věci nejsou relevantní. Pro směnečné řízení nemají podle soudu prvního stupně význam ani podaná trestní oznámení žalovaného 2. na osoby nového vedení žalované 1. Soud prvního stupně dále konstatoval, že žalovaný 2. byl v době podpisu směnky předsedou představenstva jejího výstavce a zároveň avalistou, že směnku nezpochybňoval, že nebyl slabší stranou a že tak nemůže úspěšně uplatňovat obranu poukazem na spory mezi výstavcem směnky a avalistou ani uplatnit námitky vůči remitentovi, který měl jednat v rozporu s dobrými mravy s úmyslem mu ublížit. Žalovaný 2. jako zástupce obchodní společnosti si přitom musel být vědom obchodního rizika v případě neplnění závazků vůči bance a abstraktnosti zajišťující směnky, která může být bez omezení dále převáděna. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením , podle kterého přiznal úspěšné žalobkyni právo na jejich náhradu vůči žalovanému 2. ve výši zaplaceného soudního poplatku, 7 a půl úkonu právní služby, 9 režijních paušálů a náhrady za daň z přidané hodnoty.

5. Žalovaný 2. podal proti rozsudku včasné odvolání ( ), ve kterém navrhl jeho změnu tak, že žaloba bude zamítnuta, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Setrval na svých námitkách s tím, že jejich podstatou je skutečnost, že žalovanému 2. bylo dne 27. 11. 2012 neoprávněně odebráno věřitelem dispoziční právo k účtu a toto bylo převedeno na jiné členy představenstva žalované 1., čímž nebylo žalovanému 2. umožněno udržet peníze na účtu dne 5. 12. 2012 a následně kontokorent vyrovnat a zrušit (uzavřít účet), což by znamenalo, že dluh vůči právnická osoba. by nevznikl. Žalovaný 2. podrobně shrnul časový sled událostí, podrobně popsal jednání žalované 1. a namítl, že soud nemůže zcela rezignovat na požadavek principu dobrých mravů, resp. na právní principy zakotvené v ustanovení o. z. Uvedl, že vůči žalobkyni i jejímu předchůdci vznesl námitku spočívající v odepření plnění věřiteli ve smyslu ustanovení o. z., na které rovněž setrval, přičemž popsal okolnosti, pro které ji má za důvodnou. Soudu prvního stupně vytkl, že zvolil příliš formalistický a nesprávný postup, když důkazy jím navržené sice provedl, ale následně je nehodnotil. Nadto soud prvního stupně odmítl provést žalovaným 2. dále navržené důkazy. Žalovaný 2. poukázal na to, že žalobkyni nabízel mimosoudní řešení věci, což však bylo odmítnuto. K nákladům řízení, jak žalobkyni byly přiznány, uvedl, že má za to, že zde jsou ve smyslu ustanovení dány důvody hodné zvláštního zřetele, pro které tyto neměly být žalobkyni přiznány. Konkrétně se jedná o to, že žalovaný 2. se bez svého přičinění ocitl v pozici slabší strany, a dále o ekonomickou situaci žalovaného 2., když v řízení mu bylo přiznáno 95 % osvobození od soudních poplatků. I pokud jde o výši nákladů řízení, tato neodpovídá nákladům žalobkyní v řízení účelně vynaloženým.

6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného 2. navrhla potvrzení rozsudku a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. Argumentaci žalovaného 2. v podaném odvolání odmítla, přičemž se k jednotlivým bodům odvolání podrobně vyjádřila.

7. Odvolací soud, aniž k projednání odvolání žalovaného 2. nařizoval jednání ( ), přezkoumal napadený rozsudek, ve znění jeho opravného usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, v mezích vytčených podaným odvoláním i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny ( , ), přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), a dospěl k závěru, že nejsou podmínky pro potvrzení ani pro změnu rozsudku.

8. Podle čl. I. může být zaplacení směnky pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím. Podle čl. I. je v prohlášení třeba udat, za koho se přejímá. Není-li to udáno, platí, že se přejímá za výstavce. Podle čl. I. je směnečný rukojmí zavázán jako ten, za koho se zaručil. Podle čl. I. je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má podle čl. I. majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle a 49 . Podle čl. I. jsou všichni, kdož směnku vystavili, přijali, indosovali nebo se za ni zaručili, zavázáni majiteli rukou společnou a nerozdílnou. Podle čl. I. může majitel žádat plnění na každém z nich nebo na několika z nich anebo na všech dohromady a není vázán pořadím, ve kterém se zavázali.

9. Podle čl. I. lze každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, převést indosamentem (rubopisem). Podle čl. I. se indosamentem převádějí všechna práva ze směnky. Podle čl. I. o tom, kdo má směnku v rukou, platí, že je řádným majitelem, prokáže-li své právo nepřetržitou řadou indosamentů, a to i tehdy, je-li poslední z nich blankoindosamentem.

10. Podle čl. I. nemůže ten, kdo je žalován ze směnky, činit majiteli námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k výstavci nebo k dřívějším majitelům, ledaže majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka.

11. Žalobkyně uplatnila v soudním řízení právo z platné směnky vlastní (čl. I. ), na které žalovaný 2. je v pozici směnečného rukojmího za žalovanou 1. coby výstavce směnky. Podpisem na směnce v rubrice určené pro podpis směnečného rukojmího tak žalovaný 2. založil svůj směnečný závazek vůči právnická osoba., na jejíž řad směnka byla vystavena (čl. I. ve spojení s čl. I. a čl. I. ). Po indosaci směnky na žalobkyni se tato stala subjektem z ní oprávněným (čl. I. § I. a ).

12. Mezi žalobkyní a žalovaným 2. nebylo sporu o tom, že směnka byla vystavena k zajištění pohledávek remitenta směnky právnická osoba. vůči žalované 1. vzniklých na základě smlouvy o kontokorentním úvěru vedeném na účtu č. č. účtu uzavřené dne 5. 3. 2009. Třebaže směnečný rukojmí je dlužníkem samostatným, na osobě toho, za koho se zaručil, nezávislým, a zásadně mu tedy nepřísluší namítat do kauzálního vztahu směnkou zajištěného, má žalovaný 2. v daném případě ke kauzálním námitkám přístup, neboť při vystavení směnky jednal za žalovanou 1. jako předseda jejího představenstva, z čehož lze dovodit nejen dohodu mezi žalovanou 1. a právnická osoba. o vystavení směnky k zajištění závazků žalované 1. vůči právnická osoba. ze smlouvy o kontokorentním úvěru, ale rovněž dohodu mezi žalovaným 2. a právnická osoba. o tom, že směnku zaručil k zajištění téhož závazku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod č. 39/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

13. Vzhledem k tomu, že ve výzvě k plnění ze dne 8. 12. 2015 adresované zástupcem žalobkyně žalované 1., bylo mimo jiné prohlášeno, že práva z předmětné směnky byla převedena na žalobkyni, lze učinit závěr o tom, že k indosaci směnky došlo před datem její splatnosti. Namístě tak bylo posoudit přípustnost kauzálních námitek též z toho hlediska, zda je lze uplatnit vůči žalobkyni, když tato jako indosatář nabyla práva ze směnky originárně, tj. neodvozeně od právního postavení indosanta, a nevstoupila tak do jeho práv a povinností (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. , uveřejněného pod č. 32/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudků téhož soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. a ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. ). K tomu soud prvního stupně s odkazem na ustanovení čl. I. konstatoval, že námitka nepoctivého nabývání směnky nebyla žalovaným 2. vznesena, že směnka byla na žalobkyni řádně převedena a že žalovaný 2. může vznášet námitky pouze ve vztahu k žalobkyni, která o vzájemných vztazích remitenta s dlužníkem nemusí být vůbec informována. Takto formulovaný závěr o nepřípustnosti kauzálních námitek vůči žalobkyni však obstát nemůže, neboť zcela pomíjí, že tvrzení o vědomém nabytí směnky ke škodě dlužníka ve smyslu ustanovení čl. I. není samostatnou námitkou, nýbrž jde pouze o předpoklad přípustnosti námitek, majících původ ve vlastních vztazích k předchozímu majiteli směnky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod č. 19/2010 či rozsudek téhož soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. ). Žalovaný 2. měl být tedy soudem prvního stupně poučen podle ustanovení a 3 o nutnosti tvrdit a prokazovat skutečnosti, v nichž spatřuje vědomé nabytí směnky žalobkyní k jeho škodě, resp. ke škodě žalované 1., ve smyslu ustanovení čl. I. . Teprve v případě, že by žalovaný 2. v tomto směru své břemeno tvrzení a břemeno důkazní neunesl, bylo by možno učinit závěr o nepřípustnosti jím vznesených kauzálních námitek. Za situace, kdy soud prvního stupně, veden nesprávnou úvahou, že námitka nepoctivého nabytí směnky nebyla žalovaným 2. vůbec vznesena, neposkytl tomuto žalovanému potřebná poučení, je jeho závěr o nepřípustnosti kauzálních námitek, jak žalovaným 2. byly uplatněny, předčasný, v důsledku čehož je rozsudek jím vydaný, ve znění jeho opravného usnesení, nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.

14. S odkazem na závěry shora odvolací soud napadený rozsudek zrušil podle ustanovení , písm. b/ a věc vrátil podle ustanovení , písm. a/ soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž tento bude vycházet ze závazného právního názoru odvolacího soudu v tomto usnesení vyjádřeného ( ). Na soudu prvního stupně bude, aby žalovanému 2. poskytl potřebná poučení ve smyslu výše naznačeném a v závislosti na tom, co jím bude tvrzeno, resp. prokázáno, aby se znovu zabýval námitkami žalovaného 2., nakolik směřovaly do vztahu směnkou zajištěného.

15. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí ve věci ( ).

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.