Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 Cmo 54/2023-47

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Černé a soudců Mgr. Mileny Filingerové a JUDr. Evy Hodanové ve věci

žalobce: Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce

sídlem Adresa žalobce

zastoupen advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovaným: 1) Jméno žalované., IČO: IČO žalované

sídlem Adresa žalované

2) Anonymizováno, narozený dne Anonymizováno

bytem Adresa žalované

o zaplacení směnečného peníze ve výši 168 009 Kč s postižními právy, o odvolání žalovaného č. 2 proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2022, č. j. -28,

takto:

I. Směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2022, č. j. -28 se ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 2 ve výroku c) potvrzuje.

II. Žalovaný č. 2 je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 5 118,30 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

I. Směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2022, č. j. -28 se ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 2 ve výroku c) potvrzuje.II. Žalovaný č. 2 je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 5 118,30 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Napadeným směnečným platebním rozkazem byla žalovaným ve výrocích a) a b) uložena povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 168 009 Kč s 6 % úrokem z této částky ode dne 8. 12. 2021 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 560 Kč a ve výroku c) náhradu nákladů řízení ve výši 38 049,80 Kč. Vůči žalovanému č. 1 nabyl směnečný platební rozkaz právní moci.

2. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podal včasné odvolání žalovaný č. 2 a požádal „o prominutí zaplacení částku 38 049,80 Kč jak náhradu nákladů řízení“ a splácení pohledávky ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně.

3. Žalobce ve vyjádření uvedl, že s plněním ve splátkách po 5 000 Kč nesouhlasí. Byly dohodnuty splátky ve výši 10 500 Kč měsíčně. O prominutí náhrady nákladů nesouhlasí, neboť žalovaní na výzvy žalobce k mimosoudnímu vyřešení věci nereagovali a nic neuhradili. Žalobce tak byl nucen řešit věc soudní cestou.

4. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že ve směnečném platebním rozkaze byl žalovaný č. 2, kterému byl doručen do vlastních rukou, poučen o možnosti podat proti němu námitky a možnosti podat proti výroku o náhradě nákladů řízení odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

5. Odvolací soud při posouzení žádosti žalovaného č. 2 o plnění ve splátkách vycházel s usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. , v němž jmenovaný soud přijal závěr, že „Dospěje-li soud při projednávání námitek žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu k závěru, že je namístě postupovat podle části věty za středníkem a určit delší lhůtu k plnění, nebo stanovit, že se plnění má stát ve splátkách, rozhodne o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti s tím, že povinnost uloženou směnečným platebním rozkazem žalovaný splní v nově určené (delší) lhůtě, případně tak učiní ve splátkách, jejichž výši a splatnost současně upraví.“ V posuzované věci žalovaný č. 2 námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu nepodal a směnečný platební rozkaz tak ve výrocích a) a b), jimiž bylo rozhodnuto o povinnosti zaplatit směnečný peníz s postižními nároky ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení směnečného platebního rozkazu, nabyl vůči žalovanému č. 2 právní moci. To vylučuje, aby část týkající se lhůty k plnění odvolací soud přezkoumával, neboť přezkumu podléhají výhradně rozhodnutí, která dosud právní moci nenabyla. Uvedené je v souladu se závěrem vyplývajícím ze shora citovaného usnesení, z něhož vyplývá, že určit delší lhůtu k plnění, než byla stanovena směnečným platebním rozkazem, je možné pouze v rámci probíhajícího námitkového řízení, tj. v době předcházející nabytí směnečného platebního rozkazu právní moci. Právní úprava ustanovení dle názoru odvolacího soudu pak vylučuje posuzovat žádost o plnění směnečné pohledávky ve splátkách jako odvolání proti lhůtě k plnění, neboť možnost podat odvolání, bylo-li rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, zákon připouští výhradně proti výroku o náhradě nákladů řízení. Proto se odvolací soud žádostí o plnění ve splátkách v této fází řízení nezabýval, ani zabývat nemohl.

6. Odvolací soud tudíž přezkoumal napadený směnečný platební rozkaz v rozsahu nákladového výroku ( a ), aniž za tím účelem nařizoval jednání ( ) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného č. 2 není důvodné.

7. Odvolací soud posoudit žádost žalovaného č. 2 podle obsahu jako odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení, resp. návrh na jeho změnu tak, že žalobci se náhrada nákladů řízení z důvodů uvedených v nepřiznává ( ).

8. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalovaný č. 2 byl usnesením ze dne 9. 3. 2023, č. j. -44 vyzván k doložení svých majetkových poměrů.

9. Podle jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

10. Ustanovení umožňuje ve výjimečných případech (kdy by se uložení povinnosti podle jevilo jako nepřiměřená tvrdost) z důvodů hodných zvláštního zřetele účastníkovi, který by jinak právo na náhradu nákladů měl, tuto náhradu zcela nebo zčásti nepřiznat. Existenci takových důvodů v posuzované věci odvolací soud neshledal, když žalovaný č. 2 existenci takových důvodů ani netvrdil, natož prokázal; výzva soudu prvního stupně k doložení majetkových poměrů zůstala bez jakékoliv reakce. Obecně pak lze říci, že aplikaci citovaného ustanovení nemůže samo o sobě odůvodňovat postavení žalobce v rámci bankovního sektoru, neboť toto ustanovení neslouží ke zmírnění majetkových nerovností mezi účastníky, ale k nastolení spravedlnosti soudního řízení a jeho výsledku (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. nebo ze dne 26. 10. 2006, sp. zn. ). Důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů žalobci nemůže být ani to, že se nechal zastoupit v řízení zástupcem z řad advokátů, neboť tím pouze realizoval právo dané každému účastníkovi soudního řízení. To, že by šlo o zneužití tohoto práva na úkor žalovaného č. 2, z obsahu spisu nevyplývá (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. nebo ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. ). Za důvod zvláštního zřetele hodný pak nelze považovat ani projevenou ochotu žalovaného č. 2 závazek vůči žalobci splácet, která zůstala v ryze teoretické rovině. Směnka byla splatná dne 7. 12. 2021 a výzva k úhradě směnečné pohledávky adresovaná žalovanému č. 2 je datována 7. 1. 2022. Byl-li si tedy žalovaný č. 2 svého závazku vůči žalobci vědom, mohl k postupnému umořování směnečné pohledávky přistoupit již před více jak rokem a žádné náklady, spojené se soudním řízením, nemusely vůbec vzniknout.

11. Odvolací soud proto směnečný platební rozkaz ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 2 ve výroku c) podle jako věcně správný potvrdil.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle a 142 odst. 1 a přiznal jejich náhradu v celkové výši 5 118,30 Kč v odvolacím řízení úspěšnému žalobci. Náklady odvolacího řízení představují odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 3 930 Kč (sepis vyjádření k odvolání žalovaného č. 2 proti nemeritornímu rozhodnutí) podle ve spojení s , náhradu hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle citované vyhlášky a 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad hotových výdajů, jejímž plátcem je právní zástupce žalobce, ve výši 888,30 Kč.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné ( ).