Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 Cmo 47/2023-40

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Mileny Filingerové a soudkyň JUDr. Evy Hodanové a Mgr. Kateřiny Černé ve věci

žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce

bytem Adresa žalobce

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

zastoupený advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

o zaplacení 561 000 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. února 2023, č. j. -35

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že v řízení o zaplacení částky 561 000 000 Kč s příslušenstvím, která má sestávat z jistiny ve výši 170 000 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 391 000 000 Kč, požádal žalobce o osvobození od placení soudního poplatku z důvodu nemajetnosti. V Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech uvedl, že nemá peněžní prostředky na zaplacení soudního poplatku a přitom je povinen z hlediska věřitelů zajišťovat svoje případné pohledávky. Není ženatý, nemá družku, nemá žádný majetek, bydlí u známých a příbuzných, podporu má od své matky, které je 86 let, má malý důchod a žalobci hradí stravu ve výši 500 Kč týdně. Žalobce má nezletilou dceru, na kterou neplatí žádné výživné, má dluh u společnosti Anonymizováno ve výši 1 200 000 Kč. Od roku 2020 má uzavřenou příkazní smlouvu ve společnosti právnická osoba, přičemž od února 2022 mu nebyly zaplaceny „žádné částky k živobytí“ přesto, že zajišťuje chod společnosti (doloženo potvrzením společnosti o nevyplacení odměny ve smyslu příkazní smlouvy za rok 2022 z důvodu nezaplacení kompenzačního bonusu společnosti a vlivu pandemie Covid). Dále uvedl, že není evidován na Úřadu práce, nemá žádné příjmy z hmotného a sociálního zabezpečení ani žádné jiné příjmy. Nikoli vlastní vinou se dostal do mimořádné tíživé situace. Nic dalšího žalobce neuvedl ani nedoložil.

2. Soud prvního stupně s poukazem na podmínky poplatkové moderace, vymezené ust. uzavřel, že žádost žalobce o přiznání osvobození od soudního poplatku není důvodná. Podle názoru soudu je zpochybněna věrohodnost žalobcem uváděných údajů a je nepochybné, že pokud žalobce nemá žádný příjem, jak uvádí, tak pouze z částky 500 Kč týdně, kterou mu poskytuje jeho matka ze svého starobního důchodu, i přesto, že bydlí u známých a příbuzných, jak uvedl, by náklady na uspokojení dalších nutných životních potřeb nepostačovaly. Žádosti žalobce proto nevyhověl.

3. Žalobce podal proti usnesení včasné odvolání, v němž navrhl, aby byl od placení soudního poplatku osvobozen a dále, aby bylo nejmenované soudkyni (napadené rozhodnutí bylo vydáno vyšší soudní úřednicí – pozn. odvolacího soudu) uloženo, aby s ním strávila týden, v jehož průběhu jí žalobce dokáže, „jak lze za 500 Kč žít a uspokojovat svoje potřeby.“ Konstatoval, že „soudci žijí ve svých představách“, částka 500 Kč týdně je zcela postačující k obživě, podstatou však není otázka stravování, které ze značné míry poskytují známí a přátelé, ale pobyt v jejich obydlí, kde je možnost koupání a praní. Je zřejmé, že soud nechce věc projednávat, ostatně ji zdržuje několik let. Nechce se mu projednávat kauzu a hledá zástupné důvody. Žalobce se dostal do uvedené situace nikoli vlastní vinou, ale vinou státu, který nezákonně omezil práva občanů, a tato omezení byla zrušena NSS. Jsou jimi nezaplacené kompenzační bonusy, nemožnost provést platbu z důvodu exekucí, nemožnost „dosáhnout na příjmy společnosti, která byla poškozena z důvodu smyšlené existence Covidu.“ Není zcela zřejmé, proč se soud domnívá, že takto poškozená osoba by měla platit poplatek ve výši 4 mil., když ji stát poškodil. Zároveň úvahy o tom, že „500 Kč na týden jsou nedostatečné, jsou jen hloupou připomínkou situace, kdy soudci žerou za peníze daňových poplatníků stotisícové částky a vůbec si neuvědomují situaci, která je u jiných obyvatel, kterým stát zničil podnikání a připravil je o příjmy.“ Žalobce poukázal na své ústavní právo na přístup k soudu a na blíže nespecifikovanou judikaturu, podle níž „soud nesmí upřít právo na soud tehdy, pokud by tím způsobil porušení tohoto principu, soud fabuluje nad stravou žalobce.“ Navrhl, aby s ním nejmenovaná soudkyně „strávila týden, a uvidí, jak lze za 500 Kč týdně žít. Nebude sice žrát za svůj stotisícový plat, ale pochopí, v čem spočívá spravedlnost.“ Vyjádřil rovněž názor, že „soud obeslal žalovaného a podnikl kroky, kdy došlo k projednání žaloby, a tudíž nelze řízení zastavit.“ Uzavřel, že stát brání průchodu spravedlnosti tím, že „pokud je nízký příjem, tak sdělí, že takový nepostačuje a musí být nějaký jiný, a pokud má jakýkoli příjem, tak musí zaplatit nehorázný poplatek. Tudíž osvobození nelze nikdy dosáhnout.“

4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ust. a , aniž za tímto účelem nařizoval jednání ( ) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Podle ustanovení na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

6. Při posouzení poměrů žalobce vyšel odvolací soud ze zjištění, která učinil soud prvního stupně z předloženého Prohlášení. Vyplývá z nich, že žalobce nevede společnou domácnost s žádnou další osobou, je na něm finančně závislá zletilá dcera (nar. 2002), která s ním nežije ve společné domácnosti. Žádnou osobu, na níž by byl on sám finančně závislý, žalobce neoznačil. Dále uvedl, že nemá žádné příjmy z pracovního či obdobného poměru, z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, z podnikání a jiné samostatně výdělečné činnosti, z hmotného a sociálního zabezpečení ani z jiných zdrojů a nemá ani majetek vyšší hodnoty. Nemá manželku ani družku, má vyživovací povinnost k dceři narozené v roce 2002, která stejně jako žalobce nemá žádný příjem. Má dluh vůči Anonymizováno service ve výši 1 200 000 Kč, důvodem jehož vzniku je „soudní spor“, výše měsíční splátky nulová, dluh je splatný „ihned – exekuce.“ V Prohlášení žalobce rovněž uvedl, že nemá prostředky na poplatek a přitom je „povinen z hlediska věřitelů zajišťovat svoje případné pohledávky.“ Od roku 2020 má příkazní smlouvu ve společnosti právnická osoba, od roku 2022 mu nebyly vyplaceny žádné částky k živobytí přesto, že zajišťuje chod společnosti. To je dané stále se protahujícími žádostmi o proplacení škod vzniklých v době pandemie. Také mu zatím nebyl vyplacen kompenzační bonus ani „částky na DPP za rok 2020.“ Finanční úřad si na něho zasedl a požaduje neustálá doplnění. Tím se dostal nikoli vlastní vinou do mimořádně tíživé situace. Nemůže vykonávat činnost ve společnosti a zároveň pracovat, protože přijal odpovědnost za řízení společnosti a dostal by se do situace poškozování cizích práv. A dále se jedná o přerušení činnosti vinou Covidu, nezákonných opatření státu a postupem Finančního úřadu. Nemá žádný majetek, bydlí u známých a příbuzných, podporu má od matky, která mu platí stravu částkou cca 500 Kč týdně, ale je jí 86 let a má malý důchod. K Prohlášení žalobce připojil pouze písemné potvrzení, opatřené otiskem razítka společnosti právnická osoba adresa a nečitelným podpisem, v němž se uvádí, že žalobce neměl vyplacenu odměnu ve smyslu příkazní smlouvy za rok 2022 z důvodu nezaplacení kompenzačního bonusu společnosti a také z důvodu vlivu pandemie Covid.

7. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, byla Nejvyšším soudem ČR zdůrazněna v usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek i v celé řadě jeho dalších rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. , usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. , usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. ). Rovněž Ústavní soud opakovaně zdůraznil povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech (srov. např. usnesení ze dne 3. února 2016, sp. zn. ). Tuto podmínku žalobce v posuzované věci nesplnil, když se v Prohlášení omezil pouze na negaci veškerých příjmů i majetku a na neurčité tvrzení o výpomoci ze strany třetích osob (matky, případně jiných příbuzných či známých), kterou navíc ničím nedoložil. Neobjasnil dále ani svůj vztah ke společnosti právnická osoba, se sídlem adresa, IČO IČO, a to zejména se zřetelem ke svému tvrzení, že nemůže vykonávat (blíže nespecifikovanou) činnost v této společnosti (která však podle Prohlášení není jeho zaměstnavatelem) a zároveň pracovat, neboť přijal odpovědnost za řízení společnosti. Podle výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, odd. Anonymizováno, vložka Anonymizováno, však jednatelem a jediným společníkem uvedené společnosti není žalobce, ale Anonymizováno, nar. Anonymizováno, bytem na adrese žalobce. Na základě čeho se za této situace žalobce cítí být odpovědný za řízení společnosti právnická osoba a na zajišťování jejího chodu, jak uvedl v Prohlášení, zůstalo nevysvětleno, přestože právě tato skutečnost představuje dle jeho tvrzení překážku, bránící mu v dosahování příjmů z pracovního poměru. V této souvislosti nebyl objasněn ani obsah příkazní smlouvy, která měla být mezi žalobcem a společností právnická osoba. uzavřena v roce 2020, a tedy ani to, jakou konkrétní záležitost příkazce měl žalobce obstarat a jaká odměna (jejímž nevyplacením za rok 2022 bylo argumentováno) byla mezi stranami příkazní smlouvy sjednána. Zřejmé není dále ani to, z jakého důvodu by měl být žalobci jako nepodnikající fyzické osobě, která není ani společníkem malé či rodinné společnosti s ručením omezeným, ani nemá dle Prohlášení uzavřenu žádnou dohodu o provedení práce či o pracovní činnosti, vyplácen daňový (kompenzační) bonus v souvislosti se vznikem a rozšířením onemocnění COVID-19, přičemž absence tohoto příjmu by měla být podle žalobce jedním z dalších důvodů jeho nemajetnosti.

8. Z výše uvedeného plyne, že žalobce zjevně neposkytl soudu komplexní a věrohodné informace o svých příjmových a majetkových poměrech. Jsou-li tyto poměry natolik dobré, že se obejde jak bez příjmu ze zaměstnání či z podnikání, tak i bez dávek přiznávaných na základě evidence u úřadu práce či u ČSSZ, lze mít pochybnosti o jeho skutečné hmotné nouzi, odůvodňující osvobození od soudních poplatků (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 8. 2018, sp. zn. ). V souvislosti s tvrzenou absencí příjmu z pracovního či obdobného poměru odkazuje odvolací soud rovněž na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. , z nichž vyplývá, že „i když je věcí osobního rozhodnutí každého, zda hodlá pracovat, nemůže být zohledněna nemajetnost jako důsledek skutečnosti, že nepracuje z vlastního rozhodnutí. Nebrání-li proto žadateli o osvobození od soudních poplatků v práci nebo v jiné výdělečné činnosti zdravotní důvody nebo to, že přes evidenci u příslušného úřadu práce práci nesehnal, nebo jiné objektivní okolnosti, nelze nemajetnost jako důsledek absence příjmů z pracovního nebo obdobného poměru uvádět jako důvod pro osvobození od povinnosti platit soudní poplatky.“ Tyto závěry se plně uplatní i v poměrech posuzované věci, neboť žádné objektivní okolnosti, které by žalobci bránily v dosahování příjmů z pracovního či obdobného poměru či příjmů z podnikání nebyly v daném případě ani tvrzeny, tím méně prokázány.

9. Je tedy třeba uzavřít, že neúplné a nevěrohodné informace, které žalobce poskytl o svých poměrech, zcela vylučují, aby mu mohlo být přiznáno byť i jen částečné osvobození od soudních poplatků postupem podle ust. Odvolací soud proto napadené usnesení podle ust. jako věcně správné potvrdil.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.