Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Cmo 88/2020-19

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudkyň JUDr. Lenky Grollové a JUDr. Milady Uhlířové ve věci

navrhovatele: Anonymizováno, IČO IČO

sídlem adresa

za účasti: 1) Jméno navrhovatele A., IČO IČO navrhovatele A

sídlem Adresa navrhovatele A

2) Jméno navrhovatele B., IČO IČO navrhovatele B

sídlem Adresa navrhovatele B

zastoupená advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

o zrušení obchodní korporace s likvidací a jmenování likvidátora, o odvolání účastnice 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2019, č. j. -5

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

1. Městský soud v Praze rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že výrokem I. zrušil obchodní korporaci Jméno navrhovatele A., IČO IČO navrhovatele A, sídlem Adresa navrhovatele A (dále jen „Společnost“) a nařídil její likvidaci. Výrokem II. jmenoval likvidátorem Společnosti tituly před jménem Anonymizováno, nar. Anonymizováno, sídlem adresa, výrokem III. uložil Společnosti povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč státu na účet soudu č. č. účtu, VS var. symbol, a to do patnácti dnů od právní moci usnesení a výrokem IV. soud prvního stupně rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Navrhovatel se jakožto správce daně domáhal zrušení Společnosti podle zákona o obchodních korporacích (dále jen „ “) vzhledem k tomu, že ve Sbírce listin obchodního rejstříku není založená žádná účetní závěrka, a tím Společnost neplní povinnosti dané , o účetnictví, a , o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Dále Společnost nepodala za žádné zdaňovací období daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob a je nekontaktní i přes mnohé výzvy navrhovatele. Z těchto důvodů měl navrhovatel za to, že Společnost nevykonává svou činnost po dobu více než jednoho roku a navrhl její zrušení.

3. Společnost se k návrhu na zahájení řízení k výzvě soudu prvního stupně nijak nevyjádřila.

4. Soud prvního stupně z rejstříkového spisu zjistil, že Společnost nezakládá zákonem stanovené listin do Sbírky listin a že na výzvu k nápravě, která byla Společnosti doručena dne 24. 10. 2019, nikterak nereagovala. Soud prvního stupně tak došel k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky dle pro zrušení Společnosti a její likvidaci. Podle a 3 , (dále jen „ “) jmenoval soud likvidátora ze seznamu insolvenčních správců. O poplatkové povinnosti rozhodl podle , o soudních poplatcích, ve spojení s položkou č. 4 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků. Dle , o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), rozhodl soud prvního stupně tak, že náklady nesporného řízení si každý účastník nese ze svého. Soud prvního stupně nadto uvedl, že i se znalostí rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. ze dne 12. 9. 1995 dospěl k závěru, že paušálně nelze společníky společnosti s ručením omezeným považovat za účastníky řízení, a to především vzhledem k aktuální úpravě a zákona , podle kterých se postavení akcionářů a společníků společnosti s ručením omezeným výrazně sbližují, neboť k obchodnímu podílu je možno vydat kmenový list, který je cenným papírem. Dle soudu prvního stupně nemůže postavení společníka společnosti s ručením omezeným v řízení o zrušení společnosti jakožto účastníka řízení založit pouze fakt, že společník společnosti s ručením omezeným je, na rozdíl od akcionáře, soudu znám, jelikož zákon z pohledu rozsahu práv osob s majetkovou účastí na společnosti nerozlišuje mezi akcionářem a společníkem společnosti s ručením omezeným, případně osobou majetkově zainteresovanou na jiné formě obchodní korporace. Navíc při zrušení společnosti ze zákonných důvodů jsou společníci společnosti zcela pasivní, tedy zrušení nemůže přímo zasáhnout do práva společníka společnosti s ručením omezeným, neboť ohledně majetku společnosti je po zrušení nařízena její likvidace a osobou odpovědnou za péči a majetek společnosti je pak pouze statutární zástupce společnosti, proti němuž se společník může v mezích zákona domáhat případně reparace v případě neřádného výkonu povinnosti. Nadto soud prvního stupně argumentoval i tím, že ani v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady není společník společnosti s ručením omezeným účastníkem řízení (viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. ).

5. Proti usnesení soudu prvního stupně podala včasné odvolání účastnice 2), která namítá, že jako jediná společnice Společnosti nebyla o vstupu Společnosti do likvidace nikterak informována a v rozporu s aktuální právní úpravou a navazující judikaturou Ústavního soudu ČR nebylo odvolatelce přiznáno právo být účastníkem řízení o zrušení Společnosti. Odvolatelka odkázala na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ze dne 12. 9. 1995, ve kterém byl vysloven závazný právní názor, že účastníkem řízení vedeného podle jsou i společníci zrušované společnosti s ručením omezeným. Svůj právní názor pak Ústavní soud potvrdil např. ve svém rozhodnutí ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. . Odvolatelka má též za to, že její práva by byla jakožto Společníka společnosti s ručením omezeným dotčena. V případě zrušení Společnosti a její likvidace bude prodej jejího nemovitého majetku zatížen daněmi, náklady provedené likvidace a odměnou likvidátora, kdy v souhrnu veškeré finanční náklady likvidace Společnosti mohou dosáhnout pouze 50% hodnoty obchodního podílu odvolatelky před zahájením samotné likvidace před zahájením samotné likvidace. Tudíž společník bude na svých právech dotčen a to velmi výrazně. Odvolatelka tak požaduje, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

6. K odvolání se podáním ze dne 11. 3. 2020 vyjádřil navrhovatel tak, že se plně ztotožňuje se závěry napadeného usnesení. Ani navrhovatel ani Městský soud v Praze neoznačili odvolatelku jako účastnici řízení. Dosavadní judikatura, tj. rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 12. 9. 1995, sp. zn. , není dle navrhovatele ve vztahu k současné úpravě soukromého práva relevantní a nelze ji tak využít. Navrhovatel má ve shodě s názorem Městského soudu v Praze za to, že paušálně nelze společníky společnosti s ručením omezeným považovat za účastníky řízení. V tomto případě nelze odvolatelku považovat za účastnici řízení dle z. ř. s., neboť se v řízení vzhledem ke sblížení postavení společníka společnosti s ručením omezeným a akcionáře již nejedná o právech a povinnostech takového společníka. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhuje navrhovatel, aby bylo odvolání zamítnuto.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny ( a 5, ), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ) a neshledal podmínky pro potvrzení ( ) ani změnu ( ) napadeného usnesení.

8. Ze spisu, a to z návrhu navrhovatele (č. l. 2 spisu) odvolací soud shledal, že navrhovatel označil ve svém návrhu jako další účastníky řízení Společnost a společníka Společnosti, a to Jméno navrhovatele B., IČO IČO navrhovatele B, sídlem adresa. Ze spisu pak plyne, že soud prvního stupně s touto společností, jako s účastníkem řízení nejednal a neuvedl ji ani jako účastníka řízení do záhlaví svého rozhodnutí, které je odvoláním napadeno.

9. Podle ust. , soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel.

10. Podle ust. , o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s.), v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, je účastníkem řízení navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. Účastníkem je také navrhovatel a ten, kterého zákon za účastníka označuje.

11. Podle , (dále jen „ “) umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.

12. Podle ust. § 89 odst. 1 z. ř. s. ve spojení s ust. § 19 z. ř. s. neprovádí-li soud dokazování, není ve věcech uvedených v § 85 třeba jednání nařizovat. „Taková situace nastane např. v případě, že veškeré pro rozhodnutí podstatné skutečnosti jsou předmětem shodného tvrzení účastníků, případně jsou obecně známé nebo soudu známé z úřední činnosti (např. stav zápisu ve veřejných rejstřících apod.). Takovou situací naopak není, pokud pro rozhodnutí důležitá fakta, třeba i jednoznačně, vyplývají z listin dodaných některým z účastníků. Provedení důkazních prostředků je součástí procesního dokazování a jednání je proto třeba za účelem přečtení listin nařídit.“ (Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 31 – 32).

13. Ohledně sporné otázky, zda je společník společnosti s ručením omezeným účastníkem řízení o zrušení společnosti podle odkazuje odvolací soud na nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. , kde Ústavní soud odkázal na svůj nález sp. zn. , kterým se k této otázce vyjádřil v obdobné věci. V tomto nálezu vyslovil, že účastníkem řízení vedeného podle jsou i společníci zrušované společnosti s ručením omezeným. Podle právního názoru Ústavního soudu vysloveného v tomto nálezu bylo třeba společníky společnosti, zrušované v řízení podle , považovat za účastníky řízení. Pokud totiž zákonodárce vymezil v okruh účastníků řízení v řízeních uvedených v odkazem na ustanovení , je třeba tomuto odkazu rozumět tak, že ve všech druzích řízení, na které se vztahuje ustanovení , jsou účastníky řízení všichni ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. Za takové subjekty je pak třeba nepochybně považovat i společníky zrušované společnosti.

14. K tomu odvolací soud konstatuje, že povaha společnosti s ručením omezeným se , a , zákon o obchodních korporacích nezměnila. Řízení o zrušení právnické osoby s likvidací a jmenování likvidátora je řízením ve statusové věci právnické osoby podle z. ř. s. a jeho účastníky jsou dle z. ř. s. navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, tedy sama Společnosti a její společník. Vzhledem k tomu i nadále na danou věc dopadají závěry uvedené ve výše citovaných nálezech Ústavního soudu. Odvolatelka, jakožto společník Společnosti je proto účastníkem řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným dle ust. z. ř. s., přičemž v souladu s tím ji navrhovatel ve svém návrhu i označil, a jako k takové k ní mělo být ze strany soudu prvního stupně přistupováno. Tento závěr je zcela v souladu s konstantní soudní praxí (např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 13. června 2018, sp. zn. a ze dne 21. ledna 2019, sp. zn. ), jež vychází právě z výše uvedených nálezů Ústavního soudu. Odkaz soudu prvního stupně na řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, ve kterém společník Společnosti není účastníkem řízení, není ani případný, neboť jde o zcela jiné řízení než v této věci (viz uvedená rozhodnutí Vrchního soudu v Praze).

15. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že nejednal-li soud prvního stupně v této věci se společníkem Společnosti, jako s účastníkem řízení, za kterého jej i navrhovatel ve svém návrhu v souladu s ust. z. ř. s. označil, zatížil řízení jinou vadou, a to vadou zmatečnosti ( dost. 3 ), ke které je odvolací soud povinen přihlížet ( ). Ostatně soud prvního stupně ani tomuto účastníkovi jeho účast v řízení neukončil ( z. ř. s.).

16. Dalším pochybením soudu prvního stupně v řízení je, že návrhu na zrušení Společnosti s likvidací vyhověl, aniž by jí před vydáním napadeného usnesení poskytl možnost k nápravě podle o. z., přestože důvod pro zrušení obchodní korporace uvedený v je odstranitelný. Za této situace je neučinění výzvy podle o. z. (nepostačuje pouze obecná výzva, viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 10. října 2019, č. j. -4) ze strany nalézacího soudu vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K tomu odvolací soud připomíná, že „Obligatorním obsahem výzvy dle je označení důvodu, pro který má být právnická osoba zrušena, včetně označení nedostatků, které je třeba odstranit. Důvod i nedostatky musí být odstranitelné. Z výzvy by mělo být patrné, jakým způsobem lze nedostatky představující důvod zrušení odstranit. Soud přitom není povinen, ba ani oprávněn poučovat účastníka řízení, resp. zrušovanou právnickou osobu v rovině hmotného práva, je povinen mu poskytnout odpovídající procesní poučení. Vzhledem k podstatě věci musí toto procesní poučení minimálně obsahovat pojmenování důvodu zrušení a možnosti odstranění nedostatků, tedy právních skutečností svojí povahou hmotněprávních. Další náležitostí je stanovení lhůty k odstranění nedostatků, jakož i poučení o tom, co může nastat, neučiní-li právnická osoba dle výzvy v soudem určené přiměřené lhůtě.” (srov. Lavický, P. a kol.: I. Obecná část ( −654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, 901 s.). Pouze z toho, že Společnost na obecnou výzvu soudu prvního stupně nereagovala nelze usuzovat, že s návrhem navrhovatele na její zrušení souhlasí.

17. Odvolací soud dále shledal, že soud prvního stupně v řízení neprovedl žádné důkazy, přičemž uvedl, že svá zjištění, ze kterých usuzuje na nečinnost Společnosti, učinil z rejstříkového spisu. K tomu odvolací soud konstatuje, že důkaz u se provádí jejím přečtením, případně předložením účastníkům k nahlédnutí, je-li to postačující, a za tím účelem je třeba jednání nařídit vždy ( a ), proto se v daném případě nejedná o situaci, kdy soud nemusí nařídit jednání dle ust. z. ř. s. ve spojeni s z. ř. s. K provedeným důkazům pak mají účastníci řízení právo se vyjádřit ( ), případně navrhnout důkazy vyvracející skutečnosti z nich zjištěné. To však soud prvního stupně rovněž neučinil a účastníkům řízení neumožnil. Tímto nesprávným postupem soudu prvního stupně byla účastníkům řízení odňata možnost v průběhu řízení jednat před soudem. Soud prvního stupně tak zatížil řízení další jinou vadou, a to opět vadou zmatečnosti (ust. ), ke které přihlíží soud z úřední povinnosti ( ).

18. Vzhledem ke všemu výše uvedenému odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupě zatížil řízení hned několika jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.

19. Z vyložených důvodů Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. zrušil, a věc mu podle ust. vrátil k dalšímu řízení.

20. V dalším řízení bude soud prvního stupně postupovat ve smyslu všeho výše uvedeného, tj. bude v řízení jednat se všemi jeho účastníky, přičemž jeho postup bude souladný se zákonem, a to předně s ust. § 172 o. z. Pokud bude v řízení provádět ke skutkovým zjištěním dokazování, je vždy třeba, aby nařídil ve věci jednání dle ust. § 19 z. ř. s.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.